9 As 37/2014 — Nejvyšší správní soud

6 A 189/2018- 42 - text 9 6 A 189/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: AVM Sofie s.r.o., se sídlem Vlkova 532/8, Praha 3 – Žižkov, IČ: 054 91 924, zastoupen Mgr. Danielem Bartošem, advokátem, se sídlem Bílinská 1147/1, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, zastoupen JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem, se sídlem Na Příkopě 853/12, Praha 1, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného správního orgánu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného ze dne 12. 1. 2018, který spatřoval v zabránění v jízdě vozidla použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla. [2] Žalobce v podané žalobě uvedl, že rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 4. 2018, č.j. MHMP 553499/2018, mu byla uložena pokuta ve výši 150.000 Kč za přestupek podle ustanovení § 35 odst. 2 písm. w) a ustanovení § 35 odst. 1 písm. g) zákona č. 111/1994 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 111/1994 Sb.“). V souvislosti s tímto řízením byla dne 12. 1. 2018 u žalobce provedena kontrola pracovníky žalovaného Mgr. L. F. a Ing. O. N., během které byla na místě stanovena a uložena kauce ve výši 100.000 Kč a následně bylo tímto kontrolním orgánem uloženo zabránění v jízdě použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla, a to vozidla osobního automobilu zn. Toyota Corolla, SPZ: X. Uvedené vyplývá z potvrzení ze dne 12. 1. 2018, ve kterém je jako vlastník a provozovatel vozidla uveden žalobce, ačkoliv údajný přestupek nebyl dle žalobce spáchán v souvislosti s jeho činností, ale fyzickou osobou, která bezplatně poskytnuté vozidlo využila pro soukromé účely v rozporu se smluvním ujednáním, na základě kterého bylo vozidlo zapůjčeno, tj. jednala svým jménem a na vlastní zodpovědnost. Uvedl, že se několikrát domáhal vydání vozidla, včetně zrušení uložené kauce, a že podal námitky do protokolu o kontrole. [3] Žalobce spatřoval neoprávněnost zásahu v zabránění odjezdu vozidla žalobce z důvodu nesložení nepřiměřeně vysoké kauce na místě, a to osobou, které bylo vozidlo pouze poskytnuto k soukromým účelům, resp. tato žádným způsobem nezastupovala případného dopravce. Namítal, že žalobce za údajný přestupek nemůže odpovídat ve smyslu ustanovení § 20 odst. 1, 2 a ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky, ve znění pozdějších předpisů, přičemž je rovněž zřejmé, že se správnímu řízení nijak nevyhýbá, poskytuje součinnost a s ohledem na hodnotu vozidla a majetkové poměry žalobce není ani dána důvodná obava, že by vymáhání uložené pokuty bylo spojeno s nepřiměřenými náklady, popř. nebylo možné vůbec. Při stanovení výše kauce dle žalobce žalovaný rovněž nepřihlédl k možné závažnosti, významu a době trvání případného protiprávního jednání a rozsahu způsobené škody, přičemž tímto zásahem významně zasáhl do podnikatelské činnosti žalobce. [4] Žalobce dále namítal, že správní orgán vede řízení již téměř rok (pozn. soudu: v době podání žaloby), zabránění v jízdě za použití technického prostředku je tak trvajícím neoprávněným zásahem, který je nepřiměřený, trvá nepřiměřeně dlouho a neoprávněně zasahuje do práva žalobce na vlastnictví. Dále pak uvedl, že při ukládání kauce a následném zabráněním odjezdu bylo porušeno právo na spravedlivý proces spočívající zejména v nezajištění tlumočníka a nedodržení dalších procesních práv. K důvodnosti žaloby závěrem žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2014, č.j. 9 As 37/2014-43. [5] Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud rozsudkem určil, že zásah žalovaného ze dne 12. 1. 2018, kterým došlo k zabránění v jízdě vozidla použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla, je nezákonný; a dále aby soud žalovanému zakázal, aby v neoprávněném zásahu, tj. v zabránění odjezdu osobního automobilu zn. Toyota Corolla, SPZ: X, pokračoval, a uložil mu, aby žalobci umožnil odjezd vozidla. [6] Žalovaný správní orgán v písemném vyjádření k podané žalobě navrhoval její zamítnutí. Uvedl, že nesouhlasí se závěry žalobce, že by řidič vykonal přepravu pouze vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, když na základě kontroly bylo zjištěno, že faktura za provedenou jízdu byla vystavena právě na kontrolovanou osobu, tedy na žalobce. Z tohoto důvodu na něj žalovaný pohlíží jako na dopravce. K domáhání se vrácení kauce žalovaný uvedl, že kauce byla uložena v mezích ustanovení § 35d odst. 1 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb. Vzhledem k tomu, že nebyla splněna žádná z podmínek dle odst. 5 tohoto ustanovení, tak nemohl žalovaný vyhovět požadavkům na uvolnění vozidla. [7] K neoprávněnosti v zabránění odjezdu vozidla a nepřiměřenosti uložené kauce žalovaný dále uvedl, že na místě byla stanovena kauce ve výši 100.000 Kč, která nebyla složena, tudíž bylo kontrolním orgánem rozhodnuto o zabránění v jízdě použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla. Řidič, který na místě pro účely kauce zastupuje dopravce, uvedl, že nerozumí česky a dále odmítl sdělit kontaktní adresu (uvedl jako svoje bydliště pouze Ukrajinu) a telefonní číslo. Rusky pouze uvedl, že bydlí v autě a že není taxislužba, ale Uber. Dále se odmítl podepsat do protokolu. Takový přístup lze dle žalovaného považovat za situaci, která je uvedena v ustanovení § 35c odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb. Obsah odst. 2 téhož ustanovení pak rovněž poukazuje na postavení řidiče při vybírání kauce. Zákon č. 111/1994 Sb. pak ve svém obsahu a při vybírání kaucí neřeší majetkovou situaci vztahu dopravce nebo řidiče k vozidlu. K odkazu žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp.zn. 9 As 37/2014-43, žalovaný uvedl, že žalobce vyjmul z celého textu jen pasáže, které je třeba posuzovat s ohledem na celý rozsudek. [8] Žalobce podal k vyjádření žalovaného repliku, ve které odmítl vinu či odpovědnost za předmětné jednání fyzické osoby, kdy takové jednání mu nelze přičítat, neboť podnikl veškeré kroky, které lze po něm rozumně požadovat za účelem zabránění údajného protiprávního jednání. Uvedl, že zadržení vozidla trvá nadále, z čehož je zřejmé, že přesahuje účel, pro který byl tento nástroj právním řádem zakotven. Dále uvedl, že nespatřuje správnost v odůvodnění zadržení vozidla, kdy s podezřením o vyhýbání se řidiče správnímu řízení nelze spojovat postih vůči třetí osobě, aniž by byl blíže zjištěn skutkový stav, např. výslechem zúčastněné osoby. [9] Při ústním jednání konaném před soudem dne 7. 11. 2019 účastníci řízení setrvali na svých argumentech a návrzích. K dotazu soudu zástupce žalobce sdělil, že v dané věci nebyla doposud zaplacena ani kauce ani pokuta uložená za správní delikt. [10] Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: [11] Dne 12. 1. 2018 kontrolní pracovníci Mgr. L. F. a Ing. O. N. uskutečnili kontrolní jízdu formou taxislužby vozidlem Toyota Corolla, SPZ: X. Jízda byla objednána přes aplikaci UberPOP a uskutečnila se v čase 10:12 až 10:29 hod. na trase z ul. J. 1, P. 1 na N. 40, P. 1. Po ukončení kontrolní jízdy byla v souvislosti s poskytnutou přepravou provedena kontrolním pracovníkem kontrola dodržování povinností stanovených zákonem č. 111/1994 Sb., více viz Protokol o kontrole č. T/20180112/1/Fk. Řidičem kontrolovaného vozidla byl pan M. S., nar. X, bydliště: U. – blíže nezjištěno. V protokolu je uvedeno, že řidič nepředložil žádné doklady nutné k provozování taxi a že nemluvil česky, přičemž uvedl, že bydlí ve svém vozidle; odmítl sdělit telefonní kontakt. Rovněž pak řidič odmítl podepsat protokol o kontrole. [12] Cena přepravy 134,79 Kč byla stržena z platební karty, která je ve vlastnictví žalovaného. Kontrolní pracovník, který přepravu objednal, následně obdržel fakturu č. EVQDOJBK-03-2018-0000457 ze dne 12. 1. 2018 na částku 134,79 Kč, vydanou Uber B.V. ve jménu dopravce (žalobce). [13] Kontrola zjistila porušení následujících ustanovení zákona č. 111/1994 Sb.: ustanovení § 9 odst. 2 písm. a) bod 2. – doklad o oprávnění k podnikání; ustanovení § 21 odst. 1 písm. a) – vozidlo není dopravním úřadem evidováno; ustanovení § 21 odst. 3 písm. a) bod 2. – řidič není držitelem oprávnění řidiče taxislužby; ustanovení § 21 odst. 3 písm. c) bod 1. a 2. - vozidlo nebylo řádně označeno; ustanovení § 21 odst. 3 písm. b) – chybějící výpis z evidence vozidel; ustanovení § 21 odst. 3 písm. d) bod 1. – chybějící taxametr; ustanovení § 21 odst. 3 písm. d) bod 2. – chybějící kniha taxametru; ustanovení § 21 odst. 3 písm. d) bod 3. – chybějící záznamy o přepravě; ustanovení § 21 odst. 3 písm. g) – taxametr nebyl řádně obsluhován/nezaznamenání skutečného průběhu. [14] Současně by