4 As 6/2014 — Nejvyšší správní soud

8 A 143/2018- 39 - text 6 8 A 143/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému Darojković d.o.o., se sídlem Kralja Matije 12-c, Dugo Selo, Chorvatsko zastoupený advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Horázným, se sídlem Ondříčkova 1304, Praha 3 Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy se sídlem Kongresová 2, Praha 4 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem takto: I. Určuje se, že uložení kauce ve výši 100 000 Kč policistou pprap. T. D. dne 21. 8. 2018 a následné zabránění v jízdě použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla bylo nezákonným zásahem. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Ing. Ondřeje Horázného, advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vyslovení nezákonnosti zásahu, spočívajícího v uložení kauce ve výši 100 000 Kč, resp. v přiložení technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla. K tomu došlo dne 21. 8. 2018, když zaměstnanec žalobce H. Č., řídil autobus SPZ x tov. značky Setra, a ve 14:00 hodin byl v Praze 1, v ulici Chotkova u sloupu č. 100115 zastaven hlídkou Policie ČR, která provedla kontrolu provozování osobní dopravy. V rámci kontroly bylo mimo jiné zjištěno údajné porušení čl. 8/2 čl. 8/6 NR (ES) č. 561/2006 a čl. 34/1 NR (EU) č. 165/2014. Policista uložil žalobci ve výši 100.000,- Kč z důvodu, který je uveden na „Potvrzení o převzetí kauce č. 016711“, a jelikož řidič, jakožto zástupce dopravce potřebnou částkou nedisponoval, byl na vozidlo přiložen technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla. Po následném složení kauce byl vozidlu umožněn odjezd. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobce namítal, že podle ust. § 35d zákona č. 111/1994 Sb., je sice policista oprávněn buďto zabránit v jízdě, nebo zakázat pokračovat v jízdě a zadržet řidiči doklady k vozidlu a doklady související s prováděnou přepravou, avšak podle ustanovení § 35c odst. 2 cit. zákona je povinen důvod uložení kauce odůvodnit. Policista D. v potvrzení neuvedl vůbec žádný konkrétní důvod k uložení kauce, pouze ocitoval uvedené ustanovení zákona o silniční dopravě, když uvedl, že se jedná o zahraničního dopravce, který je podezřelý ze spáchání přestupku podle zákona č. 111/1994 Sb. a je důvodné podezření, že by případné vymáhání uložené pokuty bylo spojeno s nepřiměřenými náklady, popřípadě nebylo vůbec možné. 3. Podle názoru žalobce však měl policista uvést do potvrzení konkrétní důvody, na jejichž základě měl za to, že jsou splněny podmínky pro uložení kauce. Navíc žalobce poukázal na to, že slovní spojení „důvodné podezření“ vůbec není v zákoně uvedeno v souvislosti s vymáháním uložené pokuty. 4. Žalobce v této souvislosti poukázal na závěry, koncipované v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2017, č.j. 4As 6/2014-27, resp. ze dne 27. 2. 2017, č.j. 4 Aps 9/2013-48, kde je výslovně uveden požadavek, že je nezbytné vždy alespoň stručně objektivní důvody zakládající důvodné podezření. 5. V projednávané věci se však policista vůbec neuvedl, na základě jakých indicií dospěl k závěru, že by případné vymáhání uložené pokuty bylo spojeno s nepřiměřenými náklady, nebo nebylo vůbec možné a z čeho plyne ono „důvodné podezření“. Samotná skutečnost, že se jedná o zahraničního dopravce, takový závěr bez dalšího zkoumání neumožňuje. 6. Policista D. se řidiče vůbec nedotazoval na skutečností, které mají vliv na uložení kauce, ani mu nezajistil tlumočníka, ačkoli se jednalo o cizince, který neovládá český jazyk. Tím bylo mimo jiné porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu Úmluvy. Žalobce je tedy přesvědčen, že policista shora popsaný zásah provedl bez jakékoli zákonné opory, toliko na základě libovůle. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě především poukázal na to, že podle skutkových zjištění nejsou pochybnosti o tom, že došlo k porušení předpisů zejména komunitárního práva. Řidič, zaměstnanec žalobce, tedy byl podezřelý ze spáchání několika přestupků. 8. Pokud jde o způsob komunikace, řidič se domlouval bez problémů v českém jazyce a tlumočníka nepožadoval. Všechna vytčená porušení právních předpisů uznal a podepsal protokol o provedení kontroly osobo dopravy poté, co se seznámil s jejím výsledkem, tedy zjištěním nedodržování denní doby odpočinku, předložením uvedeného potvrzení o činnosti pro dny, kdy řídil vozidlo vybavené digitálním tachografem, rovněž tím, že řídil vozidlo vybavené analogovým tachografem po více jak 6 po sobě jdoucích 24 hodinových úseků bez týdenního odpočinku a také tím, že se nejednalo o jednorázovou přepravu cestujících, ale o různé na sobě nezávislé jízdy. K porušení jeho práva na spravedlivý proces tedy nedošlo. 9. Co se týkán uložení kauce, žalovaný poukázal na pravomoc policie podle ust. § 35c odst. 1 zákona o silniční dopravě a trval na tom, že důvod pro uložení kauce byl v potvrzení uveden. Argumentace žalobce, že kauce byla vybrána bez uvedení důvodu, je proto lichá. Zdůraznil, že Informace o tom, že se jedná o zahraničního dopravce, nemůže než v orgánech veřejné správy nevzbudit důvodné podezření, že by případné vymáhání uložené pokuty bylo spojeno s nepřiměřenými náklady, popřípadě nebylo vůbec možné. 10. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. dubna 2017, č. j. 4As 6/2014-27, tedy odmítl tvrzení žalobce, že samotná skutečnost, že se jedná o zahraničního dopravce, neodůvodňuje výběr kauce a je toho názoru, že policista vyvodil správné závěry, jak ohledně možnosti vyhýbání se přestupkovému řízení, tak že by případné vymáhání uložené pokuty bylo spojeno s nepřiměřenými náklady, popřípadě nebylo vůbec možné. 11. Žalovaný dále vyjádřil názor, že při výběru kauce podle zákona o silniční dopravě nevystupuje jako správní orgán, protože státní správu podle § 34 odst. 1 zákona o silniční dopravě vykonává na svěřeném úseku veřejné správy Ministerstvo dopravy a dopravní úřady (tj. Magistrát hlavního města Prahy, magistráty statutárních měst a obecní úřady obcí s rozšířenou působností ve věcech městské autobusové dopravy a taxislužby a krajské úřady v ostatních věcech). 12. Při jednání soudu dne 6. března 2019 setrvali účastníci na svých skutkových i právních stanoviscích. Zástupce žalobce navrhl, aby soud žalobě vyhověl a aby určil, že uložení kauce a použití technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla bylo nezákonným zásahem. Pověřená zástupkyně žalovaného navrhla zamítnutí žaloby. III. Posouzení žaloby 13. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 14. Z úředního záznamu vyhotoveného dne 21. 8. 2018 inspektorem DI – Praha 1 prap. T. D. vyplývá, že kontrolou dokladů předložených panem H. Č., řidičem autobusu SETRA, reg. zn. x, MPZ: HR, provozovatele Darojković d.o.o, byla zjištěna porušení čl. 8/2 Dohody AETR, porušení čl. 8/6a) NR (ES) č. 561/2006 a porušení čl. 34/1 NR (EU) č. 165/2014, (tedy nedodržení denní doby odpočinku řidiče ve 24 hodinách, dále nedodržení týdenního odpočinku řidiče a rozpor v předložených dokladech týkající se odpočinku řidiče) za což byla uložena kauce ve výši 100 000 Kč a byl použit technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla. Součástí spisu je rovněž Protokol o výsledcích kontroly provozování osobní dopravy, podepsaný policistou prap. T. D. a řidičem autobusu. Ve spise je také Potvrzení o převzetí kauce podle zákona o silniční dopravě, vyhotovené policistou prap. T. D., v němž je uvedeno, že se jedná o „zahraničního dopravce, který je podezřelý ze spáchání přestupku podle zákona č. 111/1994 sb. a je důvodné podezření, že by případné vymáhání uložené pokuty bylo spojeno s nepřiměřenými náklady, popřípadě nebylo vůbec možné.“ 15. Městský soud posoudil věc takto: Podle ust. § 35c odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, orgány Policie České republiky nebo celní úřady jsou při provádění kontroly a státního odborného dozoru podle tohoto zákona oprávněny vybírat kauci v rozmezí od 5 000 Kč do 100 000 Kč od dopravce, který je podezřelý ze spáchání přestupku podle tohoto zákona, nebo od fyzické osoby podezřelé ze spáchání přestupku podle § 34e odst. 1 písm. a), je-li důvodné podezření, že se budou vyhýbat řízení o přestupku nebo že by případné vymáhání uložené pokuty bylo spojeno s nepřiměřenými náklady, popřípadě nebylo vůbec možné. Při stanovení výše kauce se přihlíží k závažnosti, významu a době trvání protiprávního jednání a rozsahu způsobené škody. 16. Uložení kauce je tedy možné jen tehdy, je-li vzhledem k dopravci podezřelému ze spáchání přestupku dáno důvodné podezření, že buď se bude vyhýbat řízení o přestupku anebo by případné vymáhání uložené pokuty bylo spojeno s nepřiměřenými náklady, popřípadě nebylo vůbec možné. Toto podezření tedy musí být podloženo konkrétními důvody, tedy takovými skutečnostmi, z nichž toto podezření vyplýv