4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

8 Af 73/2015- 58 - text 9 8 Af 73/2015 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému BigBoard Praha, a.s., IČ: 24226491, se sídlem Štětkova 1638/18, Praha 4, zastoupený advokátkou JUDr. Vladimírou Glatzovou se sídlem Husova 5, Praha 1, Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 8. 2015, č. j. 441036/2013, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Platebním výměrem č. 279, vydaným Městskou částí Praha 7, Úřadem městské části, Odbor finanční, byl žalobci vyměřen místní poplatek za užívání veřejného prostranství a to podle § 4 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích (dále jen „zákon č. 565/1990 Sb.“) ve spojení s obecně závaznou vyhláškou hlavního města Prahy č. 5/2011 o místním poplatku za užívání veřejného prostranství (dále také jen jako „obecně závazná vyhláška“). 2. Poplatek ve výši 165 600 Kč byl žalobci uložen za umístění stavby pro reklamu sestávající ze dvou výlepových ploch každá o rozměrech 3,6 m x 9,6 m nacházejících se na pozemku parc. č. 1850/12, v katastrálním území Bubeneč, obec Praha, v blízkosti komunikace U Výstaviště, Praha 7 (dále též jen jako „pozemek“). 3. Žalobce s uložením poplatku nesouhlasil, proti platebnímu výměru podal odvolání, o němž zamítavě rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení přezkoumávaného rozhodnutí pro jeho nezákonnost. 5. V žalobě žalobce vznesl 4 žalobní námitky: - pozemek, na němž je stavba umístěna, není veřejným prostranstvím, - oplocená stavba nemůže naplňovat definici veřejného prostranství, - stavba nepodléhá poplatkové povinnosti, - extenzivní výklad zákona č. 565/1990 Sb. je v rozporu s Listinou základních práv a svobod. 6. V prvé žalobní námitce žalobce dovozuje, že žalovaný chybně posoudil faktický stav věci, v rozporu s hmotným právem. Jak uvedl, pro vysvětlení pojmu veřejné prostranství je rozhodující zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze; § 14b tohoto zákona stanoví legální definici pojmu veřejné prostranství. Jako jedna z charakteristik veřejného prostranství je uvedeno, že toto prostranství je přístupné každému bez omezení. 7. Stavba je však umístěna na pozemku, který slouží jako veřejné hlídané parkoviště, což je zjevné z použitého materiálu na povrchu části pozemku – asfalt a z horizontálního rozdělení pozemku bílými podélnými čárami na parkovací místa. Především tato skutečnost vyplývá z omezení jeho přístupnosti. Zaparkovaná motorová vozidla jsou zde hlídána provozovatelem, respektive jeho zaměstnanci či smluvními partnery. 8. Neomezená přístupnost na pozemek je v tomto případě vyloučena, neboť vstupující subjekt akceptuje předem jasně vymezená pravidla a vstupuje do úplatného smluvního vztahu s provozovatelem veřejného hlídaného parkoviště. 9. Pro závěr že pozemek, na němž je stavba umístěna, není veřejným prostranstvím, je bezpředmětné, že vnitřní marginální část pozemku byla v souladu s nájemní smlouvou číslo NAP/58/04/010878/2007 ze dne 1. června 2007 pronajata žalobci za účelem umístění stavby. 10. Na základě územního souhlasu odboru výstavby Městské části Praha 7 ze dne 4. července 2012 žalobce nainstaloval okolo stavby oplocení. Trvání nebylo daným územním souhlasem nijak omezeno, tedy oplocení není nijak časově závislé na délce trvání stavby. V důsledku instalace oplocení přestala oplocená část pozemku splňovat charakteristiku veřejné prostranství ve smyslu § 14b zákona o hlavním městě Praze, neboť již není přístupná každému bez omezení. 11. Ve druhé žalobní námitce žalobce trvá na tom, že v případě části pozemku, na němž je stavba umístěna, není naplněna charakteristika veřejného prostranství, neboť došlo k oplocení části pozemku přede dnem vydání napadeného rozhodnutí. Žalovaný posoudil faktický stav části pozemku s umístěnou stavbou v rozporu s hmotným právem, neboť oplocená část pozemku se stavbou nemůže podléhat poplatkové povinnosti. 12. Ve třetí žalobní námitce žalobce namítl, že žalovaný dovodil poplatkovou povinnost žalobce v rozporu se zákonem č. 565/1990 Sb. 13. Stavba pro reklamu umístěná na pozemku není reklamním zařízením ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb., přičemž poplatková povinnost dopadá výlučně na reklamní zařízení, která nemají charakter stavby. 14. Žalobce podal výklad § 4 zákona č. 565/1990 Sb., včetně citace důvodové zprávy a konstatoval, že stavební zákon podrobně rozlišuje mezi pojmem zařízení a stavba. Zařízení nepodléhají klasickému územnímu a stavebnímu řízení je možné je zřídit a provozovat bez kontroly a dohledu stavebního úřadu. Naproti tomu stavby a to včetně stavby pro reklamu jsou stavebním zákonem extenzivně regulovány a podléhají přísnějším procedurálním postupům a omezením. 15. Zákon č. 565/1990 Sb. dopadá jednak na zařízení a v omezené míře i na dočasné stavby, stavby pro reklamu však explicitně neuvádí a z toho důvodu stavba žalobce nepodléhá poplatkové povinnosti. 16. Ve čtvrté žalobní námitce žalobce vytýká žalovanému, že pojem reklamní zařízení vykládá pro účely poplatkové povinnosti extenzivně. V rozporu s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod pod ní zařazuje stavby pro reklamu. 17. Podle čl. 11 odst. 5 Listiny lze poplatky ukládat jen na základě zákona. § 4 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb. nedefinuje pojem reklamní zařízení, proto je třeba vyložit předmět poplatkové povinnosti restriktivně. 18. V doplnění žaloby ze dne 17. 12. 2019 žalobce uplatnil další žalobní námitky a to: - Obecně závazná vyhláška č. 5/2011 je vadná, - Výměra záboru, z něhož byl poplatek vypočítán, byla stanovena chybně, - Platební výměr č. 279 trpí vadami spočívající v neurčitosti výrokové části. 19. Konkrétně žalobce poukázal na rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravy ze dne 26. 1. 2004, č. j. MHMP-182919/2003/DOP-o4/H1, které potvrzuje, že pozemek má charakter místní komunikace, jakožto její součást tj. parkoviště. 20. V obecně závazné vyhlášce byl stanoven místní poplatek za užívání veřejného prostranství ve vztahu k dotčenému pozemku nicméně z hlediska územního vymezení nebyla poplatková povinnost vztažena na parkoviště, nýbrž na prostranství v ulici U výstaviště číslo parcelní 1850/4, 1850/12 katastrální území Bubeneč. Žalobce dodal, že obecně závazná vyhláška byla vydána až po účinnosti. Z uvedeného je zřejmé, že se poplatková povinnost nemohla vztahovat na pozemek, neboť tento měl charakter parkoviště, a proto měl být v obecně závazné vyhlášce jako takový správně označen. Skutečnost, že v obecně závazné vyhlášce byl pozemek nesprávně vymezen jako prostranství a nikoliv parkoviště nemůže jít k tíži žalobce, jedná se o formální vadu obecně závazné vyhlášky spočívající v neurčitosti prostoru, na který by se měla poplatková povinnost dle zákona o místních poplatcích vztahovat. 21. Dále žalobce namítl, že poplatek byl vyměřen z nesprávně určené výměry záboru. Z platebního výměru plyne, že poplatek byl vyměřen za plochu 18 m² odpovídající půdorysu oplocení dle územního souhlasu ze dne 4. července 2012, sp. zn. MČ P7 21631/2012/OVT/Lub. Z provedeného dokazování však nikdy nevyplynulo, kdy přesně bylo oplocení stavby pro reklamu realizováno, tedy že oplocení bylo realizováno již v roce 2012. Poplatek neměl být uložen na základě formálního hlediska - existujícího územního souhlasu k umístění oplocení, naopak mělo být postaveno najisto, kdy bylo oplocení skutečně realizováno. Nesprávně byl rovněž tento poplatek vyměřen za zábor 18 m², ačkoliv půdorys samotné stavby odpovídá 15 m². Z fotodokumentace existence oplocení nijak nevyplývá a další důkazy nebyly součástí spisu. 22. Nakonec žalobce vytkl platebnímu výměru formální vady s tím, že podle § 102 odst. 1 písm. e) zákona č. 280/2009 Sb. daňového řádu, musí výrok platebního výměru obsahovat též částku a číslo účtu příslušného poskytovatele platebních služeb, na který má být tato částka uhrazena. Z platebního výměru je zřejmé, že v jeho výrokové části je uvedena toliko celková částka poplatku a platební účet, na nějž má být poplatek uhrazen, ve výrokové části absentuje výpočet poplatku, který by měl být obligatorní součástí výroku platebního výměru, není proto zřejmé, jakým způsobem byl poplatek vypočítáván a výroková část platebního výměru není z tohoto důvodu právně určitá. 23. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí s tím, že správce místního poplatku postupoval v řízení podle platných právních předpisů: zákona č. 565/1990 Sb. a obecně závazné vyhlášky č. 5/2011 ve znění obecně závazné vyhlášky č. 22/2011 Sb. hlavního města Prahy. 24. Podstata a důvod platby místního poplatku za užívání veřejného prostranství je skutečnost, že část veřejného prostranství nelze ostatními subjekty užívat. Jak žalovaný uv