1 Azs 244/2004 — Nejvyšší správní soud

9 Af 2/2017- 56 - text 11 pokračování 9Af 2/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyní Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D., a Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobce: Ing. J. Z., zastoupený advokátem JUDr. Vladimírem Jaškem, Ph.D., LL.M., se sídlem Pařížská 67/11, Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 10. 2016 č.j. 45489/16/5100-41458-710158 a ze dne 14. 10. 2016 č.j. 45593/16/5100-41458-710158 takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 14. 10. 2016 č.j. 45489/16/5100-41458-710158 žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, územního pracoviště pro Prahu 2 (dále jen „správce daně“) ze dne 14. 3. 2016 č.j. 1689681/16/2002-00540-105668, kterým bylo k zajištění žalobcem neuhrazené daně evidované správcem daně ke dni 14.3.2016 v celkové výši 415 409,57 Kč zřízeno zástavní právo k nemovitým věcem žalobce, a to k 3/16 pozemku St. x o výměře 84 m2, druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: x č.p. x a pozemku parc. č. x o výměře 353 m2, druh pozemku: zahrada, katastrální území x, zapsaných na LV č. x u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště x. 2. Rozhodnutím ze dne 14. 10. 2016 č.j. 45593/16/5100-41458-710158 žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správce daně ze dne 14. 3. 2016 č.j. 1642705/16/2002-00540-105668, kterým bylo k zajištění žalobcem neuhrazené daně evidované správcem daně ke dni 11.3.2016 v celkové výši 415 409,57 Kč zřízeno zástavní právo k nemovitým věcem nacházejícím se ve společném jmění manželů – žalobce a R. Z., a to k 1/4 pozemku St. x o výměře 84 m2, druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: x č.p. x a pozemku parc. č. x o výměře 353 m2, druh pozemku: zahrada, katastrální území x, zapsaných na LV č. x u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště x. 3. V odůvodnění rozhodnutí označených v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadená rozhodnutí“) žalovaný konstatoval, že správce daně vydal rozhodnutí o zřízení zástavního práva dle § 170 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) s použitím § 1309 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) k zajištění neuhrazené daně žalobce. V odvoláních proti rozhodnutím o zřízení zástavního práva žalobce namítal, že jsou nesprávná, protože správce daně vyměřil nesprávnou výši nedoplatků na dani z příjmů fyzických osob a dani z přidané hodnoty. Správce daně dle názoru žalobce zřídil zástavní právo namísto toho, aby se uspokojil z peněžních prostředků na jím blokovaných bankovních účtech, čímž porušil § 5 odst. 3 daňového řádu. Uvedené ustanovení porušil také tím, že žalobci neumožnil uhradit daň ve splátkách. Žalobce dále namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí o zřízení zástavního práva, protože neobsahovala jasné rozlišení zajišťovaných pohledávek, a jejich vydání označil za předčasné, neboť vyměřovací i exekuční řízení bylo žalobcem napadeno. Žalovaný v rámci vypořádání odvolacích námitek konstatoval, že správce daně evidoval ke dni 14. 3. 2016 vůči žalobci nedoplatky na dani z přidané hodnoty, dani silniční a dani z příjmů fyzických osob v celkové výši 415 409, 57 Kč. Výpisem z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobce je vlastníkem shora specifikovaných nemovitostí. Na základě těchto skutečností vydal správce daně rozhodnutí o zřízení zástavního práva. Vznik zástavního práva dle § 170 daňového řádu předpokládá existenci neuhrazené daně, způsobilý předmět zástavního práva a některou ze skutečností požadovanou zákonem ke vzniku zástavního práva. V posuzovaném případě jsou předmětem zástavního práva nemovité věci a skutečností požadovanou zákonem ke vzniku zástavního práva je doručení rozhodnutí o vzniku zástavního práva příslušnému katastrálnímu úřadu. 4. Žalovaný v odvolacím řízení dospěl k závěru, že k porušení ustanovení upravujících zajištění daně formou zástavního práva ze strany správce daně nedošlo, protože všechny podmínky pro vznik zástavního práva byly splněny. Daň nebyla ke dni vydání rozhodnutí o zřízení zástavního práva uhrazena, žalobce byl současně vlastníkem nemovitých věcí specifikovaných v rozhodnutích o zřízení zástavního práva a tato rozhodnutí byla v souladu s § 170 odst. 4 daňového řádu řádně doručena katastrálními úřadu. Správce daně tak postupoval zcela v souladu se zákonem. K námitce nesprávné výše zajišťovaného nedoplatku žalovaný uvedl, že pod položkou č. 0002 - 0003, č. 0007 - 0009, č. 0019, č. 0027 – 0031 a č. 0083 – 0091 byly zajištěny daně vyměřené v souladu s podanými daňovými přiznáními žalobce dle § 140 daňového řádu. S výší takto vyměřené daně žalobce nemůže nesouhlasit, neboť koresponduje s jeho tvrzeními v daňových přiznáních a tyto platební výměry tak není ani možno napadnout odvoláním. Možnost podat odvolání žalobce nevyužil u platebních výměrů pod položkami č. 0001, č. 0004 – 0006, č. 0010 – 0018 a č. 0020 – 0026, tedy proti jejich výši nic nenamítal. Odvolání podal pouze proti platebnímu výměru č.j. 2066703/15/2002-51521-109425 ze dne 1. 4. 2015 (na rozhodnutí o zřízení zástavního práva umístěn pod položkami č. 0059 – 0082) a platebnímu výměru č.j. 2066696/15/2002-51521-109425 ze dne 26. 3. 2015 (na rozhodnutí o zřízení zástavního práva umístěn pod položkami č. 0032 – 0058). Odvolání proti platebnímu výměru č.j. 2066696/15/2002-51521-109425 bylo žalovaným zamítnuto rozhodnutím č.j. 35470/15/5300-21444-711681 ze dne 21. 10. 2015, a výše předpisu úroku z prodlení tak zůstala nezměněna. Rozhodnutí nabylo právní moci 2. 11. 2015. O odvolání proti platebnímu výměru č.j. 2066703/15/2002-51521-109425 rozhodl žalovaný rozhodnutím č.j. 14581/16/5200-10423-701743 ze dne 6. 4. 2016 tak, že platební výměr změnil – výše předepsaného úroku z prodlení byla snížena na částku 7 490 Kč (z původní částky 8 386 Kč). Rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 4. 2016. Rozhodnutím o zřízení zástavního práva však byla zajišťována již změněná (nižší) částka úroku z prodlení ve výši 7 490 Kč. Rozhodnutími o zřízení zástavního práva tak byla zajištěna neuhrazená daň žalobce ve správné výši. 5. K námitce, že správce daně zřídil zástavní právo místo toho, aby se uspokojil z peněžních prostředků na jím blokovaných bankovních účtech, žalovaný uvedl, že k vymožení nedoplatku ve výši 492 121, 52 Kč, jakož i úroku z prodlení od 21. 10. 2015 do zaplacení, vydal správce daně celkem šest exekučních příkazů na přikázání pohledávky z účtů žalobce, které nabyly právní moci dne 22. 10. 2015. Československá obchodní banka, a.s., zaslala správci daně dne 9. 11. 2015 částku 323,33 Kč a dne 22. 1. 2016 částku 397,55 Kč. Z účtu vedeného UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., byla správci daně zaslána dne 9. 11. 2015 částka ve výši 18,44 Kč, z účtu vedeného AirBank a.s., dne 10. 11. 2015 částka ve výši 471,68 Kč, z účtu vedeného Oberbank AG pobočka Česká republika dne 11. 11. 2015 částka ve výši 61,93 Kč a z účtu vedeného Českou spořitelnou, a.s., dne 9. 12. 2015 částka 7 450, 74 Kč a dne 11. 5. 2016 částka 35 250,67 Kč. Celkem bylo tedy správcem daně předmětnými exekučními příkazy vymoženo 43 974,34 Kč. Vymožené finanční prostředky byly použity na úhradu exekučních nákladů a následně na úhradu nejstarších exekvovaných nedoplatků na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a dani z přidané hodnoty. O částky, jež byly správci daně zaslány do dne vydání rozhodnutí o zřízení zástavního práva, správce daně nedoplatek zajišťovaný zástavním právem ponížil. Žalovaný dále uvedl, že po vydání exekučního příkazu zasílá správce daně peněžnímu ústavu již jen vyrozumění o nabytí právní moci, samotné vyplacení peněžních prostředků je již věcí peněžního ústavu. Vzhledem k tomu, že prostředky vymožené prostřednictvím daňové exekuce prováděné přikázáním pohledávky z účtu nestačily na úhradu celého nedoplatku, přistoupil správce daně k vydání rozhodnutí o zřízení zástavního práva. Postup správce daně tak byl plně v souladu se zákonem, jakož i se základními zásadami správy daní. 6. Žalovaný neshledal porušení § 5 odst. 3 daňového řádu ani ve skutečnosti, že žalobci nebylo umožněno zaplatit nedoplatek ve splátkách. Poslední žádosti o posečkání úhrady daně byly žalobcem podány v roce 2013 a byly správcem daně zamítnuty pro opakované nedodržení podmínek dříve povolených posečkání a nedoložení zákonných důvodů. Institut zástavního práva slouží k zajištění neuhrazené daně a správce daně ke zřízení zástavního práva přistoupil poté, co vydáním exekučních příkazů nedocílil úplné nebo alespoň významné úhrady dlužné daně. Žalovaný tedy nepřisvědčil žalobcově námitce, že by správce daně nešetřil jeho zájmy a kladl mu překážky ve