8 As 32/2020 — Nejvyšší správní soud

10 A 111/2020- 28 - text 5 pokračování 10A 111/2020 U s n e s e n í Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: B. V. bytem X proti: žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj sídlem Staroměstské náměstí 932/6 110 00 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutím správního orgánu ze dne 1. 9. 2020, č. j. MMR-33811/2020-83 /1600, ze dne 27. 8. 2020, č. j. MMR-44207/2020-83/2064, ze dne 25. 8. 2020, č. j. MMR-44220/2020-83/2065, ze dne 24. 8. 2020, č. j. MMR-33002/2020-83/2137, ze dne 27. 8. 2020, č. j. MMR-33002/2020-83/1560. takto: I. Žaloba se odmítá v části proti rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 9. 2020, č. j. MMR-33811/2020-83 /1600, ze dne 24. 8. 2020, č. j. MMR-33002/2020-83/2137 a ze dne 27. 8. 2020, č. j. MMR-33002/2020-83/1560. II. Žaloba se v části proti rozhodnutí ze dne 27. 8. 2020, č. j. MMR-44207/2020-83/2064, ze dne 25. 8. 2020, č. j. MMR-44220/2020-83/2065 postupuje Krajskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení v té části, v níž se žaloba výrokem I. tohoto usnesení odmítá. Odůvodnění: 1. Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu podle ustanovení § 65 zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), kterou se domáhá zrušení výše označených rozhodnutí. 2. Žalobce k výzvě městského soudu doložil celkem 7 rozhodnutí žalovaného. 3. Městský soud shledal, že žalobce žalobou výslovně napadá: a) rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2020, č. j. MMR-44207/2020-83/2064 a ze dne 25. 8. 2020, č. j. MMR-44220/2020-83/2065, kterými žalovaný potvrdil rozhodnutí povinného orgánu Krajského úřadu Středočeského kraje o odmítnutí informací podle § 15 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, b) rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 9. 2020, č. j. MMR-33811/2020-83 /1600 a ze dne 27. 8. 2020, č. j. MMR-33002/2020-83/1560, kterými žalovaný k odvolání žalobce zrušil rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje o zamítnutí návrhů na obnovu řízení ve věci námitky podjatosti žalobce proti oprávněným úředním osobám (Ing. E. L a P. Š.), které žalobce uplatnil ve stavebním řízení u Městského úřadu Čáslav, a žalovaný řízení o obnově tak zastavil, c) dále žalobce napadá rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 8. 2020, č. j. MMR-33002/2020-83/2137, kterým žalovaný rozhodl o námitce podjatosti proti oprávněné úřední osobě – řediteli Krajského úřadu Středočeského kraje Mgr. J. P. v řízení o odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje o zamítnutí obnovy řízení ve věci odvolání proti zamítnutí námitky podjatosti úřední osoby (P. Š.) uplatněné ve stavebním řízení u Městského úřadu Čáslav. 4. Kromě žalobou výslovně označených rozhodnutí žalobce soudu navíc předložil další rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2020, č. j. MMR – 40528/2020-83/1879 a ze dne 25. 8. 2020, č. j. MMR – 33811/2020-83/2138, které však žalobou nenapadl. Z jejich obsahu městský soud zjistil, že žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 9. 2020, č. j. MMR – 40528/2020-83/1879, zamítl námitku podjatosti, kterou žalobce vznesl proti řediteli Krajského úřadu Středočeského kraje v řízení o odvolání proti stavebnímu povolení Městského úřadu Čáslav. Rozhodnutím ze dne 25. 8. 2020, č. j. MMR – 33811/2020-83/2138 žalovaný rozhodl o námitce podjatosti proti oprávněné úřední osobě – řediteli Krajského úřadu Středočeského kraje Mgr. J. P. - v řízení o odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje o zamítnutí obnovy řízení ve věci odvolání proti zamítnutí námitky podjatosti úřední osoby (Ing. E. L.) ve stavebním řízení u Městského úřadu Čáslav. 5. Podle ustanovení § 70 písm. c) s. ř. s., platí, že ze soudního přezkoumávání jsou vyloučeny úkony správního orgánu, jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem. Takovým úkonem, kterým se upravuje vedení řízení před správním orgánem ve smyslu § 70 písm. c) s. ř. s., je dle judikatury Nejvyššího správního soudu mj. rozhodnutí správního orgánu o námitce podjatosti (rozsudek ze dne 15. 10. 2003, čj. 3 Afs 20/2003-23, č. 114/2004 Sb. NSS, rozsudek ze dne 11. 10. 2007, čj. 4 As 46/2007-75, č. 3212/2007 Sb. NSS). Podle § 68 písm. e) s. ř. s. je žaloba nepřípustná, domáhá-li se žalobce přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. 6. Nejvyšší správní soud k rozhodování o námitce podjatosti v rozsudku sp. zn. 4 As 46/2007 uvedl, že „[o]tázka podjatosti je s to předurčit výrazným způsobem výsledek řízení s ohledem na řešení věci samé. To ovšem nic nemění na tom, že řízení o námitce podjatosti vůči pracovníku (či pracovníkům) správního orgánu je řešením procesní otázky, tj. relativně samostatným řízením odvozujícím svůj smysl a účel od projednání věci samé. Řízení dle ustanovení § 9 - § 13 správního řádu je řízením, v němž se vydávalo podle správního řádu samostatné procesní rozhodnutí, a to před vydáním meritorního rozhodnutí ve věci či zastavením řízení. To samo o sobě ovšem neznamená, že se jednalo o rozhodnutí, vůči němuž mohla být samostatně podána žaloba. Z povahy věci plyne, že procesní rozhodnutí vydané správním orgánem je možné napadnout až spolu s meritorním rozhodnutím ve věci, kde může být případně shledána vada řízení spočívající v nesprávném posouzení námitky podjatosti, nevydání samostatného rozhodnutí o nevyloučení pracovníků správního orgánu, jejichž nepodjatost byla zpochybněna, apod. Rozhodnutí o námitce podjatosti je tedy rozhodnutím, jímž se upravuje vedení řízení, a které je v souladu s ustanovením § 70 písm. c) s. ř. s. ze samostatného soudního přezkumu vyloučeno.“ 7. Jak již bylo vyloženo, žalobce nyní zčásti brojí proti rozhodnutím /označena jsou v odst. 3 písm. b) a c)/, v nichž žalovaný, obecně shrnuto, rozhodoval o námitkách podjatosti úředních osob. 8. Je sice pravdou, že v případě rozhodnutí označených v odst. 3 písm. b) žalovaný rozhodoval o obnově, ta se však zase týkala jen těch řízení, v nichž bylo zase jen rozhodováno o námitkách podjatosti úředních osob. I když předmětem těchto rozhodnutí není přímo rozhodování o námitce podjatosti úředních osob a žalovaný zde posuzoval, zda byly naplněny podmínky obnovy řízení, neznamená to, že by bylo nutné odhlížet od skutečnosti, že žalobce žádal o obnovu řízení, které se v meritu týkalo rozhodování o námitkách podjatosti. V této souvislosti je podstatné to, zda byla správně posouzena podjatost úřední osoby v řízení před správním orgánem, což lze namítnout v žalobě proti rozhodnutí ve věci samé. Bylo by tedy proti smyslu a účelu § 70 písm. c) s. ř. s., pokud by byl ve správním soudnictví přípustný přezkum rozhodnutí, kterým nebyla připuštěna obnova řízení proti rozhodnutí, jehož samostatný soudní přezkum je dle § 70 písm. c) s. ř. s. vyloučen. Městský soud je proto toho názoru, že žaloba proti rozhodnutím označeným v odstavci 3 písm. b) je nepřípustná, neboť tato rozhodnutí jsou ze soudního přezkumu vyloučena podle § 70 písm. c) s. ř. s. 9. Rozhodnutím označeným v odst. 3 písm. c) poté žalovaný rozhodl přímo o námitce podjatosti. Toto rozhodnutí je přímo vyloučeno ze soudního přezkumu podle § 70 písm. c) s. ř. s. 10. Městský soud tedy shrnuje, že u rozhodnutí označených v odst. 3 písm. b) a c) je dána kompetenční výluka dle § 70 písm. c) s. ř. s. a žaloba proti těmto rozhodnutím žalovaného je tak dle § 68 písm. e) s. ř. s. nepřípustná a jako takovou je nezbytné ji odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (cit. „soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.“). 11. Pro úplnost městský soud podotýká, že výše uvedené závěry lze plně vztáhnout i na zbývající rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2020, č. j. MMR – 40528/2020-83/1879 a ze dne 25. 8. 2020, č. j. MMR – 33811/2020-83/2138, která žalobce sice rovněž soudu předložil, avšak žalobou je výslovně nenapadl. I u těchto rozhodnutí jde nicméně v podstatě o přezkoumání možné podjatosti úředních osob, i tato rozhodnutí by tak, pokud by je žalobce napadl žalobou, byla ze soudního přezkumu vyloučena podle § 70 písm. c) a byla by tak nepřípustná podle § 68 písm. e) s. ř. s. a bylo by je nutné odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. 12. Žalovaný v těchto věcech rozhodoval jako odvolací resp. nadřízený orgán Krajského úřadu Středočeského kraje, jenž je v těchto věcech správním orgánem I. stupně. Pokud by šlo o přípustné žaloby, podle ustanovení § 7 odst. 2. s. ř. s. by k řízení o nich podle soudního řádu správního byl místně příslušným Krajský soud v Praze, do jehož obvodu náleží sídlo Krajského úřadu Středočeského kraje. Krajský úřad Středočeského kraje totiž má sice své sídlo v Praze (§ 3 bod 1 zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu). Podle ustanovení § 7 odst. 2 věty poslední s. ř. s. však platí fikce, že tento krajský úřad „má sídlo v obvodu své působnosti.“ Územní obvod tohoto kraje pak podle § 4 ve spojení s § 14 zákona o územním členění státu tvoří okresy, jež na