2 Afs 25/2015 — Nejvyšší správní soud

10 A 154/2018- 48 - text 12 pokračování 10A 154/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a Mgr. Martina Lachmanna ve věci žalobce: FINVEST DD, a.s. IČ 24705098, sídlem Koněvova 1686/112 130 00 Praha 3 proti: žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu sídlem Štěpánská 28 111 21 Praha 1 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením žalovaného způsobeného sděleními ze dne 19. 9. 2018, č. j. 7287447/18/2003-52521-111146 a č. j. 7207169/18/2003-52521-111146 takto: I. Zásah žalovaného do práv žalobce způsobený sděleními ze dne 19. 9. 2018, č. j. 7287447/18/2003-52521-111146 a č. j. 7207169/18/2003-52521-111146 o tom, že je neúčinné podání dodatečných daňových přiznání žalobcem dne 30. 12. 2017, je nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje, aby pokračoval v zásahu do práv žalobce způsobeného sděleními ze dne 19. 9. 2018, č. j. 7287447/18/2003-52521-111146 a č. j. 7207169/18/2003-52521-111146 o tom, že je neúčinné podání dodatečných daňových přiznání žalobcem dne 30. 12. 2017. III. Žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před zásahem do práv žalobce způsobeného sděleními ze dne 19. 9. 2018, č. j. 7287447/18/2003-52521-111146 a č. j. 7207169/18/2003-52521-111146 o tom, že je neúčinné podání dodatečných daňových přiznání žalobcem dne 30. 12. 2017. IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náhradu nákladů ve výši 2.000 Kč ve lhůtě 30 dní od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění I. Předmět věci 1. Žalobce se žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhá ochrany před zásahem žalovaného způsobeného sděleními ze dne 19. 9. 2018, č. j. 7287447/18/2003-52521-111146 a č. j. 7207169/18/2003-52521-111146 o tom, že je neúčinné podání dodatečných daňových přiznání žalobcem dne 30. 12. 2017. II. Žaloba a vyjádření k žalobě 2. Žalobce doručil žalovanému dodatečná daňová přiznání za kalendářní rok 2014, jež žalovaný zaevidoval dne 30. 12. 2017. Žalobce podal své dodatečné daňové přiznání v listinné (papírové) podobě, protože elektronický formulář umožňující podání daňového přiznání elektronickou cestou neobsahuje potřebné rubriky a žalobce tak neměl možnost podat své dodatečné daňové přiznání elektronickou cestou na předepsaném formuláři. 3. Žalobce v tomto dodatečném přiznání k dani z příjmů opravil způsob rozdělení základu daně z příjmů za rok 2014 uplatněný v řádném daňovém přiznání. Žalobce shrnul, že zpracoval mimořádnou účetní závěrku ke dni ukončení své činnosti jako investičního fondu, tj. k 30. 06. 2017. K tomuto dni lze stanovit základ daně za tuto část období roku 2014. Základ daně za zbývající část období roku 2014 za období 1. 7. 2014 do 31. 12. 2014 je stanovena s přesností na dny. Dodatečným přiznáním sestaveným samostatně za období 1. 1. 2014 - 30. 06. 2014 a 1. 7. 2014 - 31. 12. 2014 pak žalobce rozdělil základ daně za období roku 2014 podle skutečného průběhu činnosti společnosti a tomu odpovídajícímu výsledku hospodaření, upravenému podle zákona na základ daně z příjmů, tj. na základ daně, zjištěný z účetní závěrky, sestavené ke dni ukončení činnosti společnosti jako investičního fondu, tj. k 30. 6. 2014, a základ daně za období zbývající do konce zdaňovacího období. Položky, zahrnované do základu daně, jež nelze přiřadit ke konkrétní části zdaňovacího období, tj. např. daňové odpisy majetku, nejsou použity. 4. Žalovaný vyzval žalobce k odstranění vady spočívající v tom, že dodatečné daňové přiznání bylo podáno v listinné podobě, ač musí být podáno elektronicky. Ačkoli se žalobce pokoušel se žalovaným komunikovat a vysvětlit mu, že elektronický formulář nedovoluje podání dodatečného daňového přiznání s potřebným obsahem, žalovaný sdělením ze dne 19. 9. 2018 žalobci sdělil, že k jeho dodatečnému daňovému přiznání nebude přihlížet. 5. Žalobce uvedl, že původní přiznání bylo sestaveno na tiskopisu 25 5404 MFin 5404 vzor č. 25, jehož součástí je Příloha č. 2 n. oddílu ř. 271 an., ve které je základ daně rozdělován na část základu daně, připadající na část roku, kdy byl subjekt investičním fondem a na základ daně za období, zbývající do konce zdaňovacího období. Tento způsob rozdělení však předpokládá, že základ daně vzniká rovnoměrně po celé zdaňovací období a rozděluje jej v poměru počtu dnů, po který byl subjekt investičním fondem k celkovému počtu dnů zdaňovacího období. 6. Zákon však tento způsob rozdělení základu daně takto výslovně nestanoví. Ustanovení § 20a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o dani z příjmů“) stanoví, že základ daně se rozdělí tak, že se zjistí základ daně, připadající na část zdaňovacího období, kdy byl subjekt investičním fondem a na zbývající část, s přesností na dny. Vzhledem k tomu, že ukončení činnosti investičního fondu je okamžik, ke kterému je povinně sestavována účetní mimořádná závěrka, povinně auditovaná, lze k tomuto dni zcela jednoznačně stanovit i základ daně s přesností na zcela konkrétní počet dnů. Pak lze také stanovit základ daně, připadající na zbývající část účetního období, tedy ze zcela konkrétních dosažených výnosů a jednoznačných nákladů, vynaložených na jejich dosažení. 7. Podle žalobce je možné podat platně přiznání k dani z příjmů výhradně prostřednictvím formuláře, který umožňuje jediný způsob rozdělení základu daně v poměru času, tj. formulář stanoví fikci, že poměrná část základu daně náleží do období, kdy poplatník byl investičním fondem a poměrná část základu daně náleží i do období, kdy poplatník nebyl investičním fondem. Tento formulář tak zakládá právní fikci, která není stanovená zákonem. Vzhledem k tomu, že daň lze uložit jen a výhradně na základě zákona, je omezení způsobu rozdělení základu daně pouhým formulářem, povinností stanovenou nad rámec povinnosti zákonem. 8. Takovéto stanovení daně neodpovídá ústavnímu pořádku a zasahuje rovněž do ústavních práv žalobce, když takto je zasahováno do jeho vlastnického práva, když je žalobci pouhým formulářem odňato vlastnické právo k finančním prostředkům, což nelze považovat za ústavně konformní ani zákonný postup. 9. Podle žalobce nelze platně podat přiznání za zdaňovací období roku 2014 za použití tohoto způsobu rozdělení základu daně. Zákon o dani z příjmů v ustanovení § 20a stanoví postup, jak stanovit základ daně a dále postup jakým podávat daňové přiznání /ustanovení § 70 zákona č. 280/200 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“)/. Tato ustanovení jsou vzájemně v rozporu, a pak je nutno vykládat tento rozpor dle smyslu a účelu dané právní úpravy jakož i dle právní síly daného právního předpisu jakož i a to zejména v souladu s ústavním pořádkem. 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě shrnul povinnosti daňového subjektu podle ustanovení § 135 odst. 2 daňového řádu a podle § 72 odst. 1 daňového řádu a uvedl, že aby byla práce s informacemi při správě daní efektivní, je třeba data efektivně třídit, zpracovávat a sdílet, přičemž údaje předepsané prostřednictvím stanovených formulářů podateli jasně definují, jaké údaje správce daně potřebuje pro to, aby mohl ve věci rozhodnout, čímž implicitně definuje i údaje, které v tento okamžik zpravidla není nutné uvádět. Žalobce byl povinen učinit dodatečné daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob, jakožto podání podle § 72 odst. 1 daňového řádu, pouze datovou zprávou ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně, přičemž formát a struktura datové zprávy je stanovena pokynem D-349. K vytvoření souboru v předepsaném formátu a struktuře lze využít aplikaci Elektronická podání pro finanční správu (EPO), dostupnou přes webové stránky Finanční správy České republiky v části „Daně elektronicky“ nebo též „Daňové tiskopisy“. K sestavení dodatečného daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za předmětné zdaňovací období měl žalobce využít tiskopis číslo 25 5404 vzor č. 25 včetně Přílohy č.2 II. oddílu, tj. tiskopis 25 5404/B vzor č. 17, když tato příloha slouží poplatníkům daně z příjmů právnických osob, kteří byli jen část zdaňovacího období investičním fondem, ke stanovení daně z příjmů právnických osob uváděné na ř. 290 II. oddílu. Podoba tohoto tiskopisu není jakkoli v rozporu se zněním ustanovení § 20a zákona o daních z příjmů. 11. Žalovaný poukázal na to, že žalobce nerozporuje, že dodatečné daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2014 podal prostřednictvím dvou formulářových podání, nicméně žalobce se nesprávně domnívá, že dodatečné daňové přiznání podal v listinné podobě a správce daně jej vyzval k odstranění vady spočívající v tom, že dodatečné daňové přiznání nebylo podáno elektronicky. Tuto žalobní námitku žalovaný odmítl s odkazem na průběh řízení i na související spisový materiál. 12. Taktéž žalovaný připomněl, že je-li daňový subjekt jen po část zdaňovacího období základním investičním fondem, postupuje pro stanovení základu daně z příjmů právnických osob v souladu s ustanovením § 20a zákona o daních z příjmů, tj. rozdělí zák