1 As 24/2011 — Nejvyšší správní soud

10 A 159/2016- 34 - text 12 pokračování 10A 159/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a Mgr. Martina Lachmanna v právní věci žalobkyně: H. C., narozená státní příslušnost trvale bytem zastoupena Mgr. Markem Čechovským, advokátem sídlem Opletalova 25, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 25. 7. 2016, č. j. MV-84766-4/VS-2016 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhá přezkumu rozhodnutí ministra vnitra (dále jen „ministr“) ze dne 25. 7. 2016, č. j. MV-84766-4/VS-2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ministr zamítl rozklad žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru všeobecné správy, oddělení státního občanství a matrik (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 6. 1. 2015, č. j. VS-8468/835.3/2-2014 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), ve znění opravného usnesení ze dne 16. 5. 2016, č. j. VS-8468/835.3/2-2014. 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně nevyhověl žádosti žalobkyně o udělení státního občanství České republiky podle zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o státním občanství“). II. Napadené rozhodnutí 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí ministr nejprve shrnul závěry správního orgánu I. stupně. Správní orgán I. stupně neshledal splnění podmínky pro udělení státního občanství podle ustanovení § 14 odst. 7 zákona o státním občanství z důvodu, že žalobkyně neprokázala výši a zdroje svých příjmů. Žalobkyně doložila své příjmy ze zaměstnání u společnosti TENG SHENG s.r.o., kde pracovala od X, dále ze zaměstnání u společnosti Swarovski Bohemia s.r.o., kde byla zaměstnána od X, v dotazníku uvedla, že v období let 2010-2013 byla podporována finančními prostředky rodičů a doložila čestné prohlášení o tom, že od roku 2010 do 10. 3. 2014 žila z finančních prostředků, které jí zasílala rodina z X. I přes výzvu správního orgánu žalobkyně nedoložila výši příjmů rodičů ani rodiny z X. Ve vyjádření ze dne 20. 8. 2015 žalobkyně sdělila, že výši příjmů od srpna 2011 do 10. 3. 2014 doložit nemůže, neboť neměla stabilní příjem, bydlela u rodičů, pečovala o vážně nemocnou matku a vyživovali ji rodiče. Ministr dále uvedl, že správní orgán I. stupně neshledal dostatečnou pracovní integraci žalobkyně, neboť po většinu rozhodného období nevykonávala žádnou výdělečnou činnost až do 10. 3. 2014 a následně od 1. 4. 2015. Správní orgán I. stupně neměl podle ministra za prokázané, že se žalobkyně od 1. 10. 2010 do 9. 3. 2014 věnovala péči o příbuzné a neshledal ani dostatečnou rodinnou integraci, protože žalobkyně neměla vytvořené vazby na státní občany České republiky. 4. Ministr měl za rozhodující, že žalobkyně nedoložila výši a zdroje svých příjmů v rozhodné době posledních 3 let předcházejících dni podání žádosti podle ustanovení § 14 odst. 7 zákona o státním občanství. Ministr uvedl, že nesplnění této podmínky nelze prominout. K námitce nedostatečně zjištěného skutkového stavu ministr poukázal na to, že podle ustanovení § 14 odst. 7 zákona o pobytu cizinců leží důkazní břemeno na žadateli a že správní orgán I. stupně dostatečně splnil svoji poučovací povinnost, a to v usnesení o přerušení řízení ze dne 23. 7. 2015. 5. Ministr přisvědčil i tomu, že pracovní integrace žalobkyně nebyla dostatečná, neboť ke dni podání žádosti byla zaměstnána pouze 6 měsíců a předchozích 3,5 roku nebyla výdělečně činná. Ministr neshledal ani dostatečnou rodinnou integraci, protože žalobkyně byla – s výjimkou posledních 6 měsíců před podáním žádosti - zcela finančně závislá na rodičích a její integrace se tak převážně odvíjela od integrace jejích rodičů, kteří jsou občany Číny, žadatelka tak nemá žádné rodinné vazby na české státní občany. III. Žaloba 6. Žalobkyně v žalobě uvedla, že prvostupňové i napadené rozhodnutí jsou nezákonná, nepřezkoumatelná, v rozporu se základními principy, kterými jsou správní orgány povinny se řídit, a že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav. Správní orgány podle názoru žalobkyně nepřednesly žádný argument, proč by tvrzení žalobkyně o tom, že se v období mezi studiem a zaměstnáním starala o nemocnou matku, která vyžadovala neustálou péči, a byla v této době vyživována rodinou, mělo být nepravdivé. Správní orgány mohly podle názoru žalobkyně provést výslech žalobkyně či rodinných příslušníků, tím ověřit tvrzení žalobkyně a dostát povinnosti zjištění skutkového stavu, o němž nejsou pochybnosti. Žalobkyně od svých rodičů samozřejmě nedostávala stvrzenky na jednotlivé finanční příspěvky. Ministr se pak podle žalobkyně se shodnou rozkladovou námitkou vypořádal nedostatečně. 7. Žalobkyně měla za to, že správní orgány chybně aplikovaly ustanovení § 14 odst. 7 zákona o státním občanství, jednak ignorovaly stav, který zde byl v době rozhodování o žádosti, kdy žalobkyně již po značnou dobu pracovala a především doložila své příjmy za poslední 3 roky. Předmětné ustanovení podle názoru žalobkyně požaduje doložení příjmů, nestanovuje však, že by žadatel příjmy musel mít. Pokud tedy žalobkyně deklarovala, že za část období příjmy nedisponovala, splnila požadavky uvedeného ustanovení. Zamítnutí žádosti nelze podle názoru žalobkyně odůvodnit pouhým faktem, že část požadované doby žalobkyně příjmy nedisponovala. Žalobkyně poukázala na to, že správní orgány musí posoudit situaci konkrétního žadatele, zejm. možnost dosahovat relevantní příjmy v budoucnosti, avšak na to rezignovaly. Nedostatečně zjištěný skutkový stav pak podle žalobkyně vede k nedostatečnému odůvodnění rozhodnutí na obou stupních a jejich nepřezkoumatelnosti. 8. Žalobkyně měla za nepřezkoumatelné i závěry správních orgánů, že není dostatečně integrována po pracovní a rodinné stránce. Žalobkyně žije v ČR od dětství, trvalý pobyt má déle než 10 let, na hlavní pracovní poměr pracuje „teprve“ dva roky, což je ale dáno jejím nízkým věkem. Žalobkyně pracuje u renomované společnosti a pobírá odpovídající mzdu. Pokud jde o rodinné vazby, žalobkyně je v ČR od dětství, absolvovala zde téměř celou školní docházku a její integrace je tedy značná, avšak žalobkyně nemůže za to, že její rodiče jsou z Číny, je plně integrovaná do české společnosti a skutečnost, že nemá české občany za rodinné příslušníky, je vzhledem k jejímu věku irelevantní. IV. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že žalobkyni se nepodařilo pouhým čestným prohlášením prokázat výši a zdroje příjmů za sledované období, když nepředložila důkazy o výši příjmů rodičů a rodiny z Číny, ačkoliv to správní orgán I. stupně výslovně vyžádal v usnesení ze dne 23. 7. 2015. Žalovaný rovněž setrval na tom, že pracovní a rodinná integrace žalobkyně nebyly dostatečné. 10. Žalovaný odmítl námitku, že správní orgány měly provést výslech žalobkyně nebo rodinných příslušníků, protože žalobkyně nebyla schopna doložit finanční příjmy a zdroje, ze kterých financovala svoji obživu. Žalovaný uvedl, že nezpochybňoval její tvrzení, že žila z finanční podpory rodičů, ale požadoval toto tvrzení relevantně doložit, a proto správní orgán I. stupně vyzval žalobkyni k doložení výše a zdroje příjmů jejích rodičů. Žalovaný odmítl i námitku, že správní orgány ignorovaly stav, kdy žalobkyně v době rozhodování o žádosti již značnou dobu pracovala a doložila své příjmy za poslední 3 roky, protože z podkladů vyplynulo, že žalobkyně nevykonávala žádnou výdělečnou činnost, a to až do 10. 3. 2014, tj. ke dni podání žádosti byla zaměstnána pouze 6 měsíců a předchozích 3,5 roku nebyla výdělečně činná. V. Jednání 11. Jednání ve věci se konalo 12. března 2020. Na něm účastníci setrvali na svých v řízení již prezentovaných procesních postojích. Žalobkyně k tomu navíc uvedla, že zákon o státním občanství ukládá žadatelům povinnost doložit zdroje a výši svých příjmů. Poukázala na důvodovou zprávu, z níž vyplývá, že primárním účelem opatření je doložit, zda příjmy pocházejí z legální činnosti, jsou řádně zdaňovány atp. Zákon však nestanuje povinnost doložit určitou výši příjmů. Přestože to zákon nestanovuje, správní orgány určovaly odhadem, na základě domněnek a bez zákonného zmocnění, jaká výše příjmů jim přijde dostatečná. To vedlo k posunu v judikatuře a následného posunu správní praxe. Správní orgány tak byly nuceny posuzovat nejen zdroje příjmů, ale i konkrétní skutkové okolnosti žadatele, tedy zjišťovat, zda příjmy žadatele jsou schopné pokrýt náklady žadatele. Již dlouhodobě je požadováno nejen prokázání zdroje příjmů ale také prokázání nákladů, které s těmi příjmy musí žadatel hradit. Dokládají se konkrétní náklady na bydlení, na stravování atp. K tomu žalobkyně navrhla důkaz několika usneseními, které doklád