9 Azs 95/2016 — Nejvyšší správní soud

10 A 164/2018- 44 - text 8 10A 164/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobkyně: INTERNEXT 2000, s.r.o., IČO: 253 52 288 sídlem Palackého 166, 755 01 Vsetín zastoupena advokátem JUDr. Pavlem Vyroubalem sídlem Palackého 168, 755 01 Vsetín proti žalovanému: Český telekomunikační úřad sídlem Sokolovská 219, 190 00 Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu č. j. ČTÚ-57 695/2017-603 ze dne 6. 11. 2018 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhá přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „předseda Rady“) zamítl její rozklad a potvrdil rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast č. j. ČTÚ-34991/2017-368/IV.vyř.-Škj ze dne 29. 8. 2017, jímž byla žalobkyni uložena pokuta 10 000 Kč za to, že se v postavení podnikatelky poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací dopustila správního deliktu podle § 118 odst. 14 písm. w) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, (dále jen „ZEK“) tím, že v rozporu s § 63 odst. 7 ZEK uzavřela se spotřebiteli první smlouvy pro službu elektronických komunikací (službu přístupu k síti Internet) na dobu určitou s dobou trvání smlouvy delší než 24 měsíců, konkrétně na 36 měsíců. S uživateli, nepodnikajícími fyzickými osobami, byla uzavřena smlouva č. B72838 dne 22. 2. 2017, smlouva č. B72806 dne 15. 2. 2017, smlouva č. B72829 dne 21. 2. 2017, smlouva č. B72799 dne 14. 2. 2017, smlouva č. B72760 dne 3. 2. 2017, smlouva č. B72798 dne 14. 2. 2017, smlouva č. B72791 dne 10. 2. 2017, smlouva č. B72746 dne 1. 2. 2017 a smlouva č. B72844 dne 22. 2. 2017. II. Napadené rozhodnutí 2. Předseda Rady žalovaného uvedl, že kontrolou ze dne 5. 4. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně jako podnikatelka poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací v uvedených případech v rozporu s § 63 odst. 7 větou první ZEK uzavřela se spotřebiteli první smlouvy na poskytování služeb elektronických komunikací na dobu určitou v délce přesahující 24 měsíců. Část věty druhé citovaného ustanovení za středníkem sice umožňuje žalobkyni uzavřít s uživatelem smlouvu na delší dobu v případě, že o to uživatel požádá, tato výjimka se však vztahuje pouze k části věty před středníkem, jež žalobkyni ukládá povinnost umožnit uživateli uzavření smlouvy i na dobu nejvýše 12 měsíců, nevztahuje se však na první větu, která obsahuje žalobkyní porušenou povinnost. Právě uvedené vyplývá z gramatického výkladu (zejména z funkce středníku v pravidlech českého pravopisu) a účelu daného ustanovení, ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES ze dne 25. 11. 2009, kterou ZEK transponuje, i z komentářové literatury. 3. Žalobkyně tedy nemohla uzavírat se spotřebiteli první smlouvy na dobu určitou delší než 24 měsíců bez ohledu na to, zda o to spotřebitelé požádali. Existence takových žádostí ostatně nebyla v projednávané věci ani zjištěna. Smlouvy sice obsahují větu o uzavření smlouvy na dobu delší 24 měsíců na žádost uživatele (spotřebitele), vzhledem k adhézní povaze smluv se však jedná o inherentní součást formuláře těchto smluv, jež neprokazuje podání žádosti individuálně a čistě ze spotřebitelovy vlastní vůle. Předseda Rady naproti tomu naznal, že tyto adhezní smlouvy vypovídají o žalobkynině strategii přimět spotřebitele k uzavření smluv na delší časová období a k vytváření podmínek odrazujících od změny poskytovatele služeb elektronických komunikací, což je v rozporu s uvedenou směrnicí i ZEK. Žalovaný přisvědčil žalobkyni v tom, že autonomie vůle je jednou ze základních zásad soukromého práva, ani ona však nemůže ospravedlnit porušení zákazu stanoveného právem veřejným. Právní předpisy upravující elektronické komunikace stanoví zcela jasně zákonný rámec, z něhož poskytovatelka elektronických komunikací nesmí při své činnosti vybočit, přičemž uzavírat smlouvy v souladu se zásadou autonomie vůle je možné pouze v tomto stanoveném rámci. III. Žaloba 4. Žalobkyně v žalobě namítla, že žalovaný nesprávně aplikoval ZEK, jehož ustanovením neodporuje situace, kdy poskytovatelka elektronických komunikací uzavře s uživatelem smlouvu na dobu určitou delší než 24 měsíců na základě jeho žádosti. Žalovaný totiž nesprávně dovodil, že část poslední věty § 63 odst. 7 ZEK za středníkem („tím není vyloučena možnost uzavření smlouvy na delší dobu v případě, že o to uživatel požádá“) se vztahuje toliko k části téže věty před středníkem, jež zakotvuje povinnost uzavřít s uživatelem smlouvu i na dobu nejvýše 12 měsíců, a nikoli také k předchozí větě, jež zakotvuje povinnost uzavřít první smlouvu na dobu určitou nanejvýš na 24 měsíců. Při tomto výkladu by však byla i pro uzavření smlouvy na dobu překračující 12 měsíců a dosahující maximální doby trvání 24 měsíců vždy nezbytná výslovná žádost uživatele a uzavření smlouvy na delší časové období by bylo stranám absolutně znemožněno, a to zcela v rozporu s principem autonomie vůle. Žalobkynin výklad má oporu v důvodové zprávě k novelizačnímu zákonu č. 468/2011 Sb., jež k danému ustanovení uvádí, že pokud o to uživatel výslovně požádá, může samozřejmě uzavřít s operátorem smlouvu na dobu delší, která bude odpovídat jejich potřebám. Použití důvodové zprávy je přitom namístě zejména v případech nejasností při výkladu zákona, jež právě v projednávané věci nastaly. Nejasnosti a nepřesnosti v zákonné úpravě přitom nemohou jít v řízení o spáchání správního deliktu a uložení pokuty k žalobkynině tíži. 5. Žalobkyně se dále ohradila proti tvrzení žalovaného, že jejím cílem je vytvořit podmínky odrazující spotřebitele od změny poskytovatele. Jejím cílem naopak je zvýhodnit účastníka, který uzavřel smlouvu na delší časové období, jelikož v takovém případě se žalobkyniny vstupní náklady technického i administrativního charakteru, jež jsou u všech smluv shodné bez ohledu na délku jejich trvání, rozprostřou do delšího období. Smlouva na dobu určitou delší než 24 měsíců je uzavírána výhradně na žádost uživatele, jenž v ní svým podpisem smlouvy stvrzuje, že byl použit tento zákonný postup, neboť je v ní uvedeno, že: „Tato smlouva byla uzavřena na dobu delší než 24 měsíců po poučení a na žádost Uživatele ve smyslu § 63 odst. 7 z.č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích.“ Zákon nestanovuje žádnou formu uživatelovy žádosti, může být uzavřena ústně i písemně a je možné ji prokázat právě citovaným ujednáním. Pokud by žalobkyně ani přes žádost uživatele, jenž má možnost vybrat si sám dobu poskytování služeb elektronických komunikací ze široké škály variant a zároveň je oprávněn smlouvu kdykoli a bez udání důvodů vypovědět v 30denní výpovědní lhůtě, nebyla oprávněna uzavřít smlouvu na dobu delší 24 měsíců, došlo by ke zcela zásadnímu narušení základního principu práva – autonomie vůle stran. 6. Pro úplnost žalobkyně navrhla, aby městský soud přezkoumal také zákonnost úkonů správního orgánu – provedení kontroly, protokolu o kontrole a vyřízení námitek –, které nelze napadnout samostatnou žalobou ve správním soudnictví a které byly podkladem přezkoumávaných rozhodnutí; důvody jejich nezákonnosti jsou podle žalobkyně shodné jako shora uvedené žalobní body. Vzhledem k uvedenému žalobkyně navrhla, aby městský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. IV. Vyjádření žalovaného a žalobkynina replika 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na právním názoru vyjádřeném v napadeném rozhodnutí řka, že žalobkyně pouze rozvíjí námitky uplatněné již v rozkladovém řízení. K jednotlivým žalobním bodům proto odkázal na příslušné pasáže svého rozhodnutí, resp. rozhodnutí předsedy Rady. Nad rámec toho konstatoval, že v napadeném rozhodnutí nenachází žádné rozpory a že předmětné ustanovení nevyvolává žádné interpretační nejasnosti, neboť jeho gramatický výklad je s ohledem na pravidla pravopisu českého jazyka zcela jednoznačný a opírá se také o text uvedené směrnice. Užití důvodové zprávy, která do výkladu předmětného ustanovení spíše vnáší nejasnosti, se při výkladu daného ustanovení jeví jako nadbytečné. Žalovaný proto navrhl, aby městský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 8. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného uvedla, že směrnice, na kterou se žalovaný opakovaně odvolává, ukládá členským státům povinnost zajistit, aby „smlouvy nestanovily“ počáteční smluvní období přesahující 24 měsíců. V žalobkynině případě je však smlouva uzavřena na dobu delší 24 měsíců jen v případě, že o to požádá sám uživatel, jenž má možnost volby různých časových období trvání. Dobu delší 24 měsíců si tudíž strany „sjednávají“, nestanoví ji smlouva. Žalobkyní nabídnutý výkl