2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

10 A 63/2019- 45 - text 18 10 A 63/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Aleše Sabola a Mgr. Bc. Jana Ferfeckého v právní věci žalobkyně: NetDataComm, s.r.o., IČO: 269 23 386 sídlem Jihlavská 320/2, Troubsko zastoupená: JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou, sídlem Bašty 413/2, Brno proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, sídlem Sokolovská 219, Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 8. 2. 2019, čj. ČTÚ-11 067/2018-603 takto: I. Rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 8. 2. 2019, čj. ČTÚ-11 067/2018-603, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Zdeňky Jedličkové, advokátky. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 8. 4. 2019 domáhala zrušení rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „předseda Úřadu“) ze dne 8. 2. 2019, čj. ČTÚ-11 067/2018-603 (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým předseda Úřadu k rozkladu žalobkyně změnil rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro jihomoravskou oblast (dále též „Úřad“) ze dne 20. 2. 2018, čj. ČTÚ-64 939/2017-637/VI. vyř. - SeA (dále jen „Prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím Úřad uložil žalobkyni pokutu podle § 118 odst. 22 písm. c) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „zákon č. 127/2005 Sb.“) za přestupek podle § 118 odst. 1 písm. b) zákona č. 127/2005 Sb., kterého se žalobkyně dopustila tím, že dne 28. 5. 2017 provozovala na střeše domu na ul. Žitná 16/3 v Moravanech vysílací rádiové zařízení ssid: „mor2n“ s MAC adresou DC:9F:DB:06:EB:B3 na kmitočtu 5640 MHz, čímž porušila podmínku stanovenou v čl. 2 písm. f) Všeobecného oprávnění č. VO-R/12/09.2010-12 k využívání rádiových kmitočtů a k provozování zařízení pro širokopásmový přenos dat v pásmech 2,4 GHz až 66 GHz (dále jen „Všeobecné oprávnění“), neboť nebyla použita technologie potlačení rušení tak, aby byl zajištěn provoz slučitelný se systémem rádiového určování. 3. Napadeným rozhodnutím předseda Úřadu terminologicky změnil výrok Prvostupňového rozhodnutí tak, že protiprávní jednání žalobkyně označil namísto přestupku za správní delikt spáchaný podle shora uvedených ustanovení s tím, že nebyl dán důvod pro posouzení jednání žalobkyně podle přechodných ustanovení zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), neboť nová právní úprava nebyla pro žalobkyni příznivější. Závěry Úřadu o vině a sankci za protiprávní jednání žalobkyně nicméně předseda Úřadu plně aproboval. 4. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno 8. 2. 2019. II. Rozhodnutí žalovaného (Napadené rozhodnutí) 5. Předseda Úřadu v odůvodnění Napadeného rozhodnutí rekapituloval dosavadní průběh řízení (str. 1 – 5 Napadeného rozhodnutí), sumarizoval závěry vyslovené v Prvostupňovém rozhodnutí (str. 6 – 7 Napadeného rozhodnutí) a shrnul námitky uplatněné žalobkyní v rozkladu proti Prvostupňovému rozhodnutí (str. 7 Napadeného rozhodnutí). 6. V návaznosti na rekapitulaci rozhodné právní úpravy pak předseda Úřadu vysvětlil, že pozdější právní úprava není pro žalobkyni příznivější, a vyšel proto z právní úpravy dle zákona č. 127/2005 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 2017, tedy z právní úpravy ve znění účinném v době spáchání správního deliktu. 7. Předseda Úřadu předeslal, že ze spisového materiálu vyplývá, že dne 28. 5. 2017 byl v souladu s ustanovením § 3 zákona č. 255/2012 Sb., kontrolního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“), proveden úkon předcházející kontrole – měření ve věci stížnosti na rušení meteorologického radaru Skalky Českého hydrometeorologického ústavu (dále též „ČHMÚ“), předané Úřadu dne 26. 5. 2017, v níž byla uvedena MAC adresa: DC:9F:DB:06:EB:B3 a SSID: mor2n rušícího vysílacího rádiového zařízení. Při měření byl techniky podle předsedy Úřadu dohledán zdroj rušení, který je umístěn na střeše domu na ulici Žitná 16/3, Moravany. Předseda Úřadu poukázal na obsah protokolu o kontrole č. 1705-446-01/1K ze dne 31. 5. 2017 (dále jen „Protokol o kontrole“) a jeho jediný podklad – Záznam č. 1705-446-01/2M, který byl sepsán dne 28. 5. 2017 (dále jen „Záznam o měření“). Předseda Úřadu souhlasil s Úřadem, že „námitky účastníka řízení proti Protokolu o kontrole byly vyřízeny ze strany Úřadu adekvátně a v dostatečném rozsahu“. Přitom uzavřel, že „závěry (obsažené v Záznamu o měření a v Protokolu o kontrole), které se staly podkladem pro zahájení řízení o správním deliktu účastníka řízení, jsou jednoznačně seznatelné z postoupeného správního spisu a svědčí nepochybně o (objektivní) odpovědnosti účastníka řízení jakožto provozovatele předmětného RLAN zařízení za zjištěný protiprávní stav“. Úřad podle předsedy Úřadu „jednoznačně prokázal, že kontrolované RLAN zařízení provozoval účastník řízení, který se jeho nesprávným nastavením (na kmitočet 5640 MHz) dopustil porušení čl. 2 písm. f) Všeobecného oprávnění“. Předseda Úřadu se ztotožnil se závěrem, že provozováním předmětného zařízení v rozporu s uvedeným Všeobecným oprávněním žalobkyně naplnila skutkovou podstatu správního deliktu dle § 118 odst. 1 písm. b) zákona č. 127/2005 Sb. 8. K námitce, že naplnění skutkové podstaty nelze dovodit jen ze skutečnosti, že je to konstatováno v Protokolu o kontrole, předseda Úřadu zopakoval, že Protokol o kontrole a závěry v něm uvedené jednoznačně svědčí o naplnění skutkové podstaty předmětného deliktu s tím, že kontrolní protokol může být i jediným podkladem pro vydání rozhodnutí o deliktu. V posuzovaném případě bylo podle předsedy Úřadu podkladem pro rozhodnutí více dokumentů, které byly do spisu zakládány rovněž s ohledem na připomínky žalobkyně v průběhu řízení. Úřad se přitom podle předsedy Úřadu se ve svém přípisu ze dne 27. 6. 2017 dostatečným a zcela konkrétním způsobem vypořádal se všemi třemi námitkami žalobkyně, a to srozumitelně a obsahově přesně (dle předloženého spisového materiálu). Vypořádání námitek proti Protokolu o kontrole poté podle předsedy Úřadu adekvátně převzal do svého odůvodnění Prvostupňového rozhodnutí. Odůvodnění Prvostupňového rozhodnutí je v této části podle předsedy Úřadu plně přezkoumatelné a věcně správné. 9. K namítané nemožnosti rušení meteoradaru na vzdálenost 40 kilometrů předseda Úřadu uvedl, že k rušení meteoradaru může docházet i na značné vzdálenosti (v řádu desítek kilometrů), a to zejména v závislosti na technických parametrech stanice RLAN, jejím umístění, vzájemném postavení antény RLAN a antény radaru a řadě dalších skutečností. Doplnil, že z postoupeného spisového materiálu tato skutečnost, tj. rušení radaru předmětným zařízením, vyplývá jednoznačně (dle uvedené specifikace zařízení) z hlášení od ČHMÚ, které bylo založeno do správního spisu dne 2. 1. 2018, tzn. před nahlédnutím žalobkyně do spisu dne 25. 1. 2018. Tento podklad byl podle předsedy Úřadu založen ve správním spisu v době vydání Prvostupňového rozhodnutí, žalobkyně se s ním mohla seznámit. Předseda Úřadu nespatřoval důvod údaje uvedené v tomto podkladu zpochybňovat. 10. K námitce, že Úřad neprokázal, že by nebyla použita technologie DFS, přičemž její údajné nefungování muselo být způsobeno jedině technickými problémy, předseda Úřadu připomněl, že odpovědnost žalobkyně za zajištění toho, aby její zařízení neporušovala některou z podmínek všeobecných oprávnění vydaných Úřadem, je objektivní, tzn. nastává bez ohledu na zavinění. Žalobkyně byla dle ustanovení čl. 2 písm. f) Všeobecného oprávnění povinna používat „funkční“ techniky, nestačí pouze tvrdit, že používá systém DFS na všech svých zařízeních. Žalobkyně proto nese podle předsedy Úřadu odpovědnost za takto zjištěný protiprávní stav (rušení meteoradaru) i v případě technické závady systému DFS, ledaže by sama tuto závadu nebo jiný liberační důvod v řízení prokázala. V posuzovaném případě ovšem tvrzené skutečnosti považované žalobkyní za liberační důvody podle předsedy Úřadu nijak prokázány nebyly. K tomu předseda Úřadu poukázal na relevantní judikatorní závěry. Předseda Úřadu doplnil, že odpovědnosti se nelze zprostit toliko odkazem na provedená preventivní opatření k zabránění poruch na zařízeních, případně uzavřenou smlouvu s externím subjektem. Žalobkyně podle něho neprokázala, že by nefunkčnost systému DFS způsobila vůlí neovlivnitelná skutečnost (vyšší moc). Proto předseda Úřadu neshledal existenci liberačních důvodů na její straně. 11. K námitce poukazující na absenci záznamu o telefonickém hovoru a zpochybňující věrohodnost a ověřitelnost informací na podkladu, jímž je printscreen obrazovky založený do správního