1 As 374/2019 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 18/2017- 54 - text 12 10 Ad 18/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: por. Mgr. E. M. bytem právně zastoupena Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem se sídlem třída Přátelství 1960, Písek proti žalovanému: ředitel Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy se sídlem Kongresová 1666/2, Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2017, č. 527/2017 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobkyně se u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhá přezkumu rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 19. 6. 2017, č. 527/2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy pro vnější službu (dále jen „služební funkcionář“) ve věcech služebního poměru ze dne 5. 5. 2015, č. 1007/2015 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a toto rozhodnutí potvrdil. Zároveň žalovaný žalobkyni nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení. 2. Prvostupňovým rozhodnutím služební funkcionář rozhodl podle § 117 odst. 4 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v rozhodném znění (dále jen „zákon č. 361/2003 Sb.“) tak, že dnem 1. 6. 2015 přísluší žalobkyni: základní tarif zvýšený o 10 % ze 7. tarifní třídy a stanoveného 6. tarifního stupně ve výši 28.870 Kč měsíčně. Ostatní složky služebního příjmu, které se nemění: zvláštní příplatek dle § 120 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb. ve výši 3.600 Kč, osobní příplatek dle § 122 zákona č. 361/2003 Sb. ve výši 2.530 Kč. Celkově tedy žalobkyni náleží služební příjem ve výši 35.000 Kč měsíčně. II. Napadené rozhodnutí 3. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno dle § 117 odst. 4 zákona č. 361/2003 Sb. po zohlednění doby praxe žalobkyně, získané odsloužením 15 let služby u policejního sboru, což vedlo k povinnosti služebního funkcionáře zařadit žalobkyni do vyššího tarifního stupně dle nařízení vlády č. 227/2014 Sb., kterým se stanoví stupnice základních tarifů pro příslušníky bezpečnostních sborů pro rok 2015, v rozhodném znění. 4. Podle žalovaného bylo z odvolání zřejmé, že žalobkyně napadla prvostupňové rozhodnutí kvůli výši osobního příplatku. Žalovaný poukázal na to, že osobní příplatek uvedený v prvostupňovém rozhodnutí je dosud platný, ve výroku prvostupňového rozhodnutí bylo pouze stanoveno, že se nemění ostatní složky služebního příjmu a to včetně osobního příplatku. 5. Žalovaný shrnul, že řízení bylo přerušeno do nabytí právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2017, č. j. 6 Ad 14/2015 – 55. Poté uvedl, že osobní příplatek ve výši 2.100 Kč měsíčně, který pobírala žalobkyně na předchozím zařazení vrchní inspektor na odboru služby dopravní policie, jí nebyl po ustanovení na nové služební místo komisaře rozhodnutím služebního funkcionáře ze dne 27. 4. 2009, č. 2423/2009 od 1. 5. 2009 samostatně přiznán. Rozhodnutím služebního funkcionáře ze dne 30. 11. 2009, č. 5282/2009 byl žalobkyni od 1. 12. 2009 přiznán osobní příplatek ve výši 1.500 Kč měsíčně. Vycházeje z právního názoru vysloveného v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2017, č. j. 6 Ad 14/2015 – 55, pak žalovaný uzavřel, že v období od 1. 5. 2009 do 30. 11. 2009 náležel žalobkyni osobní příplatek ve výši 2.100 Kč měsíčně (neboť pouhým odvoláním a ustanovením na jiné místo žalobkyni nárok na dosavadní osobní příplatek nezanikl a nebyl tím ani dotčen), avšak v období od 1. 12. 2009 náležel žalobkyni osobní příplatek již pouze ve výši 1.500 Kč měsíčně (neboť oproti předchozímu stavu bylo rozhodnuto o změně výše osobního příplatku). III. Žaloba 6. Žalobkyně v žalobě namítla, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci a nesprávně jej posoudil, že je napadené rozhodnutí založeno na nesprávném právním názoru a že žalovaný porušil procesní předpisy, přičemž tato porušení měla vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného. 7. Žalobkyně konkrétně namítla, že (i) rozhodnutím služebního funkcionáře ze dne 17. 2. 2009, č. 1598/2009, jí byl zvýšen osobní příplatek na výši 2.100 Kč měsíčně s odůvodněním, že žalobkyně plní služební úkoly v mimořádném rozsahu i nad rámec běžného výkonu služby, (ii) rozhodnutím služebního funkcionáře ze dne 27. 4. 2009, č. 2423/2009, byla ke dni 30. 4. 2009 odvolána ze služebního místa vrchního inspektora a ke dni 1. 5. 2009 byla ustanovena na služební místo komisaře Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, náměstka ředitele krajského ředitelství pro vnější službu, Integrovaného operačního střediska s místem působiště Praha, zároveň byla jmenována do služební hodnosti komisaře a bylo jí uděleno hodnostní označení poručíka. Tímto rozhodnutím nebylo rozhodnuto o osobním příplatku žalobkyně, nebyl odejmut ani změněn, v rozhodnutí nebyl ani zmíněn, a (iii) rozhodnutím služebního funkcionáře ze dne 30. 11. 2009, č. 5282/2009, jí byl od 1. 12. 2009 přiznán osobní příplatek ve výši 1.500 Kč měsíčně s odůvodněním, že žalobkyně plní úkoly v mimořádné kvalitě a že po zapojení do činnosti Integrovaného operačního střediska v krátké době zvládla všechny činnosti potřebné při operačním řízení hlídek a policistů v přímém výkonu služby. 8. Podle názoru žalobkyně je tak třeba posledně uvedené rozhodnutí vykládat tak, že jím byl již přiznaný osobní příplatek ve výši 2.100 Kč zvýšen o 1.500 Kč na částku 3.600 Kč měsíčně. O tom podle žalobkyně svědčilo, že rozhodnutím služebního funkcionáře ze dne 27. 4. 2009, č. 2423/2009 nebyl osobní příplatek nijak dotčen a že zvýšený příplatek o částku 1.500 Kč byl přiznán jako odměna, což vyplývá z kladného hodnocení žalobkyně v odůvodnění, přičemž nelze odměnit snížením příplatku. V tomto ohledu žalobkyně nesouhlasila s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2017, č. j. 6 Ad 14/2015 – 55. 9. Žalobkyně v návaznosti na předchozí uvedla, že pokud rozhodnutím služebního funkcionáře ze dne 30. 9. 2014, č. 5829/2014 došlo ke zvýšení osobního příplatku na částku 2.530 Kč měsíčně, proti tomuto rozhodnutí podala odvolání. Z ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. je podle žalobkyně zřejmé, za jakých podmínek nárok na osobní příplatek vzniká, mění se či zaniká, přičemž podmínky stanovené tímto ustanovení nebyly naplněny, a proto nedošlo k odebrání příplatku při ustanovení na jiné služební místo. Když služební funkcionář nerozhodl o osobním příplatku a zároveň nedošlo k vyplacení osobního příplatku, jde o jednání v rozporu se zákonem. Proti tomu se tedy žalobkyně ohradila, přičemž z procesní opatrnosti podala odvolání i proti rozhodnutí služebního funkcionáře ze dne 13. 10. 2014, č. 6311/2014, když měla za to, že při navýšení osobního příplatku bylo vycházeno z nesprávné částky 2.030 Kč. 10. Žalobkyně shrnula, že v daném případě nešlo o odejmutí, ale o zvýšení osobního příplatku a že zákon neumožňuje služebnímu funkcionáři odejmout osobní příplatek v případě převedení na jiné služební místo automaticky bez rozhodnutí. Ohledně nesprávného právního názoru žalovaného žalobkyně obsáhle citovala z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 19. 2. 2015, č. j. 6 As 171/2014 – 46 a uvedla, že závěry služebního funkcionáře a žalovaného jsou v rozporu s argumentací NSS. 11. Podle názoru žalobkyně bylo napadeného rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, protože z něj není patrné, jaké skutečnosti obsažené ve spise vzal žalovaný za prokázané, z jakých důkazů obsažených ve spisu vycházel (podle žalobkyně chybí ve spisu správní rozhodnutí z roku 2009, na které žalovaný odkazuje) a na základě jakých skutečností a úvah žalovaný došel k vypořádání námitek žalobkyně. Žalovaný podle žalobkyně pouze odkazuje na závěry, aniž by jim předcházely logické úvahy a vysvětlení. Žalobkyně v této souvislosti poukázala na rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2004, č. j. 4 Azs 55/2003 – 51. 12. Žalobkyně doplnila, že byla porušena povinnost seznámit účastníka řízení s podklady rozhodnutí v prvním stupni, což však napravil žalovaný v odvolacím řízení. Žalovaný se podle názoru žalobkyně nezabývá dodržováním práv příslušníků a vlastních zákonných povinností. IV. Vyjádření žalovaného k žalobě 13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně nepodala proti rozhodnutí služebního funkcionáře ze dne 17. 2. 2009, č. 1598/2009, proti rozhodnutí služebního funkcionáře ze dne 27. 4. 2009, č. 2423/2009 ani proti rozhodnutí služebního funkcionáře ze dne 30. 11. 2009, č. 5282/2009 odvolání. Žalovaný uvedl, že žádostí ze dne 22. 5. 2014 se žalobkyně domáhala doplacení osobního příplatku za období od 1. 5. 2009 do 30. 11. 2009