3 Afs 173/2017 — Nejvyšší správní soud

10 Af 10/2017- 33 - text 9 10 Af 10/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D., a Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: Potamos CZ s.r.o., IČO: 25969714 sídlem Bubenská 943/8a, Praha 7 - Holešovice zastoupena advokátem JUDr. Filipem Seifertem, MBA sídlem Na Florenci 2116/15, Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23.12.2016, č.j. 57059/16/5100-41453-711866 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a jeho předcházející průběh 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 23.12.2016, č.j. 57059/16/5100-41453-711866 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), jakož i jemu předcházejícího rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územního pracoviště pro Prahu 7 ze dne 18.5.2016, č.j. 4001703/16/2007-00540108308 (dále též jen „rozhodnutí správce daně“) o změně exekučního titulu dle § 169 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Rozhodnutím správce daně o změně exekučního titulu bylo stanoveno, že ve věci daňové exekuce nařízené exekučním příkazem ze dne 3.12.2014, č.j. 6834526/14/2007-00540-108308 k vymožení povinnosti uložené zajišťovacím příkazem ze dne 27.11.2014 č.j. 6731794/14/2007-00540-108308 se vykonatelná rozhodnutí o stanovení daně, kterými jsou stanoveny žalobkyni daňové povinnosti na dani z přidané hodnoty (jedná se o celkem 30 blíže specifikovaných rozhodnutí ze dne 8.7.2015 za zdaňovací období od ledna 2012 do června 2014, ve znění blíže specifikovaných rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností ze dne 29.4.2016) dnem 11.7.2015 stávají exekučními tituly namísto zajišťovacího příkazu ze dne 27.11.2014 č.j. 6731794/14/2007-00540-108308. Dále byla v rozhodnutí správce daně o změně exekučního titulu určena celková výše nedoplatků na stanovených daních, pro jejichž úhradu správce daně pokračuje v daňové exekuci nařízené exekučním příkazem ze dne 3.12.2014, která ke dni vystavení těchto rozhodnutí činila 122 377 464,65 Kč. 2. Z předcházejícího průběhu řízení se podává, že dne 3.12.2014 vydal Finanční úřad pro hlavní město Prahu exekuční příkaz na prodej movitých věcí č.j. 6834526/14/2007-00540-108308 k vymožení daňového nedoplatku ve výši 164 364 473 Kč (dále též jen „exekuční příkaz“), a to na podkladě exekučního titulu, kterým byl zajišťovací příkaz ze dne 27.11.2014 č.j. 6731794/14/2007-00540-108308. Zajišťovacím příkazem správce daně uložil žalobkyni zajistit úhradu nestanovené daně z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2012 až červen 2014. Odvolání žalobkyně proti tomuto zajišťovacímu příkazu bylo zamítnuto rozhodnutím žalovaného ze dne 30.12.2014 č.j. 35005/14/5100-41453-711090. Exekuční příkaz byl doručen žalobkyni dne 4.12.2014 a téhož dne nabyl právní moci. Výše uvedený daňový nedoplatek se stal splatným dne 2.12.2014. Dne 8.7.2015 vydal Finanční úřad pro Pardubický kraj, územní pracoviště ve Svitavách 30 dodatečných platebních výměrů, kterými žalobkyni doměřil daňovou povinnost na dani z přidané hodnoty za leden 2012 až červen 2014. Tyto dodatečné platební výměry byly žalobkyni doručeny dne 10.7.2015 a žalobkyně proti nim podala odvolání. Dne 29.4.2016 vydal Finanční úřad pro Pardubický kraj, územní pracoviště ve Svitavách 30 rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností, kterými uvedené dodatečné platební výměry opravil. Rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností byla žalobkyni doručena dne 2.5.2016 a žalobkyně proti nim rovněž podala odvolání. 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že rozhodnutí správce daně o změně exekučního titulu bylo vydáno, neboť zajišťovací příkaz ze dne 27.11.2014 pozbyl dnem stanovení daně účinnosti. Celková výše nedoplatků, pro jejichž úhradu správce daně pokračuje v daňové exekuci nařízené exekučním příkazem ze dne 3.12.2014, činí ke dni vydání napadeného rozhodnutí 122 377 464,65 Kč. II. Obsah žaloby 4. Žalobkyně v žalobě namítla, že rozhodnutí správce daně bylo učiněno na podkladě rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností, kterými opravoval všech 30 shora uvedených exekučních titulů. Původně správce daně rozhodl podle § 143 odst. 5 a § 251 odst. 3 daňového řádu, nicméně výrok těchto rozhodnutí následně změnil a uvedl, že vlastně bylo rozhodnuto v souladu s § 168 odst. 4 a § 251 odst. 3 daňového řádu. Podle názoru správce daně takovou změnu výrokové části rozhodnutí, kdy mělo být rozhodnuto podle zcela jiného ustanovení daňového řádu, lze učinit pouhým odstraněním zřejmé nesprávnosti ve vyhotovení rozhodnutí, a to postupem podle ustanovení § 104 odst. 1 daňového řádu. Z uvedeného podle žalobkyně plyne, že pro určení splatnosti daně bylo nejdříve chybně použito ustanovení § 143 odst. 5 daňového řádu a následně bylo toto ustanovení opraveno na správné ustanovení § 168 odst. 4 daňového řádu. Původní rozhodnutí tedy byla vadná. Tato rozhodnutí, ve znění jednotlivých rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností, jsou však podle názoru žalobkyně vadná stále. 5. Uvedení právního předpisu, dle kterého správce daně rozhoduje, je podle § 102 odst. 1 písm. d) daňového řádu podstatnou náležitostí rozhodnutí. Případnou vadu rozhodnutí spočívající v uvedení nesprávného ustanovení právního předpisu, dle kterého správce daně rozhoduje, nelze považovat za chybu v psaní nebo zřejmou nesprávnost, a tedy ani nemůže být opravena postupem podle ustanovení § 104 odst. 1 daňového řádu. Podle žalobkyně je zřejmé, že podkladové rozhodnutí správce daně je vadné a mělo by být zrušeno; jejich zrušení se žalobkyně domáhá v jiných řízeních. 6. Žalobkyně dále z dikce § 169 daňového řádu dovozuje, že toto ustanovení přímo navazuje na situaci uvedenou v § 168 daňového řádu, tj. že muselo být nejdříve rozhodnuto podle § 168 odst. 4 nebo 5 daňového řádu a teprve poté mohlo být rozhodnuto podle § 169 daňového řádu. Toto ovšem provedeno nebylo. Správce daně rozhodl podle § 143 odst. 5 daňového řádu. Opravu, kterou správce daně provedl 30 rozhodnutími o opravě zřejmých nesprávností, rozhodně nemohl provést postupem podle § 104 odst. 1 daňového řádu, protože v žádném případě nejde o chybu v psaní nebo zřejmou nesprávnost. Skutečnost je taková, že bylo rozhodnuto podle zcela jiného ustanovení daňového řádu. Žalobkyně k tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 102/2010, podle něhož platí, že oprava zřejmých omylů a nesprávností ve smyslu ustanovení § 56 zákona o správě daní a poplatků umožňuje jen odstraňování chyb, kterých se dopustil správce daně ve vydaných rozhodnutích, tedy opravy různých méně významných překlepů a zkomolenin, opravy dat a rodných čísel, ale také opravy početních chyb. 7. Žalobkyně tak dospěla k závěru, že napadeným rozhodnutím nemohlo být rozhodnuto podle § 169 daňového řádu, když sama podkladová rozhodnutí, tedy rozhodnutí podle § 168 odst. 4 nebo 5 daňového řádu chybí nebo jsou vadná, a správce daně tedy nemá bezvadná rozhodnutí podle § 168 odst. 4 nebo 5 daňového řádu. Pokud jsou vadná původní rozhodnutí, nemohou být na základě nich vydána rozhodnutí navazující. To je podle žalobkyně v rozporu se základními zásadami správy daní (zásada legality, zásada přiměřenosti). Správce daně tak obešel svoji povinnost rozhodovat zákonným způsobem dle jasně a přesně daných zákonných ustanovení, aby pak jen formálně opravil svá rozhodnutí s poukazem na písařskou chybu, a aby pak následně opět v podstatě jen formálně (mimochodem) bez dalšího uvážení vydal další rozhodnutí, která na původní vadná rozhodnutí navazují. 8. Žalobkyně připomněla, že se jedná o daňovou exekuci, která pro ni může být až likvidační, a proto musí být exekuční titul bezvadný, což v daném případě není, a proto proti ní nelze daňovou exekuci vést. Závěrem uvedla, že jí není zřejmé, proč by se měla uvedená rozhodnutí stávat exekučními tituly právě dnem 11.07.2015. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba odmítnuta, resp. zamítnuta. Ve vyjádření k žalobě se věnoval zejména otázce nepřípustnosti soudního přezkumu napadeného rozhodnutí. Uvedl, že napadené rozhodnutí je ze soudního přezkumu vyloučeno, neboť podléhá tzv. kompetenční výluce. Rozhodnutím podle § 169 daňového řádu totiž dochází pouze k záměně exekučního titulu, přičemž k této změně nedochází z vůle správce daně, ale za naplnění objektivního kritéria, a sice hypotézy právní normy uvedené v § 169 daňového řádu, což vylučuje správní uvážení, neboť to přichází v úvahu jen tam, kde správce daně má možnost volit dle své úvahy alespoň ze dvou možností. Správce daně tímto rozhodnutím pouze osvědčuje naplnění či nenaplnění skutečnosti (hypotézy) predikované zákonem, a jeho rozhodnutím není nikterak zasaženo do veřejných subjektivních práv daňových subjektů. Zasaženo do veřejných práv daňových subjektů je již vydáním zaj