9 Ads 260/2019 — Nejvyšší správní soud

10 Af 13/2019- 46 - text 15 10 Af 13/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Aleše Sabola a Mgr. Jana Ferfeckého v právní věci žalobce: M.H., bytem XYZ zastoupen opatrovníkem pro řízení J.H., bytem ZYX zastoupen Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou, sídlem Husova 242/9, Praha 1 proti žalovanému: Celní úřad pro hlavní město Prahu sídlem Washingtonova 7, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2019, čj. 97813-7/2019-510000-11, a ze dne 3. 4. 2017, č. 1751003702/3, čj. 69038-3/2017-510000-42, takto: I. Rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 19. 2. 2019, čj. 97813-7/2019-510000-11, se zrušuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 342 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, Mgr. et Mgr. Aleny Vlachové, advokátky. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se žalobou podanou dne 6. 3. 2019 domáhal zrušení rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu (dále též „žalovaný“) ze dne 19. 2. 2019, čj. 97813-7/2019-510000-11 (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl námitku žalobce podanou proti exekučnímu příkazu vydanému žalovaným dne 3. 4. 2017 pod č. 1751003702/3, čj. 69038-3/2017-510000-42 (dále jen „Exekuční příkaz“). Podanou žalobou žalobce navrhuje rovněž zrušení Exekučního příkazu. 2. Exekučním příkazem žalovaný nařídil podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v rozhodném znění (dále jen „daňový řád“), daňovou exekuci tří pohledávek Úřadu práce České republiky – Krajská pobočka pro hlavní město Prahu, Kontaktní pracoviště Praha 6 (dále jen „Úřad práce“) za žalobcem, a to z přeplatků na příspěvky na zvláštní pomůcky ve výši 28 706 Kč, 97 804 Kč a 49 704 Kč, tj. celkově ve výši 176 214 Kč (dále jen „příspěvky na zvláštní pomůcky“), jejichž vrácení bylo žalobci uloženo rozhodnutími Úřadu práce ze dne 18. 12. 2015 (dále jen „Rozhodnutí o přeplatku“). II. Rozhodnutí žalovaného (Napadené rozhodnutí a Exekuční příkaz) 3. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí nejprve uvedl, že dne 23. 2. 2017 mu Úřad práce postoupil k vymáhání tři pohledávky vůči žalobci z Rozhodnutí o přeplatku. Dne 2. 3. 2017 vydal žalovaný vyrozumění o nedoplatku, jímž informoval žalobce o nezaplacení přeplatků z příspěvků na zvláštní pomůcky s tím, že při jejich nezaplacení bude plnění vymáháno daňovou exekucí. Dne 3. 4. 2017 vydal Exekuční příkaz přikázáním pohledávky z účtu stavebního spoření žalobce, a to ve výši 176 214 Kč, plus exekuční náklady ve výši 3 524 Kč. Exekuční příkaz byl doručen žalobci fikcí dne 19. 4. 2017 a stal se pravomocným. Dne 2. 5. 2017 byla daňová exekuce žalovaným zastavena pro úhradu předmětných pohledávek v plné výši (odepsáním příslušné částky z účtu stavebního spoření žalobce), rozhodnutí o zastavení exekuce bylo doručeno žalobci fikcí dne 14. 5. 2017. 4. Námitku proti exekučnímu příkazu podanou bratrem žalobce, jakožto jeho soudem ustaveným opatrovníkem (usnesením opatrovnického soudu ze dne 29. 8. 2018), resp. jeho právní zástupkyně, obdržel žalovaný dne 5. 2. 2019. V námitce bylo konstatováno, že Exekuční příkaz je možno považovat za doručený žalobci nejdříve dne 7. 1. 2019, kdy se o něm opatrovník dozvěděl, a proto je námitka podána včas ve 30 denní lhůtě uvedené v § 159 odst. 1 daňového řádu. V námitce byl žalovaný upozorněn na to, že žalobce trpí úplnou slepotou a atypickým autismem s lehkým mentálním postižením, nemohl se o daňové exekuci sám dozvědět a měl být zastoupen dle § 26 odst. 2 daňového řádu. 5. Žalovaný námitku odmítl, protože v době vedení daňové exekuce žalobce opatrovníka ustaveného neměl, a proto v řízení, vč. doručování postupoval v souladu se zákonem. 6. Dalším důvodem uvedeným v námitce bylo, že ani Rozhodnutí o přeplatku nebyla řádně doručena (byla vhozena do poštovní schránky dne 5. 1. 2016) a nemohla před zahájením daňové exekuce nabýt právní moci a vykonatelnosti. Žalobce byl sice v době rozhodování Úřadu práce již plnoletý, ale nebyl v řízení před tímto úřadem zastoupen ani mu nebyl ustanoven opatrovník, ač vzhledem ke svým zdravotním omezením neměl způsobilost ve správním řízení jednat. Poté, co žalovaný doručil dne 7. 1. 2019 opatrovníkovi kopie Rozhodnutí o přeplatku, podal dne 15. 1. 2019 proti Rozhodnutí o přeplatku odvolání. 7. Žalovaný k této námitce konstatoval, že Rozhodnutí o přeplatku byla pravomocná a vykonatelná a nepřísluší mu hodnotit rozhodnutí jiných orgánů státní správy. III. Žaloba 8. Žalobce v podané žalobě předeslal, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 30. 1. 2019, čj. 0 Nc 22033/2018-134 (dále jen „rozsudek o omezení svéprávnosti“), byl omezen ve svéprávnosti a jeho bratr J.H. mu byl ustaven zvláštním opatrovníkem pro správu jmění a pro zastupování v řízeních před orgány státní moci (dále jen „opatrovník“). Žalobce je od narození úplně slepý a trpí atypickým autismem, kombinovaným s lehkým mentálním postižením. 9. Opatrovník se náhodně a překvapivě dozvěděl, že žalovaný vymohl na žalobci Exekučním příkazem výše uvedené příspěvky na zvláštní pomůcky, a to přikázáním pohledávky z účtu žalobce ze stavebního spoření. Exekuční řízení mělo být ukončeno dne 26. 4. 2017. 10. Dále uvedl, že žalobce v důsledku svého zdravotního stavu není vůbec schopen přečíst si jakýkoli úřední dokument, plně pochopit jeho obsah a smysl, ani samostatně vést jednání před jakýmkoli úřadem. Žalobce není ani schopen se samostatně podepsat na žádném úředním dokumentu či žádosti. 11. Opatrovník požádal dne 3. 1. 2019 žalovaného, aby byl pro vedení daňové exekuce ustaven žalobcovým zástupcem dle § 26 odst. 1 daňového řádu, čemuž žalovaný vyhověl a následně opatrovníkovi zaslal rozhodné listiny z exekučního řízení (Exekuční příkaz mu byl doručen dne 7. 1. 2019). Jednou z nich byl i dopis Úřadu práce ze dne 16. 2. 2017, č.e. UPCR-AA-2017/48102-00500511, zn. OKP/59/P6/BH, kterým tento žádal žalovaného o spolupráci při vymáhání přeplatků na příspěvky na zvláštní pomůcky. Tyto příspěvky byly vyplaceny dne 24. 6. 2015 paní K.H., matce žalobce, které byla následně dne 18. 11. 2015 doručena výzva k doložení využití příspěvků – předložení daňových dokladů o zakoupení předmětných zvláštních pomůcek, k čemuž nedošlo. 12. Opatrovník v zastoupení žalobce požádal žalovaného o zastavení daňové exekuce a podal námitky proti Exekučnímu příkazu dle § 159 odst. 1 daňového řádu. Námitku proti Exekučnímu příkazu odůvodnil tím, že ani Exekuční příkaz, ani Rozhodnutí o přeplatku nemohla nabýt právní moci ani vykonatelnosti, protože je lze považovat za doručená žalobci nejdříve dnem 7. 1. 2019 s tím, že opatrovník v zastoupení žalobce podal proti Rozhodnutím o přeplatku odvolání. Rozhodnutím o námitce byla námitka žalovaným zamítnuta, o zastavení daňové exekuce nebylo rozhodnuto. 13. Pokud jde o namítanou nezákonnost a nesprávnost Napadeného rozhodnutí, žalobce uvedl, že 1) žalovaný dospěl k nesprávnému závěru o neodůvodněnosti námitky proti Exekučnímu příkazu z důvodu ustanovení opatrovníka žalobce až po vydání Exekučního příkazu, tedy v době, kdy již žalovaný považoval Exekuční příkaz za pravomocný; 2) právní názor žalovaného, že není oprávněn hodnotit exekuční tituly, je v rozporu s právními předpisy; 3) exekuční tituly (Rozhodnutí o přeplatku) se nemohly stát pravomocnými ani vykonatelnými. 14. K prvnímu žalobnímu důvodu ad 1) zdůraznil, že žalobce nikdy nebyl schopen s ohledem na svůj zdravotní stav samostatně právně jednat a chránit svá práva, včetně řízení před orgány veřejné moci, což doložil odůvodněním rozsudku o omezení svéprávnosti. Žalobci měl proto být s ohledem na to, že již byl zletilý, ustaven v daňovém řízení zástupce podle § 26 odst. 1 daňového řádu. 15. Žalobce namítl, že skutečnost, že formálně k omezení svéprávnosti žalobce došlo až po vydání Exekučního příkazu, podle judikatury neznamená, že by doručení jakékoli písemnosti žalobci před omezením svéprávnosti mohlo být považováno za řádné doručení, protože žalobce nikdy plně svéprávný nebyl. Odkázal přitom na argumentaci uvedenou v nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. II. ÚS 3040/16. Z ní žalobce dovozuje, že Exekuční příkaz bylo možno považovat za doručený žalobci nejdříve 7. 1. 2019, kdy jej obdržel opatrovník žalobce prostřednictvím jeho právní zástupkyně. 16. Podle názoru žalobce žalovaný paradoxně přičítá své vlastní pochybení (spočívající v neustanovení zástupce dle § 26 odst. 1 daňového řádu žalobci, který nebyl schopen samostatně v řízení vykonávat svá práva) k tíži žalobce, což je naprosto nepřípustné a představuje závažné popření základních zásad správy daní vyjádřených v § 5 odst. 3 daňového řádu (povinnost správce daně šetřit práva a právem chráněné zájmy daňových subjektů) a v § 6 odst. 3 a 4 daňového řádu (povinnost správce daně umožnit osobám zúčastněným na správě daní uplatňovat jejich práva a vycházet osobám zúčastněným na správě daní vstříc). 17. Pokud