7 As 11/2010 — Nejvyšší správní soud

11 A 89/2019- 54 - text 7 11 A 89/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudkyň JUDr. Jitky Hroudové a JUDr. Hany Veberové v právní věci žalobce: Česká pošta, s. p. se sídlem Praha 1, Politických vězňů 909/4 proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9 v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 25.3.2019, čj: ČTÚ-40 035/2018-603 takto: I. Rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 25.3.2019, č. j. ČTÚ-40 035/2018-603, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 25.3.2019, kterým byl zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 2.7.2018, čj: ČTÚ – 13 749/2014-610/XIX. vyř., kterým byla žalobci stanovena pokuta ve výši 515.698 Kč. Žalobní body 2. Žalobce namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť ještě před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí zanikla odpovědnost žalobce za přestupek uplynutím promlčecí doby. Žalovaný byl proto povinen z moci úřední k tomuto přihlédnout a zastavit vedené řízení o přestupku. 3. Žalobce namítá, že řízení o správním deliktu bylo zahájeno 20.3.2014 doručením oznámení o zahájení správního řízení. V průběhu správního řízení nabyl účinnosti zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Podle ustanovení § 112 odst. 1 tohoto zákona se odpovědnost za přestupky a dosavadní jiné správní delikty posoudí podle dosavadních zákonů, pokud k jednání zakládajícímu odpovědnost došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, podle zákona č. 250/2016 Sb. pak tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější. 4. Dosavadním zákonem ve smyslu § 112 odst. 1 zákona o přestupcích je v projednávaném případě zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, ve znění účinném do 30.6.2017. Podle § 37b odst. 3 zákona o poštovních službách odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán. Deliktním jednáním bylo v projednávaném případě uzavření celkem 11 pošt v celkem 13 časových obdobích v rozmezí od 1.3.2013 do 31.1.2014. O tomto jednání se žalovaný dozvěděl v rozmezí duben 2013 až únor 2014, řízení o správním deliktu bylo zahájeno v březnu 2014. K promlčení odpovědnosti za správní delikt podle zákona o poštovních službách tedy nedošlo. 5. Zákon č. 250/2016 v § 30 stanoví tříletou promlčecí dobu pro přestupky, za které zákon stanoví sazbu pokuty s horní hranicí alespoň 100.000 Kč. Dále stanoví, že oznámením o zahájení řízení o přestupku a také vydáním rozhodnutí, jimž je obviněný uznán vinným, se promlčecí doba přerušuje a jejím přerušením počíná běžet promlčecí doba nová (§ 32 odst. 2 zákona). Při přerušení promlčecí doby pak odpovědnost za přestupek, za který zákon stanoví sazbu pokuty s horní hranicí alespoň 100.000 Kč, zaniká nejpozději 5 let od jeho spáchání (§ 32 odst. 3 téhož zákona). 6. Žalobce poukazuje na to, že právní úprava obsažená v zákoně č. 250/2016 Sb. je pro žalobce příznivější, neboť stanoví zánik odpovědnosti za správní delikt nejpozději 5 let od jeho spáchání, k němuž došlo vzhledem k několikaletému přerušení promlčecí doby. Žalovaný však tuto právní úpravu při rozhodování ve věci neaplikoval. Jinak by musel dospět k závěru, že odpovědnost žalobce za přestupek v průběhu rozhodování správního orgánu II. stupně zanikla uplynutím pětileté promlčení doby. K zániku odpovědnosti za přestupek došlo nejpozději 31.1.2019 a žalovaný tak měl přihlédnout z úřední povinnosti a vedené řízení zastavit (analogicky § 76 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích). K tomuto žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15.12.2005, čj: 3 As 57/2004-39. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný ve vyjádření v podané žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť správní delikt byl spáchán před nabytím účinnosti zákona č. 250/2016 Sb. a v otázce zániku deliktní odpovědnosti uplynutím promlčecí doby se aplikuje speciální pravidlo vymezené v přechodném ustanovení § 112 odst. 2 tohoto zákona. Zánik odpovědnosti za správní delikt postižitelný dle zákona o poštovních službách byl vázán na nezahájení správního řízení o takovém deliktu v subjektivní jednoroční a objektivní tříleté lhůtě. O prvním porušení zákona o poštovních službách se v posuzovaném případě správní orgán dozvěděl v dubnu 2013. Předmětné správní řízení bylo zahájeno dne 20.3.2014, tj. v zachované zákonné lhůtě. Odpovědnost za daný správní delikt tudíž s ohledem na pravidlo ustanovení v § 112 odst. 2 větou druhou zákona č. 250/2016 Sb. nemohla zaniknout. Výklad žalobce ohledně zániku deliktní odpovědnosti s poukazem na aplikaci § 112 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb. je tudíž dle žalovaného nesprávný. Obsah správního spisu 8. Ze správního spisu předloženého žalovaným správním orgánem soud zjistil, že dne 20.3.2014 bylo žalovaným zahájeno správní řízení ve věci správního deliktu. 9. Dne 4.6.2014 vydal Český telekomunikační úřad, odbor pro regulace komunikačních činností a poštovních služeb rozhodnutí čj: ČTÚ-13 749/2014-610/VI. vyř., jímž ve výroku I. shledal žalobce vinným ze správního deliktu podle § 37a odst. 3 písm. a) zákona o poštovních službách a ve výroku IV. uložil žalobci pokutu ve výši 794.000 Kč. 10. K podanému rozkladu vydal dne 29.5.2015 předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu rozhodnutí ČTÚ – 45 121/2014-603, jímž zrušil výrok IV. (o pokutě) rozhodnutí správního orgánu I. stupně a věc vrátil k novému projednání a ve zbytku rozklad žalobce zamítl. 11. Následně bylo dne 8.9.2015 vydáno žalovaným rozhodnutí čj: ČTÚ-13 749/2014-610/XII. vyř., jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 600.000 Kč. 12. Rozhodnutí bylo na základě žalobcem podaného rozkladu zrušeno rozhodnutím předsedy Rady žalovaného ze dne 15.12.2016, čj: ČTÚ-71 635/2015-603 a věc byla žalovanému opět vrácena k novému projednání. 13. Žalovaný po novém projednání vydal dne 16.2.2017 rozhodnutí čj: ČTÚ-13 749/2014-6101/XV. vyř., kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 578.430 Kč. K podanému rozkladu bylo toto rozhodnutí opět zrušeno předsedou Rady žalovaného, a to dne 3.4.2018 rozhodnutím čj: ČTÚ-14 370/2017-603 a věc byla znovu vrácena správnímu orgánu I. stupně k novému projednání. Dne 2.7.2018 bylo správním orgánem prvního stupně vydáno rozhodnutí čj: ČTÚ-13 749/2014-610/XIX. vyř., jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 515.698 Kč. O podaném rozkladu rozhodl žalovaný nyní napadeným rozhodnutím, kterým podaný rozklad zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Posouzení důvodnosti žalobních bodů soudem 14. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správními orgány obou stupňů z hlediska žalobních námitek uplatněných v podané žalobě a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s.“). Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků k výzvě soudu nepožádal o nařízení ústního jednání, Městský soud v Praze postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a o podané žalobě rozhodl, aniž ústní jednání nařizoval. Přitom dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 15. Vzhledem k žalobní námitce o zániku odpovědnosti žalobce za přestupek se soud nejprve zabýval otázkou, který právní předpis je aplikovatelný pro řešení otázky prekluze odpovědnosti za projednávaný správní delikt. 16. V době spáchání přestupku upravoval lhůtu pro zánik odpovědnosti za správní delikty dle zákona o poštovních službách § 37b odst. 3 tohoto zákona, podle něhož „odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán“. Citované ustanovení bylo následně zrušeno v souvislosti s přijetím zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“), a s účinností od 1. 7. 2017 délku prekluzivních lhůt obecně upravuje § 30 přestupkového zákona, podle jehož písm. b) „promlčecí doba činí 3 roky, jde-li o přestupek, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 100 000 Kč“. Dle § 32 odst. 3 přestupkového zákona dále platí, že v případě přerušení promlčecí doby odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 5 let od jeho spáchání, jde-li o přestupek, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 100 000 Kč. Promlčecí dobu v souladu s § 32 od