9 As 46/2019 — Nejvyšší správní soud

11 Ad 8/2020- 77 - text 15 pokračování 11Ad 8/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce: pplk. Mgr. J. Š. narozen …, OEČ …, bytem X zastoupeného JUDr. Josefem Kopřivou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, proti žalovanému: náměstku policejního prezidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování se sídlem v Praze 7, Strojnická 27, Policejní prezidium ČR v řízení o žalobě proti rozhodnutí náměstka policejního prezidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování ze dne 28. 4. 2020, č. j. PPR-8785-4/ČJ-2020-990131 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí náměstka policejního prezidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování ze dne 28. 4. 2020, č. j. PPR-8785-4/ČJ-2020-990131, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV ve věcech služebního poměru ze dne 14. 1. 2020, číslo 46/2020, číslo spisu: 3762, kterým byl žalobce propuštěn ze služebního poměru s odůvodněním, že jako příslušník Policie ČR v době nejméně od 2. 2. 2018 do května 2019 v rámci své kandidatury jako nezávislý kandidát za politickou stranu Česká pirátská strana pro volby do zastupitelstva města Děčín a dále jako zastupitel města Děčín a dále jako odborný konzultant České pirátské strany opakovaně aktivně vystupoval jménem této politické strany, na její podporu a opakovaně vykonával činnost v její prospěch, čímž měl porušit ustanovení § 47 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Žalobní body 2. Žalobce ve své žalobě uvedl, že pro posouzení sporu mezi žalobcem a žalovaným je zásadní zodpovězení tří otázek: 1) Lze jednání žalobce skutečně považovat za činnost ve prospěch Pirátské strany? 2) Pokud ano, došlo touto činností k porušení nebo ohrožení nestranného výkonu služby? 3) Měli by si být policisté, soudci a státní zástupci rovni před zákonem v právu být členem politické strany a vykonávat svá politická práva? 3. Žalobce soudu nejprve navrhl, aby řízení přerušil podle ustanovení § 48 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“) a předložil Ústavnímu soudu návrh podle ustanovení § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR, na zrušení ustanovení § 47 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů z důvodu, že toto ustanovení porušuje princip rovnosti před zákonem zakotveném v čl. 1 Listiny základních práv a svobod („Listina“). 4. Podle žalobce spočívá porušení principu rovnosti ve skutečnosti, že soudci ani státní zástupci, u kterých lze vyžadovat minimálně stejné nároky na nezávislost a nestrannost jako u příslušníků Policie ČR, nemají žádné absolutní zákonné omezení z hlediska možnosti být členem politické strany, ačkoliv to u nich čl. 44 Listiny výslovně předpokládá. Žalobce proto nepovažuje za ústavně konformní a spravedlivé, když zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů členství v politických stranách těmto příslušníkům apriori zakazuje, zatímco u soudců či státních zástupců takovýto zákaz neexistuje. V důsledku této úpravy si tak nejsou před zákonem všichni rovni. 5. Podle žalobce ustanovení § 47 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů není (stejně jako u soudců a státních zástupců) vůbec potřeba, neboť jakékoliv psané pravidlo stejně nemůže zabránit tomu, aby byl příslušník bezpečnostního sboru, soudce či státní zástupce ideově přesvědčeným členem nějaké politické strany či hnutí a veden tímto svým ideovým přesvědčením této konkrétní straně při výkonu své činnosti napomáhal. Absolutní zákaz je dle žalobce rovněž v rozporu s obecným aplikačním a interpretačním ustanovením k mezím základních práv a svobod, které obsahuje čl. 4 odst. 4 Listiny. 6. Dále žalobce uvedl, že zákon dává v ustanovení § 51 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů ve spojení s ustanovením § 42 odst. 1 písm. e) služebním funkcionářům účinný nástroj, jak postihnout příslušníka bezpečnostního sboru v případě, že by porušil princip nestrannosti při výkonu služby. Dle žalobce proto není správný závěr žalovaného, že není možné aplikovat zásadu proporcionality při aplikaci ustanovení § 42 odst. 1 písm. f). Žalobce jakoukoliv nestrannost při výkonu služby neporušil ani neohrozil. Žalovaný se proto mýlí, když tvrdí, že není pro posouzení věci rozhodující, zdali ze strany žalobce skutečně došlo k ohrožení nestrannosti výkonu služby. 7. Žalobce se v tomto ohledu odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu („NSS“) ze dne 30. 8. 2017, č. j. 6As 176/2017 – 43, ve spojení s nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 24/17 a rozsudkem NSS ze dne 24. 10. 2018, č. j. 6As 176/2017 - 96, ve kterém NSS uvedl, že formálně vzato byl sice v daném případě porušen zákon o služebním poměru, jelikož stěžovatelka vykonávala podnikatelskou činnost (vedla účetnictví), avšak na druhou stranu v této činnosti nelze spatřovat ohrožení zájmu na řádném výkonu služby příslušníka Hasičského záchranného sboru ČR. Žalovaný se tak dle žalobce v napadeném rozhodnutí odchýlil od judikatury NSS a Ústavního soudu, když uvedl, že není na místě zkoumat škodlivý následek či konkrétní ohrožení zájmu chráněného ustanovením § 47 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, jelikož zákon automaticky ukládá propuštění příslušníka ze služebního poměru v případě porušení omezení uvedených v § 47. Protože žalovaný neprokázal, že by u žalobce k jakémukoliv porušení či ohrožení nestrannosti výkonu služby došlo, je nutné dle žalobce jeho propuštění označit za nezákonné. 8. Kromě toho se žalobce ve své žalobě odkázal na argumentaci, kterou před správním orgánem uváděl v čl. III svého vyjádření ze dne 26. 6. 2019 a v čl. IV odvolání ze dne 7. 2. 2020. V obou těchto podáních žalobce argumentoval, že k činnosti ve prospěch politické strany z jeho strany nedošlo. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že napadená rozhodnutí považuje za řádně odůvodněná, prostá vad a řízení, které jim předcházelo za zákonné. Žalovaný nepovažuje ustanovení § 47 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů za protiústavní. Dle žalovaného nelze v tomto ustanovení spatřovat nerovnost v právech a je nutné naopak mít na paměti specifičnost každého povolání vyjmenovaného v čl. 44 Listiny. Činnost Policie ČR je např. oproti činnosti státního zastupitelství širší a zasahuje do více oblastí života občanů. Pokud by byla přijata optika žalobce a ustanovení § 47 odst. 1 by bylo zrušeno, bylo by nutné novelizovat též právní úpravu vojáků z povolání a soudců Ústavního soudu, kterým je členství v politických stranách taktéž zapovězeno. U příslušníků bezpečnostních sborů a ozbrojených sil je politická angažovanost dle žalovaného zákonem a priori vyloučena a lze proto hovořit o rovnosti, které se žalobce dovolává. Je totiž nutné srovnávat srovnatelné. Žalovaný považuje striktní oddělení bezpečnostních sborů i dalších ozbrojených složek od politické moci za žádoucí a nespatřuje v tomto absolutním zákazu nepřípustné omezení základních práv. Dle žalovaného nelze srovnávat civilní osoby, kterými jsou státní zástupci a soudci, s příslušníky, kteří ve služebním poměru podléhají striktně hierarchické struktuře spojené s povinností vždy uposlechnout rozkaz. Skutečnost, že zákonodárce u soudců a státních zástupců nepřistoupil k absolutnímu zákazu, jako v případě příslušníků, automaticky neznamená, že by bylo dané ustanovení zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů protiústavní. 10. Co se týče žalobcových odkazů na rozhodnutí NSS ze dne 24. 10. 2018, č. j. 6As 176/2017 – 96, a související nález Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 24/17, považuje žalovaný argumentaci žalobce uvedenou v žalobě za vytrženou z kontextu. Důvodem zrušení ustanovení § 48 odst. 2 ze strany Ústavního soudu totiž nebyla protiústavnost zákazu výkonu výdělečné činnosti jako takové např. pro porušení rovnosti před zákonem, ale skutečnost, že předmětné ustanovení delegovalo omezení základních práv na interní akty řízení, přičemž omezení základních práv musí být zakotveno na zákonné úrovni. Citace navazujícího rozsudku NSS žalobcem je nepřiléhavá, jelikož NSS postupoval na základě pokynu Ústavního soudu uvedeném v bodu 76 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 24/17, podle kterého byly soudy v mezidobí od vyhlášení nálezu až do doby účinnosti nové právní úpravy povinny postupovat a zvažovat při tom konkrétní okolnosti každého případu. Ustanovení § 47 odst. 1 však nebylo Ústavním soudem zrušeno, je součástí právního řádu České republiky a žalovaný nemůže ignorovat jeho