8 Afs 78/2006 — Nejvyšší správní soud

11 Af 4/2018- 69 - text 11 11 Af 4/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobce: TALAVANTE s.r.o. (dříve STEFAREZ s.r.o.), IČ 44 023 821, Hlavná 326, Dunajská Streda 929 01, zastoupeného Mgr. Matejem Kozou, advokátem, sídlem Milady Horákové 116/109, Praha 6 proti žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu, IČ 72080043, Štěpánská 28, 111 21 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2017 č. j. 8402514/17/2003-00540-110077 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá zrušení rozhodnutí v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl návrh žalobce na zastavení daňové exekuce nařízené exekučním příkazem na přikázání pohledávky z účtu ze dne 31. 10. 2017, č. j. 7927137/17/2003-00540-110077. Žaloba 2. Žalobce předně uvedl, že dle poučení napadeného rozhodnutí nebylo proti tomuto rozhodnutí možné uplatnit opravné prostředky. Napadené rozhodnutí je ale svojí povahou rozhodnutí negativní, protože ve sféře žalobce se projevuje tím, že jeho návrhu nebylo správcem daně vyhověno a nezákonná exekuce nebyla zastavena. Žalobce s ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2012, č. j. 1 Afs 14/2012-24, namítl, že proti napadenému rozhodnutí bylo možné uplatnit opravné prostředky. Žalobce proto podal dne 6. 12. 2017 proti napadenému rozhodnutí v plném rozsahu odvolání, které správce daně posoudil jako námitky proti rozhodnutí o zastavení daňové exekuce. 3. Žalobce vznesl žalobní bod nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Uvedl, že ačkoliv daňový řád představuje určité specifikum v oblasti správního práva, správce daně si zaměňuje dílčí procesní způsobilost, případně skutečnost, kam se daňovému subjektu doručuje s tím, komu lze ukládat povinnosti rozhodnutím tak, aby byly právně vykonatelné. Oba platební výměry, které byly podkladem pro zanesení příslušných částek do evidence daní, ukládají povinnost přímo odštěpnému závodu zahraniční právnické osoby. V obou platebních výměrech je coby daňový subjekt označen odštěpný závod žalobce, nikoliv samotný žalobce. Povinnosti dle platebních výměrů tudíž ukládají povinnosti odštěpnému závodu, který sám nemá právní subjektivitu. Žalobce k právní subjektivitě organizační složky odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1027/2010, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, čj. 5 Afs 64/2012-79. Ze žádné části platebních výměrů se nedá dovodit, že by odštěpný závod žalobce byl toliko adresátem a daňovým subjektem by měl být právě žalobce. Z tohoto důvodu jsou oba platební výměry nulitní a trpí vadou nicotnosti, takže nemůžou založit žádné povinnosti směrem k žalobci, a taktéž na základě těchto paaktů nemůže být proti žalobci vedena daňová exekuce. Exekuční titul tak není materiálně vykonatelný, protože podkladová rozhodnutí (platební výměry) mu předcházející ukládají povinnosti útvaru, který sám nemá právní subjektivitu. I v případě exekučního titulu je jako dlužník označen přímo odštěpný závod žalobce, což rovněž způsobuje jeho nevykonatelnost. 4. Platební výměry byly podkladem pro zanesení příslušných částek do evidence daní, a tudíž jsou bezprostředním podkladem exekučního titulu v podobě výkazu nedoplatků sestaveného z údajů evidence daní. Výkaz nedoplatků je dle judikatury vykonatelný tehdy, jsou-li vykonatelné všechny položky v něm uvedené. Exekuční titul se nemohl stát vykonatelným, a proto musí být exekuce zastavena pro nedostatek zákonných podmínek pro její vedení. K tomu žalobce odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu ČR vydaného jeho kolegiem dne 18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout a uvedl, že proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odložení nebo zastavení daňové exekuce vydanému po 1. 1. 2014 nejsou připuštěny opravné prostředky. Pokud žalobce zmiňuje rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 14/2012-24 ze dne 9. 2. 2012 je zřejmé, že se muselo jednat o rozhodnutí vydané před 1. 1. 2014, tedy o rozhodnutí, proti kterému bylo možné podat odvolání. Zmíněné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nedopadá na danou situaci. 6. Žalovaný konstatoval, že předmětem daňové exekuce nařízené exekučním příkazem na přikázání pohledávky z účtu č. j. 7927137/17/2003-00540-110077 jsou nedoplatky na dani z přidané hodnoty a na úrocích z prodlení na DPH za zdaňovací období červen 2015. Konkrétně byla daňová povinnost vyměřena platebním výměrem vydaným dne 9. 9. 2016 pod č. j. 6766019/16/2003-52524-108031, a to ve výši 290.614,- Kč. Proti němu bylo podáno odvolání, které bylo rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství zamítnuto. Nedoplatek ve výši 290.614,- Kč se stal splatným dne 27. 6. 2017 a je ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), vykonatelný. Co se týká úroku z prodlení na DPH za zdaňovací období červen 2015 ve výši 91.060,- Kč, žalovaný uvedl, že úrok z prodlení vzniká přímo ze zákona, a to za každý den, po který nebyla platební povinnost splněna, jeho splatnost je také určena dnem, ve kterém jsou splněny podmínky pro jeho vznik. Žalovaný konstatuje, že výkaz nedoplatků č. j. 7927138/17/2003-00540-110077, který je exekučním titulem, obsahuje vykonatelné nedoplatky. K žalobcem zmiňovanému platebnímu výměru č. j. 6012058/16/2003-52524-108031 ze dne 27. 7. 2016 žalovaný uvádí, že tímto platebním výměrem byl vyměřen nadměrný odpočet ve výši 245.339,- Kč s tím, že tento platební výměr není předmětem daného exekučního řízení. 7. Dle žalovaného nelze akceptovat odkaz žalobce na civilní judikaturu, která se otázkou nicotnosti správních rozhodnutí nezabývá a ani zabývat nemůže. Předmět sporu je nutné posuzovat z pohledu zásad správního práva a to konkrétně zásad týkajících se daňového řízení. Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j. 8 Afs 179/2015-47, ze dne 29. 3. 2016 a na s ním související rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. 31 Af 83/2014-152, ze dne 30. 6. 2016. 8. Žalovaný dále uvedl, že sám žalobce se např. v podaných přiznáních k DPH za zdaňovací období květen a červen 2015, v podaných odvoláních proti platebním výměrům č. j. 6766019/16/2003-52524-108031 a č. j. 6012058/16/2003-52524-108031, označuje takto: STEFAREZ s.r.o., odštěpný závod, Kubelíkova 1224/42, 130 00 Praha 3, DIČ: CZ683417639. Replika žalobce a další podání účastníků 9. Žalobce zaslal soudu repliku ze dne 23. 5. 2018, ve které uvedl, že výkaz nedoplatků nemůže být vykonatelný minimálně z toho důvodu, že neodkazuje na vykonatelné rozhodnutí správce daně, které je podkladem exekučního titulu, a jenž má tvořit základ exekuce vedené proti žalobci. Výkaz nedoplatků totiž odkazuje na zřejmě zcela neexistující platební výměr. Vykonatelnost exekučního titulu zpochybnil i sám žalovaný, který dne 3. 4. 2018 provedl rozhodnutím, č. j. 2027974/18/2003-00540-107455, opravu exekučního příkazu ze dne 30. 10. 2017, a to tak, že došlo k opravě exekučního příkazu v části týkající se výkazu nedoplatků za pomoci institutu zřejmých nesprávností, a to tím způsobem, že žalovaný zaměnil čísla jednací a data vydání platebních výměrů. Vůči tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal, protože institut opravy zřejmých nesprávností nesmí sloužit k nápravě věcných chyb, nezákonnosti rozhodnutí, napravovat absenci některé ze základních obsahových náležitostí rozhodnutí či vadný postup v řízení. Neobsahuje-li výkaz nedoplatků odkaz na vykonatelné rozhodnutí, které by ukládalo povinnost daňovému subjektu, je zřejmé, že se jedná o vadu tak zásadní a nezhojitelnou, že tato vada způsobuje nevykonatelnost exekučního titulu bez dalšího a jen stěží se lze ztotožnit s argumentací, že materiální nevykonatelnost exekučního titulu lze zhojit za pomoci institutu opravy zřejmých nesprávností. 10. Správce daně účelově posoudil podané odvolání jako námitky proti rozhodnutí o zastavení daňové exekuce, žalobci tedy nezbylo, než po vyčerpání řádného opravného prostředku v podobě odvolání, brojit proti rozhodnutí o zastavení daňové exekuce ve správním soudnictví. Žalovaný se snaží soud přesvědčit o tom, že žalobce měl správně ve správním soudnictví napadnout rozhodnutí o tvrzených námitkách. Žalobci není známo, proč by měl v rámci správního soudnictví napadat tento "paakt", jehož nezákonnost a účelovost je zřejmá na první pohled. Žalobci přijde naprosto zbytečné domáhat se v této souvislosti deklaratorního aktu soudní moci konstatujícího uvedené, neboť nezákonnost, kterou je potřeba odstranit, spočívá