9 Azs 95/2016 — Nejvyšší správní soud

15 A 28/2019- 39 - text 14 15 A 28/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D., a Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: M. V. bytem zastoupené advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1643/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 2. 2019, č. j. MV-13452-4/SO-2019 takto: I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 18. 2. 2019, č. j. MV-13452-4/SO-2019 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně advokáta Mgr. Petra Václavka. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh předcházejícího řízení 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 14. 11. 2018, č. j. OAM-25844-80/TP-2013 (dále též jen „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“). Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla podle § 87k odst. 1 písm. g) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 23. 6. 2014 (dále též jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítnuta žádost žalobkyně o povolení k trvalému pobytu na území České republiky podle § 87h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. 2. Z obsahu správního spisu vyplývá, že dne 3. 12. 2013 podala žalobkyně žádost o povolení k trvalému pobytu podle § 87h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, ve které mimo jiné uvedla, že žádost podává za účelem pobytu „po pěti letech nepřetržitého pb“. 3. Dne 26. 6. 2015 správní orgán prvního stupně rozhodnutím č. j. OAM-25844-34/TP-23 podanou žádost zamítl podle ust. § 87k odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobkyně měla uzavřít manželství s cílem získat povolení k trvalému pobytu. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím žalované ze dne 24. 9. 2015, č. j. MV-120344-3/SO-2015. Následně byla ve věci podána žaloba k Městskému soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 11. 4. 2017, č. j. 6 A 200/2015-48 rozhodnutí žalované ze dne 24. 9. 2015, č. j. MV-120344-3/SO-2015 zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení s tím, že při hodnocení účelovosti uzavřeného manželství správní orgány nesprávně vycházely z dřívějších a zastaralých výslechů, což zapříčinilo podstatnou vadu řízení. V návaznosti na tento rozsudek žalovaná rozhodnutím ze dne 5. 6. 2017, č. j. MV-120344-13/SO-2015 zrušila také původní rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a vrátila mu věc k dalšímu řízení, neboť bylo třeba doplnit dokazování v rozsahu, který přesahoval rámec činnosti žalované, a následně znovu řádně posoudit, zda byly splněny důvody pro vydání povolení k trvalému pobytu podle § 87h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. 4. Následně bylo vydáno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, jímž byla s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2018, č. j. 1 Azs 169/2018-32 věc posouzena podle znění zákona o pobytu cizinců účinného v době vydání rozhodnutí správního orgánu předcházejícího žalobě, tj. ve znění účinném do 23. 6. 2014. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se uvádí, že žalobkyně pobývala na území ČR na základě následujících pobytových oprávnění: 1/ od 1. 11. 2006 (zahájení) do 24. 8. 2009 (právní moc rozhodnutí o odmítnutí kasační stížnosti) bylo vedeno řízení o udělení mezinárodní ochrany, 2/ dne 29. 9. 2009 podala žalobkyně žádost o povolení k trvalému pobytu za účelem azylu (§ 67 zákona o pobytu cizinců), která byla dne 30. 11. 2009 zamítnuta. K tomu správní orgán prvního stupně uvedl, že s podanou žádostí občana třetího státu o trvalý pobyt nejsou automaticky spojeny žádné právní účinky zakládající oprávněný pobyt na území České republiky či fikci takového pobytu, 3/ ode dne 5. 10. 2009 do 4. 10. 2010 a od 1. 6. 2010 do 31. 5. 2011 byla platná víza k pobytu nad 90 dnů za účelem „strpění pobytu“, 4/ dne 25. 11. 2010 žalobkyně podala žádost o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 87b zákona o pobytu cizinců, která byla rozhodnutím ze dne 29. 3. 2013, č. j. OAM-354-48/PP-2011 zamítnuta, načež bylo toto rozhodnutí potvrzeno rozhodnutím žalované ze dne 17. 10. 2013 (právní moc téhož dne), č.j. MV-59394-3/SO/sen-2013. Následně byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2016, č. j. 9 A 192/2013-60) i kasační stížnost (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2016, č. j. 7 Azs 250/2016-33). 5. Správní orgán prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně na území v období pěti let bezprostředně přecházejících žádosti nepobývala na základě započitatelných pobytových oprávnění uvedených v § 17 zákona o pobytu cizinců, a to nejméně v době od 3. 12. 2008 do 5. 10. 2009, kdy jí bylo vydáno vízum za účelem strpění, a dále nejméně v době od 17. 10. 2013 (pravomocně zamítnuta žádost o přechodný pobyt) do 27. 11. 2013 (vydání výjezdního příkazu). Žalobkyni nebylo možné započítat ani období v rámci pobytu na oprávnění podle § 87y zákona o pobytu cizinců v době od 1. 6. 2011 (den následující po skončení platností víza nad 90 dnů za účelem strpění pobytu) do 17. 10. 2013. Podle správního orgánu prvního stupně neoprávněný pobyt žalobkyně na území v době od 17. 10. 2013 do 27. 11. 2013 byl důvodem pro konstatování, že nesplnila podmínky pro vydání povolení k trvalému pobytu podle § 87h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. 6. K odvolání žalobkyně bylo vydáno napadené rozhodnutí, v němž se žalovaná se závěry správního orgánu prvního stupně ztotožnila. II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 7. Žalobkyně v žalobě nejprve obecně namítla, že napadené rozhodnutí odporuje požadavkům obsaženým v ust. § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „s. ř.“) a je v rozporu s požadavky na činnost odvolacího orgánu, zejména s ust. § 89 odst. 2 s. ř. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaná nezjistila stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a tím porušila ust. § 3 s. ř. Napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně jsou podle ní v rozporu s ust. § 174a zákona o pobytu cizinců, jakož i se základními zásadami činnosti správních orgánů ve smyslu § 2, 3 a 4 s. ř. 8. Zásadním předmětem sporu mezi žalobkyní a žalovanou je otázka, zda období pěti let před podáním žádosti o trvalý pobyt, tedy období od 3. 12. 2008 do 3. 12. 2013, bylo možné posoudit jako období nepřetržitého přechodného pobytu na území [§ 87h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců]. 9. Podle žalobkyně se žalovaná nevypořádala s námitkou, že žadatel o mezinárodní ochranu ve formě azylu požívá oprávnění přechodně pobývat na území, a to do vyčerpání všech řádných a mimořádných opravných prostředků v řízení o jeho žádosti. Podle žalobkyně je tento přechodný pobyt osvědčen takzvaným průkazem žadatele o azyl, kdy pobývala na území České republiky podle § 17 zákona o pobytu cizinců na základě dokladu vydaného k pobytu na území (průkaz žadatele o azyl) podle zvláštního právního předpisu. Žalobkyně tak v období od 1. 11. 2006 do 25. 11. 2010, kdy podala žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu, přechodně a nepřetržitě pobývala na území na základě příslušných dokladů osvědčujících oprávněnost jejího pobytu, přičemž tato doba byla započitatelná do doby nepřetržitého pobytu na území ve smyslu ust. § 87h odst. 3 zákona o pobytu cizinců. 10. Zároveň žalobkyně namítla nezákonnost analogického použití ust. § 68 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, jelikož tento zákon problematiku pobytu občana Evropské unie a jeho rodinných příslušníků systematicky zařazuje do Hlavy IVa, která speciálně upravuje rozsah a podmínky získaní pobytových oprávnění cizinci, kteří na rozdíl od ostatních cizinců mají speciální postavení z titulu příslušnosti k občanovi Evropské unie/ČR. Žalobkyně podala žádost o povolení trvalého pobytu nikoliv po pěti letech nepřetržitého pobytu podle ust. § 68 zákona o pobytu cizinců, jenž je upraven v Hlavě IV, ale podle ust. § 87h zákona o pobytu cizinců obsaženého v Hlavě IVa zákona o pobytu cizinců. Podle žalobkyně je žalovanou použitý výklad za použití analogie k jiné části právního předpisu projevem libovůle správního orgánu a je nepřezkoumatelný. 11. Dále žalobkyně namítla, že se žalovaná nevypořádala s námitkou týkající se nezapočitatelnosti období od 25. 11. 2010 do 3. 12. 2013, kdy probíhalo řízení o žádosti žalobkyně o přechodný pobyt z důvodu sdílení společné domácnosti s jejím manželem, občanem České republiky, a následný pobyt před podáním žádosti o povolení k trvalému pobytu. Podle žalobkyně je dél