9 Afs 4/2018 — Nejvyšší správní soud

17 Af 4/2019- 100 - text  16 17 Af 4/2019 - [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Aleše Sabola a Mgr. Bc. Jana Ferfeckého v právní věci žalobce: Mgr. Bc. David Vandrovec, IČO: 69908664 sídlem Kodaňská 1441/46, Praha 10 jako insolvenční správce společnosti VÍTKOVICE POWER ENGINEERING, a.s., IČO: 26823357 sídlem Štramberská 2871/47, Ostrava zastoupen advokátem Mgr. Karlem Somolem, sídlem Karlovo náměstí 671/24, Praha 1 proti žalovanému: Specializovaný finanční úřad sídlem nábřeží Kapitána Jaroše 1000/7, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2019, čj. 184267/19/4300-12711-208880, takto: I. Rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu ze dne 26. 11. 2019, čj. 184267/19/4300-12711-208880, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, Mgr. Karla Somola, advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se žalobou podanou dne 5. 12. 2019 domáhal zrušení rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu (dále jen „žalovaný“ nebo „správce daně“) ze dne 26. 11. 2019, čj. 184267/19/4300-12711-208880, kterým žalovaný zamítl jeho námitku ze dne 2. 9. 2019 proti Vyrozumění o převedení přeplatku ze dne 20. 8. 2019, čj. 147461/19/4300-12711-208880 (dále jen „Vyrozumění“). Vyrozuměním žalovaný podle § 154 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v tehdy účinném znění (dále jen „daňový řád“), vyrozuměl insolvenčního dlužníka, společnost VÍTKOVICE POWER ENGINEERING, a.s., o převedení přeplatku podle § 154 odst. 2 daňového řádu tak, že se přeplatek na dani z přidané hodnoty vykázaný ke dni 20. 8. 2019 ve výši 335 964 Kč převádí na úhradu daňového nedoplatku Odvody a penále za porušení rozpočtové kázně - st. rozpočet. 2. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 27. 11. 2019. II. Rozhodnutí žalovaného (Napadené rozhodnutí) 3. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí úvodem popsal genezi jednotlivých předchozích vyrozumění, jimiž správce daně informoval žalobce o postupné úhradě daňových nedoplatků, zejména z titulu odvodu za porušení rozpočtové kázně, za pomocí přeplatků na dani z přidané hodnoty. Dále uvedl, že ke dni 23. 7. 2019 správce daně evidoval vůči insolvenčnímu dlužníku pouze pohledávky za majetkovou podstatou z titulu penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně a přeplatek na dani z přidané hodnoty, přičemž dále uvedené pohledávky ze samotného odvodu za porušení rozpočtové kázně byly již uhrazeny přeplatky na dani z přidané hodnoty. 4. Žalovaný v této souvislosti připomněl, že pohledávky z odvodů za porušení rozpočtové kázně byly podloženy platebními výměry ze dne 18. 10. 2017 (právní moc k 21. 11. 2017), a to: a) platebním výměrem čj. 161713/17/4400-12471-805817 na částku ve výši 1 080 976 Kč, b) platebním výměrem čj. 161710/17/4400-12471-805817 na částku ve výši 1 500 000 Kč, c) platebním výměrem čj. 161711/17/4400-12471-805817 na částku ve výši 8 500 000 Kč, d) platebním výměrem čj. 161714/17/4400-12471-805817 na částku ve výši 6 125 526 Kč (dále též „Platební výměry“). 5. Žalovaný dále v Napadeném rozhodnutí připomenul, že příjemce dotace (insolvenční dlužník) dle dotačních podmínek nesměl v období pěti let od skutečného data ukončení realizace projektu vstoupit do likvidace, insolvence, konkurzu nebo úpadku, pokud mu již byla proplacena dotace nebo její část. Správce daně při posuzování splnění této podmínky vzal do úvahy skutečnost, že datum ukončení projektu bylo 31. 8. 2013, resp. 31. 12. 2013 a že poskytovatelem byla proplacena dotace dne 22. 10. 2013 v celkové výši 10 000 000 Kč a dne 9. 4. 2014 v celkové výši 7 206 501 Kč. Lhůta, po kterou příjemce dotace nesměl vstoupit do likvidace, insolvence, konkurzu nebo úpadku, by tudíž skončila až dne 31. 8. 2018, resp. 31. 12. 2018. Okamžikem zveřejnění usnesení insolvenčního soudu o přeměně reorganizace v konkurz příjemce dotace došlo ke dni 7. 8. 2017 k porušení dotačních podmínek. 6. Jelikož nebyly částky odvodu za porušení rozpočtové kázně, stanovené Platebními výměry, uhrazeny, vyměřil správce daně daňovému subjektu penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně za období (i) od 8. 8. 2017 do 4. 12. 2017, a to platebním výměrem čj. 192974/17/4400-12471-805817 penále ve výši 178 500 Kč, platebním výměrem čj. 192975/17/4400-12471-805817 penále ve výši 1 011 500 Kč, platebním výměrem čj. 192976/17/4400-12471-805817 penále ve výši 128 637 Kč a platebním výměrem čj. 192978/17/4400-12471-805817 penále ve výši 728 938 Kč (proti těmto platebním výměrům se žalobce neodvolal), (ii) od 5. 12. 2017 do 28. 5. 2019, a to platebním výměrem čj. 170225/19/4400-12471-805817 penále ve výši 728 390 Kč a platebním výměrem čj. 170226/19/4400-12471-805817 penále ve výši 1 807 871 Kč (proti těmto platebním výměrům se žalobce odvolal, přičemž o odvolání nebylo do vydání Napadeného rozhodnutí rozhodnuto), (iii) od 5. 12. 2017 do 27. 3. 2018, a to platebním výměrem čj. 80794/18/4400-12471-805817 penále ve výši 122 151 Kč a platebním výměrem čj. 80796/18/4400-12471-805817 penále ve výši 692 185 Kč (proti těmto platebním výměrům se žalobce neodvolal) (dále též „Platební výměry na penále“). 7. Žalovaný v Napadeném rozhodnutí dále uvedl, že ke dni vrácení části nadměrného odpočtu na dani z přidané hodnoty žalobci, tj. ke dni 23. 7. 2019, správce daně postupoval v souladu s tehdy zavedenou správní praxí spočívající v tom, že nedoplatky uvedené v § 170 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“), včetně penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně, nelze uhrazovat při správě daní započtením přeplatků dle § 154 a § 242 odst. 3 daňového řádu. Tato dosavadní praxe však byla podle žalovaného v srpnu 2019 změněna v souvislosti s judikaturou správních soudů, „podle níž dochází v případě použití přeplatku k uspokojení nedoplatku v režimu daňového řádu a nikoliv podle insolvenčního zákona, a tudíž ustanovení § 170 insolvenčního zákona takovému použití přeplatku na úhradu nedoplatku nebrání“. Pohledávky z titulu penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně přitom žalobce považoval za mimosmluvní sankce ve smyslu § 170 písm. d) insolvenčního zákona, které jsou proto podle jeho názoru vyloučeny z uspokojení v insolvenčním řízení jakýmkoli způsobem, včetně použití daňového přeplatku na jejich úhradu podle daňového řádu. 8. Pokud jde o vztah insolvenčního zákona a daňového řádu, žalovaný s odkazem na § 242 odst. 2 a 3 a § 154 odst. 2 daňového řádu konstatoval, že tato ustanovení ukládají správci daně povinnost použít přeplatek na úhradu nedoplatku, pokud vznikly po rozhodnutí soudu o úpadku, a dále že majetkem úpadce, z nějž se uspokojují ostatní věřitelé, se stává až vratitelný přeplatek, tedy takový, proti kterému nestojí žádný nedoplatek, který by bylo možno takovým přeplatkem uhradit. Použití přeplatku na úhradu nedoplatku probíhá dle žalovaného přímo při správě daní v daňovém řízení, nikoli v insolvenčním řízení. Použitelný přeplatek totiž není součástí majetkové podstaty, ze které by osoba s dispozičním oprávněním (zde žalobce jako insolvenční správce) příslušný nedoplatek uhradila. Daňový nedoplatek by byl uspokojován v insolvenčním řízení teprve, pokud by správce daně pohledávku za majetkovou podstatou uplatnil podle § 203 odst. 1 insolvenčního zákona, k čemuž by došlo až při absenci daňového přeplatku téhož daňového subjektu (úpadce). 9. Žalovaný připomněl, že přeplatek představuje dle § 154 odst. 1 daňového řádu částku, o kterou úhrn plateb a vratek na kreditní straně osobního daňového účtu převyšuje úhrn předpisů a odpisů na debetní straně osobního daňového účtu daňového subjektu. Dle § 154 odst. 2 daňového řádu převede správce daně přeplatek na úhradu případného nedoplatku téhož daňového subjektu na jiném osobním daňovém účtu, popřípadě na úhradu nedoplatku podle odstavce 4 téhož ustanovení. Není-li nedoplatku, stává se přeplatek vratitelným přeplatkem a zůstává jako platba na dosud neuhrazenou daň na osobním daňovém účtu, na kterém je evidován. Vratitelný přeplatek představuje částku, na jejíž vrácení má daňový subjekt nárok. Správce daně provádí obligatorní test započitatelnosti přeplatků na případné nedoplatky, tzv. „test vratitelnosti“, na jehož základě dojde buďto ke konzumaci přeplatku jednotlivými nedoplatky, nebo ke vzniku vratitelného přeplatku. V případě, kdy nejsou splněny podmínky pro vrácení vratitelného přeplatku, je o žádosti o jeho vrácení vydáno zamítavé rozhodnutí. 10. Speciální pravidlo týkající se vratitelného přeplatku je podle žalovaného zakotveno v § 242 daňového řádu, kde je upraven vztah k insolvenčnímu řízení. Daňové pohledávky, které vznikly v době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku do ukončení insolvenčního řízení,