9 As 34/2014 — Nejvyšší správní soud

5 A 191/2018- 126 - text 10 5 A 191/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudkyň JUDr. Evy Pechové a Mgr. Martiny Weissové a ve věci žalobci proti žalovanému A) J. R. B) J. K. zastoupeni advokátkou JUDr. Anitou Pešulovou, se sídlem Nuselská 499/132, Praha 4 Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí 1. místopředsedy vlády a ministra vnitra ze dne 8. srpna. 2018, č. j. MV-36541-11/OBP-2018, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Soud přiznává JUDr. Anitě Pešulové odměnu za zastupování ve výši 6 800 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. IV. Zástupkyně JUDr. Anita Pešulová se vyzývá, aby ve lhůtě do jednoho týdne od doručení tohoto rozhodnutí sdělila soudu číslo svého bankovního účtu, popřípadě svůj požadavek na poukázání předmětné částky poštovní složenkou. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobci podali k Městskému soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí 1. místopředsedy vlády a ministra vnitra (dále jen „žalovaný“) ze dne 8. srpna 2018, č. j. MV-36541-11/OBP-2018, jímž ke dni 31. srpna 2018 ukončil dle § 7 odst. 3 písm. c) zákona č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o ochraně svědka“) poskytování zvláštní ochrany a pomoci žalobcům, a to z důvodu porušování § 6 písm. a), b) zákona o ochraně svědka, jelikož nedůvodně a opakovaně nedodržují podmínky poskytování zvláštní ochrany a pomoci a odmítají se řídit pokyny příslušníků Policie ČR. 2. Žalobou napadené rozhodnutí bylo odůvodněno poukazem na osm porušených pokynů a obecných podmínek poskytování zvláštní ochrany a pomoci ze strany žalobců. Konkrétně žalovaný uvedl, že žalobkyně B) již v roce 2011 významně a opakovaně porušila podmínky poskytování této ochrany, když předala své osobní údaje o bezpečném místě relokace zásilkovým společnostem a bez vědomí útvaru uzavřela úvěrovou smlouvu s uvedením přesného místa svého pobytu. Proto muselo dojít k její relokaci na jiné bezpečné místo. Dále žalobci neuposlechli pokynů Policie ČR za účelem zjištění jejich zdravotního stavu a pracovní způsobilosti. Žalovaný nesporoval, že žalobkyně B) má psychické potíže a žalobce A) má jak psychické, tak fyzické potíže (problémy s kolenem - meniskem). Právě za účelem zjištění jejich aktuálního zdravotního stavu jim Policie ČR ve dnech 18. 4. a 27. 4. 2016 uložila, aby se podrobili psychiatrickému i psychologickému vyšetření a v případě žalobce A) i ortopedickému vyšetření. Žalobci požádali o možnosti absolvovat tato vyšetření u svých lékařů, což jim bylo umožněno s tím, že lékařské zprávy z psychologického a psychiatrického vyšetření předají do dne 31. 7. 2016; a žalobce A) s ohledem na jeho další zdravotní omezení dodá ještě lékařskou zprávu ke schopnosti vykonávat pracovní činnost do dne 10. 8. 2016. Následně sice žalobci doložili lékařské zprávy vypracované psychiatrem; tyto však neobsahovaly údaje o jejich pracovní způsobilosti; psychologické zprávy vůbec nedodali. Proto byli žalobci vyzváni k doplnění potřebných informací, což odmítli. Poslední dokument předaný žalobcem A) byla rehabilitační zpráva ze dne 10. 10. 2016, ovšem opět bez uvedení údajů o pracovní způsobilosti. 3. Dále žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí nesouhlasil s tvrzením žalobců, že požadavky Policie ČR na předložení lékařských zpráv, jsou šikanózní, nepřiměřené a nezákonné. Naopak zdůraznil, že s ohledem na odmítavé jednání žalobců nedisponuje Policie ČR dostatkem podstatných údajů, což znemožňuje efektivní poskytování zvláštní ochrany a pomoci žalobcům. Taktéž žalobcům vytkl, že neposkytují součinnost nutnou pro jejich sociálně ekonomickou adaptaci v bezpečném prostředí. Přičemž dle § 4 zákona o ochraně svědka souhlasili se způsobem a podmínkami poskytování zvláštní ochrany, tudíž byli povinni dle § 6 zákona o ochraně svědka dodržovat podmínky poskytování ochrany a řídit se pokyny Policie ČR, informovat ji o všech nových skutečnostech a změnách. Žalovaný konstatoval, že Policií ČR ukládané pokyny žalobcům shledal zcela v souladu s účelem poskytování zvláštní ochrany a pomoci, kterým je nejen prioritní ochrana zdraví a života chráněných osob, nýbrž i snaha o usnadnění adaptace chráněných osob v novém prostředí, včetně jejich postupné ekonomické soběstačnosti, je-li to s ohledem na bezpečnostní rizika a další okolnosti možné. Zdůraznil, že zejména znalost zdravotního stavu chráněných osob je nezbytná, jelikož se podle něj vybírají vhodná bezpečnostní opatření. Zdravotní stav žalobců je totiž způsobilý ovlivnit jejich schopnost přiměřeně reagovat na kritické situace nebo na přímé ohrožení, případně i na součinnost s policisty. Tudíž případná neadekvátní reakce chráněných osob - žalobců na bezpečnostní riziko je schopna ohrozit jak je samotné, tak policisty zajišťující jejich ochranu. V této souvislosti žalovaný upozornil právě na vyjádření žalobců, kteří uvedli, že se oba cítí dlouhodobě ve špatném zdravotním a psychickém stavu a že celou situaci snášejí velmi špatně. Tato jejich vyjádření pak jednoznačně opravňovala Policii ČR k tomu, aby od nich vyžadovala lékařské zprávy týkající se jejich zdravotních potíží, včetně prognóz do budoucna. 4. Dále uvedl, že podstata úspěšného sociálního začlenění chráněných osob tkví v jejich schopnosti udržet si či obnovit pracovní návyky. Cílem poskytování zvláštní ochrany je prioritně zajištění bezpečí chráněných osob, taktéž pomoc k návratu do běžného života, jenž zahrnuje i pracovní proces či využití sociálního systému. Dovodil tak, že účelem pokynů Policie ČR vůči žalobcům bylo získat odborné podklady pro stanovení dalších kroků k jejich ekonomické adaptaci a soběstačnosti. Proto postup, kdy byly požadovány informace o zdravotním stavu a pracovní způsobilosti, shledal zcela správným, zejména když žalobci opakovaně trvají na tom, že nemohou pracovat ze zdravotních důvodů. 5. Žalovaný rovněž dospěl k závěru, že rozhodnutí o ukončení poskytování zvláštní ochrany není ve vztahu k riziku ohrožení života a zdraví žalobců nepřiměřené. Připustil, že žalobci subjektivně vnímají toto riziko jako vysoké. Avšak dle objektivních poznatků správních orgánů získaných za poslední tři roky, byla hrozící rizika vždy posouzena nejnižším stupněm jako „nízká“. Ani na základě monitorování aktivit okolo původních identit žalobců nebyl zaznamenán žádný nestandardní zájem, tím méně zájem od osob, které původně riziko představovaly. Rozhodnutí žalovaného bylo žalobcům předáno dne 16. 8. 2018, což stvrdili na potvrzení převzetí rozhodnutí vlastnoručními podpisy. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 6. Žalobci v žalobě ze dne 23. 8. 2018 namítali, že důvody, pro které byli z programu ochrany svědků vyloučeni, nejsou pravdivé. Policii ČR vytkli podvodné jednání, dlouhodobou šikanu, ponižování a okradení. 7. Žalobou napadené rozhodnutí označili za nezákonné, jelikož jim bylo žalovaným předáno nepodepsané a neorazítkované. 8. Žalobci navrhli soudu zrušit žalobou napadeného rozhodnutí. 9. Žalovaný ve vyjádření ze dne 1. 10. 2018 odmítl veškeré žalobou uplatněné námitky. K námitce absence podpisu a razítka na žalobou napadeném rozhodnutí, vysvětlil, že stejnopisy rozhodnutí byly žalobcům řádně doručeny; rozhodnutí bylo vyhotoveno elektrickou formou, proto je opatřeno toliko ověřeným elektronickým podpisem ministra vnitra a otiskem úředního razítka dle § 69 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění rozhodném (dále jen „správní řád“). 10. Námitky žalobců směřující proti důvodům žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný vypořádal v odůvodnění rozhodnutí. Zdůraznil, že žalobci nesplněním vydaných pokynů Policií ČR znemožnili naplňování účelu, pro který jim byla poskytována zvláštní ochrana a pomoc. 11. Pokud namítali nezákonný postup ze strany Policie ČR vůči nim, pak žalovaný upozornil, že tento byl na základě stížností žalobců jedenáctkrát prověřován vnitřními kontrolními orgány Policie ČR; a stížnosti byly vždy shledány nepodložené a neprokázané. 12. Žalobci v podání ze dne 5. 11. 2018 uvedli, že jim byly odebrány krycí doklady dva týdny před 31. 8. 2018, což označili za porušení zákona. Připustili, že jim bylo vysvětleno, že o ponechání krycích dokladů rozhoduje žalovaný a ten se dosud k jejich odebrání nevyjádřil. Žalobkyně B) nesouhlasila s tím, že měla porušit zákon předáním svých osobních údajů. Vysvětlila, že pracovala v P. pod svou pravou totožností a pod krycím jménem platila inkaso, to vše v souladu s příkazem Policie ČR. Navíc za toto jednání již byla potrestána výtkou. Rovněž tak odmítli tvrzení žalovaného, že jim v současné době již nehrozí žádné nebezpečí. 13. Namítali, že lékařské zprávy řádně doložili, pouze se odmítli podrobit vyšetření u lékařů určených jim v P. 14. Dále žalobkyně B) uvedla, že byla Policí ČR šikanována, když byla donuc