1 As 70/2008 — Nejvyšší správní soud

5 A 60/2016- 94 - text 16 5 A 60/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. Věry Jachurové a Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D., v právní věci žalobce: Mgr. Ing. J. B. bytem zastoupený advokátem JUDr. Josefem Kulhavým sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 proti žalované: Generální inspekce bezpečnostních sborů sídlem Skokanská 2311/3, Praha 6 – Břevnov o žalobě proti rozhodnutí ředitele žalované ze dne 1. 2. 2016, čj. GI–IF-31-12/2015 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí ředitele žalované ze dne 1. 2. 2016, č.j. GI IF 31-12/2015 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle ustanovení § 90 odst. 5 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí 1. odboru - kanceláře ředitele žalované (dále jen „povinný subjekt“) ze dne 30. 12. 2015, čj. GI-IF-31-8/2015 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. 2. Prvostupňovým rozhodnutím povinný subjekt s odkazem na § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“) z důvodu zneužití práva na informace žalobcem rozhodl o odmítnutí žádosti o informace podané dne 16. 12. 2015 (dále jen „žádost o informace“), kterou se žalobce domáhal informace o profesní minulosti a kariéře pplk. Mgr. P. T., rady Generální inspekce bezpečnostních sborů, tedy kde, od kdy do kdy a na jakých služebních místech působil v rámci bezpečnostních sborů a od kdy je ve služebním poměru u povinného subjektu, a dále o výši jeho platu, kázeňských odměn a odměn za dobu od 1. 1. 2015 do dne vyřízení žádosti o informace, měsíčně i celkem, s uvedením roku jeho narození a obce, ve které má trvalý pobyt, a v případě kázeňských odměn s uvedením důvodů pro jejich poskytnutí. Zneužití práva žalobcem spatřoval povinný subjekt ve skutečnosti, že spolu se žádostí o informace podanou žalobcem byla podána ještě žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., ze strany pana T. H., jenž je obě osobně doručil žalované právě dne 16. 12. 2015 poté, co bylo dne 7.12.2015 doručeno panu Mgr. M. Š. rozhodnutí žalované o odmítnutí jeho časově předcházející žádosti o informace ze dne 21. 8. 2015, zaevidované pod čj. GI-ID-19-20/2015. Žádost o informace žalobce tak byla spolu s obsahově totožnou žádostí o informace pana T. H. podle hodnocení povinného subjektu fakticky jen opakovanou žádostí o informace Mgr. M. Š., podanou a vyřízenou již dříve povinným subjektem. II. Napadené rozhodnutí 3. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí shrnula předchozí průběh správního řízení a sumarizovala závěry vyslovené v prvostupňovém rozhodnutí (str. 1 – 3). 4. Odvolací námitce žalobce, že nebyl povinen v žádosti o informace uvádět důvody svého dotazu, žalovaná obecně přisvědčila, nicméně zároveň dodala, že to neplatí pro situaci, kdy se jedná o zneužití práva žalobcem, kterému nebylo lze poskytnout ochranu, neboť zákaz zneužití práva je ve smyslu žalovanou odkazované judikatury Nejvyššího správního soudu silnější nežli dovolení právem presumované. Z těchto důvodů a s odkazem na v rozhodnutí citované judikáty Nejvyššího správního soudu žalovaná implicitně odmítla námitku žalobce, že za takové situace zneužití práva žalobcem by měla být povinna žalobcem požadované informace poskytnout jen z toho důvodu, že pplk. Mgr. P. T. dostával za svou práci plat, jenž mu byl vyplácen z veřejných prostředků. 5. K námitce žalobce, že nezneužil svého práva na poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., že se šikanózně nechoval a že jeho spojení s Mgr. M. Š. není pro posouzení věci rozhodnou skutečností, protože Mgr. M. Š. zastupuje „v celé řadě právních věcí“ a s pplk. Mgr. P. T. neměl jiného osobního vztahu nežli obvyklého úředního styku, žalovaná dala za pravdu povinnému subjektu, když tento spojil žalobcovu žádost o informace s prakticky obsahově totožnou starší žádostí o poskytnutí informací podanou ze strany Mgr. M. Š. dne 21. 8. 2015. Následně žalovaná vyjmenovala spisovou dokumentaci, z níž plynula osobní provázanost Mgr. M. Š. a žalobce, resp. primární zájem Mgr. M. Š. za každou cenu, a to nyní i prostřednictvím žalobce, získat informace k osobě pplk. Mgr. P. T., kterými by dle názoru žalované následně z jeho strany došlo toliko k dehonestaci, očerňování, provokování, nenávisti či šikaně pplk. Mgr. P. T. Poskytnutím vyžádaných informací žalobci by se tedy podle žalované vytratila informační podstata takto žalobcem získaných informací, jež by následně posloužily jinému než zákonem předpokládanému účelu, a to po předání osobě Mgr. M. Š. k osobní újmě na straně pplk. Mgr. P. T. Žalovaná proto jako zásadně účelovou odmítla procesní argumentaci žalobce, v níž tento za irelevantní označil právě posuzování jeho spojení s Mgr. M. Š., se závěrem, že zneužití práva žalobcem je třeba vnímat nikoliv jako výkon jeho práva, nýbrž jako jeho protiprávní jednání. 6. Žalovaná se rovněž v napadeném rozhodnutí neztotožnila s námitkou žalobce, že by povinným subjektem citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu pod čj. 1 Afs 107/2004 – 78, resp. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 70/2008 – 74 nebyly pro projednávanou věc relevantní, když podle žalobce nikterak neřešily situaci odepření práva na informace, nýbrž jen obcházení účelu zákona v daňovém řízení, případně otázku zneužití práva na osvobození od soudních poplatků. Žalovaná v této souvislosti uzavřela, že souvislost s projednávanou věci byla dána především samotným faktem, že obě citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu definují samotný princip zneužití práva, přičemž i sám žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 7 As 133/2011 – 43, jenž dále subsumoval definici zneužití práva uvedenou právě v rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 1 Afs 107/2004 – 48. III. Žaloba 7. Žalobce v podané žalobě zrekapituloval dosavadní průběh správního řízení a shrnul závěry plynoucí z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, jakož i napadeného rozhodnutí. Namítl, že napadené rozhodnutí je nezákonné a spočívající na „účelově pokřiveném“ výkladu žalované, když jím žalovaná odmítla žalobci poskytnout informace na základě jeho žádosti o informace týkající se osoby pplk. Mgr. P. T. 8. Žalobce v žalobě nejprve v obecné rovině a bez podrobnější argumentace, toliko s odkazem na webové stránky Ligy lidských práv a na internetu zveřejněný (a žalobcem citovaný) článek na serveru lidovky.cz, namítl, že napadené rozhodnutí zcela zapadá „do obvyklého vzorce chování“ žalované, která odmítáním poskytování informací provádí „zametání protiprávního jednání příslušníků Policie ČR“, resp. „uměle vytváří účelová obvinění u policistů, které je třeba odstranit na objednávku“, čili žalovaná opakovaně a systematicky odmítá poskytovat veřejnosti a žadatelům o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., informace o svých zaměstnancích a o jim vyplácených platech a odměnách. 9. Další žalobní námitkou se žalobce vyslovoval s odkazem na jím zmiňované nálezy Ústavního soudu, jakož i rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu k tomu, že žalovaná byla povinna ve smyslu § 8b odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., poskytnout žalobci jím požadované informace o profesní sféře úřední osoby pplk. Mgr. P. T. včetně jeho platu a odměn, neboť jeho příjem byl vyplácen z veřejných prostředků. Odepření takových informací by podle žalobce bylo možné jenom zcela výjimečně na základě principu proporcionality, anebo v případě prokazatelného zneužití práva žadatelem o informace. 10. Ve své stěžejní žalobní námitce pak žalobce rozporoval, že by žalovaná údajné zneužití práva žalobcem konstruovala právně relevantně, tj. že by nezpochybnitelně doložila spojení žalobce s Mgr. M. Š. a p. T. H. Žalobce označil odmítnutí poskytnutí informace z důvodu zneužití práva za krajní prostředek povinného subjektu v situacích, kdy tentýž žadatel podává opakovaně v téže věci totožnou žádost o informace, jejímž jediným cílem je poškození jiného. Spojení žalobce se žadatelem Mgr. M. Š. nebylo dle názoru žalobce prokazatelně žalovanou doloženo, čili bylo toliko spekulativně a bez důkazů tvrzeno s cílem údajného společného zájmu žalobce a Mgr. M. Š. na očernění pplk. Mgr. P. T. v profesním životě. Spekulace a domněnky provázely rovněž závěry žalované, že žádost o informace byla sepsána z popudu Mgr. M. Š., resp. byla dokonce jeho žádostí o informace z titulu vzájemného přátelství mezi žalobcem a Mgr. M. Š. Spekulativní bylo dle žalobce i prohlášení pplk. Mgr. P. T., o které se žalovaná v napadeném rozhodnutí opřela, v tom smyslu, že na jeho straně existovala domněnka, že by žalobce mohl takto poskytnuté informace předat p. Mgr. M. Š. K tvrzené dehonestaci pplk. Mgr. P. T. pak žal