6 Ads 88/2006 — Nejvyšší správní soud

6 A 227/2017- 34 - text 8 6 A 227/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: Chen Guojin, státní příslušnost Čínská lidová republika bytem ███████████████████████████████████████ zastoupený advokátkou ███████████████████████ sídlem ███████████████████████ proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem ██████████████████████████████ o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2017, č.j. MV-96330-4/SO-2017 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění 1 Žalobce se žalobou domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí, kterým Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „žalovaný“, kterým je obecně označován i správní orgán 1. stupně, nemá-li rozlišení význam pro kontext odůvodnění) zamítlo odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán 1. stupně“ nebo „ministerstvo“) ze dne 7. 6 2017, č.j. OAM-9295-53/TP-2016 (dále také jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím ministerstvo zamítlo žalobcovu žádost o povolení k trvalému pobytu na území České republiky dle ust. § 87k odst. 1 písm. g) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Správní orgány dospěly v řízení k závěru, že žalobce nelze považovat za rodinného příslušníka občana Evropské unie ve smyslu ust. § 15a zákona o pobytu cizinců. 2 Z obsahu správního spisu a z prvostupňového rozhodnutí vyplývá, že žalobce na území pobývá na základě povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie s platností od 12. 9. 2011. K žádosti o povolení k trvalému pobytu doložil rodný list nezletilého ███████████, nar. ███████████, občana České republiky, a znalecký posudek, kterým žalobce dokládá své biologické otcovství k jmenovanému nezletilému. Správní orgán 1. stupně dospěl k závěru, že žalobce nelze považovat za rodinného příslušníka občana Evropské unie podle ust. § 15a zákona o pobytu cizinců, neboť dle rodného listu je otcem nezletilého ██████████, nikoliv žalobce, a podle současně platné právní úpravy takový vztah nelze zařadit pod žádné z ust. § 15a zákona o pobytu cizinců. Na základě v řízení zjištěných skutečností správní orgán 1. stupně žalobcovu žádost zamítl podle ust. § 87k odst. 1 písm. g) zákona o pobytu cizinců. 3 V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul, že žalobce své postavení rodinného příslušníka občana Evropské unie odvozuje od nezletilého ███████████, nar. ███████████, státního občana České republiky. Jeho otcem je dle rodného listu ██████████, nar. ██████████, stání občan České republiky, matkou nezletilého je manželka žalobce █████████████, nar. ████████████, státní občanka Čínské lidové republiky. Žalobce doložil znalecký posudek, dle kterého je biologickým otcem nezletilého s pravděpodobností na 99,9999 %. V řízení žalobce tvrdil, že s nezletilým žije ve společné domácnosti a pečuje o něho. 4 Napadené rozhodnutí je odůvodněno tím, že zákon o pobytu cizinců za rodinného příslušníka občana Evropské unie nepovažuje všechny osoby, které mají nějaký, byť blízký, vztah s občanem Evropské unie, ale pouze osoby, které jsou uvedeny v ust. § 15a zákona o pobytu cizinců. Podle žalovaného žalobce v průběhu řízení neprokázal, že by byl takovou osobou. Žalobce není rodinným příslušníkem občana Evropské unie podle ust. § 15a odst. 1 písm. a) až c) zákona o pobytu cizinců, jelikož není jeho manželem, rodičem dítěte mladšího 21 let, ani dítětem mladším 21 let. Žalobce netvrdil ani nedoložil závislost na občanovi Evropské unie ve smyslu ust. § 15a odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Neprokázal ani, že by byl rodinným příslušníkem podle ust. § 15a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Žalobce nedoložil zdravotní komplikace ani závislost na jiné osobě tak, aby se na něho mohlo vztahovat ust. § 15a odst. 2 písm. a) bod 2. nebo 3. zákona o pobytu cizinců. S ohledem na věk je vyloučeno, aby byl závislý na péči, kterou by mu poskytoval nezletilý, nebo měl s občanem Evropské unie partnerský vztah ve smyslu ust. § 15a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. S ohledem na věk nezletilého a dobu, po kterou na území pobývá žalobce, je vyloučeno vedení společné domácnosti v cizině před příchodem na území. Z uvedeného je dle odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmé, že žalobce nelze považovat za rodinného příslušníka občana Evropské unie. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nesouhlasil s odvolací námitkou, že znaleckým posudkem je vyvrácena správnost předloženého rodného listu nezletilého ███████████ ohledně údaje o tom, kdo je jeho otcem. Dle žalovaného je pro účely posouzení rodičovství ve smyslu zákona o pobytu cizinců pro správní orgán podstatné, kdo jsou jako rodiče uvedeni v rodném listu dítěte. Podstatné je, že rodný list jako veřejná listina neosvědčuje, kdo jsou biologičtí rodiče dítěte. Rodný list vypovídá o tom, kdo jsou rodiče dítěte po právní stránce, tedy kdo má vůči němu rodičovská práva a povinnosti. Z hlediska správních orgánů tak není pochyb o tom, že rodiči nezletilého, s právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, jsou ██████████ a █████████████. Dále je v napadeném rozhodnutí uvedeno, že znalecký posudek, který se vyjadřuje k biologickému otcovství, může mít důkazní hodnotu a relevanci pouze v řízení o popření otcovství. V předmětném řízení znalecký posudek bez dalšího nemůže mít vliv na údaje zapsané v rodném listě jako veřejné listině. Připuštěním žalobcovy argumentace by ztratil smysl institut osvojení, byl by zpochybněn rodný list, resp. musel by být považován za nesprávný. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul, že správní orgán 1. stupně při určení rodičovství správně vycházel pouze z rodného listu jako veřejné listiny. Uvedl, že nezletilý █████████ je občanem Evropské unie pouze proto, že v jeho rodném listě je jako otec zapsán ██████████, státní občan České republiky. Žalobce proto není rodinným příslušníkem občana Evropské unie ve smyslu ustanovení § 15a zákona o pobytu cizinců. Z toho důvodu se na něho nevztahuje ani směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES ze dne 29. 4. 2004 (dále jen „Směrnice č. 2004/38/ES“), na kterou odkázal žalobce, neboť ta se vztahuje pouze na občany Evropské unie a jejich rodinné příslušníky pobývající na území jiných členských států Evropské unie. 5 Proti tomuto rozhodnutí směřuje podaná žaloba. 6 Žalobce v ní nejprve obecně namítl, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy, a to konkrétně s čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a s ust. § 2 odst. 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Rozpor s právními předpisy spatřuje žalobce především ve skutečnosti, že správní orgány na základě zjištěného skutkového stavu učinily nesprávné právní závěry o splnění podmínek pro udělení povolení k trvalému pobytu. Žalobce tak byl zkrácen na svých právech, což mělo za následek nesprávnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí. 7 Dále žalobce namítl, že v řízení bylo prokázáno jeho biologické otcovství, což sice z hlediska rodičovských práv nemá žádný význam, nicméně má to zásadní vliv na posouzení, zda je žalobce příbuzným nezletilého. V tomto ohledu má žalobce za to, že názor žalovaného ohledně nemožnosti vyvrácení správnosti veřejné listiny je nesprávný. Zákon o pobytu cizinců ani Směrnice č. 2004/38/ES nikde neuvádějí definici pojmů rodič, potomek či příbuzný. Omezují se pouze na definice pojmu rodinný příslušník. Z toho důvodu je nutné hledat význam těchto pojmů v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Dle něj je příbuzenství vztah osob založený na pokrevním poutu, nebo vzniklý osvojením, přičemž příbuzné jsou mimo jiné osoby v linii přímé, pochází-li jedna od druhé. Podle občanského zákoníku je žalobce příbuzným nezletilého ███████████. Za rodiče pak občanský zákoník označuje zřejmě matku a otce určeného dle tzv. domněnek otcovství. Ve všech případech se však jedná o domněnky vyvratitelné, které připouštějí důkaz opaku. Na druhou stranu však celý občanský zákoník stojí na principu přirozených práv, kterým odpovídá svou povahou více rodičovství biologické nežli právní. Žalobce se tak považuje za rodiče nezletilého ███████████ dle ust. § 15a odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. Zároveň je také oprávněnou osobou dle ust. čl. 3 odst. 2 písm. a) Směrnice č. 2004/38/ES. Oba právní předpisy by se tak měly na žalobce v uvedeném smyslu vztahovat. Na tom nic nemění ani fakt, že žalobce není jako „právní“ otec doposud zapsán v rodném listě nezletilého. Ostatně kroky k osvojení nezletilého již žalobce začal u Obvodního soudu pro Prahu 4 podnikat. 8 Dále žalobce namítl, že správní orgán první