2 As 31/2005 — Nejvyšší správní soud

6 A 80/2018- 34 - text 9 6 A 80/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Aleše Sabola ve věci žalobce: D. Ch. H., státní příslušnost [stát] bytem [adresa] zastoupen advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Příkop 8, Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 11. 4. 2018, č. j. MV-23349-3/SO-2018, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí ministra vnitra (dále jen „žalovaný“), kterým byl zamítnut jeho rozklad a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru všeobecné správy (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 4. 1. 2018, č. j. VS-5197/835.3/2-2016 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým správní orgán I. stupně nevyhověl žádosti žalobce o udělení státního občanství. 2. V průběhu řízení o této žádosti, kterou žalobce podal dne 15. 11. 2016, dospěl správní orgán I. stupně na základě údajů od Všeobecné zdravotní pojišťovny k závěru, že žalobce nesplňoval podmínku podle § 14 odst. 6 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o státním občanství“), neboť v posledních třech letech předcházejících podání žádosti závažným způsobem porušil povinnosti vyplývající z předpisů upravujících veřejné zdravotní pojištění, konkrétně § 12 písm. c) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v rozhodném znění a § 7 a 10 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, v rozhodném znění (dále jen „zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění“). Podle správního orgánu I. stupně žalobce jako samoplátce pojistného nehradil platby (zálohy) pojistného řádně a včas – v průběhu rozhodného období mu vznikaly nedoplatky a jeho platební nespolehlivost je patrná až do současnosti. Žalobce s těmito závěry nesouhlasil a proti prvostupňovému rozhodnutí podal rozklad. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 3. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve zrekapituloval předchozí průběh správního řízení, shrnul závěry vyslovené v prvostupňovém rozhodnutí a reprodukoval rozkladové námitky žalobce, který v rozkladu zejména namítal, že přes neplacení jednotlivých záloh nedoplatky pojistného vždy jednorázově uhradil a nedopustil se tak závažného porušení příslušných právních předpisů. 4. Žalovaný k tomu ve shodě se správním orgánem I. stupně uvedl, že žalobce jako samoplátce pojistného zařazený v kategorii osob samostatně výdělečně činných v rozhodném období opakovaně a pravidelně po dlouhá časová období nehradil řádně a včas zálohy na toto pojistné. Žalovaný přitom nepřistoupil na argumentaci žalobce, že pojistné platil vždy jednorázově na konci účetního období. Z vyúčtování pojistného totiž podle žalovaného vyplývá, že žalobce nehradil pojistné jednou ročně, ale činil tak nepravidelně, kdy vždy uhradil určitou částku. Podle žalovaného je také nutné v tomto případě zohlednit princip solidarity veřejného zdravotního pojištění, jehož základním předpokladem je řádná a včasná úhrada pojistného. 5. Správním orgán I. stupně podle žalovaného rovněž dostatečně odůvodnil, v čem spatřuje závažnost jednání žalobce. Tu je podle žalovaného nutné spatřovat v recidivě jednání žalobce a faktu, že se jedná o zcela vědomé jednání žalobce a nikoli jednorázové opomenutí povinnosti. Pokud žalobce namítal, že závažnost musí spočívat i v reálné hrozbě opakování jednání, pak žalovaný upozornil na to, že žalobce neplatil pojistné řádně a včas ani po podání žádosti o udělení státního občanství. 6. K žádosti žalobce o zohlednění § 15 odst. 6 zákona o státním občanství žalovaný konstatoval, že takové ustanovení předmětný zákon neobsahuje. K tomu žalovaný dále uvedl, že zákon o státním občanství umožňuje v § 15 odst. 4 prominutí nesplnění podmínky podle § 14 odst. 6 téhož zákona, nicméně ani žalovaný důvody k prominutí neshledal. Žalovaný připustil, že žalobce podnikl určité pozitivní kroky, když si dne 27. 9. 2017 nechal zřídit trvalý příkaz na úhradu pojistného, nicméně v rozhodném období před podáním žádosti a ani v období po jejím podání se až do uvedeného data o nápravu svého předchozího jednání nepokusil. Žalovaný uzavřel, že žalobce může podat žádost opětovně po uplynutí dvou let od pravomocného vyřízení předchozí žádosti; nyní proto není dán důvod pro prominutí splnění dané podmínky a naopak je žádoucí poskytnout žalobci čas, aby prokázal odpovědnost a dostál povinnostem vyplývajícím z předpisů veřejného zdravotního pojištění. III. Obsah žaloby 7. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal žalobu, v níž úvodem připustil, že až do září 2017 nehradil zdravotní pojištění měsíčně, ale vždy po uplynutí několika měsíců uhradil celou částku za zdravotní pojištění jednorázově. Podle žalobce tak činil bez jakéhokoli vyzývání správními orgány, a aniž by byl upozorňován na existenci nedoplatku, ale sám ze své vůle dlužné pojistné vždy uhradil. Jeho povinnost je tak z dlouhodobého hlediska řádně plněna, přičemž v jeho případě šlo o pouhou nedisciplinovanost, jistou formu „lajdáctví“. Takové jednání však nelze považovat za závažné porušení povinnosti; u českého státního občana by se podle žalobce nikdo nad touto nedbalostí nepohoršoval a takový občan by nebyl před státními orgány, ani v očích veřejnosti považován za osobu nežádoucí. Opakování této situace pak žalobce zabránil vytvořením trvalého platebního příkazu s účinností od 27. 9. 2017, čímž projevil snahu po nápravě. 8. Žalobce dále zdůraznil, že závažné porušení právních povinností je neurčitým právním pojmem, který musí být v případě jeho aplikace náležitě vyložen, a to v souvztažnosti k posuzovanému případu. Správní orgán je povinen alespoň rámcově objasnit jeho význam a obsah a popsat, jakým procesem k danému závěru dospěl. Bylo tak na žalovaném, aby v daném případě osvětlil, proč považuje pravidelné, avšak nikoli zcela disciplinované hrazení veřejného zdravotního pojištění za závažné porušení právních povinností, a aby osvětlil, v čem tkví tato závažnost. Takové jednání je podle žalobce porušením povinnosti, avšak zjevně dočasným, neboť bylo vždy v pravidelném časovém intervalu napraveno poukázáním jednorázové platby; toto jednání přitom není klasifikováno ani jako přestupek či správní delikt. Vzhledem ke zřízení trvalého příkazu zde navíc podle žalobce absentuje hrozba opakování popsaného jednání. 9. Podle další námitky měl žalovaný – vzhledem k tomu, že žalobce napravil škodlivý následek svého jednání jako předpoklad prominutí předmětné podmínky – aplikovat § 15 odst. 6 zákona o státním občanství. Dle žalobce tak měl učinit již na základě skutečnosti, že veškeré platby byly nakonec řádně uhrazeny, k čemuž pak přistupuje i následné zřízení trvalého příkazu. Žalobce dále poukázal na to, že na území České republiky žije již více než 40 let, během kterých žil spořádaným životem a plnil veškeré své právní povinnosti. Úvaha správního orgánu, podle níž má žalobce osvědčit v budoucnu, že se nedopustí opakování nepravidelných plateb, podle níž by tak měl pravděpodobně po několik let vyčkat s podáním opakované žádosti, je nepřiměřená, a to nejen vzhledem k době, kterou zde žadatel pobývá, ale rovněž s ohledem na jeho vysoký věk a marginálnost vytýkaného jednání. V tomto směru je odůvodnění rozhodnutí nedostatečné a nepřezkoumatelné, když z něj není patrno, na základě čeho je určena dostatečná doba pro prokázání takové skutečnosti. Za daných okolností je nespravedlivé, aby správní orgán ukládal žalobci, který se cítí být občanem ČR, je zde zcela asimilován a má zde pevné vazby, aby nuceně vyčkal s podáním žádosti, resp. s nabytím občanství dalších několik let. Takové čekání je možné pro dvacetiletého člověka, nikoli však pro žalobce, který je starší 60 let. Žalobce proto navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. IV. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 10. Žalovaný ve svém vyjádření předně odkázal na obsah napadeného a prvostupňového rozhodnutí. Dle názoru žalovaného bylo jednání žalobce závažným porušením povinnosti, neboť k němu docházelo dlouhodobě a opakovaně, aniž by žalobci v plnění těchto povinností bránily objektivní důvody. Veřejné zdravotní pojištění je podle žalovaného podstatným způsobem ovlivněno jeho řádným průběžným financováním – nedodržování platební kázně při hrazení pojistného tak fungování tohoto systému podstatným způsobem ohrožuje. Na každém, kdo se uchází o udělení státního občanství České republiky, lze přitom právem požadovat, aby plnil své zákonné povinnosti, platil veřejné dávky a jeho chování zde bylo transparentní a prosto všech pochybností. Žalovaný zdůraznil, že „od počátku rozhodného období do současnosti u žalobce převaž