3 Ads 128/2009 — Nejvyšší správní soud

6 Ad 6/2016- 96 - text 14 6 Ad 6/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobkyně: █████████████████████ bytem ██████████████████████ zastoupená advokátkou █████████████████████████ sídlem █████████████████████ proti žalovanému: Ministerstvo financí sídlem ████████████████████████ o žalobě proti rozhodnutí ministra financí ze dne 7. 1. 2016, č.j. 50271/2015/4402 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1 Žalobkyně se jakožto právní nástupkyně (manželka a jediná dědička) zemřelého █████████████████████████ (původní žalobce, zemřelý po podání žaloby - dále též „žalobce“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ministr financí (dále jen „žalovaný“, kterým je obecně označován i správní orgán 1. stupně, pokud rozlišení nemá význam pro samotný text odůvodnění) zamítl žalobcův rozklad a potvrdil rozhodnutí ministerstva financí (dále též „správní orgán 1. stupně“) ze dne 20. 10. 2015, č.j. MF-47995/2015/4402 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla odložena žádost žalobce o odškodnění za majetek zanechaný na Zakarpatské Ukrajině jeho rodiči, manžely ██████████████████ a ███████████████████, z důvodu, že k projednání žádosti není věcně příslušný žádný správní orgán. 2 Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným a z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že právní předchůdci (rodiče) žalobce podali dne 12. 3. 1947 přihlášku k soupisu majetku za účelem náhrady za majetek, který zanechali na Zakarpatské Ukrajině, podle vládního nařízení č. 8/1947 Sb., o soupisu československého majetku na Zakarpatské Ukrajině. Tím uplatnili nárok na náhradu za zanechané nemovitosti v hodnotě 7.245.833 Kčs. Ministerstvo financí Výměrem ze dne 20. 11. 1964 č.j. 24-5210/64 Hš přiznalo právní předchůdkyni žalobce (matce; otec v mezidobí zemřel) náhradu za majetek na Zakarpatské Ukrajině ve výši 16.297,60 Kčs a sdělilo jí, že uvedenou náhradou jsou veškeré její nároky z titulu nároku na náhradu za majetek zanechaný na Zakarpatské Ukrajině plně vypořádány a toto rozhodnutí je konečné. 3 Ač to není ve Výměru ze dne 20. 11. 1964 výslovně uvedeno, z obsahu správního spisu vyplývá, že ministerstvo financí při odškodnění postupovalo podle vyhlášky Ministerstva financí č. 159/1959 Ú. l., o vnitrostátním vypořádání některých nároků podle zákona č. 42/1958 Sb., týkajících se Zakarpatské Ukrajiny (dále jen „vyhláška č. 159/1959 Ú. l.“) a na základě této právní úpravy vyloučilo z odškodnění majetek mající charakter tzv. soukromého vlastnictví (nemovitý majetek sloužící k výdělečným účelům) a poskytlo náhradu pouze za majetek v tzv. osobním nebo drobném soukromém vlastnictví. Konkrétně to vyplývá z přípisu Ministerstva financí, Ústředního likvidátora peněžních ústavů a podniků č.j. 24-5210/64 Hš ze dne 5. 5. 1964, ve kterém bylo právní předchůdkyni žalobce sděleno, že na základě vládního nařízení č. 8/1947 Sb. jí náleží náhrada ve výši 16.297,60 Kč a to za rodinný domek v X čp. X, včetně příslušenství (studny a zastavěného pozemku). Zároveň jí bylo sděleno, že za přihlášené zemědělské pozemky, hospodářské budovy, továrny, pilu a hotel jí nemůže být náhrada přiznána, neboť se jedná o velký výdělečný majetek. Další přihlášené domy nepřicházejí rovněž do úvahy pro přiznání náhrady, neboť náhradu je možno přiznat pouze za jeden rodinný domek a vypořádání movitého majetku vyhláška č. 159/1959 U. l. neupravuje. V přípisu byla právní předchůdkyně žalobce vyzvána, aby se do 15 dnů od jeho doručení ke shora uvedené náhradě vyjádřila, popřípadě sdělila připomínky a okolnosti, na které by ještě měl být vzat zřetel. Současně byla upozorněna, že pokud tak v dané lhůtě neučiní, bude o náhradě rozhodnuto bez jejího vyjádření. V odpovědi ze dne 11. 5. 1964 právní předchůdkyně žalobce uvedla, že nemá žádných námitek proti výši vypočtené částky a pouze žádá, aby vyřizování jeho záležitosti bylo zahájeno co nejdříve. 4 Dne 29. 9. 2004 bylo vydáno Stanovisko Veřejného ochránce práv k problému Náhrady za nemovitý majetek zanechaný na Zakarpatské Ukrajině po jejím připojení k Ukrajinské sovětské socialistické republice po roce 1945. Veřejný ochránce práv ve Stanovisku konstatuje nedostatky v tehdejší právní úpravě i v samotných realizacích náhrad. Podle jeho názoru ministerstvo financí v některých případech doposud nedokončilo, případně vůbec neprovedlo náhradová řízení, ačkoli právní úprava existovala. Část přihlášek byla vyřízena odložením ad acta, přestože tehdy platný správní řád takovou formu meritorního rozhodnutí neznal, v případě osob, jejichž majetek převyšoval meze stanovené ust. § 3 vyhlášky č. 159/1959 Ú. l. bylo pouze vydáno sdělení Ústředního likvidátora, a Veřejný ochránce práv položil otázku, zda je toto sdělení rozhodnutím o věci, a pokud ano, měl za to, že jím nebylo rozhodnuto o celém předmětu řízení a že chybí poučení o opravném prostředku. 5 Ve zjevné souvislosti s vydaným Stanoviskem Veřejného ochránce práv podal žalobce dne 20. 7. 2005 prostřednictvím obecného zmocněnce žádost o vydání správního rozhodnutí ve věci. Jednalo se o hromadnou žádost, kdy obecný zmocněnec zastupoval v této žádosti dalších 32 žadatelů. Žalovaný v reakci na tuto žádost ze dne 2. 9. 2005 připustil, že v případě některých tam vyjmenovaných žadatelů nebylo správní řízení v minulosti řádně ukončeno; zároveň však zaujal stanovisko, že v případě ostatních žadatelů, včetně žalobce, správní řízení ukončeno bylo, a to vydáním správního rozhodnutí, jak to v tehdejší době umožňovalo objektivní právo (vyhláška č. 159/1959 Ú. l. a zákon č. 42/1958 Sb., o úpravě některých nároků a závazků souvisících se sjednocením Zakarpatské Ukrajiny s Ukrajinskou sovětskou socialistickou republikou – dále jen „zákon č. 42/1958 Sb.“). 6 Dne 4. 8. 2009 podal žalobce proti žalovanému žalobu o náhradu škody k Obvodnímu soudu pro Prahu 1, řízení bylo vedeno pod sp. zn. 39 C 71/2009, o žalobě bylo rozhodnuto zamítavým rozsudkem odvolacího Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2010, č.j. 18 Co 374/2010-100. Dle žalobních tvrzení byl předmětem řízení nárok na náhradu škody způsobené jeho právním předchůdcům nezákonným rozhodnutím o náhradě za majetek, který přihlásili k odškodnění dle zákonné úpravy provedené mezinárodní smlouvou č. 186/1946 Sb., a zákonem č. 42/1958 Sb. Nezákonnost rozhodnutí žalobce spatřoval v tom, že výše náhrady přiznaná výměrem ministerstva financí ze dne 20. 11. 1964, č.j. 24-5210/64 Hš ve výši 16.297,60 Kč, byla vypočtena podle nezákonné a diskriminační vyhlášky č. 159/1959 Ú. l., a to pouze za omezený rozsah majetku zanechaného na Zakarpatské Ukrajině. Žaloba byla shledána nedůvodnou pro promlčení nároku a pro nesplnění základního předpokladu pro možnost úspěšného uplatnění nároku na náhradu škody proti státu, kterým je zrušení rozhodnutí, jež žalobce označil za nezákonné. Žalobce pak v této věci neuspěl ani s dovoláním u Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2012, č.j. 28 Cdo 1377/2011), ani s ústavní stížností u Ústavního soudu (usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2012 sp. zn. 1 ÚS 2206/2012). 7 Na tomto místě považuje městský soud pro ozřejmení všech souvislostí při popisu skutkových zjištění ze správního spisu poukázat na změny v právní úpravě, ke kterým došlo v mezidobí, a které ovlivnily další postup účastníků řízení. S účinností od 1. 10. 2009 byl vydán zákon č. 212/2009 Sb., kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské ████ v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik (dále jen „zákon č. 212/2009 Sb.). Zákon č. 212/2009 Sb. byl s účinností od 1. 5. 2012 novelizován zákonem č. 121/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 212/2009 Sb., kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské ████ v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik (dále též „zákon č. 121/2012 Sb.“ nebo jen „novela“). V přechodných ustanoveních této novely bylo uvedeno, že (1) řízení o žádostech podle zákona č. 212/2009 Sb., zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, včetně soudního přezkumu rozhodnutí vydaných v těchto řízeních, o nichž nebylo ke dni účinnosti tohoto zákona pravomocně rozhodnuto, se dokončí podle zákona č. 212/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. (2) Nárok podle zákona, kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské ████ v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik, ve znění čl. I tohoto zákona, je nutné uplatnit písemnou žádostí u Ministerstva vnitra nejpozději do 31. prosince 2013, jinak nárok zaniká. 8 Podání