7 Afs 54/2007 — Nejvyšší správní soud

8 A 120/2016- 49 - text 7 8 A 120/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Aleny Pavlíčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobkyně: České elektrokomunikace, s.r.o., IČO: 27585620 sídlem Kovanecká 10, Praha 9 zastoupená advokátem Mgr. Janem Švarcem sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1 – Nové Město proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2016, č.j. 23/2016-150-SPR/3 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2016, č.j. 23/2016-150-SPR/3, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku do rukou zástupce žalobkyně Mgr. Jana Švarce, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, které jí bylo doručeno dne 4. 5. 2016 a kterým bylo k odvolání žalobkyně změněno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravněsprávních činností (dále jen jako „Magistrát“) ze dne 14. 1. 2016, č.j. MHMP 11478/2016, tak, že se ve výroku usnesení v části důvodu zastavení řízení vypouští § 45 odst. 3 a § 66 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen jako „správní řád“), a nahrazuje se § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, jinak bylo rozhodnutí Magistrátu, jímž zastavil řízení ve věci žádosti žalobkyně o rezervaci registrační značky na přání ve zvolené kombinaci znaků: „F0R MULE1“, potvrzeno. 2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující, pro věc podstatné skutečnosti. 3. Žalobkyně požádala u Magistrátu dne 4. 1. 2016 o rezervaci registrační značky na přání v požadované kombinaci „F0RMULE1“ a zaplatila správní poplatek 500 Kč. 4. Rozhodnutím ze dne 14. 1. 2016, č.j. MHMP 11478/2016 (dále jen jako „prvostupňové rozhodnutí“), Magistrát řízení o žádosti podle § 45 odst. 3 a § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, zastavil pro zjevnou právní nepřípustnost, jelikož registrační značka již byla v minulosti přidělena k jinému silničnímu vozidlu nebo rezervována jiným žadatelem, nebylo proto možné značku podle § 7b odst. 2 písm. b) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., ve znění účinném do 31. 5. 2017 (dále jen jako „zákon o podmínkách provozu na pozemních komunikacích“), žalobkyni přidělit ani rezervovat. 5. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 8. 2. 2016 blanketní odvolání s tím, že jej odůvodní v samostatném podání. Přípisem ze dne 23. 2. 2016, č.j. MHMP 314491/2016, který byl žalobkyni doručen dne 23. 2. 2016, vyzval Magistrát žalobkyni k doplnění odůvodnění odvolání ve lhůtě sedmi dnů od doručení výzvy o to, v jakém rozsahu je rozhodnutí napadáno a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí či řízení. Žalobkyně odvolání v určené lhůtě ani do vydání napadeného rozhodnutí nedoplnila. 6. Rozhodnutím ze dne 23. 4. 2016, č.j. 23/2016-150-SPR/3, žalovaný prvostupňové rozhodnutí Magistrátu změnil tak, že ve výroku usnesení v části důvodů pro zastavení řízení vypustil § 45 odst. 3 a § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu a nahradil je § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, ve zbytku předmětné rozhodnutí potvrdil. Uvedl, že o žádost zjevně nepřípustnou ve smyslu § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu jde pouze tehdy, pokud je nepřípustnost patrná již ze samotné žádosti, nikoli až z výsledku dokazování či zjišťování. Od dalšího odůvodňování upustil, jelikož podané odvolání žalobkyně neobsahovalo odvolací důvody. II. Argumentace účastníků 7. Žalobkyně v prvním žalobním bodu namítala, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné, jelikož to, že registrační značka je již použita, není důvodem zjevné bezpředmětnosti žádosti, o této proto mělo být meritorně rozhodnuto, nikoli pouze zastaveno řízení. 8. V druhém žalobním bodě žalobkyně uvedla, že tvrzení žalovaného, že žádosti nemohlo být vyhověno, jelikož daná registrační značka již byla přidělena, je nesprávné. Ve věci se jedná o řízení s předstihem žádosti dle § 145 správního řádu, jak to vyplývá z § 7b odst. 2 písm. b) a § 7b odst. 4 zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích. Jelikož z registru silničních vozidel plyne, že žádost žalobkyně měla lepší pořadí než žádost, na základě níž byla předmětná registrační značka rezervována jiným obecním úřadem obce s rozšířenou působností, mělo být vedeno řízení o žádosti žalobkyně a druhé řízení přerušeno, pokud bylo skončeno, je nutno jej obnovit a poté přerušit. 9. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Konstatoval, že Magistrát provedeným šetřením zjistil a doložil, že žalobkyní požadovaná registrační značka na přání již byla zarezervována, a proto řízení o žádosti žalobkyně řádně zastavil. III. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 10. Soud přezkoumal napadené rozhodnuté, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (§ 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., správní řád soudní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen jako „s. ř. s.“), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 11. Soud o žalobě rozhodl v souladu s § 51 s. ř. s., neboť oběma účastníkům byla doručena výzva k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání, spolu s poučením, že nevyjádří-li se do dvou týdnů od doručení této výzvy, má se za to, že souhlas byl udělen, přičemž žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě nevyjádřil. 12. Dle § 7b odst. 1 zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích lze na základě žádosti vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla se souhlasem vlastníka k silničnímu vozidlu přidělit registrační značku tvořenou žadatelem zvolenou kombinací velkých písmen latinské abecedy nebo arabských číslic (dále jen „registrační značka na přání“). 13. Dle § 7b odst. 2 zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích obecní úřad obce s rozšířenou působností registrační značku na přání přidělí, pokud a) neobsahuje hanlivé nebo pohoršující výrazy, text podněcující k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob, název nebo zkratku orgánu veřejné moci nebo státu, b) stejná registrační značka není přidělena k jinému silničnímu vozidlu, není rezervována a tabulka s touto registrační značkou není vedena jako odcizená, ztracená nebo zničená a c) splňuje požadavky na formu a strukturu registrační značky na přání. 14. Dle § 7b odst. 4 zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích obecní úřad obce s rozšířenou působností na žádost rezervuje registrační značku na přání, pokud registrační značka na přání splňuje podmínky podle odstavce 2 a pro žadatele již není rezervována jiná registrační značka na přání. 15. Dle § 145 odst. 1 správního řádu, stanoví-li zákon, že pro vedení řízení má význam předstih žádosti, vyznačí správní orgán časový údaj o jejím doručení též s uvedením hodiny a minuty doručení. Jestliže bylo více žádostí doručeno současně, rozhoduje údaj o tom, kdy byla poštovní zásilka obsahující žádost podána. V pochybnostech mají přednost žádosti předané správnímu orgánu osobně. Nelze-li předstih žádosti určit, určí se losem; o tom se sepíše protokol. 16. Dle § 145 odst. 2 správního řádu se řízení vede o žádosti nebo žádostech s nejlepším pořadím. Řízení o ostatních žádostech správní orgán usnesením přeruší do doby, než rozhodnutí o ní nebo o nich nabude právní moci. Pokud správní orgán této žádosti nebo těmto žádostem vyhoví, řízení o ostatních žádostech usnesením zastaví. Pokud správní orgán některou žádost zamítne, pokračuje v řízení o další žádosti v pořadí; ustanovení předchozích vět platí obdobně. 17. Soud uvádí, že v některých, zákonem stanovených správních řízení je pro posouzení toho, zda lze žádosti vyhovět, rozhodující skutečností, kdy byla žádost podána, resp. která žádost byla podána jako první. Nejdříve podaná žádost má v tomto případě přednost před ostatními a řízení o žádosti později podané může být vedeno pouze v tom případě, že první žádosti nebylo z nějakého jiného důvodu vyhověno. Formulaci § 145 správního řádu, tedy „stanoví-li tak zákon“, nelze vykládat čistě textualisticky, neboť zákony, které zakotvují význam předstihu žádosti v řízení, které je podle nich vedeno, obvykle výslovně o řízení dle § 145 správního řádu, resp. řízení s předstihem žádosti, nehovoří. Použití tohoto typu řízení vyplývá ze zvolených formulací právního předpisu, např. vzniku práva přednosti (§ 27 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů), zápisu nejdříve podané žádosti (§ 12 zákona č. 408/2000 Sb., o ochraně práv k odrůdám rostlin a o změně zákona č. 92/1996 Sb., o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, v