9 As 21/2009 — Nejvyšší správní soud

8 A 130/2016- 37 - text 8 8 A 130/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Aleny Pavlíčkové ve věci žalobce: proti žalovanému: O. S. Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2016, č. j. 242/2015-220-LPR/9 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2016, č. j. 242/2015-220-LPR/9, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 3 000 Kč. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Podanou žalobou napadl žalobce v záhlaví označené rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu pro civilní letectví (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 9. 3. 2016, č. j. 313-16-130 (dále jen „II. prvostupňové rozhodnutí“), kterým správní orgán I. stupně rozhodl podle § 85i zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, v rozhodném znění (dále jen „zákon o civilním letectví“). 2. Prvostupňové správní rozhodnutí bylo vydáno na základě žádosti žalobce ze dne 30. 7. 2015, evidovaná pod č. j. 10380-15/120. Žalobce přitom žádal o ověření spolehlivosti ve smyslu § 85e a násl. zákona o civilním letectví, přičemž správní orgán I. stupně na základě závazného stanoviska Police České republiky ze dne 24. 8. 2015, č. j. CPR-27549-4/ČJ-2015-930501 (dále jen „I. závazné stanovisko“), rozhodl o nespolehlivosti žalobce ve smyslu § 85h zákona o civilním letectví dne 22. 9. 2015, č. j. 1013/15-130 (dále jen „I. prvostupňové rozhodnutí“). Odvolací správní orgán zrušil napadené I. prvostupňové rozhodnutí postupem podle § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“), a to pro nezákonnost I. závazného stanoviska. Odvolací správní orgán postupem podle § 98 správního řádu rozhodl, že I. závazné stanovisko je nezákonné, neboť v něm absentuje jakékoliv odůvodnění. Posoudit spolehlivost žadatele ve smyslu § 85h zákona o civilním letectví totiž nelze toliko na základě prostého negativního konstatování. Správní orgán I. stupně pak na základě závazného stanoviska Policie České republiky ze dne 17. 2. 2016, č. j. CPR-3824-4/ČJ-2016-930501 (dále jen „II. závazné stanovisko“), II. prvostupňovým rozhodnutím opět konstatoval nespolehlivost žalobce ve smyslu § 85e odst. 1 a násl. zákona o civilním letectví. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, o kterém žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím, jak je uvedeno shora. II. Obsah žaloby a související vyjádření 3. Žalobce ve své žalobě uvádí, že pracuje pro veřejnou akciovou společnost „Aeroflot-ruské letecké linky“. Na mezinárodním letišti Praha – Ruzyně žalobce pracuje přibližně 8 let, přičemž má přístup do vyhrazených prostor. Za celou dobu žalobce dle svých tvrzení nikdy neporušil bezpečností a provozní předpisy upravující režim letiště. Rovněž nikdy nezaznamenal žádné připomínky ke svému chování a vystupování. 4. Žalobce zdůrazňuje, že nikdy nebyl trestán nebo trestně stíhán, nikdy proti němu nebylo vedeno řízení o správním deliktu. Žalobce uvádí, že je ženatý, pečuje o 2 nezletilé děti. Vede spořádaný rodinný život, nemá žádné dluhy nebo závazky po lhůtě splatnosti, není proti němu vedena exekuce nebo insolvenční řízení. Žalobce si proto není vědom žádného důvodu, proč by měl být osobou nespolehlivou ve smyslu příslušných ustanovení zákona o civilním letectví. 5. Žalobce uvádí, že II. závazné stanovisko přezkoumal nadřízený správní orgán, tj. Ministerstvo vnitra, přičemž jej potvrdilo s odvoláním na zprávu jedné ze zpravodajských služeb, aniž by specifikovalo, v čem konkrétně je žalobce nedůvěryhodný. 6. Žalobce je proto toho názoru, že mu nebylo umožněno, aby se seznámil s důvody, o které se II. závazné stanovisko opírá. V posledku přitom tyto důvody mají zásadní dopad na jeho osobní život, neboť mu fakticky neumožňují výkon povolání. V této souvislosti se žalobce dovolává nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 300/2008 ze dne 11. 3. 2008, o společných pravidlech v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy (dále jen „nařízení“). Podle žalobce právní úprava obsažená v zákoně o civilním letectví představuje přípustné přísnější opatření (oproti čl. 3 odst. 15 nařízení), které je sice přípustné podle čl. 6 odst. 1 nařízení, avšak musí být relevantní, objektivní, nediskriminační a úměrné danému riziku. Jinými slovy řečeno, žalobce je přesvědčen, že jeho „nedůvěryhodnost“ musí být relevantně a objektivně prokázána, přičemž musí být úměrná danému riziku, které prověřovaná osoba pro bezpečnost provozu ve vyhrazeném prostoru představuje, a zároveň toto opatření nesmí být vůči prověřované osobě diskriminační v porovnání s ostatními osobami, které přístup do vyhrazeného prostoru mají. 7. Žalobce se domnívá, že ani Policie České republiky, ani Ministerstvo vnitra vůbec neuvedly důvody, o které je II. závazné stanovisko opřeno, čímž došlo k porušení shora uvedených podmínek zakotvených v nařízení. Podle žalobce bylo napadené rozhodnutí vydáno na základě nepřezkoumatelného závazného stanoviska. 8. Žalobce proto navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil s tím, že žalovaný je povinen nahradit mu náklady řízení. 9. Žalovaný ve svém vyjádření zdůrazňuje, že ověření spolehlivosti je proces, po jehož úspěšném absolvování a za splnění dalších podmínek mohou oprávněné osoby vstupovat do vyhrazeného bezpečnostního prostoru letiště bez doprovodu. 10. Žalovaný uvádí, že v řízení postupoval podle § 149 odst. 4 správního řádu, neboť odvolání směřovalo proti obsahu II. závazného stanoviska. Opakovaně přitom upozorňoval příslušný nadřízený správní orgán orgánu, který závazné stanovisko vydal, na platnou judikaturu týkající se zákonnosti formy závazných stanovisek, neboť se domníval, že absence odůvodnění negativního závazného stanoviska jej činí fakticky nezákonným z důvodu jeho absolutní nepřezkoumatelnosti. Pokud ovšem Ministerstvo vnitra odmítlo II. závazné stanovisko zrušit, nezbylo žalovanému nežli odvolání odmítnout II. prvostupňové rozhodnutí potvrdit. 11. Žalovaný proto navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. III. Posouzení žaloby 12. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 13. Soud rozhodl dle § 76 odst. 1 s. ř. s. bez jednání. 14. Žaloba je důvodná. 15. Ze správního spisu zjistil zdejší soud následující, z hlediska projednávané věci významné, skutečnosti: (i) dne 30. 7. 2015 bylo zahájeno řízení ve věci žádosti žalobce o ověření spolehlivosti podle § 85e a násl. zákona o civilním letectví; (ii) dne 24. 8. 2015 bylo vydáno I. závazné stanovisko, přičemž toto stanovisko bylo odůvodněno následovně: „Informace dostupné Policii České republiky zakládají důvodné podezření, že by osoba mohla vystavit civilní letectví nebezpečí protiprávního činu. Ve vztahu k osobě žadatele tak v souvislosti s jeho vstupem bez doprovodu do vyhrazeného bezpečnostního prostoru lze spatřovat specifické riziko.“; (iii) dne 22. 9. 2015 bylo vydáno I. prvostupňové rozhodnutí, kterým byl žalobce prohlášen nespolehlivým ve smyslu § 85e a násl. zákona o civilním letectví; (iv) I. prvostupňové rozhodnutí bylo dne 22. 9. 2015 zrušeno podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, přičemž odvolací správní orgán postupoval podle § 149 odst. 4 správního řádu, načež nadřízený správní orgán (tj. Ministerstvo vnitra) orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska (tj. Policii ČR) shledal nezákonnost I. závazného stanoviska, a to pro „neuvedení konkrétních skutečností, které k negativnímu závěru o nespolehlivosti vedou“; (v) dne 17. 2. 2016 bylo vydáno II. závazné stanovisko, přičemž toto stanovisko bylo odůvodněno následovně: „Informace dostupné Policii České republiky zakládají důvodné podezření, že by osoba mohla vystavit civilní letectví nebezpečí protiprávního činu. Ve vztahu k osobě žadatele tak v souvislosti s jeho vstupem bez doprovodu do vyhrazeného bezpečnostního prostoru lze spatřovat specifické riziko.“; (vi) dne 9. 3. 2016 bylo vydáno II. prvostupňové rozhodnutí, kterým byl žalobce prohlášen nespolehlivým ve smyslu § 85e a násl. zákona o civilním letectví; (vii) dne 27. 6. 2016 bylo vydáno napadené rozhodnutí, přičemž žalovaný před vydáním napadeného rozhodnutí postupoval podle § 149 odst. 4 správního řádu a nadřízený správní orgán orgánu, který II. závazné stanovisko vydal, II. závazné stanovisko potvrdil s následujícím odůvodněním: „Pro účely posouzení zmíněného závazného stanoviska Ministerstvo vnitra požádalo o předložení podkladů, z nichž Policie ČR vycházela při jeho vydání […] Oprávněná úřední osoba se s danou zprávou pečlivě seznámila. Z obsahu