6 Ads 88/2006 — Nejvyšší správní soud

8 A 133/2016- 78 - text 9 8 A 133/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně proti žalovanému MgA. K. N. zastoupená advokátem Mgr. Ondřejem Lněničkou se sídlem Újezd 409/19, Praha 1, Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské náměstí 1, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra kultury ze dne 18. 5. 2016, č. j. MK 33981/2016 OLP, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 12. 2015, č. j. MK-73832/2015OPP, zamítl žádost žalobkyně o povolení k obnově kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi, ve specializaci restaurování malířských uměleckých děl – nástěnné malby a figurálního sgrafita, neboť dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila zákonnou podmínku podle § 14a odst. 4 písm. b) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále jako „zákon o státní památkové péči“ nebo jen „zákon“). 2. Žalobkyně podala proti rozhodnutí rozklad, o němž rozhodl ministr kultury napadeným rozhodnutím. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně v podané namítla nezákonnost napadeného rozhodnutí, který vyplývá ze tří formulovaných žalobních bodů: a) porušení procesních práv, absence legality, b) vada řízení o uznání odborné kvalifikace a bezúhonnosti, c) porušení principu legitimního očekávání – nepředvídatelnost rozhodnutí. 4. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, namítl, že část žalobních námitek byla žalobkyní uplatněna již v rámci prvoinstančního řízení a následně v podaném rozkladu a na argumentaci v těchto rozhodnutích odkázal. 5. Žalovaný trval na tom, že napadené rozhodnutí i rozhodnutí jemu předcházející bylo vydáno v souladu se správním řádem, obě rozhodnutí respektují platnou právní úpravu, přičemž podstata věci spočívá v tom, že žalobkyně nesplnila zákonnou podmínku náležitosti žádosti a neprokázala své odborné schopnosti podle § 14a odst. 4 písm. b) zákona o státní památkové péči. III. Obsah správního spisu a posouzení žaloby 6. Z obsahu připojeného správního spisu se podává, že žalobkyně podala dne 15. 6. 2015 žádost o udělení povolení k restaurování kulturních památek. K žádosti připojila mimo jiné přehled svého dosavadního vzdělání, výpis z evidence rejstříku trestů a osvědčení č. j. ST-009/2015 o absolvování programu celoživotního vzdělávání vydané akademií výtvarných umění. Podle uvedeného osvědčení žalobkyně ukončila program celoživotního vzdělávání mimo rámec studijních programů podle § 60 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (dále jen „zákon o vysokých školách“) „Ateliér restaurování výtvarných děl malířských“. 7. Podle protokolu o seznámení s podklady rozhodnutí se žalobkyně v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu dne 16. 9. 2015 před vydáním rozhodnutí seznámila s jeho podklady a bylo jí umožněno navrhnout jejich doplnění, případně podanou žádost doplnit, což neučinila. 8. Součástí spisu je rovněž sdělení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, odboru vysokých škol ze dne 30. 6. 2015, které bylo žalovaným vyžádáno za účelem posouzení obdobné žádosti podané jinou osobou. V uvedeném sdělení ministerstvo školství vyslovilo názor, že absolvováním programu celoživotního vzdělávání neumožňuje aplikaci § 14a odst. 12 zákona o státní památkové péči. 9. Rozhodnutím ze dne 4. 12. 2015, č. j. MK-73832/2015OPP, žalovaný žádost žalobkyně zamítl. Jak se podává z odůvodnění rozhodnutí, vyšel ze zjištění, že žalobkyně v roce 1999 absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze, studijní program Intermediální tvorba, studijní obor Monumentální tvorba. V roce 2015 absolvovala na téže škole program celoživotního vzdělávání v Ateliéru restaurování výtvarných děl malířských. Žalovaný konstatoval, že žalobkyně splňuje odbornou kvalifikaci podle § 14a odst. 4 písm. a) zákona o státní památkové péči. 10. Odborné schopnosti prokazovala žalobkyně předložením dokumentace, podle které již úspěšně a samostatné restaurovala věci, které nejsou kulturními památkami. Konkrétně se jednalo o restaurování nástěnné malby secco (pozn. soudu malba na suchou omítku) Anna Alžběta z Hradce, poč. 17. století, františkánský kostel Panny Marie a čtrnácti svatých pomocníků v Kadani, nástěnné malby secco svatý Lukáš, poč. 17 stol., františkánský kostel Panny Marie a čtrnácti svatých pomocníků v Kadani, a restaurování nástěnné malby secco sv. Augustina a sv. Řehoř kostel Stětí svatého Jana Křtitele v Libčevsi. Žalovaný ověřil, že všechny tři nástěnné malby jsou vedeny na seznamu kulturních památek a tedy žalobkyně předložila restaurátorské práce provedené výhradně na kulturních památkách. 11. S odkazem na sdělení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, odboru vysokých škol ze dne 30. 6. 2015, dospěl žalovaný k závěru, že na žalobkyni se nevztahuje výjimka podle § 14a odst. 12 zákona, jež by ji opravňovala předkládat pro posouzení jejích odborných schopností dokumentace restaurátorských prací provedených na kulturních památkách. Žalovaný podal výklad zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), (dále jen „zákon č. 18/2004“) a uzavřel, že restaurátorské studium v rámci celoživotního vzdělávání je zájmovým kursem a do režimu výjimky § 14a odst. 12 zákona o státní památkové péči nespadá. 12. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila podmínku stanovenou v § 14a odst. 4 písm. b) zákona, tedy neprokázala své odborné schopnosti. 13. Žalobkyně napadal rozhodnutí žalovaného rozkladem, v němž namítla vadu řízení, nezákonnost a nepřezkoumatelnost rozhodnutí. 14. Podaný rozklad ministr kultury zamítl napadeným rozhodnutím s tím, že účastníci programu celoživotního vzdělávání nejsou vysokoškolskými studenty, restaurátorské práce, které žalobkyně doložila k podané žádosti, nebyly prováděny v rámci řádného studia oboru restaurování na vysoké škole a žalobkyně jejich předložením nesplnila zákonnou podmínku prokázání odborných schopností podle § § 14a odst. 4 písm. b) zákona o státní památkové péči. 15. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přezkoumal napadená rozhodnutí, včetně řízení, která jejich vydání předcházela. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 16. § 14a zákona o státní památkové péči (ve znění účinném v době vydání napadeného rozhodnutí), zní: Povolení k restaurování kulturní památky (1) Restaurování kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi, může provádět fyzická osoba, která je plně svéprávná a bezúhonná, na základě povolení (dále jen "povolení k restaurování"). (2) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný v souvislosti s restaurováním, pokud se na něho nehledí, jako by nebyl odsouzen. Za účelem doložení bezúhonnosti fyzické osoby si ministerstvo kultury vyžádá podle zvláštního právního předpisu11) výpis z evidence Rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. V případě, že fyzická osoba není státním občanem České republiky, doloží svou bezúhonnost výpisem z evidence Rejstříku trestů nebo obdobným dokladem vydaným příslušným orgánem státu původu této fyzické osoby; tyto doklady nesmí být starší 3 měsíců. (3) Povolení k restaurování uděluje ministerstvo kultury fyzické osobě po předchozím prokázání jejích odborných předpokladů. (4) Odborné předpoklady se prokazují splněním a) odborné kvalifikace, kterou se rozumí dosažená kvalifikace a odborná praxe pro restaurování kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění, jimiž je vysokoškolské vzdělání získané studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti umění se zaměřením na restaurování nebo vysokoškolské vzdělání získané studiem v magisterském programu v příslušném uměleckém oboru doplněné osvědčením o absolvování restaurátorského studia v rámci celoživotního vzdělávání, nebo vysokoškolské vzdělání získané studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti umění se zaměřením na restaurování a 2 roky odborné praxe, a pro restaurování kulturních památek nebo jejich částí, které jsou uměleckořemeslnými pracemi, vyšší odborné nebo úplné střední odborné vzdělání v oboru restaurování nebo vyšší odborné nebo úplné střední odborné vzdělání v příslušném oboru a 5 let odborné praxe; pro specializace, pro něž