6 Ads 87/2006 — Nejvyšší správní soud

8 A 82/2016- 63 - text 31 8 A 82/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému GERBRICH, s.r.o., IČ: 26961903, se sídlem Nádražní 106, Velké Opatovice, zastoupeného advokátem Mgr. Lukášem Míšou se sídlem Martinkova 854/5, Brno, Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská 15, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2016, č. j. ČOI 23736/15/O100/1000/15/16/Be, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím inspektorátu České obchodní inspekce Středočeského a hlavní město Praha (dále jen správní orgán prvého stupně“) ze dne 23. 1. 2015, č. j. 12/0868/14/12/Z, bylo žalobci uloženo opatření podle § 7 odst. 2 písm. f), g), h) zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků), ve znění tehdy účinném (dále jen „zákon o obecné bezpečnosti výrobků“ nebo jen „zákon“). 2. Uložené opatření se vztahovalo k výrobku: dřevěné požární dveře, jednokřídlové, otočné, plné, hladké, typ A1, konstrukce G 01 s deklarovanou klasifikací požární odolností EI 30 DP3 (dále také jen jako „výrobek“). 3. Na základě kontrol ze dne 18. 11. 2013 a 2. 12. 2013, při kterých byl proveden odběr předmětného výrobku a na základě výsledků zkoušek a posouzení kontrolovaného výrobku bylo zjištěno, že předmětný výrobek nesplňuje požadavky stanovené určenými normami (ČSN EN 14600 a ČSN EN1351-2 A1) a stavebním technickým osvědčením č. STO – 07 -2141/Z, které souvisí se základními požadavky, nesplňuje požadavky předpisů, technické požadavky stanovené jinými právními předpisy a zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na nařízení vlády číslo 163/2002 Sb., nesplňuje základní požadavky na stavbu ve smyslu přílohy číslo 1 NV 163, respektive představuje riziko pro splnění těchto požadavků, neboť výrobky musí být vhodné pro stavby, aby tyto byly (jako celek i jednotlivé části) při respektování hospodárnosti vhodné k určenému využití do staveb a zároveň plnily základní požadavky na stavby. V případě deklarace výrobku jako zařízení pro omezení šíření požáru je třeba, aby výrobky plnily zejména požadavky na požární bezpečnost, kdy stavba musí být navržena a postavena takovým způsobem, aby v případě požáru byl zejména omezen vznik a šíření požáru a kouře ve stavebním objektu, osoby a zvířata mohly opustit stavbu nebo být zachráněny jiným způsobem a byla brána v úvahu bezpečnost záchranných jednotek. 4. Uložené opatření spočívalo v zákazu uvádění tohoto výrobku na trh, v okamžitém stažení tohoto výrobku z trhu a ve zpětném převzetí uvedeného výrobku od spotřebitelů. Správní orgán prvého stupně uložil žalobci uvedené opatření, neboť seznal, že předmětný výrobek nevyhovoval požadavkům na bezpečný výrobek podle § 3 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona o obecné bezpečnosti výrobků, neboť zjištěná trvanlivost požární odolnosti 7 minut neodpovídá žalobcem jako výrobcem deklarované klasifikací požární odolností 30 minut a představuje tak rizika pro bezpečnost a ochranu zdraví spotřebitele. Žalobce tak v rozporu s § 5 odst. 3 zákona o obecné bezpečnosti výrobků uvedl na trh výrobek, který je nebezpečný. 5. Žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně odvolání, o němž rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, že vypustil část výroku tohoto rozhodnutí, jinak je potvrdil. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 6. V úvodu podané žaloby žalobce zdůraznil, že za nezákonné pokládá jak napadené rozhodnutí, tak i postup a rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, zároveň odkázal na obsah podaného odvolání s tím, že se s podanou žalobou obsahově překrývá. 7. V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalobce uváděl: - námitky proti postupu správního orgánu v řízení, - upozornění na pochybení při požární zkoušce, - tvrzení k nedostatečnému odůvodnění rozhodnutí správního orgánu, - upozornění na chybné závěry a právní posouzení ohledně konstrukce dveří a - tvrzení k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu. 8. Odvolací námitky byly žalovaným buď nesprávně zamítnuty, anebo žalovaný sice uznal jejich důvodnost, ale nesprávně dospěl k závěru, že případná vada postupu či posouzení ze strany prvostupňového orgánu nemá vliv na zákonnost jeho rozhodnutí, přičemž námitky žalobce byly v tomto smyslu bagatelizovány. 9. Žalobce v podané žalobě namítá, že v řízení byl zcela nedostatečně zjištěný skutkový stav, obě rozhodnutí vydaná ve věci trpí vadou nesprávného právního posouzení mající vliv na jejich zákonnost. 10. Konkrétně žalobce vznesl následující žalobní námitky 11. a) ČSN (technická norma) není právním předpisem, pokud na ni žádný právní předpis neodkazuje jako na závaznou. Může mít za následek nezjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, ale samotné odchýlení se od textu normy nemá vliv na zákonnost. 12. Žalobce se ztotožnil se závěrem, že provedení zkoušky v rozporu s ČSN sice nemusí být přímo porušením právních předpisů. Ale nelze odhlédnout od toho, že technická norma je vytvořena jako objektivní a doporučený postup, který směřuje k zajištění správného postupu v dané věci, zde ke zjištění správného výsledku, resp. řádně zjištěného skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Nedodržení technické normy pak znamená, že skutkový stav nebyl zjištěn objektivně a/nebo přezkoumatelně. Porušením ČSN, které zde nastalo, především neprovedením kondicionování odebraného vzorku kontrolovaného výrobku, takto skutkový stav zjevně zjištěn nebyl a ani být nemohl. 13. b) Žalovaný připustil, že oznámení o zahájení řízení sice nebylo formulováno vhodně, ale není pravda, že by správní orgán měl od začátku jasno, jak řízení dopadne. 14. Obsah oznámení o zahájení řízení je žalovaným nepřípustně zlehčován. Žalovaný řádně neodůvodnil, že správní orgán neměl od počátku jasnou představu o výsledku celého řízení a o výroku rozhodnutí. Z textu oznámení je patrné, že výrok rozhodnutí byl předem dán. Celkové okolnosti o tom navíc svědčí také, včetně tiskové konference, kde byl výsledek zkoušky požární odolnosti prezentován de facto jako finální závěr, a výstupem z ní pak bylo i doporučení pro spotřebitele, že mohou žádat výměnu zboží (kontrolovaného výrobku), vydané 2 dny po zahájení řízení v této věci. To vše se tedy stalo, aniž by žalobce mohl zaslat své vyjádření ve věci. 15. c) Odmítnutí pochybení požární zkušebny bylo v pořádku – není překvapivé ani výjimečné, že výrobek zkouškou neprošel. 16. Žalobce se v této části vymezoval proti závěrům prvostupňového rozhodnutí, které vycházely ze zkoušky požární odolnosti jako jediného správného a objektivního podkladu, přičemž jakékoli námitky žalobce byly odmítnuty s tím, že pochybení nemohlo nastat na straně zkušebny, ale zjevně bylo na straně žalobce jako kontrolovaného subjektu. Žalovaný se tak odmítl zabývat možným pochybením při zkoušce a tuto variantu vůbec nepřipustil. Pokud však žalobce upozorňoval na konkrétní pochybení, nejasnosti a nedostatky jak při přípravě zkoušky, tak při jejím provedení a zdokumentování, měly být jeho námitky řádně vypořádány. To se však nestalo. Žalovaný se obdobně jako prvostupňový orgán omezil na konstatování, že negativní výsledek zkoušky není překvapivý ani výjimečný. Uvedené odůvodnění žalobce označil za nepřezkoumatelné. 17. d) Je zcela spekulativní a hypotetické, že by správní orgán hned po zkoušce věděl, jak rozhodne, a stejně tak je nutno posoudit námitku podjatosti zkušebny v případě neférového konkurenčního boje. 18. Žalobce připustil, že z uvedeného pohledu se námitka jeví být hypotetickou. Vznesena však byla právě kvůli tomu, že možné pochybení zkušebny ani montážníka nebylo jakkoli zkoumáno. Pokud by totiž k žalobcem naznačené situaci ovlivnění zkušebny či montážníka skutečně došlo, žalobce by neměl žádnou obranu proti takovému postupu. Jelikož žalobci nebyl vydán seznam osob přítomných u zkoušky ani videozáznam, nebyly odstraněny možné pochybnosti v tomto směru. 19. e) Videozáznam o zkoušce nebyl podkladem pro zahájení ani vedení správního řízení. 20. Videozáznam z provedení zkoušky požární odolnosti (a možná i z její přípravy) je důkazním prostředkem, který byl správnímu orgánu k dispozici. Žalobce jednoznačně měl mít možnost se s ním seznámit, a to už pro případ, že by z něj vyplývaly skutečnosti svědčící v jeho prospěch. Tím, že správní orgán takový postup odmítl, nepřípustně omezil právo žalobce uplatnit skutečnosti svědčící v jeho prospěch. Tento záznam obsahoval pouze a jen skutečnosti vztahující se k projednávané věci. Neexistuje tak žádný ospravedlnitelný důvod, proč by se žalobce s videozáznamem nemohl a neměl seznámit. Navíc správní orgán se s ním zjevně seznámil a není vůbec zřejmé v jakém rozsahu a jak to případně mohlo ovlivnit rozhodnut