1 As 10/2003 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 14/2016- 42 - text 11 8 Ad 14/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Ing. Jana Kratochvíla, Ph.D., LL.M., žalobce zastoupen XX trvale bytem XX doručovací adresa XX Mgr. Ludmilou Hájkovou, advokátkou se sídlem Náměstí 5. května 2/12, 250 88 Čelákovice proti žalovanému Náměstek ministra vnitra pro státní službu se sídlem Jindřišská 34, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2016, č. j. MV-28872-2/OSK-2016, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádná ze stran nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobci bylo dne 20. 4. 2016 doručeno rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2016, č. j. MV-28872-2/OSK-2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra (státního tajemníka v Ministerstvu vnitra) ze dne 17. 12. 2015, č. j. MV-126491-4/SP-2015 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žádost žalobce o přijetí do služebního poměru a zařazení na služební místo dle ustanovení § 23 odst. 1 a § 193 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, v rozhodném znění (dále jen „zákon o státní službě“). Žádost žalobce zamítnuta s tím, že dle názoru služebního orgánu I. stupně nesplnil žalobce podmínky uvedené v § 190 odst. 1 písm. a) zákona o státní službě, a to pro nesplnění předpokladu dle § 25 odst. 1 písm. e) zákona o státní službě, tedy požadavku vzdělání stanoveného zákonem. Žalobce se domáhal uplatnění výjimky z požadavku na dosažené vzdělání ve smyslu § 201 odst. 1 zákona o státní službě, ovšem bezúspěšně. Právě nesprávnou aplikaci § 201 odst. 1 zákona o státní službě žaloba napadenému rozhodnutí, resp. prvostupňovému rozhodnutí, vytýká. 2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasí, přičemž tvrdí, že žalobce skutečně nesplnil zákonem stanovené požadavky pro přijetí do služebního poměru na dotčené služební místo. Žalobu navrhuje zamítnout jako nedůvodnou. II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobce se žalobou ze dne 19. 6. 2016 domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, jemuž vytýká údajnou nezákonnost. 4. Dle žalobce služební orgán I. stupně v podstatě neprovedl žádné listiny z předmětného spisu a postupoval v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů, když zcela opominul stěžejní listiny obsažené ve spise a ani neuvedl, proč tyto neprovedl a z jakého důvodu považoval tyto za nadbytečné. Dle názoru žalobce je tento postup správního orgánu natolik vadný, že nemůže být zhojen v odvolacím řízení a odvolací orgán měl věc správnímu orgánu I. stupně vrátit k novému projednání a rozhodnutí, a nikoliv provádět v podstatě všechny důkazy za správní orgán I. stupně. 5. Žalobce uvádí, že kdyby orgán I. stupně listiny ve spise provedl, mohlo být jeho rozhodnutí opačné a žádosti žalobce mohlo být orgánem I. stupně vyhověno. Z obsahu odůvodnění rozhodnutí služebního orgánu I. stupně lze v podstatě vydedukovat i to, že se správní orgán neseznámil se všemi relevantními důkazy před tím, než vydal odvoláním napadené rozhodnutí. Žalobce má za to, že takovýmto postupem služebních orgánů byl narušen princip právní jistoty. 6. Žalobce dále vytýká služebním orgánům obou stupňů, že nesprávně vyložily a aplikovaly § 201 odst. 1 zákona o státní službě, konkrétně neurčitý právní pojem „dlouhodobé osvědčení se“. Dané ustanovení zní: „Dosavadního zaměstnance, který se při výkonu práce v pracovním poměru dlouhodobě osvědčil, přestože nesplňoval pro požadované činnosti předpoklad vzdělání podle právního předpisu o platových poměrech zaměstnanců orgánů státní správy, lze přijmout do služebního poměru a zařadit nebo jmenovat na služební místo, na kterém bude vykonávat službu obdobného obsahu, jaký měl jeho druh práce v pracovním poměru, i v případě, že pro toto služební místo nesplňuje stanovené vzdělání podle § 7 odst. 2 písm. c) až e).“ (Zvýraznění provedeno městským soudem). 7. Předně žalobce namítá, že služební orgány neurčitý právní pojem „dlouhodobé osvědčení se“ neposuzovaly vůbec komplexně, kdy tento v podstatě rozdělily na dva pojmy, a to dlouhodobost a osvědčení, kdy dle jejich názoru musí být zcela nelogicky nejdříve naplněna podmínka dlouhodobosti a následně pak by zkoumaly, zda se žadatel osvědčil. Oba služební orgány vydedukovaly, že by žalobce měl být u svého zaměstnavatele zaměstnán po určitou dobu, kdy orgán I. stupně uvedl dobu tří let a orgán odvolací období dva až tři roky. Přičemž ani z jednoho správního rozhodnutí není patrné, jak k tomuto období služební orgány dospěly a není tedy ani řádně neurčitý právní pojem služebními orgány vyložen. Jakmile služební orgány uzavřely, že žalobce není u svého zaměstnavatele zaměstnán dostatečně dlouho, pracovními výsledky žalobce se vůbec nezabývaly. Dle názoru žalobce je tento výklad správních orgánů v extrémním rozporu se smyslem a účelem služebního zákona. Služební orgány by měly dle názoru žalobce postupovat dle vlastního správního uvážení, které rozumně a konzistentně odůvodní v souladu s konkrétními zjištěnými skutečnostmi, což se však v daném případě nestalo, neboť výše uvedený neurčitý právní pojem nebyl služebními orgány posuzován s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu, nýbrž obecně dle objektivních kritérií. 8. Žalobce dále namítá, že ani odvolací a ani služební orgán I. stupně ve svých rozhodnutích nezkoumaly, zda se žalobce osvědčil. Odvolací orgán sice ve svém rozhodnutí jednak uvedl, že žalobce obdržel doporučující stanovisko ředitele odboru, ve kterém je uvedeno, že ředitel odboru žalobce doporučuje k udělení výjimky z předpokladu vzdělání, neboť se při výkonu práce dlouhodobě osvědčil, a jednak poukázal na to, že si žalobce vzdělání doplňuje, avšak uzavřel, že tyto skutečnosti nejsou podstatné, neboť žalobce není u svého zaměstnavatele zaměstnán po dobu dvou až tří let, aby se těmito mohl zabývat. Žaloba též vytýká služebním orgánům obou stupňů, že ve svém rozhodnutí zcela opomíjí skutečnost, že žalobce úspěšně absolvoval přijímací řízení a v předmětné době si doplňoval požadované vzdělání při studiu 1. ročníku Policejní akademie v oboru, který se bezprostředně vztahuje k náplni dané práce. Uvedený přístup považuje žalobce za formalistický. 9. Dostatečnost osvědčení pak žalobce ještě přirovnává ke zkušební šestiměsíční době, jež vyplývá ze zákona o státní službě. Zkušební doba přitom slouží mimo jiné ke zjištění, zda daná osoba splňuje požadavky pro dané pracovní místo, tedy zda se na pracovní pozici osvědčila. 10. Konečně pak žalobce namítá, že služební orgány pochybily při doručování. Jednak měl pochybit služební orgán I. stupně, který žalobci doručoval výzvu k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí prostřednictvím e-mailu, a to navíc na emailovou adresu vedoucí oddělení bez elektronického podpisu. Správní orgán v předmětném emailu uvedl, že žalobce má možnost se s podklady seznámit jen v konkrétním období. Tímto postupem měl být žalobce na svých právech zkrácen, neboť předmětný e-mail byl převzat až po započetí lhůty stanovené k seznámení. Dále pochybil i orgán odvolací, neboť žalobci napadené rozhodnutí doručil na adresu trvalého bydliště, a nikoliv na adresu uvedenou žalobcem pro doručování, a tímto měl způsobit žalobci nemalé komplikace při převzetí písemnosti. 11. Žalovaný na žalobu reagoval svým vyjádřením ze dne 28. 7. 2016, v němž argumentaci žalobce odmítá. 12. K žalobní námitce týkající se postupu žalovaného, který měl suplovat činnost služebního orgánu I. stupně, konkrétně vypořádáním některých důkazů, uvedl žalovaný, že se domnívá, že neporušil žádná ustanovení správního řádu, ani jiné právní předpisy. Žalovaný jako odvolací služební orgán ve smyslu § 168 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 162 odst. 4 písm. a) zákona o státní službě postupoval ve smyslu zásady uvedené v § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), tak, aby náležitě zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, kdy dále správnost napadaného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem, a to podle § 89 odst. 2 správního řádu. Žalobce v podstatě napadá postup žalovaného, jenž postupoval dle citovaných ustanovení správního řádu ve spojení se zákonem o státní službě, když se vypořádával v napadeném rozhodnutí s námitkami žalobce obsaženými v jeho odvolání. 13. Žalovaný uvádí, že v rámci napadeného rozhodnutí se vyjádřil k odvolacím námitkám, jimiž žalobce poukazoval na to, že služební orgán I. stupně v prvostupňovém rozhodnutí nijak nezohlednil doporučující vyjádření žalobcova nadřízeného a dále že nijak nezohlednil skutečnost, že byl žalobce přijat ke studiu na Policejní akademii. Tuto skutečnost týkající se odůvodnění rozhodnutí služebního orgánu I. stupně nepovažoval a stále nepovažuje žalovaný za takovou vadu v řízení, která by měla za následek nezákonnost tohoto rozhodnutí ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu. Proto žalovaný považoval a považ