8 Afs 21/2009 — Nejvyšší správní soud

10 Af 53/2015- 99 - text 44 pokračování 10Af 53/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: SYNOT TIP, a.s. sídlem Jaktáře 1475, Mařatice, Uherské Hradiště proti žalovanému: Ministerstvo financí sídlem Letenská 15, Praha 1 za účasti: Statutární město Karviná sídlem Fryštátská 72/1, Karviná v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra financí ze dne 28. 5. 2015, č. j. MF-56526/2014/34/2901-RK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí ministra financí, jímž byl zamítnut rozklad žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2014, č. j. MF-62551/2013/34-5 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo zrušeno rozhodnutí ze dne 14. 10. 2008, č. j. 34/73792/2008, a to v části týkající se povolení k provozování loterie nebo jiné podobné hry dle § 50 odst. 3 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o loteriích“) prostřednictvím Centrálního loterního systému INTERAKTIVNÍ LOTERNÍ SYSTÉM, výrobní číslo: 4792, 4793 na adrese Žižkova 392/92, 733 01 Karviná. II. Napadené rozhodnutí 3. Ministr financí v napadeném rozhodnutí nejprve zrekapituloval průběh správního řízení a výrok prvostupňového rozhodnutí. Následně ministr financí shrnul argumenty (námitky) žalobkyně uplatněné v rozkladu. 4. Jako první rozkladový argument označil ministr financí námitku žalobkyně, týkající se procesní vady, které se podle žalobkyně dopustil žalovaný tím, že ačkoliv žalobkyně navrhla v řízení provedení takových důkazů, které by prokázaly narušování veřejného pořádku v přímé souvislosti s provozem loterií a jiných podobných her povoleným uděleným rozhodnutím, žalovaný tyto důkazy neprovedl a ani jí nezaslal vyrozumění, jak se s tímto návrhem žalobkyně vypořádal. 5. Jako druhý rozkladový argument označil ministr financí námitky žalobkyně týkající protiústavnosti postupu žalovaného při rušení povolení k provozování loterií a jiných podobných her. V této souvislosti žalobkyně namítala, že došlo k porušení principu právní jistoty, předvídatelnosti práva a legitimního očekávání, zákazu zpětné účinnosti právních norem a principu ochrany práv nabytých v dobré víře. Žalovaný při rušení uděleného povolení aplikoval obecně závaznou vyhlášku statutárního města Karviné č. 10/2012, k zabezpečení záležitostí veřejného pořádku v oblasti omezení hazardu (dále jen „obecně závazná vyhláška č. 10/2012“), která nabyla účinnosti až poté, kdy toto povolení nabylo právní moci, a nezohlednil v řízení princip proporcionality, ačkoliv tak měl dle závěrů vyplývajících z nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 29/10 učinit. 6. Jako třetí rozkladový argument označil ministr financí námitku žalobkyně týkající rozporu s evropským právem. Žalobkyně v této souvislosti namítala, že dle judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rámci režimu povolování hazardních her musí být dodržena zásada rovného zacházení, z ní vyplývající povinnost transparentnosti a režim povolování hazardních her musí být založen na objektivních, nediskriminačních a předem známých kritériích. Judikatura soudního dvora dále vyžaduje, aby byl v právní úpravě oblasti provozování loterií a jiných podobných her aplikován soudržný a systematický postup. Aktuální právní úprava, která dle § 50 odst. 4 zákona o loteriích umožňuje obcím provoz loterií a jiných podobných her regulovat, aniž stanoví objektivní, nediskriminační a předem známá kritéria, neodpovídá uvedeným požadavkům. Provoz loterií a jiných podobných her je navíc nesystematicky upravován jak zákonem o loteriích, a tak prostřednictvím § 10 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) (dále jen „zákon o obcích“). Ustanovení § 50 odst. 4 zákona o loteriích navíc vytváří mechanismus povolování, kdy se povolení udělené žalovaným může kdykoli a bez jakýchkoli předvídatelných pravidel dostat do kolize s následně vydanou obecně závaznou vyhláškou. Z těchto důvodů je proto vnitrostátní právní úprava podle žalobkyně s požadavky vyplývajícími z judikatury Soudního dvora, a tudíž i s právem Evropské unie. 7. Jako čtvrtý rozkladový argument označil ministr financí námitky žalobkyně týkající se vad obecně závazné vyhlášky č. 10/2012. Žalobkyně v této souvislosti namítala, že obecně závazná vyhláška č. 10/2012 je diskriminační povahy a je v rozporu s unijním právem, neboť umožňuje provoz loterií a jiných podobných her na území statutárního města Karviná pouze na některých vybraných místech. Obecně závazná vyhláška č. 10/2012 byla nadto vydána za účelem zajištění veřejného pořádku, přičemž dosud nebylo prokázáno, že na příslušené adrese, kde žalobkyně bylo žalobkyni uděleno povolení k provozování loterií a jiných podobných her, k porušování veřejného pořádku docházelo. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 56/10 přitom vyplývá, že regulace provozu loterií a jiných podobných her ve vztahu k vymezení míst, na nichž budou loterie provozovány, musí být opřena o racionální, nediskriminační a neutrální důvody ve vztahu k osobám, na něž bude regulace dopadat. Tyto požadavky obecně závazná vyhláška č. 10/2012 nesplňuje, a proto je nezákonná stejně jako prvostupňové rozhodnutí žalovaného vydané na jejím základě. 8. Ministr financí se neztotožnil s názorem žalobkyně, že v řízení došlo ke zkrácení jejích procesních práv. Řízení, v němž bylo zrušeno povolení k provozování loterií a jiných podobných her, bylo zahájeno nikoliv z důvodů porušování veřejného pořádku, ale z důvodu, že příslušná technická zařízení byla provozována v rozporu s obecně závaznou vyhláškou č. 10/2012. Pokud žalovaný v tomto správním řízení nevyrozuměl žalobkyni o neprovedení jí navrhovaných důkazů, jako to činil v jiných řízeních, taková povinnost mu ze zákona nevyplývá a dostačuje, pokud se účastník řízení o důvodech nevyhovění návrhu na provedení důkazu dozví v odůvodnění rozhodnutí ve věci samé. Na tom nic nemění ani skutečnost, že v několika správních řízeních ke sdělení důvodů před vydáním rozhodnutí došlo. Nezaslání takového sdělení v žádném případě nezpůsobuje nezákonnost daného rozhodnutí a nelze jej považovat za nerovný přístup vůči žalobkyni. 9. Ministr financí se neztotožnil ani s námitkami žalobkyně týkajícími protiústavnosti postupu při rušení povolení k provozování loterií a jiných podobných her. Ze závěrů vyplývajících z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 29/10 vyplývá, že se v případech, kdy žalovaný využívá postup podle § 43 odst. 1 zákona o loteriích, nejedná o protiústavní postup a porušení zákona o loteriích, neboť si provozovatelé loterií a jiných podobných her museli být vědomi existence § 43 odst. 1 zákona o loteriích a tedy i skutečnosti, že mohou být v podstatě kdykoliv, nastanou-li v průběhu platnosti povolení okolnosti vylučující provoz těchto zařízení, tohoto povolení zbaveni. Žalovanému ani ministrovi financí přitom nepřísluší jakkoliv hodnotit rozhodovací činnost Ústavního soudu. Žalovaný naopak vždy v souladu s jeho nálezy a právními závěry z nich vyplývajícími postupuje. Jelikož § 43 odst. 1 zákona o loteriích stanoví, že orgán, který loterii povolil, povolení zruší, jestliže nastanou nebo dodatečně vyjdou najevo okolnosti, pro které nebylo možno loterii nebo jinou podobnou hru povolit, aplikace obecně závazné vyhlášky č. 10/2012 v případě povolení, jež byla vydána před nabytím její účinnosti, je nejen postupem, který odpovídá tomuto zákonu, ale je, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 56/10, i plně v souladu s ústavním pořádkem. Pokud jde o rozpor s principem proporcionality a legitimního očekávání je žalovaný v souladu s judikaturou Ústavního soudu povinen v případě rozporu povolení k provozování loterií a jiných podobných her rozhodnout o jejich zrušení, neboť pokud by tak neučinil, dopustil by se zásahu do ústavního práva obcí na samosprávu. U provozovatelů loterií a jiných podobných her přitom, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 6/13, nelze hovořit o existenci legitimního očekávání spočívajícího v naději, že jejich činnost nebude přinejmenším po určitou dobu regulována prostřednictvím obecně závazných vyhlášek obcí, neboť si mohli být vědomi, že jejich sféra může být dotčena v důsledku přijetí, změny či zrušení právních předpisů, a to nejen zákonů, nýbrž i podzákonných předpisů. 10. K námitkám žalobkyně týkajícím se rozporu s evropským právem ministr financí uvedl, že jemu ani žalovanému nepřísluší hodnotit, zda právní úprava odpovídá principům formulovaným evropským právem, právem, neboť jako správní orgán po