1As 168/2014 — Nejvyšší správní soud

11 A 130/2021- 45 - text 12 11A 130/2021 pokračování [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitky Hroudové a soudce Mgr. Marka Zimy v právní věci žalobce: M. T. – M. bytem X zastoupeného advokátem JUDr. Janem Nemanským se sídlem v Praze 1, Těšnov 1/1059 proti žalovanému: Ministerstvu životního prostředí České republiky se sídlem v Praze 10, Vršovická 1442/65 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 10. 6. 2021, č. j. MZP/2021/550/716, sp.zn. ZN/MZP/2020/550/86 t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Ministerstva životního prostředí České republiky (dále jen „žalovaný“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“ případně „Inspekce“) ze dne 11. 3. 2021, č. j. ČIŽP/45/2021/1060. Žalobci byla pravomocně uložena povinnost uhradit pokutu ve výši 50 000 Kč z důvodu spáchání přestupku z nedbalosti podle ustanovení § 34c odstavce 3 písmeno c) zákona č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, regulování obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o obchodování s ohroženými druhy“ nebo „zákon č. 100/2004 Sb.“), ve znění pozdějších předpisů. Žalobce se jej měl dopustit držením neživého exempláře vlka obecného (Canis lupus), druhu zařazeného v příloze A Nařízení Rady ES č. 338/97, konkrétně vypreparované kožešiny s hlavou podšitou černou látkou s filcem (dál také „exemplář“), převážené žalobcem dne 11. 6. 2018 v obci Jaroslav bez prokázání jeho zákonného původu ve smyslu § 24 zákona č. 100/2004 Sb. Žalobní body 2. Žalobce v podané žalobě uvedl, že nesouhlasí se závěry prezentovanými v rozhodnutích správních orgánů obou stupňů a vymezil žalobní body, v nichž spatřoval nejprve nesprávné právní posouzení věci. Žalobce má předně za to, že žalovaný pouze mechanicky převzal nesprávné právní závěry ČIŽP, když podle svého přesvědčení předloženými dokumenty řádně prokazuje původ exempláře vlka a žalovaný postavil svůj závěr o vině žalobce na ničím nepodložené domněnce, že by předložené dokumenty mohly náležet k jakémukoliv exempláři. Takový závěr nedostačuje k tomu, aby mohl být žalobce uznán vinným za přestupek, který je uveden v napadeném rozhodnutí. Žalobce odkázal na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu a uzavřel, že žalovaný i Inspekce opětovně nesprávně právně posoudili otázku prokázání zákonného původu exempláře a správní orgány obou stupňů nutí žalobce, aby prokazoval svou nevinu, což je v rozporu se zásadami správního trestání. I v posuzovaném případě je správní orgán povinen prokázat vinu obviněného a nikoliv založit závěr o ní na svých pochybnostech a domněnkách, jak to správní orgány učinily. 3. Ve druhém žalobním bodě žalobce namítl nesprávné a neúplné zjištění skutkového stavu, nepřezkoumatelnost obou rozhodnutí a postup správních orgánů v rozporu se správním řádem. Žalovaný ani Inspekce totiž žádným způsobem nevyvrátili námitku žalobce ohledně manipulace s odebranými vzorky během jejich přepravy a způsobu jejich uložení. Žalobce stále namítá, že není dána jistota o původu a pravosti srovnávacího materiálu, tedy vzorku exempláře ze dne 1. 11. 2017, a správní orgány obou stupňů učinily závěr o vině žalobce pouze na základě vlastních domněnek a nikoliv na základě řádně zjištěného skutkového stavu. Pro založení eventuální odpovědnosti žalobce za uvedený přestupek je potřeba spolehlivě zjistit, zda - a případně jak - bylo s odebranými vzorky manipulováno. Pokud by tato skutková okolnost objasněna nebyla, není možné učinit závěr o vině žalobce a musí být postupováno v duchu zásady in dubio pro reo. 4. Otázku záměny vzorku je třeba zohlednit tím více v případě, kdy správní řízení může vést k uložení správního trestu a dotčený subjekt může eventuálně nést následky správního trestu. Správní trest, který proti žalobci směřuje a jehož následky aktuálně nese, je citelnější než samotné zadržení exempláře, a dokud není objasněn způsob, jakým je či bylo manipulováno se vzorky, není na místě úvaha o uložení jakéhokoliv trestu. 5. Ve třetím žalobním bodě se žalobce zabýval otázkou přípustnosti podané žaloby s tím, že v rámci řádného objasnění skutkového stavu věci bude podle jeho názoru nezbytné vypořádat se s prokázáním způsobu odběru a manipulace se vzorky během jejich přepravy na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy a její vliv na provedení a výsledky analýzy, a dále se zabývat postupem správních orgánů obou stupňů v tom směru, aby byl zjištěn řádně skutkový stav věci, na jehož základě by bylo možno učinit jednoznačný závěr o vině žalobce. Právní i skutkový stav věci, jakož i průběh celého řízení, umožňují a vyžadují, aby Městský soud v Praze žalobu projednal a rozhodl o ní v daném řízení. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný správní orgán ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že již v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že pochybnosti Inspekce o žalobcem předložených dokumentech vedly nejprve k zahájení řízení o zabavení exempláře. V něm pak byly postupně opatřeny zásadní důkazy svědčící o jiném než tvrzeném původu exempláře, a tyto důkazy byly důvodem k zahájení řízení o přestupku, jehož skutkovou podstatou je neprokázání zákonného původu exempláře ze strany jeho držitele. 7. Správní orgány tedy nezaložily svůj závěr o odpovědnosti žalobce za přestupek pouze na skutečnosti, že žalobcem předložené dokumenty neobsahovaly potřebné údaje. Inspekce naopak využila všech dostupných možností, aby sama ověřila či vyvrátila zákonnost původu exempláře a tyto důkazy svědčí jednoznačně a nepochybně o tom, že zákonný původ zůstává neprokázán. 8. Pokud žalobce v podané žalobě poukazoval na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 10A 79/2020 – 55, žalovaný připouští, že v daném rozsudku městský soud správním orgánům vytkl, že nedostatečně prokázaly skutkový stav. Zároveň však připustil, že relevantní dokumenty prokazující zákonný původ exempláře dosud předloženy nebyly. V mezidobí od vydání předmětného rozsudku Inspekce získala ve věci nové důkazy, jimiž jsou dokumenty opatřené v trestním řízení, které se staly podklady vedeného řízení o přestupku, a tím byl požadavek na jednoznačné prokázání skutkového stavu naplněn. Opatřeno tak bylo maximum možných podkladů, které poskytují důkazy postačující k závěru o vině žalobce. 9. V dalším odkázal žalovaný správní orgán na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Replika žalobce 10. Žalobce využil svého práva a podal k obsahu vyjádření žalovaného repliku, v níž znovu poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2021, č. j. 10A 79/2020 - 55, podle něhož důvodem zrušení rozhodnutí žalovaného ve věci zabavení exempláře bylo, že žalovaný neprokázal, jakým způsobem manipuloval se vzorky exempláře uloveného v Habuře ve Slovenské republice během jejich přepravy na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, respektive věrohodně neprokázal, že s těmito vzorky manipulováno nebylo. 11. Žalobce trvá na tom, že správní orgány i v případě řízení o přestupku nesprávně a neúplně zjistily skutkový stav, žalovaný nespecifikuje, o jaké konkrétní dokumenty se má jednat, a na základě těchto údajných a neidentifikovaných dokumentů činí závěr o spolehlivém závěru o odpovědnosti žalobce za přestupek uvedený v žalobou napadeném rozhodnutí. Pro založení odpovědnosti žalobce za přestupek je přitom potřeba spolehlivě zjistit, zda - a případně jak - bylo s odebranými vzorky manipulováno, a pokud žalovaný toto není schopen objasnit způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, nemůže mít správní orgán v takovém případě právo udílet jakoukoliv sankci. Žalobce není povinen prokazovat svou nevinu a je naopak na žalovaném, který vůči žalobci uplatnil správní sankci, aby odpovědnost žalobce za přestupek prokázal takovým způsobem, o němž nebudou důvodné pochybnosti. Řízení před správními orgány 12. Ze spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním orgánem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti: 13. Dne 2. 9. 2020 bylo České inspekci životního prostředí doručeno sdělení Generálního ředitelství cel ze dne 21. 8. 2020, kterým byla podle ustanovení § 159 odst. 1 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění účinném v době doručení, odevzdána Inspekci k projednání přestupku věc spočívající ve zjištění, že žalobce dne 11. 6. 2018 vezl v obci Jaroslav v nákladovém prostoru vozidla registrační značky X vypreparovanou kožešinu vlka obecného s hlavou podšitou černou látkou s filcem, přičemž nebyl schopen prokázat její původ a povolení k jejímu držení, ačkoliv se jedná o exemplář druhu zařazeného do přílohy A Nařízení Rady ES 998/97 a současně zvláště chráněného živočic