3 As 57/2004 — Nejvyšší správní soud

14 Af 25/2020- 67 - text 22 pokračování 14Af 25/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Karly Cháberové a Jana Kratochvíla ve věci žalobce: SMART Capital, a.s., IČO 253 32 961 sídlem Hněvotínská 241/52, Olomouc - Nová Ulice zastoupen advokátem JUDr. Liborem Němcem, Ph.D. sídlem Husova 5, Praha 1 proti žalované: Česká národní banka sídlem Na Příkopě 28, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 30. 4. 2020, č. j. 2020/055953/CNB/110, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správními orgány 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí bankovní rady žalované, jímž byl zamítnut rozklad žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí České národní banky, Sekce licenčních a sankčních řízení (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 13. 2. 2020, č. j. 2020/25481/570, jímž byl žalobce shledán vinným ze správního deliktu podle § 164 odst. 1 písm. f) zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „zákon o podnikání na kapitálovém trhu“), a byla mu uložena pokuta ve výši 1 000 000 Kč. 2. Z obsahu správního spisu zjistil soud následující, pro věc podstatné skutečnosti. 3. Správní orgán I. stupně dne 14. 7. 2017 zaslal žalobci výzvu k předložení veškerých emisních podmínek dluhopisů, informace o objemu dosud vydaných dluhopisů, seznamu upisovatelů dluhopisů, podrobných informací o způsobu vydávání/nabízení dluhopisů, a to s ohledem na úpravu veřejné nabídky podle § 34 a násl. zákona o podnikání na kapitálovém trhu s uvedením, zda bylo v této souvislosti využito služeb třetích osob, a veškerých informačních a propagačních materiálů s uvedením způsobu jejich distribuce. 4. Správní orgán I. stupně obdržel dne 10. 8. 2017 vyjádření žalobce, včetně požadovaných dokumentů a informací. 5. Dne 30. 1. 2018 bylo se žalobcem zahájeno správní řízení pro podezření ze spáchání správního deliktu podle § 164 odst. 1 písm. f) zákona o podnikání na kapitálovém trhu. 6. Shora označeným prvoinstančním rozhodnutím byl žalobce shledán vinným, že v období od 18. 4. 2014 do 28. 6. 2017 oslovoval v České republice veřejnost s nabídkou úpisu 36 emisí jím emitovaných dluhopisů, kdy tyto dluhopisy upsalo 614 osob a celková jmenovitá hodnota nabízených dluhopisů odpovídala 739 000 000 Kč, tedy činil veřejnou nabídku ve smyslu § 34 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu v rozporu s povinností stanovenou v § 35 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu, neboť veřejně nabízel cenné papíry, aniž by nejpozději na počátku veřejné nabídky uveřejnil prospekt cenného papíru schválený Českou národní bankou nebo orgánem dohledu jiného členského státu Evropské unie. Tím se žalobce dopustil správního deliktu podle § 164 odst. 1 písm. f) zákona o podnikání na kapitálovém trhu a byla mu uložena pokuta ve výši 1 000 000 Kč. 7. K rozkladu žalobce bankovní rada žalované potvrdila prvoinstanční rozhodnutí a podaný rozklad zamítla, neboť nezjistila v řízení, které předcházelo rozkladem napadenému rozhodnutí, ani v napadeném rozhodnutí pochybení ze strany správního orgánu I. stupně, která by měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Bankovní rada po posouzení věci dospěla k závěru, že napadené rozhodnutí netrpí ani vadami způsobujícími jeho nesprávnost. II. Obsah žaloby 8. Žalobce předně namítá, že správní orgány posoudily jeho jednání jako trvající správní delikt, ačkoli správní delikt podle § 164 odst. 1 písm. f) zákona o podnikání na kapitálovém trhu není trvajícím deliktem. Správní delikt je trvajícím deliktem pouze tehdy, pokud zákonným znakem takového deliktu je buď vyvolání a udržování protiprávního stavu nebo pouze udržování protiprávního stavu, aniž jej pachatel vyvolal. Udržování protiprávního stavu však není znakem výslovně (ani nepřímo) uvedeným ve skutkové podstatě deliktu podle § 164 odst. 1 písm. f) zákona o podnikání na kapitálovém trhu, a proto nelze tento delikt jako trvající posoudit. Trvající charakter předmětného deliktu nelze účelově dovodit ani z použití slov „veřejně nabízí“, protože užití přítomného času („nabízí“) namísto minulého času („nabídl“) nevyjadřuje záměr zákonodárce konstruovat delikt jako trvající. Naopak dle žalobce nelze slova „veřejně nabízí“ vyložit jinak než jako „činí veřejnou nabídku“ ve smyslu § 34 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Podstatou definice tohoto obratu je výraz „sdělení“ ve smyslu jednorázového konání, a nikoli „sdělování“ ve smyslu kontinuální aktivity. Systematický výklad zákona o podnikání na kapitálovém trhu tedy jednoznačně potvrzuje závěr, že delikt podle § 164 odst. 1 písm. f) citovaného zákona je deliktem jednorázovým. Jednorázový charakter dotčeného deliktu potvrzuje i skutečnost, že § 35 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu ukládá nabízejícímu, aby splnil povinnost, tj. uveřejnil schválený prospekt cenného papíru, do přesně stanovené doby (do počátku veřejné nabídky). Stanoví-li zákon konkrétní časový okamžik, ke kterému musí být povinnost splněna, pak delikt spočívající v porušení této povinnosti je vždy deliktem jednorázovým. Žalobce v této souvislosti rovněž rozporuje závěr žalované, že v případě trvajících deliktů nemusí docházet k nepřetržitému naplňování jejich skutkové podstaty. Znakem každého trvajícího deliktu je nepřetržité uskutečňování skutkové podstaty, tedy nepřetržité udržování protiprávního stavu. Pokud by správní delikt podle § 164 odst. 1 písm. f) zákona o podnikání na kapitálovém trhu měl být trvajícím správním deliktem, pak by bylo nezbytné prokázat, že k naplňování skutkové podstaty deliktu docházelo nepřetržitě, tedy 24 hodin denně a 7 dní v týdnu, což však správní orgány neučinily. 9. K tomu žalobce doplňuje, že správní orgány měly posoudit nabídku každé emise dluhopisů žalobce zvlášť a u každé z nich měly samostatně posoudit, zda se uplatní některá z výjimek z povinnosti uveřejnit prospekt podle § 35 odst. 2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. A za této situace by musely dospět k závěru, že vůbec nebyl porušen zákon, neboť každá z těchto nabídek byla určena méně než 150 osobám (viz též druhý žalobní bod). 10. V druhém žalobním bodě žalobce tvrdí, že správní orgány v rozporu se zákonem aplikovaly na nabídky dluhopisů žalobce vlastní konstrukci „jednotících prvků“ a nezákonně posoudily 36 samostatných veřejných nabídek dluhopisů žalobce jako jedinou veřejnou nabídku. Dle žalobce jednotlivé emise dluhopisů žalobce nevykazují žádné, platným právem neupravené „jednotící prvky“. Každá nabídka je vymezena svým předmětem, tj. tím, co se nabízí, tedy konkrétními dluhopisy definovanými konkrétními materiálními znaky, jako je splatnost, úrokový výnos či ISIN, ale též účelem konkrétní emise, tj. důvody nabídky a zamýšleným použitím výnosů z nabídky. Podstatou každé takto specifikované nabídky cenných papírů je pak sdělení informací o těchto cenných papírech s cílem vyvolat v adresátech sdělení zájem o jejich nabytí. Nabídky dluhopisů žalobce nebyly vzájemně provázány jakýmkoli významným společným elementem, který by z nich mohl vytvořit jedinou veřejnou nabídku investičních cenných papírů, neboť jednotlivé nabídky se navzájem odlišovaly ve významných materiálních znacích, jakými jsou např. splatnost, úrokový výnos, ISIN a účel investice prostředků získaných z emise. Žalobce také použil výtěžky jednotlivých nabídek dluhopisů pro různé účely, takže jeho motivace nebyla ve vztahu ke všem emisím dluhopisů a jejich nabídce vždy totožná. Podle žalobce je klíčovou informací konkrétní účel emise, dle níž investor posuzuje návratnost své investice. Správní orgány proto pochybily, pokud nezohlednily (mimo jiné) zásadní materiální odlišnost mezi jednotlivými nabídkami dluhopisů. 11. Uložení sankce ze strany žalované bylo dle žalobce nepředvídatelné, neboť žalovaná teprve dne 23. 2. 2016 zveřejnila stanovisko, že ve své rozhodovací praxi zavede nad rámec zákona koncept „jednotících prvků“. Žalobce tak nemohl přinejmenším do 23. 2. 2016 předvídat, že žalovaná sečte všech 36 nabídek dluhopisů do jedné nabídky. Uvedený postup je dle žalobce v rozporu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. 12. Žalobce dále namítá, že ve správním řízení nebylo postaveno najisto, zda k jeho zahájení nedošlo až po zániku odpovědnosti žalobce za správní delikt prekluzí podle § 192 odst. 4 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Žalobce opakuje, že správní delikt podle § 164 odst. 1 písm. f) zákona o podnikání na kapitálovém trhu není trvajícím deliktem, a proto je třeba plynutí prekluzivní lhůty posuzovat ve vztahu ke každé nabídce dluhopisů žalobce zvlášť. Dále upozorňuje, že žalovaná již ve výzvě k poskytnutí informací ze dne 14. 7. 2017 uvedla, že se o dluhopisech žalobce dozvěděla dříve: „Při výkonu své působnosti Česká národní banka zjistila, že společnost SMART Capital, a.s. […] vydala