2 Aps 5/2012 — Nejvyšší správní soud

15 A 104/2020- 59 - text 14 15 A 104/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: M. T. J. bytem XXX zastoupená V. T. jako obecným zmocněncem bytem XXX proti žalovanému: Úřad městské části Praha 6 se sídlem Československé armády 23/601, Praha 6 o žalobě ze dne 29.9.2020 na ochranu před nezákonnými zásahy žalovaného takto: I. V části, ve které se žalobkyně domáhala určení nezákonnosti zásahu žalovaného spočívajícího v ignorování čl. 11 odst. 1 a 2 mezinárodní smlouvy mezi Ruskou federací a Českou republikou publikované ve Sbírce zákonů pod č. 95/1983 Sb., a veřejných listin vydaných Ruskou federací, které dokládají přesné místo narození žalobkyně v X, se žaloba odmítá. II. V části, ve které se žalobkyně domáhala určení nezákonnosti zásahu spočívajícího ve vyhrožování žalovaného v usnesení ze dne 30.7.2020 č.j. MCP6 248632/2020, že provede zrušení zápisu narození žalobkyně v knize narození vedené žalovaným, se žaloba odmítá. III. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 29.9.2020 podanou u Městského soudu v Praze domáhala ochrany před nezákonným zásahem, který v žalobě původně vymezila tak, že žalovaný neinformoval účastníky řízení o nově obdrženém důkazu o místě narození žalobkyně, čímž skryl své utajené správní řízení, které trvalo až do nabytí právní moci usnesení 3.8.2020. Žalobkyně v žalobě navrhla, aby soud rozsudkem určil, že „postup žalovaného po obdržení nového důkazu do již ukončeného správního řízení byl nezákonný“. 2. Na základě výzvy soudu k odstranění vady žaloby spočívající v neurčitosti návrhu výroku rozsudku (usnesení ze dne 21.12.2020 č.j. 15 A 104/2020 – 21) žalobkyně konkretizovala návrh výroku rozsudku těmito devíti žalobními petity: 3. V prvním petitu navrhla, aby soud určil, že utajení správního řízení před účastníky řízení vedeného žalovaným od 6.11.2019 do nabytí právní moci usnesení (ze dne 30.7.2020) č.j. MPC6 248632/2020 dne 3.8.2020 bylo nezákonným zásahem do individuálních práv žalobkyně. 4. Ve druhém petitu navrhla, aby soud určil, že utajením vedeného správního řízení žalovaný neumožnil žalobkyni vyjadřovat se k prováděným důkazům a předkládat důkazy, čímž se dopustil nezákonného zásahu do individuálních práv žalobkyně. 5. Ve třetím petitu navrhla, aby soud určil, že nepravdivé zapsání telefonického hovoru uloženého ve spisu pod č. 139 představovalo nezákonný zásah do individuálních práv žalobkyně. 6. Ve čtvrtém petitu navrhla, aby soud určil, že skutečnost, že žalovaný neobnovil pravomocně skončené správní řízení podle § 100 správního řádu poté, co obdržel nový důkaz a namísto toho se rozhodl navázat na pravomocně skončené správní řízení a doplňovat uzavřený spis o nové důkazy a listiny, představovala nezákonný zásah do práva žalobkyně na spravedlivý proces. 7. V pátém petitu navrhla, aby soud určil, že ignorování čl. 11 odst. 1 a 2 mezinárodní smlouvy mezi Ruskou federací a Českou republikou publikované ve Sbírce zákonů pod č. 95/1983 Sb., a veřejných listin vydaných Ruskou federací, které dokládají přesné místo narození žalobkyně v X, představovalo nezákonný zásah žalovaného do individuálních práv žalobkyně. 8. V šestém petitu navrhla, aby soud určil, že ignorování provedeného a nezrušeného zápisu narození žalobkyně v knize narození vedené žalovaným v průběhu utajeného řízení bylo nezákonným zásahem do osobních práv žalobkyně. 9. V sedmém petitu navrhla, aby soud určil, že rozhodnutí žalovaného o místní nepříslušnosti ve věci pravomocně rozhodnuté, nezrušené a neobnovené bylo nezákonným zásahem do osobních práv žalobkyně. 10. V osmém petitu navrhla, aby soud určil, že vydání usnesení o místní nepříslušnosti žalovaným v situaci, kdy nedisponoval podáním ve smyslu § 37 správního řádu, představovalo nezákonný zásah do osobních práv žalobkyně. 11. V devátém petitu navrhla, aby soud určil, že vyhrožování žalovaného v usnesení ze dne 30.7.2020 č.j. MCP6 248632/2020, že provede zrušení zápisu narození žalobkyně v jím vedené knize narození, představovalo nezákonný zásah do osobních práv žalobkyně. 12. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že žalobkyně, občanka Ruské federace, podala dne 31.5.2011 u žalovaného žádost o dodatečný zápis svého narození do matriční knihy (knihy narození). Tato žádost byla rozhodnutím ze dne 30.4.2015 č.j. MCP6 038734/2015 zamítnuta, neboť žalovaný dospěl k závěru, že se v průběhu správního řízení nepodařilo prokázat, že se žalobkyně skutečně narodila v X, jak v žádosti tvrdila. Žalobkyně sice předložila ruský rodný list, v němž bylo uvedeno místo narození „ČSSR Praha“, nicméně její rodiče, občané Ruské federace (dříve občané Svazu sovětských socialistických republik) patřili kvůli svému přidělení lékařskou péčí do K. nad Č. l. Žalobkyně nepředložila (a správnímu orgánu se nepodařilo dohledat) žádný přímý důkaz o tom, že se žalobkyně v X skutečně narodila. Odvolání proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.4.2015 č.j. MCP6 038734/2015 Magistrát hlavního města Prahy coby odvolací správní orgán rozhodnutím ze dne 14. 10. 2015, č. j. S-MHMP 1139261/2015 zamítl. Obě tato rozhodnutí byla následně zrušena rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7.6.2018 č.j. 8 A 241/2015-112. Městský soud v Praze ve zrušovacím rozsudku konstatoval, že „(s)kutečností je, že v řízení nebyl opatřen žádný přímý důkaz o tom, že první žalobkyně se narodila na adrese X, K. ulice č. X. Nebyl předložen žádný úřední doklad o této události, jako například rodný list, záznam v porodní knize, spolehlivé svědectví přímého svědka apod. Za tohoto stavu věci bylo proto nutno vycházet z důkazů nepřímých a zkoumat, zda ve svém souhrnu poskytují dostatečnou oporu pro tvrzení žalobkyň, anebo nikoliv.“ Po posouzení všech skutkových okolností zjištěných v průběhu správního řízení a opatřených nepřímých důkazů soud dospěl k závěru, že „1. nebylo prokázáno, že by se žalobkyně narodila v jakémkoliv českém zdravotnickém zařízení, 2. nebylo prokázáno, že by se narodila v porodnici sovětských vojsk v K. n. Č. l., a 3. existují nepřímé doklady o tom, že k jejímu narození došlo ve zdravotnickém zařízení, jež bylo součástí objektu velvyslanectví bývalého Svazu sovětských socialistických republik v X, v ulici K. č. X.“ Závěrem soud konstatoval, že tato zjištění by mohla být vyvrácena např. tím, „že by bylo spolehlivě prokázáno jiné konkrétní místo jejího narození. (…) Důkaz opaku je tedy možný, ale v projednávané věci nebyl opatřen a proveden.“ 13. V rámci dalšího řízení žalovaný prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti požádal Archivně-informační oddělení Vedení matriky města Moskvy o úplnou kopii matričního zápisu o narození žalobkyně č. X ze dne X z knihy narození, kterou vedl tehdejší konzulát Velvyslanectví SSSR v X a která je v současné době uložena v archivu v Moskvě. Současně však v návaznosti na urgence žalobkyně ohledně zápisu jejího narození do matriční knihy a rovněž ve snaze respektovat závěry uvedené v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7.6.2018 č.j. 8 A 241/2015 - 112 vystavil dne X žalobkyni rodný list a provedl dodatečný zápis žalobkyně do knihy narození, svazku X, roč. X, strana/list X, poř. č. X. Žalovaný tak učinil, aniž by získal odpověď na vznesený dotaz od matriky města Moskvy. 14. Dne 30.7.2020 vydal žalovaný usnesení č.j. MCP6 248632/2020 o postoupení žádosti žalobkyně o provedení dodatečného zápisu narození Městskému úřadu K. n. Č. l. Usnesení nabylo právní moci poznamenáním do spisu dne 3.8.2020. V odůvodnění tohoto usnesení žalovaný konstatoval, že dne 6.11.2019 obdržel ověřenou kopii matričního zápisu narození žalobkyně z knihy narození uložené v archivu v Moskvě. Z této listiny dle žalovaného vyplývá, že „dokumentem potvrzujícím skutečnost narození dítěte je potvrzení o narození vydané vojenskou jednotkou pořadové číslo X“. Žalovaný vzal v potaz přílohu č. 1 nařízení Ministerstva zdravotnictví SSSR ze dne 19.11.1984 č. 1300, o dalším zdokonalování zdravotnické dokumentace osvědčující případy narození a úmrtí, dle níž se registrace narození prováděla na základě osvědčení vydaného zdravotnickým zařízením, ve kterém proběhl porod. Žalovaný proto úplný opis matričního zápisu z moskevské matriční knihy považoval za stěžejní důkaz o tom, že se žalobkyně nenarodila na velvyslanectví SSSR v X, nýbrž u konkrétní vojenské jednotky. Na žádost žalovaného o určení, kde se v roce XXX (v roce narození žalobkyně) nacházela vojenská jednotka č. X, sdělil žalovanému Vojenský historický ústav Ministerstva obrany, že „číslo X patřilo nemocnici Střední skupiny sovětských vojsk v K. n. Č. l.“ Žalovaný v důsledku toho považoval za přímo a nepochybně prokázané, že k narození žalobkyně došlo v K. n. Č. l., a zároveň tak bylo spolehlivě vyvráceno, že se žalobkyně narodila na velvyslanectví tehdejší SSSR v X. Na základě právě uvedených sku