6 As 174/2019 — Nejvyšší správní soud

17 A 85/2020- 61 - text 8 17 A 85/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: L. B. bytem P. zastoupený advokátem JUDr. Radkem Bechyně se sídlem Kolín, Legerova 148 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy se sídlem Praha 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2018, č. j. 1034/2020-160-SPR/3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 24. 1. 2020, č. j. MHMP 146915/2020. Uvedeným rozhodnutím byly podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, (dále jen „zákon o silničním provozu“) zamítnuty námitky žalobce jako nedůvodné a provedený záznam 12 bodů ke dni 14. 7. 2019 byl potvrzen. II. Obsah žaloby 1. V prvním žalobním bodu žalobce namítal nerespektování odvolacích důvodů a ignorování předložených důkazních prostředků. Žalobce k odvolání předložil i rozhodnutí jiného odvolacího správního orgánu, Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014, č. j. MSK 49924/2014, vydané v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Z tohoto rozhodnutí je zřejmé, že je běžnou praxí správních orgánů v rámci odvolacího řízení posuzovat na základě odvolacích námitek i jednotlivé podklady (rozhodnutí v blokových řízeních) z hlediska jejich způsobilosti pro provedený záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Totéž dokládají i další rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 22. 10. 2014, č. j. MSK 126113/2014, ze dne 12. 11. 2014, č. j. MSK 121761/2014. Ačkoli se nejedná o totožný správní orgán, když jde o jiný krajský úřad, dle žalobce by i v takovém případě měla platit zásada legitimního očekávání, dle níž by různé krajské úřady měly postupovat stejně. Žalobce proto nesouhlasil s tezí žalovaného, že žalovaný nemohl posuzovat způsobilost podkladů pro záznam bodů a vycházel výhradně z oznámení od příslušných oddělení policie, že žalobce měl spáchat přestupek, který s ním byl projednán, a bylo vydáno rozhodnutí v blokovém řízení. Takové oznámení nemůže být dostatečným důkazem a musí být vždy porovnáno s dotčeným rozhodnutím (pokutovým blokem). K tomu žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2019, č. j. 1 As 353/2018-52. 2. V rámci druhého žalobního bodu žalobce nejprve uvedl důvody, které mají zakládat nezpůsobilost podkladů (pokutových bloků) pro záznam bodů. Soud však konstatuje, že se jedná o námitky paušální, typizované, uplatňované šablonovitě ve všech případech bez ohledu na konkrétní skutkové okolnosti (např. sp. zn. 17 A 22/2019, či 5 A 18/2019), pročež je níže uvádí ve stručné formě (viz také posouzení důvodnosti žaloby níže). Žalobce též k žalobě přiložil několik pokutových bloků, které mají dokumentovat, jak vypadá vadně/nedostatečně vyplněný pokutový blok; tyto se ovšem žalobce netýkají. 3. Dle žalobce by z rozhodnutí (pokutových bloků) měly být patrny údaje o osobě přestupce, místu spáchání přestupku a době jeho spáchání, a mělo by být jasné, čeho se měl přestupce dopustit a jakou povinnost stanovenou zákonem svým jednáním porušil (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014-39). Argument žalovaného, že přestupce svým podpisem dal souhlas s tímto druhem projednání a správností takového rozhodnutí, je dle žalobce nesprávný. Není totiž možné, aby za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem odpovídal přestupce. 4. Žalobce obecně popsal, kdy není podklad způsobilý pro záznam, a to v případě překročení nejvyšší povolené rychlosti a v případě porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Akcentoval identifikaci místa a času přestupku, aby bylo možno vyloučit, že se přestupek stal mimo pozemní komunikaci. Údaje by přitom měly být uvedeny čitelně, srozumitelně a přehledně, tj. přezkoumatelně. 5. Dále žalobce označil pokutové bloky datem jejich vydání (18. 10. 2018 a 20. 3. 2019), a uvedl k nim námitky, které jsou vždy stejné, obecné a nemají žádnou vazbu na obsah konkrétního pokutového bloku. Žalobce uvádí, že: nebyla dostatečně ověřena totožnost přestupce – údaje jsou nečitelné, nepřesné, nekompletní; není uvedena doba, čas a místo spáchání přestupku – údaje jsou nečitelné a nekompletní, není uveden celý název obce a ulice; z popisu přestupkového jednání nevyplývá jednoznačná skutková podstata popsaného jednání, ani její jednoznačné propojení s povinností stanovenou zákonem, právní kvalifikace je zkratkovitá; není zcela zřetelná výše uložené sankce, tedy zda výše uložené sankce číslem a slovy spolu korespondují, popř. údaj o sankci chybí, nebo není úplný; není přezkoumatelné, zda je uveden podpis oprávněné osoby a místo vydání pokutového bloku; data vyhotovení a převzetí rozhodnutí účastníkem jsou nepřezkoumatelná; není zřetelný podpis přestupce. 6. V případě rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 4. 4. 2017, č. j. MHMP 523221/2017/Čer, ve věci přestupku dle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, žalobce spatřoval následující nedostatky rozhodnutí: (i) nedostatky v uváděných povinnostech, kdy minimálně porušení § 5 zákona o silničním provozu lze jen těžko dovozovat, neboť k ohrožení majetku či zdraví může dojít i za dodržené ohleduplnosti účastníka; (ii) neprokázání naplnění materiálního aspektu přestupku, neboť přestupkem je jen takové jednání, které ohrožuje alespoň v míře nepatrné zájem společnosti, kdy toto ohrožení není jakkoli podloženo; (iii) není patrné, jakým způsobem mělo dojít ke spáchání přestupku, a i z popisu jednání žalobce není zjevné dostatečné zjištění věci, když žalobce již na místě uváděl skutečnosti, které by mohly zpochybnit jeho odpovědnost za přestupek; (iv) nebylo nařízeno ústní jednání a mohlo tedy dojít k nedostatečnému zjištění věci; (v) nejsou jednoznačně zjištěné pohnutky žalobce vedoucí k přestupkovému jednání; (vi) celé rozhodnutí se jeví jako nepřezkoumatelné, neboť nelze přesně určit místo spáchání přestupku, ani jeho podstatu. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 7. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu pro nedůvodnost zamítl. Poznamenal, že text předložené žaloby je totožný např. s textem žaloby vedené pod sp. zn. 14 A 192/2019, kde vystupuje jako zástupce účastníka řízení rovněž JUDr. Radek Bechyně, který obdobné námitky uplatňuje i v dalších řízeních. 8. Dále uvedl, že správní orgán, který vede registr řidičů, provedl záznamy na základě oznámení o uložených blokových pokutách, resp. příkazech na místě. Jakékoliv námitky směřující proti pravomocně ukončeným řízením o přestupcích jsou tedy z hlediska záznamu bodů zcela irelevantní, neboť správní orgán I. stupně, který vede registr řidičů, měl zákonem stanovenou povinnost záznam bodů provést. Správnímu orgánu I. stupně nepřísluší žádná úvaha o tom, zda odpovídající počet bodů zaznamená či nikoli, ale musí pouze provést záznam tak, aby odpovídal oznámením o uložených pokutách nebo rozhodnutí. Způsobilým podkladem pro záznam bodů do karty řidiče není Oznámení o uložení pokuty, nýbrž příslušný pokutový, resp. příkazový blok. K tomu žalovaný poukázal např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 19/2011 - 74. V projednávaném případě žalobce neuvedl žádné konkrétní důvody či důkazy, které by svědčily pro jeho prospěch. 9. Žalovaný v odvolacím řízení dospěl k závěru, že ze strany správního orgánu I. stupně byly v napadeném rozhodnutí uvedeny všechny přestupky, jichž se žalobce dopustil, a o kterých bylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto. Zároveň byl uveden počet bodů, který je podle přílohy zákona o silničním provozu za tyto přestupky řidiči zaznamenáván a správním orgánem, který vede registr řidičů, byl zaznamenán odpovídající počet bodů podle přílohy zákona o silničním provozu. Povinnost zkoumat zákonnost podkladů a dále vyžádat si příslušné pokutové, resp. příkazové bloky nemá ani správní orgán I. stupně, ledaže jsou k tomu dány předpoklady tak, jak jsou uváděny a stanoveny v příslušné judikatuře Nejvyššího správního soudu. Z této judikatury vycházel při rozhodování i žalovaný, přičemž nemá pochybnosti o tom, že Nejvyšší správní soud v obdobných případech předkládá s ohledem na specifika jednotlivých případů zcela jednoznačný postup a určuje jasné požadavky na rozhodování ve věci námitek proti záznamu bodů. 10. Co se týká namítaného nerespektování odvolacích důvodů s tím, že s ohledem na zásadu legitimního očekávání mělo být přihlédnuto k rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odkázal žalovaný, na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2018, č. j. 9 A 39/2015 – 29, a rozsudek Nejvyššího správního so