1 As 97/2009 — Nejvyšší správní soud

18 A 36/2021- 54 - text 29 18 A 36/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Aleše Sabola a Mgr. Jana Ferfeckého v právní věci žalobce: N. H. V., státní příslušnost X bytem X zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2021, čj. MV-61153-13/KM-2020 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 20. 4. 2021, čj. MV-61153-13/KM-2020, a rozhodnutí Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 16. 3. 2021, čj. NCOZ-3463-21/ČJ-2020-4100PI, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, Mgr. Marka Sedláka, advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se žalobou podanou dne 23. 4. 2021 domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „žalovaný“) ze dne 20. 4. 2021, čj. MV-61153-13/KM-2020 (dále jen „Napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen „povinný subjekt“) ze dne 16. 3. 2021, čj. NCOZ-3463-21/ČJ-2020-4100PI (dále jen „Prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím povinný subjekt odmítl s odkazem na 15 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), § 11 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 6 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“), žádost žalobce o poskytnutí informací podanou dne 6. 3. 2020 v části, kterou se žalobce domáhal poskytnutí soupisu vložených dokumentů nebo sběrného archu ke spisu čj. NCOZ-6099/TČ-2016-411400-O vedeného podle § 12 odst. 2 nebo 3 vyhlášky č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Vyhláška“), resp. kterou pro případ neposkytnutí kopie dokumentu žádal o sdělení, zda povinný subjekt v uvedené věci soupis vede a od kterého dne (dále jen „Žádost“). 3. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 21. 4. 2021. II. Rozhodnutí žalovaného (Napadené rozhodnutí) 4. Žalovaný úvodem odůvodnění Napadeného rozhodnutí rekapituloval předchozí průběh řízení včetně poukazu na související řízení o nečinnostní žalobě vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 9 A 82/2020. 5. Dále žalovaný sumarizoval závěry vyslovené v Prvostupňovém rozhodnutí. V tomto směru shrnul, že povinný subjekt předně konstatoval, že žádost žalobce se v dané části shoduje s jeho požadavkem vyjádřeným již dříve v žádosti o informace ze dne 3. 6. 2019, přičemž povinný subjekt neshledal důvod se od svého dřívějšího postupu odchýlit. K tomu dále uvedl, že evidence spisového materiálu je vedena v elektronické podobě a slouží jako interní pomůcka pro orgány činné v trestním řízení. Systém elektronického trestního řízení (dále též „ETŘ“) je pouze pracovním prostředím pro vytváření spisu, nikoliv elektronickým spisem. Samotný trestní spis, resp. jeho obsah, pak neobsahuje všechny listiny opatřené či vytvořené v dané trestní věci, ale pouze ty listiny a věci, které jsou způsobilé přispět k objasnění věci, a to ať již svědčí ve prospěch nebo neprospěch osoby, proti níž se trestní řízení vede. V tomto kontextu odkázal povinný subjekt podle žalovaného na usnesení Ústavního soudu I. ÚS 54/05 ze dne 26. 7. 2005. Právo nahlížet do spisu se tedy nevztahuje na materiály, které jsou pouhými vnitřními pomůckami a pracovními materiály orgánů činných v trestním řízení. Mezi interní dokumenty, jejichž soupis žalobce požaduje, patří např. žádosti policejního orgánu o prodloužení lhůty ke skončení vyšetřování, pokyny uložené dozorovým státním zástupcem a další komunikace mezi orgány činnými v trestním řízení atp. Tyto písemnosti nejsou způsobilé přispět k objasnění trestní věci, a proto ani nejsou součástí příslušného trestního spisu, který je ve smyslu § 166 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), dán obviněnému k seznámení, a nejsou ani součástí podkladů předávaných spolu s obžalobou soudu k rozhodnutí o vině a případně trestu. Povinný subjekt měl proto dle žalovaného za zřejmé, že elektronická evidence spisového materiálu obsahuje též dokumenty ryze interní povahy, které neupravují činnost povinného subjektu jako orgánu veřejné moci ve vztahu k veřejnosti a nemohou ovlivnit subjekty stojící mimo hierarchii služební nadřízenosti a podřízenosti. V tomto směru pak povinný subjekt podle žalovaného poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. 1 As 105/2010 týkající se poskytování pokynů státního zástupce policejnímu orgánu. Uvedené dokumenty interní povahy pak obsahují informace o taktických a metodických postupech a zásadách činnosti policie, jejichž zveřejnění by mohlo způsobit maření nebo narušování používaných forem a metod práce povinného subjektu. Z výše uvedeného povinný subjekt, jak žalovaný shrnul, dovodil, že je dána výluka z poskytnutí informací vyplývající z § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., přičemž při nutnosti omezení práva na informace přihlédl povinný subjekt též k ustanovením § 11 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 6 cit. zákona. V souvislosti s naposledy uvedenými ustanoveními pak povinný subjekt podle žalovaného zopakoval, že dokumenty, jejichž soupis žalobce požaduje, jsou určeny pro vnitřní potřebu policie a obsahují citlivé informace o taktických a metodických postupech a zásadách činnosti policie, o způsobu, jakým policie postupuje při vyšetřování trestné činnosti (např. úřední záznamy obsahující taktické informace k provádění služebních úkonů nebo informace s osobními údaji k jiným osobám bez vazby na trestnou činnost). Poskytnutí informací o postupech orgánů činných v trestním řízení, včetně konkrétních detailů těchto postupů, umožňuje mařit nejen aktuální, ale i budoucí typově obdobná řízení. Požadované informace jsou totiž způsobilé ovlivnit chování a jednání pachatelů trestné činnosti. Ve vztahu k probíhajícímu trestnímu řízení pak povinný subjekt podle žalovaného uvedl, že zveřejněním dokumentů, které s tímto řízením souvisí nebo mohou souviset, a v budoucnu na jejich základě budou opatřovány další důkazy a prováděna další šetření, by mohlo dojít k tomu, že by důkazy již nemuselo být možné získat. Žalovaný doplnil, že povinný subjekt dále poukázal na to, že výše uvedené informace je možné vyčíst i ze soupisu dokumentů spisu. Jsou tedy dány i důvody pro odmítnutí žádosti vyplývající z § 11 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 6 zákona č. 106/1999 Sb. Závěrem pak povinný subjekt podle žalovaného poukázal na to, že u informací poskytnutých dle zákona č. 106/1999 Sb. se předpokládá jejich rozšíření neomezenému počtu osob, což by vedlo k absurdním závěrům, když by o informacích z trestního řízení mohla být informována veřejnost, ačkoliv osobám zúčastněným na řízení, včetně žalobce jako obviněného, by tato informace dle trestního řádu nebyla poskytnuta. 6. Poté, co žalovaný shrnul obsah argumentace, prostřednictvím které žalobce v odvolání proti Prvostupňovému rozhodnutí brojil, k odvolacím námitkám předeslal, že žalobcem uváděné důvody, pro které požaduje poskytnutí předmětných informací, vycházející z rozsudku Městského soudu v Praze vedeného pod sp. zn. 41 T 5/2017, neshledává relevantními pro posouzení správnosti a zákonnosti Prvostupňového rozhodnutí. Uvedl, že z existence ojedinělého excesu nelze dovozovat, že by obdobný přístup byl uplatňován i v případě žalobce, přičemž žalobce sám neuvádí žádná tvrzení, která by o takovém postupu orgánů činných v trestním řízení svědčila. 7. Žalovaný konstatoval, že v trestní věci jsou skutečně vedeny „dva spisy“, a to spis ke konkrétní trestní věci, v němž jsou dokumenty, které se vztahují k otázce posouzení viny a neviny obviněného a okolnostem spáchání skutku, a pomocné materiály, v nichž jsou ukládány další dokumenty, které sice s konkrétním trestním řízením do určité míry souvisí, avšak jsou organizačního charakteru nebo neobsahují informace podstatné k posouzení otázky viny a neviny. Administrativně jsou však tyto spisy vedeny pod jedním číslem jednacím v systému spisové služby Policie ČR. 8. Otázka, nakolik je třeba pomocné materiály považovat za spis ve smyslu trestního řádu a jaká práva trestní řád obviněnému v tomto směru poskytuje, není dle žalovaného otázkou, kterou by měly řešit správní orgány v řízení dle zákona č. 106/1999 Sb., neboť pravomoc k řešení uvedené otázky mají pouze orgány činné v trestním řízení, případně Ústavní soud, jak ostatně podle žalovaného vyplývá např. z jeho usnesení sp. zn. III. ÚS 646/20 ze dne 17. 3. 2020. Za situace, kdy orgány činn