7 As 122/2011 — Nejvyšší správní soud

18 A 54/2021- 149 - text 24 18 A 54/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Sabola a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Martina Lachmanna ve věci žalobců: a) P. H. b) M. H. oba bytem XXX zastoupeni advokátem JUDr. Mojmírem Přívarou sídlem Kovářská 1253/4, Plzeň proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj sídlem Staroměstské náměstí 6, Praha 1 za účasti: ČEPS, a.s., IČO: 25702556 sídlem Elektrárenská 774/2, Praha 10 zastoupena advokátem Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D. sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministryně pro místní rozvoj ze dne 30. 4. 2021, č. j. MMR-40752/2021-31 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobci se podanou žalobou domáhali zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí ministryně pro místní rozvoj (dále jen „napadené rozhodnutí“), která zamítla jejich rozklady ze dne 20. 12. 2020 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2019, č. j. MMR-49127/2016-83/382222/2019 (dále jen „územní rozhodnutí“) pro opožděnost. 2. Územním rozhodnutím byla k žádosti společnosti ČEPS, a.s. (dále též jen „žadatelka“) umístěna stavba přenosové soustavy „Vedení 400kV V451/448, TR Babylon – TR Bezděčín“, a to na území Libereckého kraje na pozemcích v katastrálních územích vymezených ve výroku územního rozhodnutí (dále též jen „předmětná stavba“). Část elektrického vedení (mezi stožáry č. 179 a 180) měla být vedena v sousedství domu žalobců na pozemku par. č. YA a přes jejich pozemek parc. č. XB (dotčený stavební plochou i ochranným pásmem), to vše v k. ú. X. 3. Rozklady žalobců byly zamítnuty jako opožděné s odkazem na § 152 odst. 5 a § 92 odst. 1 zákona č. 500/2002 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) s odůvodněním, že územní rozhodnutí bylo žalobcům doručováno veřejnou vyhláškou vyvěšením na úřední desku žalovaného ve dnech 20. 12. 2019 – 7. 1. 2020. Lhůta k podání odvolání v délce 15 dnů tak žalobcům začala běžet dne 5. 1. 2020 a marně uplynula dne 20. 1. 2020. 4. Ministryně v této souvislosti zdůraznila, že žádost o územní rozhodnutí byla podána dne 30. 11. 2016 a řízení se tak řídí ustanoveními zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění do 31. 12. 2017 (dále jen „stavební zákon“; pokud nebude uvedeno jinak, rozumí se tím stavební zákon ve znění do 31. 12. 2017). V souladu s § 87 odst. 1 stavebního zákona se přitom i vlastníkům stavbou dotčených pozemků podle § 85 odst. 2 písm. a) i b) stavebního zákona doručuje nikoli jednotlivě, ale veřejnou vyhláškou ve spojení s § 144 správního řádu, aniž by byl pro ně stanoven zvláštní režim. Ministryně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2020, č. j. 51 A 7/2020 - 145, i důvodovou zprávu k zákonu č. 39/2015 Sb., kterým byl novelizován stavební zákon pro dobu rozhodnou pro projednávanou věc. II. Žaloba 5. Žalobci proti tomuto rozhodnutí brojili žalobou, v jejímž úvodu nejprve stručně popsali vývoj celé věci s tím, že předmětem jejich žaloby je otázka včasnosti podaných rozkladů. V prvé řadě (pod prvním žalobním bodem) se žalobci domáhali ústavně konformního výkladu úpravy doručování podle stavebního zákona v řízení s velkým počtem účastníků. Byli toho názoru, že ačkoli konstrukce § 144 odst. 6 správního řádu (odkaz na § 27 odst. 1 stejného zákona) při doslovném jazykovém výkladu limituje jednotlivé doručování na žadatele a osoby, o jejichž právech a povinnostech má být rozhodováno z moci úřední, ustanovení je nutné interpretovat ústavně konformně v souladu s Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“), konkrétně s čl. 1, 11, 35 a 38. 6. Žalobci dále zdůraznili, že obvykle se poukazuje na to, že diferenciace účastníků správního řízení reflektuje odlišné postavení plynoucí z existujícího či potenciálního hmotného práva – žadatel standardně usiluje o získání nového práva, jiné osoby tím mohou být pouze dotčení na svých právech. Žalobci se však neztotožnili s tím, že by osoba, na jejíž pozemek se přímo umísťuje stavba k žádosti někoho jiného (tedy nejde jen o důsledky, zejména imise, umístění stavby jinde), neměla zastávat podobnou pozici, alespoň co se dostupnosti informací o stavu řízení týče, jako samotný žadatel. V tomto směru patří do privilegované skupiny účastníků řízení, tedy mezi ty, o jejichž právech a povinnostech se rozhoduje. Ve výrokové části územního rozhodnutí se stavba umísťuje na konkrétní pozemky. Omezení vlastníků těchto nemovitostí se v podstatě rovnají založení povinností. Nehledě k tomu, že jim následně v souvislosti se stavbou samotnou (a to v důsledku územního rozhodnutí) ex lege vzniknou i povinnosti další, a to soukromoprávního charakteru vůči provozovateli, i veřejnoprávní vůči státu (např. s ohledem na vegetaci nebo potřeba souhlasu při různých činnostech na pozemku). 7. V přístupu uplatněném správním orgánem by přitom cizí osoba bez opatření souhlasů a jednající protiprávně získala nesrovnatelně lepší procesní postavení než dotčení vlastníci pozemku. Formalistická redukce výkladu § 144 odst. 6 ve spojení s § 27 správního řádu by vedla k neodůvodněným rozdílům v postavení osob při řízení na základě žádosti na straně jedné a v řízení vedeném z moci úřední na straně druhé. Pro účastníky, jiné než žadatele, je však zcela indiferentní, zda jim nové povinnosti proti jejich vůli vznikají v řízení na žádost jiného, anebo v řízení z moci úřední. Přesto rozdíly v doručování by byly bezdůvodně diametrální. 8. Žalobci dále upozornili na to, že sám žalovaný si dobře všímá, že do 31. 3. 2015 stanovil § 87 odst. 1 stavebního zákona, že i v řízení s velkým počtem účastníků se doručuje jednotlivě účastníkům řízení podle § 85 odst. 2 písm. a) stavebního zákona, tedy osobám v postavení žalobců. Pak byla dikce zákona změněna s účinností od 1. 4. 2015, ale jen do 31. 12. 2017. Od 1. 1. 2018 se zase jednotlivě doručuje výslovně i osobám v postavení žalobců, tedy platila jen v časovém pásmu cca 3 a půl roku. Právní úprava příznivá pro žalobce byla účinnou po většinu doby správního řízení, které ale s ohledem na přechodné ustanovení a s ohledem na svůj počátek k 30. 11. 2016 spadá do uvedeného mezidobí. Taková výchylka však není podepřena žádnými legitimními důvody, které by mimořádně nastaly. Jde o extrémní nahodilost, zakládající diametrální rozdíly v přístupu k osobám ve stejném postavení. Těmto nedůvodným rozdílům nelze poskytnout oporu doslovným jazykovým výkladem a je nutné je překlenout ústavně konformním výkladem. Je přitom evidentní, že v relativně krátké době došlo k navrácení původního režimu, a to právě proto, že mezitímní právní stav byl ústavně neobhajitelný. Je zjevné, že současná právní úprava v § 87 odst. 1 a 3 stavebního zákona odlišuje okruh osob podle § 85 odst. 2 písm. a) a § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona. Není tedy možné tvrdit, že osoby, na jejichž pozemku má být stavba umístěna, jsou pouze osobami přímo dotčenými. Žalobci pak poukázali i na to, že k nesprávnému doručování nejspíše docházelo nejen vůči žalobcům, ale plošně ve vztahu ke všem vlastníkům pozemků. Faktické důsledky praxe správního orgánu tedy mohou být enormní, jelikož desítky vlastníků nemusejí vůbec o záměru do dnešního dne nic tušit. 9. Pod druhým žalobním bodem pak žalobci namítali, že veřejná vyhláška nebyla vůbec vyvěšena na elektronických úředních deskách dotčených obcí, konkrétně obce Žďárek, Frýdštejn a města Hodkovice nad Mohelkou, na jehož území se nachází pozemek žalobců dotčený územním rozhodnutím. Poukázali na to, že na internetových adresách https://www.hodkovicenm.cz/cs/uredni-deska/aktualni-oznameni.html a https://www.hodkovicenm.cz/cs/uredni-deska/archiv-oznameni.html nebylo územní rozhodnutí v období od 18. 12. 2019 do 6. 8. 2020 zveřejněno, ani nebyla zveřejněna informace o něm. Tento závěr, který podle něj platí i pro další dvě uvedené obce dokládali notářským zápisem a dalšími podklady. Dále dodali, že i ke zveřejnění na fyzické desce města Hodkovice nad Mohelkou mělo dojít nedůvodně opožděně od 6. 1. 2020 do 22. 1. 2020, jak vyplývá z potvrzení města zaslaného žalovanému dne 27. 1. 2020, ačkoliv podle potvrzení o doručení do datové schránky žalovaný doručil městu územní rozhodnutí dne 19. 12. 2019. Žalovaný tak vyznačil právní moc územního rozhodnutí dnem 21. 1. 2020, bez jakéhokoliv ověření vyvěšení dokumentu na úřední desce města fyzicky i dálkovým přístupem, ačkoliv obce ke zveřejnění žalovaný sám vyzval v rozdělovníku územního rozhodnutí i e-mailem ze dne 7. 1. 2020. Žalobci proto namítali, že v takovém případě bylo doručováno v rozporu s § 25 odst. 3 správního řádu. 10. Žalobci konečně dodali, že na věcném přezkumu územního rozhodnutí (věcném posouzení jejich rozkladů) je dán veřejný zájem. Vlastní umístění stavby podle nich předsta