3 As 8/2007 — Nejvyšší správní soud

18 A 61/2020- 53 - text 22 18 A 61/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Sabola a soudců Mgr. Martina Lachmanna a Mgr. Jana Ferfeckého v právní věci žalobce: AutoMax Group s.r.o., IČO 43873588, sídlem K Hájům 1233/2, Praha 5, zastoupený doc. JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D., advokátem sídlem Týnská 633/12, Praha 1 proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví sídlem Antonína Čermáka 1057/2A, Praha 6 za účasti: GAT Automobiltechnologie Holding GmBH sídlem Alt Saale 2, Uhlstädt-Kirchhasel, Spolková republika Německo, zastoupený Mgr. Pavlem Panákem, patentovým zástupcem sídlem Ječná 243/39a, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 28. 7. 2020, čj. O-128034/D20051527/2020/ÚPV takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se žalobou podanou dne 23. 9. 2020 domáhá zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též „předseda Úřadu“) ze dne 28. 7. 2020, čj. O-128034/D20051527/2020/ÚPV (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým předseda Úřadu zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též „Úřad“) ze dne 27. 4. 2020, čj. O-128034/D18112009/2018/ÚPV (dále též „Prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím Úřad rozhodl na základě návrhu osoby zúčastněné na řízení podle § 31 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 441/2003 Sb.“), o zrušení obrazové ochranné známky žalobce č. 215178 v barevném provedení [OBRÁZEK] (dále též „napadená ochranná známka“), z důvodu jejího neužívání, a to s účinky ex nunc. 3. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 28. 7. 2020. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 4. Předseda Úřadu v odůvodnění Napadeného rozhodnutí rekapituloval závěry vyslovené v Prvostupňovém rozhodnutí. Současně shrnul obsah podaného rozkladu a procesního podání osoby zúčastněné na řízení v rámci řízení o rozkladu. Předseda Úřadu dále rekapituloval relevantní právní úpravu, včetně přechodných ustanovení k novelizaci zákona č. 441/2003 Sb. provedené zákonem č. 286/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví (zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví), a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 286/2018 Sb.“) 5. Dále poukázal na to, že napadená ochranná známka byla do rejstříku zapsána dne 25. 1. 1999 s datem práva přednosti ode dne 1. 12. 1997 pro následující výrobky zařazené do tříd mezinárodního třídění výrobků a služeb: (3) hygienické přípravky, toaletní potřeby, přípravky pro čištění, leštění, odmašťování a broušení, deodoranty, mýdla, pleťová mléka, pěny po holení; (4) mazadla; (8) ruční holicí strojky, břity; (12) plastové a kovové autodoplňky; (16) papír, lepenka a výrobky z těchto materiálů, papírenské zboží, lepicí pásky; (18) kůže, imitace kůže, kůže na čištění povrchů automobilů a autoskel; (21) mycí houby, plastové autodoplňky; (24) tkaniny k čištění povrchu automobilů. 6. Uvedl, že ke dni podání návrhu na zrušení napadené ochranné známky (tj. dne 23. 11. 2018) uplynulo více než pět let od jejího zápisu do rejstříku, čímž je splněna časová podmínka stanovená v § 13 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb. Rozhodným pětiletým obdobím k prokázání řádného užívání napadené ochranné známky je přitom dle předsedy Úřadu doba počínající dnem 22. 11. 2013 a končící dnem 22. 11. 2018. Na str. 11 Napadeného rozhodnutí pak předseda Úřadu rekapituloval doklady předložené žalobcem v průběhu řízení vedeného Úřadem. 7. V návaznosti na to předseda Úřadu poznamenal, že žalobce nenapadá závěry Úřadu ohledně zjištění, že na uvedených důkazech se nacházejí jiná zde uvedená označení, avšak nikoliv přímo napadená ochranná známka v registrované podobě. S poukazem na § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), proto předseda Úřadu v daném směru odkázal na závěry uvedené na str. 7 Prvostupňového rozhodnutí. 8. Jádrem rozkladových námitek je dle předsedy Úřadu tvrzení, že Úřad nesprávně posoudil vyobrazení uvedených označení nacházejících se na předložených důkazech, když neuznal jejich relevanci k prokazování řádného užívání napadené ochranné známky ve smyslu § 13 odst. 2 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. Tvrzené pochybení Úřadu se přitom žalobce podle předsedy Úřadu snaží dokazovat konstrukcí o potenciální zaměnitelné podobnosti zaniklé ochranné známky č. 308573 v barevném provedení [OBRÁZEK] (jejímž byl rovněž vlastníkem, a která je ve své podstatě obsažena ve všech zmiňovaných na důkazech užívaných označeních) a napadené ochranné známky ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., přičemž dovozuje, že jsou-li uvedené ochranné známky zaměnitelně podobné, je pro prokazování řádného užívání napadené ochranné známky dostatečné i její užívání v podobě zaniklé ochranné známky, neboť tím údajně nedojde ke změně její rozlišovací způsobilosti ve smyslu § 13 odst. 2 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. 9. V reakci na to předseda Úřadu na str. 12 – 15 Napadeného rozhodnutí vysvětlil rozdíly v řízení, jehož předmětem je zrušení ochranné známky z důvodu neužívání, oproti řízení, v němž je posuzována pravděpodobnost záměny podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., přičemž uzavřel, že účel těchto známkových řízení je diametrálně odlišný. Posouzení otázky, zda označení, jež se vyskytují na předložených důkazech, mohou být považována ve smyslu § 13 odst. 2 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. za označení, jež jsou natolik blízká zapsané ochranné známce, že mohou prokázat její řádné užívání, neboť se od ní liší jen prvky neměnícími její rozlišovací způsobilost, nelze podle předsedy Úřadu s ohledem na jím uváděné důvody směšovat s problematikou zkoumání podobnosti označení (resp. pravděpodobnosti záměny) ve smyslu námitkového důvodu podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb. Podle předsedy Úřadu jde o dvě rozdílná a nezávislá řízení, ve kterých jsou uplatňována jiná kritéria, přístupy i principy. V zásadě lze podle předsedy Úřadu konstatovat, že zrušení ochranné známky z důvodu jejího neužívání není podmíněno možnou (ne)existencí pravděpodobnosti záměny s jinou ochrannou známkou. Z tohoto důvodu shledal předseda Úřadu rozkladovou argumentaci založenou na tvrzeních o údajné zaměnitelné podobnosti napadené a zaniklé ochranné známky pro dané řízení o návrhu na zrušení napadené ochranné známky ve smyslu § 31 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. (včetně odkazů na související judikaturu, resp. prohlášení) zcela irelevantní a nepřípadnou. 10. Žalobci se dle předsedy Úřadu nepodařilo vyvrátit závěr Úřadu, že označení, které tvoří základ označení užívaných na předložených důkazních materiálech, není označením, které by se ve smyslu § 13 odst. 2 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. od napadené ochranné známky lišilo pouze v prvcích neměnících její rozlišovací způsobilost, resp., které by mohlo prokazovat její řádné užívání. Vyjma irelevantní argumentace založené na mylném přesvědčení žalobce o možnosti aplikace závěrů v rámci fiktivního posouzení podobnosti, resp. pravděpodobnosti záměny jeho zaniklé a napadené ochranné známky ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb. v řízení o návrhu na zrušení napadené ochranné známky podle § 31 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., obsahuje podle předsedy Úřadu rozklad jen obecné tvrzení o nesprávnosti závěru Úřadu, který neuznal v rámci předložených důkazů užívání označení založených na logu coby řádné užívání napadené ochranné známky ve smyslu § 13 odst. 2 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. Toto tvrzení však nebylo podle předsedy Úřadu podpořeno žádnou další konkrétní relevantní právní argumentací vyjma povšechného přesvědčení žalobce, že „doprovodné prvky“ označení užívaných na jím předložených důkazech nemění rozlišovací způsobilost napadené ochranné známky ve smyslu uvedeného ustanovení. K tomu přitom předseda Úřadu odkázal na závěry vyslovené Úřadem na str. 9 a 10 Prvostupňového rozhodnutí, kde se dle předsedy Úřadu k těmto otázkám Úřad zevrubně vyjádřil. Dle předsedy Úřadu je toto odůvodnění logické, vyčerpávající a v souladu s dosavadní ustálenou rozhodovací praxí Úřadu. Uzavřel, že protože nebylo prokázáno, že by napadená ochranná známka byla v rozhodném období řádně užívána, bylo nutné ji s odvoláním na § 31 odst. 1 písm. a