4 Afs 14/2017 — Nejvyšší správní soud

18 Af 11/2021- 49 - text 20 18 Af 11/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Aleše Sabola a Mgr. Bc. Jana Ferfeckého v právní věci žalobce: Janssen-Cilag s.r.o., IČO: 27146928, sídlem Walterovo náměstí 329/1, Jinonice, 158 00 Praha 5, zastoupené Mgr. Bc. Janem Spáčilem, LL.M., advokátem, sídlem Italská 2581/67, Praha 2 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 4. 2021, čj. X takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 27. 4. 2021, čj. X, a rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, územního pracoviště pro Prahu 2 ze dne 23. 4. 2020, čj. X, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, Mgr. Bc. Jana Spáčila, LL.M., advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se žalobou podanou dne 28. 6. 2021 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 4. 2021, čj. X (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil dodatečný platební výměr vydaný Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, územním pracovištěm pro Prahu 2 (dále jen „správce daně“ nebo „správní orgán prvního stupně“) ze dne 23. 4. 2020, čj. X (dále jen „Prvostupňové rozhodnutí“ nebo „Dodatečný platební výměr“), kterým správce daně žalobci za zdaňovací období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 podle § 147 a § 143 odst. 1 a 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), doměřil z moci úřední daň z příjmů právnických osob vyšší o částku 2 053 330 Kč a současně uložil uhradit penále podle § 251 odst. 1 písm. a) daňového řádu ve výši 20 % z částky doměřené daně, tj. 410 666 Kč. 2. Žalobci byla daňová povinnost doměřena jako právnímu nástupci společnosti Actelion Pharmaceuticals CZ, s.r.o., IČO: 289 98 871, když na něho přešla daňová povinnost právního předchůdce v důsledku fúze sloučením ke dni 1. července 2019 jakožto na nástupnickou společnost. Podstata sporu se týká právním předchůdcem v daňovém přiznání za předmětné zdaňovací období uplatněného odečtu na ř. 242 podle § 34 odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění rozhodném pro předmětné zdaňovací období (dále jen „ZDP“), na podporu výzkumu a vývoje (dále též „VaV“) ve výši 8 473 734 Kč. 3. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 27. 4. 2021. II. Rozhodnutí žalovaného (Napadené rozhodnutí) 4. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí nejprve stručně zrekapituloval skutkový stav a předchozí průběh daňového řízení. Poté v návaznosti na provedenou sumarizaci odvolacích důvodů popsal právní základ věci a na str. 5 – 17 Napadeného rozhodnutí jej posléze aplikoval na posuzovaný případ. 5. Žalovaný konstatoval, že daňová kontrola u žalobce byla zahájena dne 17. 5. 2017 v souladu s § 88 odst. 1 daňového řádu, a to ve lhůtě pro stanovení daně podle § 148 odst. 1 daňového řádu. Ode dne zahájení daňové kontroly tak podle § 148 odst. 3 daňového řádu počíná běžet nová tříletá lhůta, která skončila dne 18. 5. 2020. Napadené rozhodnutí o stanovení daně bylo žalobci doručeno dne 4. 5. 2020, tj. v posledních 12 měsících před uplynutím dosavadní lhůty pro stanovení daně. Na základě § 148 odst. 2 písm. b) daňového řádu se přitom tato lhůta podle žalovaného prodlužuje o 1 rok, tj. do 18. 5. 2021. 6. Žalovaný dále uvedl, že dne 21. 2. 2017 bylo žalobci doručeno oznámení o provedení místního šetření čj. X ve věci daně z příjmů za zdaňovací období roku 2013, 2014 a 2015. Toto šetření proběhlo dle žalovaného dne 9. 3. 2017 v rámci vyhledávací činnosti správce daně. Předmětem tohoto jednání bylo prověření náležitostí a obsahů projektů k VaV za výše uvedená období, včetně prvotních podkladů. S poukazem na obsah protokolu o místním šetření čj. X (dále též „Protokol o místním šetření“) žalovaný rekapituloval podklady vyžádané správcem daně na tomto jednání a obsah otázek kladených zástupci žalobce. Dle žalovaného je patrné, že se správce daně zaměřil pouze na zjištění obecných informací, týkající se žalobce. Tímto prováděl de facto pouhé „mapování terénu“, jak je uvedeno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2005, čj. 1 Afs 70/2004 - 80, jenž řeší situaci, kdy došlo k doměření daně pouze na základě výsledků získaných při místním šetření, aniž by byla zahájena a provedena daňová kontrola, a nebyla tak zachována všechna práva, která jsou daňovému subjektu garantována právě daňovou kontrolou. 7. Vlastní dokazování pak správce daně prováděl dle žalovaného až v rámci řádně zahájené daňové kontroly, o čemž svědčí např. jím označené vydané výzvy k prokázání skutečností. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2017, čj. 4 Afs 14/2017 - 36, který žalobce rovněž cituje, řeší dle žalovaného situaci týkající se ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu, kdy správce daně vydal výzvu k předložení dokladů v rámci místního šetření, ačkoliv žádné místní šetření ve smyslu § 80 daňového řádu neprováděl. Tím požadoval takový rozsah informací a takovým postupem, který odpovídá daňové kontrole. 8. V případě žalobce měl správce daně dle žalovaného před provedeným místním šetřením informace pouze dostupné z jeho spisu, tedy daňová přiznání včetně příloh. V průběhu místního šetření tedy shromažďoval podkladové informace pro samotné daňové řízení (daňovou kontrolu) za účelem získání prvotních (obecných) informací o výzkumné činnosti daňového subjektu. Žalovaný přisvědčil žalobci potud, že část dokumentů a dokladů použitých při daňové kontrole byla správci daně předložena již v rámci místního šetření, jak je uvedeno ve zprávě o daňové kontrole na str. 2 – 3. Jak ale rovněž vyplývá z Protokolu o místním šetření, správce daně získal tyto doklady v součinnosti s žalobcem v souladu s § 78 odst. 1 a § 80 a násl. daňového řádu, podle kterého může správce daně vyhledávat důkazní prostředky a zjišťovat plnění povinností daňového subjektu při správě daní před zahájením řízení, přičemž dle § 78 daňového řádu může správce daně tyto získané doklady a informace o daňovém subjektu využít v daňovém řízení ke stanovení daně. Získané důkazní prostředky v rámci místního šetření tedy podle žalovaného mohou být a následně také byly použity v předmětném daňovém řízení. Žalovaný nesouhlasil s žalobcem v tom, že by provedené místní šetření svým rozsahem materiálně odpovídalo daňové kontrole (poukazoval na přitom porovnání seznamu dokumentů předložených v rámci místního šetření a seznamu dokumentů předložených v průběhu daňové kontroly) rovněž vzhledem k plnému rozsahu prováděné daňové kontroly. 9. Správce daně tak dle žalovaného nezastíral daňovou kontrolu po formální stránce institutem místního šetření. Daňová kontrola byla zahájena řádně až po provedeném porovnání tiskových sestav z účetnictví, doložených žalobcem právě v rámci místního šetření, s podaným daňovým přiznáním k DPPO, provedením finanční analýzy. V tento okamžik nemohlo být dle žalovaného zřejmé, že došlo k porušení § 34 odst. 4 ZDP. Bez získání dalších důkazních prostředků by nebylo možné zjistit vztahy v rámci holdingu a prověřit, jak spolupráce skutečně funguje, resp. co je činností žalobce. Zároveň bylo žalobci podle žalovaného v rámci daňové kontroly umožněno uplatnit svá práva včetně možnosti vyjádřit se k výsledku kontrolního zjištění a navrhovat jeho doplnění. 10. V této souvislosti žalovaný dále nepřisvědčil námitce poukazující na nezákonnost penále dle § 251 daňového řádu. Na základě informací, které měl správce daně z místního šetření k dispozici, nemohl podle žalovaného dostatečně konkretizovat výzvu k podání dodatečného daňového přiznání, aniž by prověřil další prvotní doklady např. náklady na dary, reprezentaci, meeting and events, členské příspěvky apod. Tyto pochybnosti mohl správce daně ověřit pouze již v rámci daňové kontroly. Tvrzení žalobce, že daňová kontrola byla výslovně omezena právě na uplatnění odečtů VaV podle § 34 ZDP, se dle žalovaného zcela nezakládá na pravdě, neboť byla zahájena v rozsahu všech skutečností rozhodných pro správné zjištění a stanovení daně, včetně oprávněnosti uplatněného odpočtu na VaV. Ani uplatnění odpočtu na VaV však nebylo podle žalovaného možné na základě získaných materiálů v rámci místního šetření dostatečně prověřit. Pro uplatnění předmětné odčitatelné položky od základu daně ve formě odpočtu na výzkum a vývoj vymezuje ZDP několik podmínek, které musí být kumulativně splněny. Žalovaný konstatoval, že si dokáže představit situaci, když by správce daně vystavěl svoji argumentaci o neakceptaci odpočtu na VaV pouze na formální stránce, přičemž byl předložen již při místním šetření seznam projektů a jeden vzorový projekt VaV. V daném případě však nosná argumentace správce daně cílí dle žalovaného na nesplnění věcných požadavků a správce p