9 As 13/2019 — Nejvyšší správní soud

19 A 8/2020- 36 - text 12 pokračování 19A 8/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: Mgr. I. Š., IČO: X sídlem X zastoupený advokátkou Mgr. Kateřinou Krkoškovou sídlem Kubelíkova 1189/29, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, IČO: 000 25 429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 19. 5. 2020, č. j. MSP-55/2019-ODKA-ROZ/3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 19. 5. 2020, č. j. MSP-55/2019-ODKA-ROZ/3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ministryně spravedlnosti podle ust. § 152 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 152 odst. 5 a § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změnila výrok II. rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (dále též „žalovaný“, kterým je obecně označována též ministryně spravedlnosti, nemá-li rozlišení význam pro kontext odůvodnění), ze dne 28. 8. 2019, č. j. MSP-21/2019-OINS-SRIS/10 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a to tak, že žalobci byla za přestupek uvedený ve výroku I. podle ust. § 36b odst. 4 písm. a) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 312/2006 Sb.“) uložena pokuta ve výši 7 700 Kč splatná ve lhůtě 30 dnů na účet Ministerstva spravedlnosti; ve zbytku byl rozklad žalobce ze dne 17. 9. 2019 proti prvostupňovému rozhodnutí zamítnut podle ust. § 152 odst. 6 písm. b) správního řádu. 2. Prvostupňovým rozhodnutím Ministerstvo spravedlnosti rozhodlo ve výroku I. tak, že žalobce je vinen tím, že nepředložil v období od 1. 1. 2019 do 28. 2. 2019 Ministerstvu spravedlnosti doklad o tom, že pojištění odpovědnosti za škodu po celou dobu výkonu funkce insolvenčního správce v kalendářním roce 2018 trvalo, čímž porušil ust. § 14 odst. 3 zákona č. 312/2006 Sb., a spáchal tím přestupek podle ust. § 36b odst. 1 písm. e) téhož zákona, ve výroku II. tak, že za přestupek specifikovaný ve výroku I. se žalobci podle ust. § 36b odst. 4 písm. a) zákona č. 312/2006 Sb. ukládá pokuta ve výši 17 000 Kč, dále rozhodlo o splatnosti této pokuty, ve výroku III. byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady správního řízení paušální částkou. II. Žalobní body 3. Žalobce připustil, že k danému pochybení u něj došlo, stalo se to však ryze administrativní chybou, jakmile se o tom žalobce dozvěděl, obratem zjednal nápravu a žalovanému předmětný doklad předložil, vyplývá to též z napadeného rozhodnutí, dle kterého byl dne 16. 4. 2019 žalobci doručen příkaz a téhož dne zaslal žalobce žalovanému potvrzení. Z něj je patrné, že žalobce měl sjednáno povinné pojištění odpovědnosti za škodu po celou dobu výkonu funkce, přičemž v posledních několika letech je měl sjednáno v maximální možné výši 100 000 000 Kč. S ohledem na to žalobce namítal, že nebyla naplněna materiální stránka přestupku, neboť vytýkané jednání neporušuje ani neohrožuje zájem společnosti. Žalobce měl po celou dobu výkonu funkce platně sjednané pojištění odpovědnosti za škodu, pouhé neinformování správního orgánu nemůže porušit ani ohrozit zájem společnosti. Administrativní chybou mohlo dojít pouze k formálnímu naplnění zákonných znaků ust. § 14 odst. 3 zákona č. 312/2006. Žalobce v každém insolvenčním řízení předkládá soudu platné a aktuální potvrzení o sjednání pojištění, spáchání přestupku je pouze formální. 4. Měl za to, že uložená sankce je nepřiměřeně vysoká, jde o nejméně závažný druh přestupku (pokud se vůbec o přestupek jedná). Žalobci je známo, že v minulosti byly pro stejný přestupek při shodných skutkových okolnostech žalovaným ukládány pouze symbolické sankce, žalovaný tak v tomto případě nepostupoval konzistentně. Přestupek byl spáchán nedbalostní a administrativní chybou zaměstnance žalobce, jde o ojedinělý exces, tato chyba byla ihned po zjištění napravena. Žalobce funkci insolvenčního správce vykonává již řadu let od 9. 5. 2003, za celou dobu mu ze strany žalovaného nebyla udělena žádná sankce a v souvislosti s výkonem této funkce s ním nebylo zahájeno žádné správní řízení, před účinností insolvenčního zákona vykonával funkci správce konkurzní podstaty, ani v této souvislosti mu nebyla uložena žádná sankce a nebylo s ním zahájeno žádné správní řízení, po celou dobu řádně plnil své zákonné povinnosti. Pro úplnost uvedl, že je již od roku 2005 ČNB veden v několika seznamech správců a likvidátorů subjektů kapitálového trhu, kdy se jedná o velmi zodpovědnou a náročnou funkci přímo související s výkonem funkce insolvenčního správce, ani v této souvislosti mu nikdy nebyla uložena žádná sankce, ani nebylo zahájeno kárné či jiné sankční řízení. 5. Navrhl, aby napadené rozhodnutí a prvostupňové rozhodnutí byla zrušena, věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že skutek vymezený v napadených rozhodnutích není přestupkem ve smyslu ust. § 36b odst. 1 písm. e) zákona č. 312/2006 Sb., a aby bylo žalovanému uloženo uhradit žalobci náklady řízení. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě upozornil, že s identickými námitkami žalobce ohledně materiální stránky přestupku se již vypořádal v obou správních rozhodnutích. 7. Měl za to, že materiální stránka přestupku byla naplněna, konkrétní okolnosti případu (míra zavinění, vztah pachatele k jednání, způsob spáchání, atd.) nemají u těchto správních deliktů na naplnění materiální stránky žádný vliv (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2012, č. j. 9 As 34/2012-28), zavinění zde není vyžadováno. Je tudíž irelevantní, pokud byl přestupek spáchán administrativním pochybením, i to, že žalobce požadovaný doklad zaslal obratem po zjištění svého pochybení, tyto skutečnosti by mohly mít vliv pouze v rámci úvah o uložení trestu. Odkázal na bod 20 prvostupňového rozhodnutí ohledně vysvětlení společenské škodlivosti a dále na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2020, č. j. 9 A 90/2017-60 a Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2020, č. j. 6 As 93/2020-25. 8. Uvedl, že materiální stránka přestupku již byla naplněna samotným nesplněním informační povinnosti dle ust. § 14 odst. 3 zákona č. 312/2006 Sb., došlo tím k porušení chráněného zájmu na periodické informovanosti dohledového orgánu o stálé existenci pojištění insolvenčního správce za uplynulý rok. K namítanému zasílání potvrzení o pojištění insolvenčním soudům odkázal na ustálenou rozhodovací praxi Městského soudu v Praze a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2020, č. j. 8 As 33/2019-48. Není rozhodné, že žalobce měl příslušné pojištění sjednáno, ustanovení o informační povinnosti má jiný účel, i s touto námitkou se již žalovaný vypořádal. 9. K výši sankce uvedl, že původní nepřiměřená sankce 17 000 Kč byla napadeným rozhodnutím snížena, žalovaný zde přihlédl ke všem skutečnostem, tedy k povaze a závažnosti přestupku, k zájmu chráněnému příslušným ustanovením zákona, ke způsobu spáchání přestupku, k okolnostem daného případu i k samotné osobě žalobce, po jejich zhodnocení dospěl k závěru, že je vhodné výši uložené pokuty snížit na 7 700 Kč, tato výše je spravedlivá a přiměřená. Její výše se nijak neodchyluje od správní praxe žalovaného, v ostatních skutkově obdobných případech byla též ukládána pokuta při dolní hranici zákonem stanoveného rozmezí, které umožňuje uložit pokutu až do 100 000 Kč. 10. Měl za to, že byly shromážděny všechny nutné podklady k vydání napadeného rozhodnutí, které považoval za zákonné a přezkoumatelné, uložená sankce je trestem přiměřeným a spravedlivým. Navrhl, aby žaloba byla zamítnuta, přičemž však žalovaný nemá nárok na náhradu nákladů řízení. IV. Obsah správního spisu 11. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné z hlediska předmětu řízení. 12. Ministerstvo spravedlnosti vydalo dne 15. 4. 2019 pod č. j. MSP-21/2019-OINS-SRIS/4 příkaz, kterým žalobce shledalo vinným tím, že v období od 1. 1. 2019 do 28. 2. 2019 nepředložil doklad o tom, že pojištění odpovědnosti za škodu po celou dobu výkonu funkce insolvenčního správce v kalendářním roce 2018 trvalo, porušil tedy ust. § 14 odst. 3 zákona č. 312/2006 Sb., a spáchal tím přestupek dle ust. § 36b odst. 1 písm. e) daného zákona. Za tento přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 17 000 Kč. 13. Žalobce podal dne 23. 4. 2019 proti příkazu odpor, ve kterém namítal, že svou chybu obratem napravil, nebyla naplněna materiální stránka přestupku, navrhl upuštění od uložení správního trestu, případně uložení trestu napomenutí. 14. Prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno dne 28. 8. 2019, v odůvodnění se Ministerstvo spravedlnosti na straně 4-6 vyjádřilo k námitkám žalobce, uvedlo, že daný přestupek je spáchán již nesplněním informační povinnosti jednou ročně v období od 1. 1. do 28. 2. (resp. 29. 2.), čímž je