2 As 431/2018 — Nejvyšší správní soud

3 A 158/2018- 79 - text 14 3A 158/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudkyň JUDr. Ludmily Sandnerové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: T. a p., v.o.s., sídlem v P., zastoupená advokátem Mgr. Vojtěchem Novotným sídlem Karlovo náměstí 671/24, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 10. 5. 2018 č. j. X, ve spojení s rozhodnutím prvostupňového správního orgánu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět přezkumu 1. Žalobkyně (insolvenční správce) se domáhá u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) zrušení rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 10. 5. 2018 č. j. X (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto o jejím rozkladu podaném proti rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (dále též „prvostupňový správní orgán“ či „ministerstvo“) ze dne 2. 1. 2018 č. j. X (dále též „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že se rozklad zamítá a prvostupňové rozhodnutí se potvrzuje. Žalobkyně navrhuje zrušení nejen napadeného, ale i prvostupňového rozhodnutí a přiznání náhrady jejích nákladů v soudním řízení. 2. Ve správním řízení byla žalobkyně uznána vinnou spácháním správního deliktu (dnes přestupku) podle § 36b odst. 1 písm. d) bodu 2. zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „ZIS“). Žalobkyně byla uznána vinnou na základě kontrolních zjištění prvostupňového správního orgánu o tom, že se osobě pověřené žalobkyní nepodařilo v provozovně žalobkyně jako insolvenčního správce na adrese Domažličky 12, p. Bolešiny během kontroly provedené dne 13. 3. 2017 na výzvu kontrolujících osob [v rozporu s § 5a odst. 8 ZIS a § 4 odst. 2 písm. a) a b) vyhlášky č. 355/2013 Sb., o úředních hodinách provozovny, o označování sídla a provozovny a o činnostech, které je insolvenční správce povinen zajišťovat v provozovně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), později zrušené a nahrazené vyhláškou č. 121/2019 Sb., o materiálním vybavení a standardech výkonu funkce insolvenčního správce] vyhledat ve spisové dokumentaci ve věci dlužníka paní V. H., sp. zn. X, přílohu pohledávky věřitele, konkrétně fakturu č. 7310261974 (dále jen „faktura“). Za tento správní delikt byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 90 000,- Kč a povinnost k náhradě nákladů správního řízení. 3. Na tom podle napadeného rozhodnutí (bod 48. odůvodnění, obdobně bod 8. odůvodnění prvostupňového rozhodnutí) nemůže nic změnit ani skutečnost, že následně, dne 3. 4. 2017, bylo ministerstvu doručeno podání žalobkyně, jehož přílohou byl printscreen úložiště ze dne 31. 3. 2017 a kopie faktury č. 7310261974, jímž žalobkyně dokládala, že v době kontroly byla faktura nahraná na úložiště, a tedy dohledatelná. Skutečnost, zda předmětná faktura byla nahrána na úložiště nebo zda byla dohledatelná, je v posuzované věci irelevantní, neboť správního deliktu se žalobkyně dopustila tím, že jí pověřená osoba nebyla schopná v průběhu kontroly fakturu vůbec dohledat. II. Žalobní body 4. Žalobkyně úvodem konstatuje, že byla oběma správními rozhodnutími přímo zkrácena na svých právech, protože obě rozhodnutí jsou nezákonná. Jednání žalobkyně nenaplňuje skutkové znaky předmětného správního deliktu a v postupu správních orgánů lze shledat natolik závažné procesní nedostatky, jejichž vlivem došlo k vydání nezákonných rozhodnutí. Správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav, nezhodnotily veškeré rozhodné okolnosti tvrzené žalobkyní a dospěly k nesprávným právním i skutkovým závěrům. Námitky žalobkyně uplatněné v podané žalobě lze rozdělit do těchto žalobních bodů: 5. V prvním žalobním bodě žalobkyně namítá, že se předmětného správního deliktu nemohla dopustit toliko tím, že pověřená osoba nebyla s to během kontroly vyhledat jednu jedinou listinu. Žalobkyně rozvádí, že v úředních hodinách na adrese provozovny řádně, soustavně a dlouhodobě vykonávala činnost insolvenčního správce prostřednictvím pověřené osoby a skutečnost, že pověřená osoba nebyla během kontroly učiněné dne 13. 3. 2017 schopná dohledat jediný dokument, tj. přílohu k pohledávce věřitele – fakturu č. 7310261974 v insolvenčním řízením vedeném pod sp. zn. X, nemůže naplňovat skutkovou podstatu správního deliktu podle § 36b odst. 1 písm. d) bodu 2. ZIS. Kontrolní orgán navíc během kontroly řádně nespecifikoval vyhledávanou přílohu pohledávky a neuvedl, ke které přihlášce má příloha pohledávky patřit a ke které pohledávce se má vztahovat. Pověřená osoba tak ani nemohla danou listinu dohledat. Žalovaný měl vzít v úvahu, že příloha pohledávky byla v době kontroly ve spisovém materiálu obsažena a že byla nahrána na externí elektronické úložiště, a tak byla prostřednictvím vzdáleného přístupu k dispozici. V dané věci tedy došlo pouze k administrativnímu pochybení, jelikož pověřené osobě se pouze nepodařilo v krátkém čase dohledat jediný dokument. Nevyhledání jediného dokumentu nelze podle žalobkyně označit za celkové nevykonávání činnosti insolvenčního správce v dané provozovně. Jedno administrativní pochybení nelze posoudit tak, že činnost insolvenčního správce nebyla v dané provozovně vůbec vykonávána. Tímto způsobem by mohl kontrolní orgán dojít k závěru o nevykonávání činnosti insolvenčního správce prakticky vždy a při každé obdobné kontrole. Žalobkyně v tomto kontextu dále připomíná, že insolvenční spisy byly vedeny prostřednictvím dálkového přístupu a prostřednictvím pověřené osoby byly rovněž přístupné. Dále žalobkyně konstatovala, že v provozovně vykonávala činnost po celou dobu její existence, a to i po předmětné kontrole, a nikdy neobdržela od kontrolních orgánů žádnou výtku. Tyto okolnosti pak správní orgány zhodnotily jen ve vztahu k výši ukládané sankce a jinak je zcela opominuly. Podle žalobkyně je smyslem předmětné skutkové podstaty správního deliktu potrestání insolvenčních správců, označujících fiktivní provozovny, v nichž svoji činnost fakticky nevykonávají vůbec. V dané věci žalobkyně prokázala, že ve své provozovně řádně a dlouhodobě vykonávala činnost v úředních hodinách, a nemohla proto naplnit předmětnou skutkovou podstatu správního deliktu. 6. Ve druhém žalobním bodě žalobkyně namítá nezákonnost provedené kontroly. Faktický průběh kontroly s ohledem na její obsah a časový rozsah ani neumožňoval dohledání předmětného nedostatečně specifikovaného dokumentu. Kontrola probíhala najednou u všech devíti insolvenčních správců, kteří mají na dané provozovně zapsánu svou činnost, a kontrola navíc probíhala pouhou 1 hodinu a 45 minut, přičemž pověřená osoba plnila pokyny kontrolujících osob ohledně devíti subjektů zároveň. Skutečnost, že kontrolní orgán kontrolu prováděl hromadně a zahájil ji 1 hodinu a 45 minut před koncem úředních hodin provozovny, nelze klást k tíži žalobkyně. Žalobkyně také konstatovala, že na malé vesnické provozovny by neměly být kladeny tak vysoké nároky, a to již jen z důvodu, že na těchto méně frekventovanějších provozovnách nemusí být dostupné vysokorychlostní internetové připojení. Tyto provozovny jsou benefitem pro místní obyvatele, kteří tak kvůli insolvenčním řízením nemusejí cestovat do větších měst. Žalovaný tyto okolnosti pominul. Je zcela iluzorní, že by danou provozovnu bez ohlášení navštívily osoby kladoucí naráz požadavky v devíti různých řízeních všech insolvenčních správců, a to v rozsahu podrobného prohledávání jednotlivých insolvenčních spisů při pátrání po jednom konkrétním dokumentu, navíc souběžně s nutností předložit kompletní seznamy nápadu všech devíti insolvenčních správců. Požadavek hospodárnosti kontroly nemůže podle žalobkyně vést k poškození práv kontrolovaných subjektů. Kontrolní orgán tedy podle žalobkyně během kontroly porušil základní zásady správního řádu a § 9 písm. a), b) a c) kontrolního řádu (zákon č. 255/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů). 7. Žalobkyně rovněž poukázala na rozhodnutí prvostupňového správního orgánu č. j. X, kterým byla v rámci autoremedury napravena chyba tohoto orgánu, ke které došlo při kontrole jednoho z dalších insolvenčních správců, kteří v dané provozovně realizují svou činnost. Žalobkyně uvedla, že v daném případě se měl jiný insolvenční správce činný v dané provozovně a zastoupený stejnou pověřenou osobou dopustit stejného pochybení jako žalobkyně, přičemž z důvodu chybné specifikace dokumentu ze strany kontrolního orgánu při jeho vyhledávání během kontroly došlo k přehodnocení původních závěrů kontrolního orgánu o tom, že došlo ke spáchání správního deliktu podle § 36b odst. 1 písm. d) bodu 2. ZIS. Důvodem byla skutečnost, že tento nedostatečně specifikovaný dokument nebylo během kontroly možno dohledat. Stejný procesní postup měl být zvolen u žalobkyně, neboť skutková situace je zcela totožná. 8. Ve třetím žalobním bodě žalobkyně namítá, že v dané věci nebylo během řízení o rozkladu