8 Afs 15/2007 — Nejvyšší správní soud

3 Af 23/2017- 112 - text 22 3Af 23/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Jana Ryby ve věci žalobkyně: BSB 1881, s. r. o., IČO 27145310 sídlem Kubelíkova 1780/21, 130 00 Praha 3 zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Vaníčkem sídlem Šaldova 466/34, 186 00 Praha 8 proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 4. 2017 č. j. 3502-11/2017-900000-304.1, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného Generálního ředitelství cel, jímž žalovaný změnil rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu (dále též „správce daně“) ze dne 10. 9. 2015 č. j. 138758/2015-510000-32.1 (dále též „platební výměr“) tak, že nově vyměřil žalobkyni spotřební daň z tabákových výrobků za zdaňovací období listopad 2013 ve výši 24 812 448 Kč podle § 9 odst. 3 písm. e) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZSD“) a § 4 odst. 1 písm. f) ZSD s přihlédnutím k § 92, § 93 odst. 1 a § 145 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „DŘ“), kdy za základ pro vyměření spotřební daně u tabáku řezaného, popřípadě jinak děleného, krouceného nebo lisovaného do desek, který je možné kouřit bez dalšího průmyslového zpracování (§ 101 odst. 3 písm. c) bod 1 ZSD), uvedl množství 14 114,339 kg vybraných výrobků, a za základ pro vyměření spotřební daně u tabákového odpadu upraveného pro prodej konečnému spotřebiteli, který je možné kouřit (§101 odst. 3 písm. c) bod 2 ZSD), uvedl množství 1 061,47 kg vybraných výrobků. 2. Proti oběma rozhodnutím brojí žalobkyně podanou žalobou. Uplatněné námitky lze rozdělit do těchto žalobních bodů: 3. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost způsobu stanovení daně. Uvádí, že správce daně vyměřil platebním výměrem daň podle pomůcek, v odvolacím řízení na základě dožádání došlo k převážení plnění, tudíž ke změně způsobu stanovení daně na dokazování. Napadené rozhodnutí si proto odporuje, jakým způsobem byla v platebním výměru stanovena daň. Z interní komunikace o převážení tabáku je zřejmé, že žalovaný si je vědom nesprávnosti užití pomůcek v předmětném případě, proto způsob vypořádání se s touto skutečností v napadeném rozhodnutí považuje za hranou dobrých mravů. Žalovaný tím porušil § 8 odst. 3 DŘ, i § 5 odst. 1 DŘ a jeho postup odporuje § 114 odst. 4 DŘ, neboť prováděl dokazování nad rámec odvolacího řízení. Došlo tím ke zkrácení práv žalobkyně ve dvojinstančním daňovém řízení. Podle žalobkyně nebyly splněny podmínky pro stanovení daně pomocí pomůcek. Správce daně, který takto stanovil daň, měl odůvodnit, proč zvolil jednotlivé pomůcky a k jakým polehčujícím okolnostem přihlédl. V platebním výměru uvedené úvahy absentují, rovněž žalovaný se s uplatněnou námitkou nevypořádal. Žalobkyně dále namítá, že před vydáním platebního výměru nebyla seznámena s jednotlivými pomůckami, na jejichž základě správce daně rozhodl o daňové povinnosti žalobkyně. Postup správce daně, který vyměřil daň podle pomůcek, považuje žalobkyně za nezákonný, neboť na výzvu k podání řádného daňového tvrzení ze dne 25. 4. 2014 č. j. 64031/2014-510000-32.1 (dále též „výzva k DP“), nezůstala nečinná ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2015 č. j. 9 Afs 66/2015-36. Správce daně dále porušil § 6 odst. 2 DŘ tím, že s žalobkyní nevedl dialog, nýbrž bez dalšího vyměřil daňovou povinnost podle pomůcek. 4. Ve druhém žalobním bodu namítá žalobkyně nepřezkoumatelnost stanovení základu spotřební daně. Za relevantní považuje výpočet spotřební daně množství tabáku ve stavu ke dni vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit, což je v daném případě k listopadu 2013, a nikoli k listopadu 2016, kdy správce daně z pokynu žalovaného nechal tabák převážit. Během 3 let uskladnění došlo vlivem vlhkosti ke změně jeho objemu a váhy, jak zmínily úřední osoby v protokolu o místním šetření ze dne 28. 7. 2016 č. j. 44314/2016-590000-31, k tíži správce daně. Žalobkyně nesouhlasí se žalovaným, že mají být převáženy pouze prázdné obaly, přesto základ daně byl stanoven na základě převážení ve dnech 6. 11. 2016 až 6. 12. 2016. Na straně 2 výzvy ze dne 30. 1. 2017 č. j. 3502-2/2017-900000-304.1 (dále též „výzva ze dne 30. 1. 2017“) žalovaný uvedl, že základ spotřební daně byl určen dokazováním, a to vynásobením váhy tabákových výrobků, přitom při převažování byly krabice vážené s tabákem. Způsob stanovení základu daně převážením toliko prázdných krabic s následným dopočítáním základu daně nevyplývá z daňového spisu, s takovým postupem žalovaný neseznámil žalobkyni v odvolacím řízení. Pokud by předmět spotřební daně byl k 5. 11. 2013 zjištěn převážením krabic k prosinci 2016, nezákonnost zjištění předmětu spotřební daně by zhojena stejně nebyla, jelikož podle protokolu Celního úřadu pro Pardubický kraj o místním šetření ze dne 28. 7. 2016 č. j. 44314/2016-590000-31 konaného ve skladu celní správy, Klášterec nad Orlicí (dále též „úřední záznam ze dne 28. 7. 2016“), vlivem nesprávného skladování dochází i ke změně váhy obalů. Žalovaný v pokynu ze dne 1. 7. 2016 č. j. 15629-3/2016-900000-304.1 (dále též „pokyn ze dne 1. 7. 2016“), uvedl, že za účelem zjištění přesné hmotnosti základu daně je nutné provést jeho fyzické převážení. Podle žalobkyně jediným způsobem jak ověřit, zda převážení v listopadu/prosinci 2016 bylo použitelné, by bylo vyhotovení znaleckého posudku, který navrhovala, což žalovaný odmítl bez náležitého odůvodnění. 5. Dále žalobkyně namítá, že z napadeného rozhodnutí ani ze spisu nevyplývá, zda základ daně byl stanoven převážením tabáku podle výzvy ze dne 30. 1 2017, či prázdných obalů, jež nabyly na objemu a váze. Z napadeného rozhodnutí není též zřejmé, z jakého množství tabáku je daň vyměřena. Podle výroku napadeného rozhodnutí je základem spotřební daně z tabákových výrobků podle § 102 odst. 3 ZSP množství 15 175,809 kg, tedy 14 114,339 kg tabáku řezaného a 1 061,47 kg tabákového odpadu upraveného pro prodej konečnému spotřebiteli. Celkově vyměřená spotřební daň podle výroku napadeného rozhodnutí je 24 812 448 Kč. Oproti tomu na str. 6 napadeného rozhodnutí je uveden jako základ 797,5 kg tabáku v daňovém skladu a na straně 7 a 8 jako základ 14 646,825 kg (299,85 + 13 071,1 + 1 275,4 + 0,475 kg) a podle odůvodnění napadeného rozhodnutí je základem spotřební daně podle § 102 odst. 3 ZSD množství 15 444,325 kg a výše spotřební daně je 25 251 471,4 Kč. 6. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně nesouhlasí se žalovaným, že by skladováním 797,5 kg tabáku v prostorách na parcele st. 139 v k. ú. Řídký (dále též „daňový sklad“), došlo k jeho uvedení do volného oběhu. Tento tabák, který zajistila Policie České republiky dne 6. 11. 2013, byl v daňovém skladu [§ 19 odst. 1 písm. a) ZSD] v režimu podmíněného osvobození od daně (§ 19 odst. 4 ZSD). Nelze tvrdit, že výrobky umístěné v daňovém skladu se nenachází v režimu podmíněného osvobození od daně, jelikož u nich není naplněna ani jedna ze skutkových podstat podle § 19 odst. 4 ZSD. Nemohla proto žalobkyni vzniknout povinnost daň přiznat a zaplatit podle § 9 odst. 3 písm. e) ZSD jakožto plátci podle § 4 odst. 1 písm. f) ZSD. Žalobkyně ve vztahu k tabáku nalezeném v daňovém skladu (797, 5 kg) byla plátcem podle § 4 odst. 1 písm. a) ZDP. Podle § 4 odst. 3 věta druhá ZSD je společně a nerozdílně s ní odpovědným plátcem policejní orgán, který uvedl výrobky do volného daňového oběhu podle § 3 odst. 1 bod 1 ZSD tím, že z daňového skladu z režimu podmíněného osvobození od daně výrobky umístil do skladu Celní správy České republiky v Klášterci nad Orlicí. Ve vztahu k ostatnímu tabáku nebylo postavení žalobkyně jako plátce podle § 4 odst. 1 písm. f) ZSD zjištěno. Provozovatel daňového skladu a plátce podle § 4 odst. 1 ZSD nemůže mít postavení plátce podle § 4 odst. 1 písm. f) ZSD, jelikož plátcovství se vztahuje toliko k vybraným výrobkům nacházejícím se ve volném daňovém oběhu. Správce daně i žalovaný zcela rezignovali na prokázání vztahu nakládání žalobkyně s tabákem, vycházeli toliko ze skutečnosti, že předmětné prostory měla žalobkyně pronajaty. Povinností správce daně ve vztahu k plátci podle § 4 odst. 1 písm. f) ZSD je prokázat vztah faktického nakládání s věcí. Ačkoli žalobkyně v řízení namítla, že 9 000 kg tabáku je majetkem jiné společnosti, a navrhla k tomu provést důkazy, žalovaný je neprovedl. Žalobkyně k tomuto odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2009 č. j. 7 Afs 69/2007-85. 7. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobkyně namítá, že výzva k DP ze dne 25. 4. 2014 se vztahovala toliko k výrobkům, které správce daně zajistil v daňovém skladu žalobkyně (797,5 kg), a nikoli k ostatnímu tabáku, který je předmětem platebního výměru a vyměřovacíh