1 As 80/2016 — Nejvyšší správní soud

5 A 123/2018- 114 - text 14 5 A 123/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Sabola a soudců Mgr. Martina Lachmanna a Mgr. Bc. Jana Ferfeckého ve věci žalobkyně: Provident Financial s.r.o., IČO 25621351 sídlem Olbrachtova 2006/9, 140 00 Praha 4 - Krč zastoupená advokátem JUDr. Richardem Wagnerem sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1 – Nové Město proti žalované: Česká obchodní inspekce, Ústřední inspektorát sídlem Štěpánská 567/15, 120 00 Praha 2 – Nové Město o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 4. 2018, č. j. ČOI 12652/18/O100/18/HI/Št takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 3. 4. 2018, č. j. ČOI 12652/18/O100/18/HI/Št, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, JUDr. Richarda Wagnera, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Česká obchodní inspekce, Inspektorát Středočeský a hl. město Praha (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 24. 10. 2017, č. j. ČOI 139632/17/1000, sp. zn. 107606/15/1000 (dále též jen „Prvostupňové rozhodnutí“), rozhodl tak, že uznal žalobkyni vinnou z porušení právních povinností, kterých se dopustila v postavení věřitele podle § 3 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tím, že 1) v rozporu s § 6 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neposkytla spotřebiteli J. F. ve smlouvě o půjčce, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uzavřené dne 27. 11. 2012 informaci stanovenou v příloze č. 3, podle odst. 1 písm. n) tohoto zákona, a to informaci o částce úroku splatné za den, čímž naplnila skutkovou podstatu správního deliktu podle § 20 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, a dále nesplnila některou z povinností podle § 6 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když neposkytla spotřebitelce B. B. (paní XXX XXX – poznámka městského soudu) ve smlouvě o zápůjčce, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uzavřené dne 15. 9. 2014 informaci stanovenou v příloze č. 3, podle odst. 1 písm. n) téhož zákona, a to informaci o částce úroku splatné za den, čímž naplnila skutkovou podstatu správního deliktu podle § 20 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, a 2) porušila povinnost podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy o půjčce, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uzavřené dne 27. 11. 2012 se spotřebitelem J. F. s odbornou péčí neposoudila schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž naplnila skutkovou podstatu správního deliktu podle § 20 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 2. 2013, a dále nesplnila některou z povinností podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy o zápůjčce, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uzavřené dne 15. 9. 2014 se spotřebitelkou B. B. s odbornou péčí neposoudila schopnost spotřebitelky splácet spotřebitelský úvěr, čímž naplnila skutkovou podstatu správního deliktu podle § 20 odst. 2 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Výrokem II. výše uvedeného rozhodnutí byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 200 000 Kč, výrokem III. byla žalobkyni uložena povinnost nahradit náklady řízení. 2. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, o kterém žalovaná rozhodnutím ze dne 3. 4. 2018, č. j. ČOI 12652/18/O100/18/HI/Št (dále jen „napadané rozhodnutí“), rozhodla tak, že podle § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zrušila prvostupňové rozhodnutí co do části týkající se jednání žalobkyně v rozporu s ustanovením § 6 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neposkytla spotřebiteli J. F. ve smlouvě o půjčce, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr uzavřené dne 27. 11. 2012 informaci stanovenou v příloze č. 3, podle odst. 1 písm. n) k tomuto zákonu, a to informaci o částce úroku splatné za den, čímž naplnila skutkovou podstatu správního deliktu podle ustanovení § 20 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 2. 2013, a co do části týkající se jednání žalobkyně, kterým mělo dojít k porušení povinnost podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy o půjčce, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uzavřené dne 27. 11. 2012 se spotřebitelem J. F. s odbornou péčí neposoudila schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž naplnila skutkovou podstatu správního deliktu podle ustanovení § 20 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 2. 2013, a v tomto rozsahu řízení zastavila. Žalovaná dále podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnila výrok II. prvostupňového rozhodnutí, když namísto pokuty ve výši 200 000 Kč uložila žalobkyni pokutu ve výši 130 000 Kč. Ve zbytku pak žalovaná prvostupňové rozhodnutí podle § 90 odst. 5 věty druhé správního řádu potvrdila. II. Žaloba a Vyjádření žalované 3. V prvním žalobním bodu žalobkyně uvedla, že dosavadní procesní postup správních orgánů obou stupňů trpí vadami. Správní orgány své závěry nepodložily relevantními skutečnostmi a důkazy, nesprávně zhodnotily skutkový stav věci, nepřihlédly k žalobkyní tvrzeným skutečnostem a navrženým důkazním prostředkům. Žalobkyně je rovněž přesvědčena, že správní orgány obou stupňů překročily zákonem stanovené meze správního uvážení, a napadené rozhodnutí je tak založeno na nesprávném právním posouzení věci. Rovněž úvaha správních orgánů obou stupňů o uložení pokuty a její výši je chybná, resp. nepřezkoumatelná. Napadené rozhodnutí je projevem přílišného právního formalismu a za výsledek nepřiměřeného a neopodstatněného užití správního uvážení (tj. překročení jeho mezí) ze strany správních orgánů obou stupňů. Bylo postupováno v rozporu se zásadami činnosti správních orgánů, zejména pak v rozporu se zásadou zákazu zneužití správního uvážení. Řízení před správními orgány vykazuje procesní vady. Při provádění dokazování správní orgán prvního stupně nenařídil ústní jednání, žalobkyni nebylo oznámeno, že bude prováděno dokazování mimo ústní jednání a nebyl sepsán protokol o provedení důkazů. V řízení pak nebyly provedeny jí navržené důkazní prostředky, resp. se s nimi správní orgán prvního stupně nevypořádal dostatečně a neodůvodnil, proč je neprovedl a proč k nim nebylo přihlédnuto. Žalobkyně dále namítla nezákonnost, resp. vadu řízení spočívající v tom, že skutky, jimiž měly být naplněny skutkové podstaty uváděných správních deliktů, nejsou v souladu s ustálenou judikaturou dostatečně popsány v samotném výroku Prvostupňového rozhodnutí. Dle přesvědčení žalobkyně tak nebyl naplněn požadavek nezaměnitelnosti posuzovaného skutku se skutkem jiným. Žalobkyně k tomuto doplnila, že dle jejího názoru při sjednání smlouvy o zápůjčce splnila veškeré povinnosti na ni kladené zákonem o spotřebitelském úvěru, jakož i další povinnosti v dané souvislosti stanovené relevantní platnou právní úpravou České republiky, a daný spotřebitelský úvěr zákaznici XXX XXX poskytla až po posouzení její úvěruschopnosti (s odbornou péčí), neboť bylo zřejmé, že Zákaznice bude schopna poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování úvěruschopnosti Zákaznice byla ze strany žalobkyně použita veškerá rozumně očekávatelná opatření a prostředky a bylo postupováno se vší obezřetností a odbornou péčí tak, aby nedocházelo k porušení zákonných povinností. Žalobkyně tedy před uzavřením smlouvy o zápůjčce posoudila schopnost Zákaznice splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí a v mezích stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru, a to na základě dostatečných a ověřených informací získaných od Zákaznice. 4. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítla, že ze strany správního orgánu prvního stupně došlo zjevně k závažnému pochybení (akceptovanému žalovanou), jelikož bylo vydáno překvapivé rozhodnutí, kterým se správní orgán prvního stupně minimálně částečně odklonil od svých předchozích právních názorů a závěrů. Tak mělo dojít k porušení ústavní zásady ochrany legitimního očekávání. Dle žalobkyně se jedná o projev libovůle a porušení práva na spravedlivý proces. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů byla pro žalobkyni s ohledem na dosavadní stav řízení, stav dokazování, existující procesní situaci a především uplatněné právní námitky, překvapivá. Správní orgány obou stupňů nezachovaly dostatečnou míru objektivity a rozhodly na základě jejich subjektivních názorů a domněnek. Ani jednomu z nich se pak nepodařilo zjistit, doložit a též prokázat důvody pro vedení řízení z moci úřední v souladu s ustanovením § 50 odst. 3 správního řádu způsobem a v rozsahu vylučujícím důvodné pochybnosti a umožňujícím přezkoumatelnost rozhodnutí. Aby bylo možné ulož