3 As 121/2017 — Nejvyšší správní soud

6 A 82/2016- 234 - text 19 pokračování 6 A 82/2016 6 A 82/2016-234 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobců: XXXX všichni zastoupeni: Pavel Uhl, advokát, se sídlem Kořenského 15, Praha 5, proti žalovaným: 1. Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, zast. Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 24, 2. Policie České republiky, Policejní prezidium České republiky, Útvar pro ochranu ústavních činitelů OS, se sídlem Strojnická 935/27, Praha 7, 3. Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 21. 3. 2016, sp.zn. S-MHMP 455487/2016ODA, č.j. MHMP-472195/2016/O4/Ma, a o postupu policie dne 29. 3. 2016 označeného jako nezákonný zásah, takto: I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravních agend, ze dne 21. 3. 2016, sp. zn. S-MHMP 455487/216ODA, čj. MHMP 472195/2016/O4/Ma, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Donucení a soubor faktických opatření Policie České republiky, jímž bylo zamezeno konání shromáždění dne 29. 3. 2016 na Hradčanském náměstí v Praze 1, bylo nezákonné. III. Žaloba se zamítá proti 2. žalovanému. IV. 1. žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobci a) náklady řízení ve výši 27 046,- Kč, žalobci b) částku 29 046,- Kč, žalobkyni c) částku 29 046,- Kč, žalobci d) částku 29 046,- Kč, 3. žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobkyni a) částku 26 712,- Kč, žalobci b) částku 28 046,- Kč, žalobykni c) částku 28 046,- Kč, žalobci d) částku 28 046,- Kč, to vše do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, do rukou Pavla Uhla, advokáta. V. 2. žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění [1] Žalobci podanou žalobou (po jejím upřesnění po kasačním rozsudku Nejvyššího správního soudu) napadli rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy (dále také jen „magistrát“ nebo pouze obecně „silniční úřad“), kterým byla povolena uzavírka pozemní komunikace, a prohlášení nezákonnosti donucení a souboru faktických opatření policie, jímž bylo zamezeno konání shromáždění dne 29. 3. 2016 na Hradčanském náměstí v Praze 1. [2] Žalobu původně městský soud rozsudkem ze dne 16. března 2017, čj. 6 A 82/2016-104, zamítl, přičemž vycházel z toho, že žalováno bylo konstatování nezákonnosti zásahu, spočívajícího ve vydání shora uvedeného správního aktu (výrok I.), dále konstatování nezákonnosti dvou opatření obecné povahy (výrok II. a III.), a faktického zásahu policie na místě ohlášeného shromáždění (výrok IV.). Všechny rozsudky správních soudů i nálezu Ústavního soudu jsou veřejně přístupné na webových stránkách soudů (www.nssoud.cz, www.usoud.cz). [3] Ke kasační stížnosti žalobců Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 4. června 2018, čj. 3 As 121/2017-51, rozsudek městského soudu ve výrocích I., II. a III. zrušil, žalobu proti rozhodnutí magistrátu odmítl, žalobu proti opatřením obecné povahy odmítl, a kasační stížnost proti výroku IV. zamítl. [4] K ústavní stížnosti žalobců Ústavní soud nálezem ze dne 15. ledna 2019, sp. zn. III. ÚS 2634/18, rozsudek Nejvyššího správního soudu v části výroku, v níž došlo ke zrušení I. výroku rozsudku městského soudu, a ve výrocích o odmítnutí žaloby proti rozhodnutí magistrátu, zamítnutí kasační stížnosti proti výroku o faktických úkonech policie a nákladovém výroku zrušil, v ostatním ústavní stížnost zamítl. [5] Poté Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 19. února 2019, čj. 3 As 121/2017-111, rozsudek městského soudu ve výroku I., IV. a V. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. [6] Po vydání tohoto rozsudku zdejší soud s ohledem na právní závěry Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu vyzval žalobce k úpravě žalobní žádosti usnesením ze dne 19. června 2019, čj. 6 A 82/2016-198. Této výzvě žalobci vyhověli a žalobní žádost upravili v tom smyslu, že se domáhají zrušení rozhodnutí magistrátu, a nadále požadují konstataci nezákonnosti faktických úkonů policie. [7] Vzhledem k tomu, že shora uvedeným procesním postupem z předmětu řízení odpadlo napadení dvou opatření obecné povahy, které žalobkyně a) napadla návrhem na jejich zrušení, které zdejší soud projednával pod čj. 10 A 175/2018 - 78, usnesením ze dne 19. listopadu 2019, čj. 6 A 82/2016-209, zdejší soud řízení přerušil do doby vyřešení právní otázky možnosti napadení opatření obecné povahy. [8] Konečně usnesením ze dne 3. srpna 2021, čj. 6 A 82/2016-218, soud v řízení pokračoval, neboť ve věci projednávané soudním oddělením 10 byl dne 20. července 2021, čj. 10 A 175/2018 - 78, vydán rozsudek, jímž byla obě opatření obecné povahy zrušena ke dni 17. 3. 2016 a 21. 3. 2016. [9] V době vydání tohoto rozsudku je procesní situace taková, že žalobci napadli rozhodnutí magistrátu, domáhají se jeho zrušení, a setrvali na konstataci nezákonnosti faktických úkonů policie dne 29. 3. 2016. Soud proto v dalším odůvodnění neopakuje tu část žaloby a vyjádření žalovaných, která se týkají již nenapadeného postupu, přičemž při hodnocení charakteru žaloby odkazuje na dostatečně vyjádřený právní názor Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu v kasačních rozhodnutích. [10] V žalobě žalobci nejprve zrekapitulovali skutkový stav. Uvedli, že byli účastníky ohlášeného shromáždění, které bylo svoláno dne 19. 2. 2016 na 28. 3. – 30. 3. 2016 na Hradčanské náměstí v Praze, a dále jiného ohlášeného shromáždění svolaného dne 23. 3. 2016 na den 29. 3. 2016 mezi 17 – 18:30 hodin na téže místo. Dále žalobci uvádějí, že jsou aktivně legitimováni k žalobě proti nezákonnému rozhodnutí podle ust. § 65 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále také jen „s.ř.s.“, když poukazovali na ust. § 24 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), kde není taxativní výčet účastníků řízení. Žalobci dále uvedli, že žalovaným je jednak magistrát, který napadené rozhodnutí a opatření obecné povahy vydal, a dále pak policie, která zásah na daném místě prováděla, aniž by žalobci mohli zjistit konkrétní úpravu organizace zásahu na místě samém. Z procesní opatrnosti pak označili za žalovaného jak policii, tak i ministerstvo vnitra, jehož pasivní legitimaci opírají o ust. § 5 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o policii“). [11] V další části žaloby žalobci tvrdí, že byla zasažena jejich veřejná subjektivní práva, a to právo shromažďovací podle článku 11 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále také jen „Úmluva nebo Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod“), a článku 19 Listiny základních práv a svobod (dále také jen „Listina nebo Listina základních práv a svobod“), dále právo na svobodu projevu podle článku 10 Úmluvy a právo na spravedlivý proces podle článku 6 Úmluvy a článku 36 Listiny. V další části žaloby zdůvodňují přípustnost zásahové žaloby. [12] Žalobci vymezují dále průběh příslušného právního procesu i faktického stavu. Dne 19. 2. 2016 bylo ohlášeno svolavatelkou veřejné shromáždění, které nebylo zakázáno, ani rozpuštěno v den konání. Dne 21. 3. 2016 bylo vydáno rozhodnutí magistrátu, a dne 17. 3. a 21. 3. 2016 dvě opatření obecné povahy. Dne 23. 3. 2016 bylo ohlášeno jiným svolavatelem shromáždění na totéž místo na dobu 29. 3. 2016 od 17 do 18:30 hodin. Poukázali na skutečnost, že tato shromáždění nebyla ani zakázána, ani příslušný správní úřad nenavrhl změnu místa či času shromáždění. V průběhu dne 29. 3. 2016 začali žalobci zjišťovat informace o uzavírkách a zábranách na ohlášeném místě shromáždění, aby případně mohlo být shromáždění přesunuto, a o přesunu shromáždění mohla být poskytnuta veřejnosti informace; těmito žalobními body reagují na informaci uváděnou policejním prezidentem, že svolavatel shromáždění o své vůli přesunul na jiné místo. Po domluvě se starostou Prahy 6 byl za náhradní místo vybrán park Maxe van den Stoela. Další chaos do organizace shromáždění vnesla policie, když částečně odblokovala uzavírky a umožnila přístup až k horní hraně Hradčanského náměstí směrem od Loretánského náměstí, takže účastníci shromáždění se o změně buď nedozvěděli, neboť měli za to, že Hradčanské náměstí je již zpřístupněno. Poukázali dále na to, že zákon nezná institut změny místa shromáždění, takový úkon by byl ohlášení nového nebo jiného shromáždění, s ohledem na zákonnou pětidenní lhůtu před konáním shromáždění by se nemohla taková změna týkat již ohlášeného shromáždění. Dále poukázali na skutečnost, že konkrétní informace o plánových omezeních a uzavírkách nebyly do chvíle konání shromáždění (či chvíle těsně předcházející) známy, o čemž policie informovala na svých webových stránkách. Po 17. hodině se žalobci a další desítky osob shromáždili před ústím ulice L