8 Afs 163/2019 — Nejvyšší správní soud

6 Af 13/2019- 43 - text 12 6 Af 13/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: Spolek Plenér Venkov v likvidaci, se sídlem Kaprova 42/14, Praha 1, IČ: 016 98 656, zastoupen Mgr. Ing. Michalem Hanychem, LL.M., advokátem, se sídlem Renneská třída 393/12, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2019, č.j. 380/19/5000-10610-711361, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2019, č.j. 380/19/5000-10610-7111361 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl částečně změněn výrok rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 28. 5. 2018, č.j. 4802227/18/2000-11451-050516 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 75.000 Kč, za správní delikty dle ustanovení § 29 odst. 2 písm. a), b) a c) zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o evidenci tržeb“), kterých se dopustil tím, že dne 30. 3. 2017 v provozovně „Spolkový kávový klub café kafíčko“ na adrese M. n. 473/15, P. 1 – M. S. (dále jen „provozovna“) neodeslal správci daně nejpozději v okamžiku přijetí tržby datovou zprávou údaje o evidované tržbě, zároveň nejpozději v okamžiku přijetí tržby nevystavil účtenku tomu, od koho evidovaná tržba plyne a dále pak v provozovně neumístil informační oznámení. [2] Žalobce v podané žalobě uváděl, že provozoval předmětný klub s tím, že hosté jsou zde obsluhováni na základě předložení „členské karty“. Při provozu tohoto klubu pak nebyly elektronicky evidovány tržby dle zákona o evidenci tržeb. Uvedl, že provoz kávového klubu je nevýdělečnou činností hlavní, přičemž podnikatelskou činnosti, která tkví v prodeji nápojů a občerstvení, provozuje jako činnost vedlejší. Rovněž pak z účetních výkazů žalobce za rok 2017 vyplývalo, že je jeho činnost dlouhodobě ztrátová. Zdůraznil, že dle stanov je jeho účelem zejména pravidelné konání plenérů, sympozií, pracovních seminářů, kurzů, výstav, soutěží a vytvoření a provoz umělecko-ekologického centra. Namítal, že žalovaný nezkoumal širší okolnosti fungování umělecko-ekologického centra a omezil se výhradně na izolaci jednotlivých prvků, jako je výdělečná činnost, která však nejen že umožňuje společensky ustálenou formu scházení se osob, k němuž tradičně patří konzumace nápojů a jiného občerstvení, ale především dle žalobce finančně zajišťuje provoz centra a kulturních akcí v něm pořádané. Žalovaný dle žalobce dále vůbec nezkoumal náklady, které se pojí s příjmy z prodaných nápojů a občerstvení. Rovněž pak dle žalobního tvrzení neodůvodnil své závěry, proč se domnívá, že ztrátová činnost spolku provozujícího umělecko-ekologické centrum je činností podnikatelskou; nehodnotil pak ani nakládání s prostředky získanými z výdělečné činnosti žalobce, když právě z nakládání s těmito prostředky lze vypozorovat vnitřní vztah žalobce k cíli jeho činnosti. [3] Žalobce dále v žalobě namítal, že žalovaný nesprávně zhodnotil otázku tzv. veřejně prospěšného poplatníka. Žalobce uvedl, že podmínka hospodárného využívání jmění k veřejně prospěšnému účelu, kterou stanoví občanský zákoník, není zákonnou podmínkou pro klasifikaci veřejně prospěšného poplatníka dle ustanovení § 17a odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“). Žalobce uvedl, že podmínky klasifikace jako veřejně prospěšný poplatník splňuje, neboť neprovozuje podnikatelskou činnost. Z toho důvodu pak není povinen evidovat tržby získané při provozu umělecko-ekologického centra, neboť takový příjem není předmětem daně. [4] V dalším žalobním bodu žalobcem namítal neunesení důkazního břemene. Uvedl, že toto leží v případě sankcionování na správním orgánu, resp. žalovaném, který má prokazovat nad míru rozumných pochybností. Dle žalobce žalovaný neunesl své důkazní břemeno, neboť neprokázal, na čem zakládá posouzení činnosti žalobce jako podnikání, krom toho, že opakovaně odkazuje na prohlášení Mgr. Č. z akce konané v P. P., který však nikdy a nikde neprohlásil, že činnost žalobce je podnikáním. Žalobce též namítal, že nebylo zkoumáno, v jakém postavení k žalobci Mgr. Č. vůbec je a zda byl oprávněn za žalobce jednat. Nadto nebyl Mgr. Č. ani předvolán k výslechu. Žalobce proto označil postup žalovaného za rozporný s právem na spravedlivý proces. Žalobce dále v tomto bodu uvedl, že i činnost fyzické osoby, ze které měla činnost podle zjištění správce daně přejít na žalobce, nebyla nikterak zisková – za zdaňovací období 2014 dosáhl ztráty 39.533 Kč, za období roku 2015 zisk 11.886 Kč a za 2016 zisk 114.528 Kč. Z toho se podle názoru žalobce nikterak nedá dovodit, že by činnost žalobce měla být zisková. Žalobce uvedl, že zkoumáním dalších činností žalobce se žalovaný, ani prvoinstanční správní orgán, nezabývali; nebyl zjištěn poměr mezi hlavní a vedlejší činností, co do příjmů. [5] V posledním žalobním bodu pak žalobce namítal nepřiměřenost sankce. Uvedl, že žalovaný sice opřel výjimku ze zákazu likvidační sankce v případech, kdy je subjekt založen přímo za účelem provádění protiprávní činnosti, avšak zároveň opomněl, že předmětem činnosti žalobce není protiprávní činnost. Žalobce označil uloženou sankci za likvidační, neboť nedisponoval a nedisponuje penězi ani jiným majetkem ve výši 75.000 Kč. Žalovaný pak ani neprokázal žádné krácení tržeb. [6] Žalovaný v písemném vyjádření k podané žalobě navrhl její zamítnutí, přičemž odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K námitkám ohledně nesprávného posouzení vykonávané činnosti a veřejně prospěšného poplatníka uvedl, že se tímto podrobně zabýval. Shrnul, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce svojí prezentací jako neziskového veřejně prospěšného subjektu pouze zastírá skutečný stav, jenž plně odpovídá vyjádření Mgr. R. Č. ze dne 6. 2. 2017, resp. že provozovna byla za účelem vyhýbání se povinnostem uloženým zákonem o evidenci tržeb účelově převedena z daňového subjektu, tj. podnikající fyzické osoby Mgr. R. Č., na žalobce. Dále uvedl, že za podnikání se považuje i to, když hospodaření skončí ztrátou. Zdůraznil, že ekonomicky by nedávalo žádný smysl, aby žalobce udržoval v činnosti dlouhodobě ztrátový provoz. Dále uvedl, že není pravdou, že by nezkoumal širší okolnosti fungování umělecko-ekologického centra. Správní orgán se v průběhu řízení podrobně zabýval veřejnými stopami po jakékoli hlavní činnosti žalobce (které v předmětném období zcela absentovaly) a zároveň žalobce vyzval usnesením ze dne 5. 9. 2017, aby předložil listiny, fotografie, videa, zvukové záznamy, výtisky webových stránek, e-mailů, zpráv z jiných komunikačních aplikací, snímky obrazovek, případně jiné důkazy dokumentující formy jeho činnosti uvedené v čl. 4 jeho stanov v období od 1. 12. 2016 do 31. 8. 2017, což však žalobce neučinil. Žalovaný shrnul, že dle jeho posouzení činnost v provozovně naplňuje veškeré znaky podnikatelské činnosti; rozhodující totiž není formální označení provozovny jako „spolkového klubu“, nýbrž povaha skutečně vykonávané činnosti. Pokud tedy provozovna žalobce funguje fakticky jako klasická kavárna s obsluhou a běžnými cenami, která je přístupná komukoliv bez omezení, bezesporu se jedná o provozování podnikatelské činnosti. Zároveň uvedl, že sám žalobce doložil účetní doklady, ze kterých je zřejmé, že příjem spolku z hostinské činnosti činil za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 přes 800.000 Kč; takové příjmy tak zcela zjevně přesahují limit pro vyloučení z evidence tržeb stanovený Metodickým pokynem k aplikaci zákona o evidenci tržeb, který činí za sledované období nejvýše 300.000 Kč. Žalovaný tak má za to, že v případě žalobce je tvrzené provozování spolkového klubu toliko obcházením zákona, které nepožívá žádné právní ochrany. [7] K námitce ohledně neunesení důkazního břemene uvedl, že obecné tvrzení žalobce, že nebyl správně zjištěn skutkový stav, se nezakládá na pravdě. Správní orgán dospěl k závěru, že hlavní činností žalobce (kterou se tento snaží zastřít) je podnikání, na základě uzavřeného a uceleného řetězce přímých a nepřímých důkazů; jedním z nich (nikoli však jediným) byla i veřejná deklarace přímého úmyslu Mgr. R. Č. na videozáznamu ze dne 6. 2. 2017. Rovněž postavení Mgr. R. Č.se prolíná celým napadeným rozhodnutím, neboť tento jednal s oběma kontrolními orgány, kdy jedenkrát dorazil do provozovny osobně a jedenkrát jednal telefonicky – pokaždé z podnětu obsluhy, která jej označovala za „majitele provozovny“, přičemž toto označení zcela korespondovalo až do 15. 3. 2019 i s údaji v živnostenském rejstříku. Tento byl dále osobně přítomen dne 21. 4. 2017 při fotodokumentaci provozovny správním orgánem, též mu byl