1 Afs 271/2016 — Nejvyšší správní soud

6 Af 49/2019- 26 - text 7 6 Af 49/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: HIVAGO s.r.o. sídlem Křenová 89/19, Trnitá, Brno proti žalovanému: Specializovaný finanční úřad sídlem nábř. Kpt. Jaroše 1000/7, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2019, č.j. 101875/19/4300-12715-711093 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1 Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu ze dne 15. 8. 2019, č.j. 101875/19/4300-12715-711093 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl námitku žalobce ze dne 21. 5. 2019 podanou dle ust. § 159 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dál jen „daňový řád“), v níž žalobce brojil proti Sdělení žalovaného k výzvě k vrácení finanční hotovosti ze dne 14. 5. 2019 č.j. 67809/19/4300-12715-71093 (dále též „Sdělení k výzvě k vrácení finanční hotovosti“). 2 Na základě obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným Městský soud v Praze stručně shrnuje, že posuzované věci předcházelo daňové exekuční řízení proti daňovému dlužníku DP&K-CZQ s.r.o. (dále jen „daňový dlužník“), v němž žalovaný jako příslušný správce daně exekučním příkazem ze dne 27. 3. 2018 nařídil daňovou exekuci prodejem movitých věcí k vymožení neuhrazené pokuty a nákladů řízení v daňovém řízení. Pokuta byla daňovému dlužníku uložena rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 12. 2016 a byla potvrzena rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství ze dne 18. 7. 2017. 3 Žalovaný provedl v rámci této daňové exekuce dne 31. 5. 2018 soupis věcí k vymožení nedoplatků daňového dlužníka, a to v prostorách provozovny patřící žalobci, ke měl daňový dlužník umístěno osm kusů „kvízomatů“. Do soupisu věcí žalovaný zahrnul mimo jiné finanční hotovost v celkové výši 480.098 Kč, stvrzenkou pak potvrdil převzetí sepsané finanční hotovosti ve výši 435.522 Kč. Žalobce podal dne 12. 6. 2018 návrh na vyloučení majetku – finanční hotovosti ve výši 435.522 Kč z daňové exekuce, tvrdil, že mu svědčí právo k finanční hotovosti nepřipouštějící provedení exekuce. Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 8. 2018 žalobcův návrh na vyloučení finanční hotovosti z daňové exekuce zamítl pro neusnesení důkazního břemene o vlastnictví finanční hotovosti žalobcem. Žalobce podal proti rozhodnutí ze dne 2. 8. 2018 odvolání, které žalovaný postoupil k rozhodnutí Odvolacímu finančnímu ředitelství. 4 Rozsudkem ze dne 14. 11. 2018 č.j. 22 Af 83/2017-88 Krajský soud v Ostravě zrušil rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 18. 7. 2017 potvrzující uložení pokuty daňovému dlužníku. Dne 4. 1. 2019 vydalo Odvolací finanční ředitelství nové rozhodnutí o odvolání, v němž opět potvrdilo rozhodnutí o uložení pokuty ze dne 20. 12. 2016. Dne 18. 1. 2019 žalovaný z moci úřední rozhodl, že daňová exekuce prodejem movitých věcí nařízená exekučním příkazem ze dne 27. 3. 2018 se zcela zastavuje. Dne 25. 3. 2019 pak Odvolací finanční ředitelství rozhodlo o zastavení výše uvedeného řízení o odvolání žalobce ze dne 2. 8. 2018 proti rozhodnutí o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce. 5 Výzvou ze dne 3. 4. 2019 žalobce vyzval žalovaného k vrácení finanční hotovosti ve výši 435.522 Kč, neboť finanční hotovost nenáležela do majetku daňového dlužníka a žalovaný ji s ohledem na zastavení řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce zadržuje neoprávněně. Žalovaný reagoval Sdělením k výzvě k vrácení finanční hotovosti. Odkázal v něm na rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 25. 3. 2019 a uvedl, že k finanční hotovosti sepsané v rámci daňové exekuce svědčí vlastnické právo daňovému dlužníkovi, tzn. daňovému dlužníku výše uvedeného správce daně, nikoliv žalobci, a proto nemohl uvedené výzvě vyhovět. Žalobce podal dne 21. 5. 2019 námitku proti Sdělení k výzvě k vrácení finanční hotovosti, a o námitce rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, jak je uvedeno v bodu 1 tohoto rozsudku. 6 V napadeném rozhodnutí žalovaný po sumarizaci skutkového stavu a procesních postupů v dané věci předeslal, že rozhodnutí ze dne 2. 8. 2018 o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce nabylo právní moci spolu s právní mocí rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení. Rozhodnutí ze dne 2. 8. 2018 nebylo zrušeno ani změněno a žalovaný je svým vlastním rozhodnutím vázán. Samotné zastavení daňové exekuce pak nemělo podle názoru žalovaného na rozhodnutí ze dne 2. 8. 2018 vliv, neboť k zastavení daňové exekuce došlo až po vydání tohoto rozhodnutí. Zastavení daňové exekuce má přitom účinky ex nunc, nikoli ex tunc, neboť míří do budoucna v tom smyslu, že v zastavené daňové exekuci nebude dále pokračováno. Samotná právní moc rozhodnutí ze dne 2. 8. 2018 pak není závislá na právní moci rozhodnutí o pokutě. 7 K žalobcově žádosti o vydání finanční hotovosti, kterou žalovaný dne 31. 5. 2018 pojal do soupisu v rámci tehdy probíhající daňové exekuce, žalovaný uvedl, že finanční hotovost zahrnul do soupisu movitých věcí, neboť nebylo v době provádění soupisu a ani v rámci následného probíhajícího exekučního řízení prokázáno, že se nejedná o finanční prostředky daňového dlužníka, přičemž při soupisu přítomný jednatel žalobce byl správcem daně řádně poučen o postupu při vyloučení věcí z daňové exekuce, což je zaznamenáno v protokolu o soupisu. S předmětnou finanční hotovostí pak bylo naloženo ve smyslu ust. § 177 odst. 1 daňového řádu a ust. § 333 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, jako s výtěžkem prodeje, tj. byly složeny na účet žalovaného a ve smyslu ust. § 150 odst. 5 daňového řádu přijaty a ke dni 31. 5. 2018 zaevidovány na osobní depozitní účet daňového dlužníka, odkud byly ke stejnému dni převedeny na osobní daňový účet daňového dlužníka na úhradu vymáhaných daňových nedoplatků. Předmětnou hotovostí (tj. bankovkami a mincemi) již žalovaný nedisponuje. 8 V důsledku toho, že původní exekuční titul pozbyl v souvislosti s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2018 č.j. 22 Af 83/2017-88 právní moci, a tudíž i vykonatelnosti, což dne 18. 1. 2019 vedlo k zastavení daňové exekuce, se výše uvedená vymožená částka evidovaná v té době již na osobním daňovém účtu daňového dlužníka stala ve smyslu ust. § 254 odst. 4 daňového řádu přeplatkem na osobním daňovém účtu daňového dlužníka. Nešlo však o vratitelný přeplatek, žalovaný u daňového dlužníka evidoval nyní již opět splatný nedoplatek z titulu rozhodnutí o pokutě, které nabylo právní moci spolu s novým rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství ze dne 4. 1. 2019. Předmětná částka tak i nadále zůstala a zůstává platbou použitou na úhradu daňových dluhů daňového dlužníka. Žalovaný uzavřel, že tak nemohl námitce žalobce vyhovět a předmětnou finanční hotovost mu vydat. 9 Proti tomuto rozhodnutí směřuje podaná žaloba. 10 Žalobce v ní zrekapituloval dosavadní průběh daňových řízení a v první žalobní námitce namítl, že považuje za nesprávné právní posouzení žalovaného, pokud tento odmítl vydat žalobci finanční hotovost z důvodu existence pravomocného rozhodnutí ze dne 2. 8. 2018 o zamítnutí návrhu žalobce na vyloučení finanční hotovosti z daňové exekuce a dovodil své oprávnění nakládat s finanční hotovostí jako s finančními prostředky daňového dlužníka. Žalobce považuje naopak za správnou argumentaci Odvolacího finančního ředitelství uvedenou v rozhodnutí ze dne 25. 3. 2019, kterým bylo zastaveno řízení o odvolání žalobce, podané proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vyloučení finanční hotovosti z daňové exekuce. Žalobce se ztotožnil s Odvolacím finančním ředitelstvím v tom, že zastavením exekučního řízení skutečně odpadl důvod rozhodování o vyloučení finanční hotovosti z daňové exekuce, neboť tato finanční hotovost již nebyla daňovou exekucí postižena. Z tohoto důvodu je třeba hodnotit rozhodnutí o tom, zda se finanční hotovost vylučuje z exekuce, za nadbytečné. Neztotožňuje se však již s právní argumentací žalovaného, podle které zastavení odvolacího řízení má ten následek, že jeho rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vyloučení finanční hotovosti je v právní moci. Z této právní moci žalovaný nesprávně dovodil, že je pravomocně rozhodnuto o tom, že finanční hotovost je ve vlastnictví daňového dlužníka. Dle žalobce naopak zastavením exekuce zanikla všechna rozhodnutí související s exekucí, neboť ztratila svůj právní podklad, a takovým rozhodnutím je i rozhodnutí žalovaného, kterým zamítl návrh žalobce na vyloučení finanční hotovosti z exekuce. Z tohoto důvodu nelze toto rozhodnutí považovat za pravomocné, ale naopak za zaniklé. 11 V druhé žalobní námitce žalobce namítl, že i kdyby byl názor žalovaného o právní moci rozhodnutí ze dne 2. 8. 2018 správný, pak by to znamenalo pouze to, že finanční hotovost není vyloučena z exekuce. Protože však byla exekuce z