9 Afs 81/2010 — Nejvyšší správní soud

8 A 15/2019- 25 - text 8 8 A 15/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobkyně proti žalované B. T. H. zast. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 01. 2019, č.j. MV-152493-4/SO-2018 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „Ministerstvo vnitra“) rozhodnutím ze dne 13. 11. 2018, č. j. OAM-12346-8/TP-2018, podle ustanovení § 87k odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) zamítlo žádost žalobkyně o povolení k trvalému pobytu na území, neboť je důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek s ohledem na to, že se žalobkyně dopustila skutku právně kvalifikovaného jako padělání a pozměnění veřejné listiny. Žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím dle ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), výrok napadeného rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 13. 11. 2018, č. j. OAM-12346-8/TP-2018, změnila tak, že řízení o žádosti se dle ustanovení § 169r odst. 1 písm. e) zákona cizinců usnesením zastavuje, neboť žalobkyně podala opakovaně žádost o vydání povolení k trvalému pobytu, aniž uvedla nové skutečnosti, které nebyly předmětem řízení o jí dříve podané žádosti. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobkyně namítá, že ust. § 169r/1 písm. e) z. č. 326/1999 Sb., podle kterého bylo řízení o její žádosti zastaveno, je protiústavní, protože porušuje čl. 36/1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), podle kterého se každý může stanoveným postupem domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Rozhodnutí žalované je proto nezákonné. 3. Žalobkyně má za to, že je v rozporu s uvedeným ustanovením Listiny, aby žalobkyně nemohla podat opakovaně stejnou žádost pouze proto, že o dřívější totožné žádosti již bylo rozhodnuto. To je na místě pouze v případě, že by o dřívější žádosti bylo rozhodnuto kladně, což by založilo překážku věci rozhodnuté, kdy stejné právo nemůže být přiznáno dvakrát. Jiná situace je v případě, že o dřívější žádosti bylo vydáno zamítavé rozhodnutí nebo řízení bylo zastaveno. Neexistuje žádný ústavně konformní důvod, proč by v tomto případě cizinec stejnou žádost nemohl podat znovu bez toho, že by uváděl nové skutkové okolnosti nebo důkazy. 4. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla: „Komise neshledala v odvolacích námitkách odvolatelky nové skutečnosti, které by nebyly předmětem řízení o jí dříve podané žádosti o trvalý pobyt. Z odvolacích námitek odvolatelky je zřejmé, že odvolatelka pouze fakticky pokračuje s uváděním odvolacích námitek proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 29. 3. 2018, č. j. OAM-17259-39/TP- 2013, jimž byla zamítnuta její předchozí žádost o povolení k trvalému pobytu sp. zn. OAM- 17259/TP-2013 z důvodu uvedeného v ustanovení § 87k odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Za novou skutečnost ve smyslu ustanovení, jež by odvrátila zastavení řízení vedeného s odvolatelkou ve smyslu ustanovení § 169r odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců, však nelze považovat jinou právní argumentaci odvolatelky, ale toliko nové skutkové okolnosti v poměrech odvolatelky. Odvolatelka však v současném řízení o její žádosti o povolení k trvalému pobytu neoznačila žádné nové skutkové okolnosti v jejich poměrech.“ 5. V souvislosti s výše uvedeným pak žalovaná citovala z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2018, č. j. 22 A 170/2016-33: „Soud přitom nemá pochybnosti o tom, že těmito „novými skutečnostmi“ mohou být pouze nové skutkové okolnosti v poměrech žadatele a nikoliv jiná právní argumentace, kterou je zpochybňována zákonnost předchozího rozhodnutí o dříve podané žádosti žalobce, a to bez ohledu na její důvodnost. Žalobce se ve správním řízení v podstatě domáhal počínaje doplněním odvolání revize právního závěru správního orgánu učiněného v pravomocně skončeném řízení. Možnost cizince požádat po předchozím zamítnutí jeho žádosti opětovně o povolení k trvalému pobytu na základě nových skutečností však nelze volně zaměňovat s opravnými prostředky podle správního řádu, kterým je korekce nezákonností správních rozhodnutí vyhrazena.“ 6. S těmito názory žalované ani se závěry Krajského soudu v Ostravě žalobkyně nesouhlasí. Aby byl zachován smysl čl. 36/1 Listiny, musí mít každý možnost opakovaně podat totožnou žádost, které dříve nebylo vyhověno, nejen v případě, že může uvést nové skutkové okolnosti a důkazy, ale i v případě, kdy se skutkově a důkazně nic nezměnilo, ale změnila se rozhodovací praxe správního orgánu, popřípadě existuje nová judikatura správních soudů. V souladu se smyslem tohoto článku je i možnost podat opakovanou žádost, která je skutkově a důkazně totožná, avšak je opřena o novou právní argumentaci. 7. Závěrem žalobkyně uvedla, že pokud je ust. § 169r/1 písm. e) zákona omezením práva žalobkyně zaručeného v čl. 36/1 Listiny, je rovněž v rozporu s čl. 4/4 Listiny, protože nešetří podstatu a smysl tohoto základního práva a není vůbec zřejmé, k jakým ústavně konformním účelům je určeno. 8. Žalobkyně dále namítla, že na její věc se vztahuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. 04. 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen Směrnice). Žalobkyně je rodinným příslušníkem občana Evropské unie a věc se týká jejích práv na svobodu pobytu a pohybu. Z žádného ustanovení Směrnice nevyplývá, že by práva vyplývající ze Směrnice mohla být upřena nebo omezena pouze na základě toho, že rodinný příslušník občana EU v době podání žádosti o „pobytovou kartu“ měl pravomocné zamítavé rozhodnutí o totožné předchozí žádosti. Ze Směrnice tedy pro žalobkyni vyplývá právo podat na území ČR opakovaně žádost o trvalý pobyt rodinného příslušníka občana EU bez ohledu na to, že o její předchozí totožné žádosti o trvalý pobyt bylo vydáno pravomocné zamítavé rozhodnutí. Do práva zaručeného Směrnicí může být zasaženo pouze z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví podle kapitoly VI Směrnice, což však není případ žalobkyně. Důvod, pro který bylo řízení zastaveno, však nelze podřadit pod žádný z důvodů pro nevyhovění žádosti uvedených ve Směrnici. Ust. § 169r/1 písm. e) zákona, je v rozporu i se Směrnicí. 9. Ust. § 169r/1 písm. e) zákona je dle žalobkyně rovněž v rozporu se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, vyhlášenou ve Sbírce zákonů pod č. 98/1984 Sb. (dále jen Smlouva). Podle čl. 1 Smlouvy mají mít občané Vietnamu volný přístup k orgánům České republiky, aby chránili svá rodinná práva. Žádost žalobkyně, která je občankou Vietnamské socialistické republiky, se ve své podstatě týká rodinného soužití s dítětem na území ČR. Věc tedy musí být posuzována rovněž z hlediska čl. 1 Smlouvy. Žalobkyně tedy musí mít volný přístup k podání žádosti, aby chránila svůj rodinný život, bez ohledu na to, že její dřívější žádost byla pravomocně zamítnuta. 10. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Dále uvedla, že se ztotožňuje se skutkovými zjištěními i právní kvalifikací předcházejících rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a odmítá námitky uvedené v žalobě jako nedůvodné. Ze spisového materiálu nevyplývají žádné nové skutečnosti uváděné žalobkyní. V podrobnostech odkazuje žalovaná na obsah napadeného rozhodnutí a na spisový materiál. Žaloba nepřináší žádnou novou relevantní argumentaci, která by správnost rozhodnutí žalované ze dne 28. 1. 2019, č. j. MV-152493-4/SO-2018, zpochybňovala. 11. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyni ze strany Ministerstva vnitra nebylo nezákonně zabráněno v podání její opakované žádosti o povolení k trvalému pobytu a Ministerstvo vnitra tuto její žádost přijalo dne 4. 9. 2018 pod sp. zn. OAM-12346/TP-2018. Vzhledem k tomu, že si žalobkyně v době podání výše uvedené žádosti musela být vědoma toho, že její žádost musí splňovat podmínky pro vyhovění, tj. musí být řádně doložena zákonnými náležitostmi a nesmí existovat důvod pro zamítnutí žádosti či zastavení řízení, bylo na ní, aby v opakovaně podané žádosti uvedla nové skutečnosti, které nebyly předmětem řízení o jí dříve podané žádosti, což však neučinila. Za situace, kdy žalobkyně při podání opakované žádosti zůstala pasivní v tom, aby uvedla Ministerstvu vnitra novou skutečnost, jež by odvrátila postup ve smyslu ustanovení § 169r odst. 1 písm. e) zákona, je zřejmé, ž