— Nejvyšší správní soud

8 Ad 17/2018- 25 - text 8 8 Ad 17/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé v právní věci žalobce Mgr. M. B. zastoupený doc. JUDr. Alexandrem Királym, Ph.D, advokátem se sídlem Ludvíka Podéště 1883/5, 708 00 Ostrava – Poruba proti žalované Česká advokátní komora se sídlem Národní třída 16, 110 00 Praha 1, zastoupená JUDr. Janem Sykou, advokátem se sídlem Školská 12, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí odvolacího kárného senátu žalované ze dne 18. 6. 2018, sp. zn. K 97/2017, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu a řízení před správními orgány 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí o odvolání vydaného odvolacím kárným senátem žalované dne 18. 6. 2018, sp. zn. K 97/2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí kárného senátu žalované ze dne 12. 1. 2018, sp. zn. K 97/2017 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným, že se jako advokátní koncipient dopustil kárného provinění tím, že „jako advokátní koncipient na základě pověření Vysoké školy báňské v Ostravě ze dne 27. 8. 2015, kde byl v pracovním poměru, právně zastupoval při jednání dne 30. 1. 2017 konaném u Krajského soudu v Ostravě rektora VŠB – Technické univerzity Ostrava jako žalovaného v řízení vedeném u tohoto soudu pod č. j. 22 A 154/2016, o žalobě proti nečinnosti žalovaného, přičemž tuto právní službu žalovanému neposkytl jako substitut svého školitele JUDr. Alexandera Királyho, Ph.D., nýbrž v rámci výkonu své jiné výdělečné činnosti“. Popsaným jednáním se měl žalobce dopustit porušení: · § 16 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“), neboť při výkonu praxe nejednal čestně a svědomitě, · § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 etického kodexu České advokátní komory (dále jen „ČAK“), neboť při výkonu právní praxe nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, · § 38 odst. 2 věta prvá zákona o advokacii, neboť při výkonu právní praxe nepostupoval v souladu se zákonem o advokacii a stavovskými předpisy, a to vše ve spojení s § 39 zákona o advokacii. II. Řízení před kárnými orgány žalované 3. Žalovaná zahájila úkony v rámci kárného spisu žalobce na základě podnětu stěžovatele JUDr. T. S., který žalovanou upozornil na shora popsané jednání přípisem ze dne 1. 2. 2017, neboť byl zástupcem protistrany v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 A 154/2016. 4. Po prošetření podaného podnětu kárný žalobce ČAK podal proti žalobci kárnou žalobu ze dne 27. 7. 2017, v níž kladl žalobci shora popsané jednání za vinu s prakticky shodnou právní kvalifikací. 5. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na den 12. 1. 2018. Dne 11. 1. 2018 žalobce zaslal kárnému senátu své vyjádření ke kárné žalobě a zároveň se omluvil z ústního jednání z důvodu náhlé zdravotní indispozice, přičemž uvedl, že nepožaduje odročení jednání. V tomto vyjádření dále nerozporuje skutkové okolnosti a k vytýkanému jednání se plně doznává. K právnímu hodnocení kárné žaloby uvedl, že s ním souhlasí, pouze nesouhlasí s porušením § 16 odst. 1 a § 17 zákona o advokacii. Dále uvedl, že vytýkané jednání bylo pouze ojedinělým vybočením z jinak řádného výkonu koncipientské praxe. Dle žalobcových slov šlo o „provedení spíše situační než pečlivě promyšlené pomoci rektorovi v rámci výkonu jiné (tehdejší) výdělečné činnosti“. Žalobce kárného provinění lituje a bezprostředně po zjištění svého omylu se s rektorem dohodl na změně popisu pracovní činnosti tak, aby ani teoreticky nemohl univerzitu zastoupit. V návaznosti na to se rovněž dohodl s rektorem na skončení svého pracovního poměru ke dni 31. 12. 2017. Dále žalobce pojednal o svých majetkových poměrech a zároveň požádal o upuštění od uložení kárného opatření s ohledem na malou závažnost provinění. 6. Kárný senát následně věc projednal v rámci ústního jednání dne 12. 1. 2018 v nepřítomnosti žalobce a následně rozhodl kárném provinění žalobce, jak bylo popsáno shora, a za toto provinění uložil kárné opatření ve formě napomenutí a uložil žalobci úhradu nákladů řízení ve výši 8000 Kč. 7. V rámci dokazování kárný senát zjistil, že žalobce převzal pověření k zastupování univerzity dne 28. 7. 2015, přičemž v této době nebyl ještě advokátním koncipientem. K tomu kárný senát uvedl, že tato skutečnost snižuje závažnost spáchaného provinění, nicméně ho neexkulpuje. Ohledně uložené sankce kárný senát uvedl, že smyslem upuštění od kárného opatření je dle názoru kárného senátu projev autoreflexe projednání kárného provinění před kárným senátem. Jelikož bylo jednání konáno bez přítomnosti kárně obviněného, tento smysl by nebyl naplněn. Nic na tom dle kárného senátu nemění ani to, že důvod nepřítomnosti byla náhlá zdravotní indispozice. Z uvedených důvodů kárný senát přistoupil k uložení napomenutí. 8. Žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí podal blanketní odvolání, ve kterém neuvedl nic dalšího. 9. Dne 31. 5. 2018 byla žalobci doručena výzva ze dne 16. 5. 2018 od předsedy odvolací kárné komise, aby v co nejkratší době zaslal odůvodnění blanketního odvolání. Současně žalobci tímto oznámil složení odvolacího kárného senátu a vyzval ho k podání případné námitky podjatosti ve lhůtě 15 dnů. 10. Dne 18. 6. 2018 se konalo jednání odvolacího kárného senátu, kterého se zúčastnili pouze jeho členové. Na něm bylo přijato rozhodnutí, že se odvolání zamítá a rozhodnutí kárného senátu se potvrzuje. 11. Následně žalobce zaslal předsedovi kárné komise námitku podjatosti ze dne 27. 6. 2018, a to proti předsedovi odvolacího kárného senátu, JUDr. Václavu Vlkovi. Namítaná podjatost měla spočívat ve skutečnosti, že JUDr. Vlk je členem prezidia Unie obhájců stejně jako JUDr. S., který podával podnět k projednání žalobcova případu. Dle žalobce panuje důvodný předpoklad, že předseda senátu může mít pro svůj poměr k věci v širším smyslu zájem na výsledku řízení. 12. Na tuto námitku reagoval předseda odvolací kárné komise vyrozuměním ze dne 16. 8. 2018, ve které uvedl, že neshledal důvody pro vyloučení předsedy odvolacího kárného senátu. 13. Následně bylo žalobci dne 17. 8. 2018 doručeno písemné vyhotovení napadeného rozhodnutí odvolacího kárného senátu. V něm odvolací kárný senát uvedl, že přezkoumal postup kárného senátu i prvostupňové rozhodnutí a neshledal žádné pochybení a zcela se ztotožnil s právním hodnocením kárného senátu. Ohledně zvolené sankce odvolací kárný senát konstatoval, že vzhledem k přístupu kárně obviněného neměl možnost uvažovat o mírnější variantě, neboť kárně obviněný se nedostavil k jednání kárného senátu a dále nereagoval na výzvu k doplnění odvolání, což má nepřímo svědčit o jeho přístupu ke stavovským povinnostem. III. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 14. Žalobou ze dne 17. 10. 2018 žalobce napadá rozhodnutí odvolacího kárného senátu v celém rozsahu a žádá jeho zrušení a vrácení věci žalované k dalšímu projednání. Důvody pro zrušení spatřuje v následujících žalobních námitkách. 15. První pochybení spatřuje žalobce v neurčitě stanovené lhůtě k doplnění odvolání, když v dopise ze dne 16. 5. 2018 předseda odvolací kárné komise uvedl, aby odůvodnění odvolání doplnil ve lhůtě co nejkratší. Žalobce argumentuje, že v kárném řízení se přiměřeně užije trestní řád (§ 35e odst. 2 zákona o advokacii), tehdy, pokud zákon o advokacii nebo vyhláška č. 244/1996 Sb., kterou se podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, stanoví kárný řád (advokátní kárný řád) (dále jen „kárný řád“) nestanoví něco jiného. Trestní řád v § 251 odst. 1 vychází z toho, že oprávněné osoby byly náležitě poučeny o nutném obsahu odvolání v rozsudku soudu prvního stupně (§ 125 odst. 2 trestního řádu) a že se tímto poučením řídily. Součástí výzvy předsedy odvolací kárné komise k odstranění vad odvolání nebylo stanovení lhůty pěti dnů, resp. nebylo stanovení vůbec žádné konkrétní lhůty (ve lhůtě co nejkratší). Absentovala i další obsahová součást výzvy, totiž upozornění na následek nesplnění výzvy, kterým by bylo projednání odvolání kárným senátem bez znalosti odvolacích důvodů žalobce. 16. Dále žalobce namítá, že rozhodnutí o jeho námitce podjatosti vůči předsedovi odvolacího kárného senátu bylo vydáno (vypraveno) společně (ve stejný den) s rozhodnutím odvolacího kárného senátu. V tomto došlo dle žalobce k porušení práva na správnost a zákonnost vydaného rozhodnutí a k ústavně nepřípustnému odepření spravedlnosti. O námitce mělo být rozhodnuto bez zbytečného odkladu a nikoliv až společně s rozhodnutím ve věci. Rovněž žalobce namítá, že jeho námitka nebyla řádně vypořádána. 17. Žalobce rovněž namítá, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí byl negativně zoh