— Nejvyšší správní soud

9 A 193/2018- 56 - text 5 9A 193/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobce: N. B., nar. XXX, st. příslušnost Tunis bytem X posl. pobytem Vazební věznice Pankrác, Soudní 1, Praha 4 zastoupen advokátem Mgr. Filipem Wágnerem sídlem Olšanská 2643/1a, Praha 3 proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Vazební věznice Pankrác sídlem Soudní 1, Praha 4 – Pankrác, P.O. BOX 5, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí Vězeňské služby České republiky - Vazební věznice Pankrác ze dne 4. 9. 2018, č. j. VS-97884/ČJ-2018-800232, takto: I. Rozhodnutí Vězeňské služby České republiky - Vazební věznice Pankrác ze dne 4. 9. 2018, č. j. VS-97884/ČJ-2018-800232, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Soud určuje odměnu zástupce žalobce, advokáta Mgr. Filipa Wágnera částkou 4 114 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění I. Předmět řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o stížnosti žalobce proti rozhodnutí ředitele Vazební věznice Pankrác ze dne 28. 8. 2018 o uložení kázeňského trestu odsouzenému (žalobci), spočívajícím v umístění do uzavřeného oddílu na 2 dny, s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení. Žalobci byl uložen kázeňský trest za porušení povinnosti dle § 28 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, kterého se měl dopustit porušením čl. 7 odst. 2 Vnitřního řádu Vazební věznice Praha – Pankrác, a to tím, že dne 4. 7. 2018 v době cca 8.20 hod. na ložnici č. 212 ležel na neustlaném lůžku přikrytý dekou a spal, ačkoliv v době od budíčku do večerky má mít odsouzený ustlané lůžko a mimo tuto dobu je odsouzenému povoleno ležet na ustlaném lůžku pouze v případech vymezených v ČRD a dále lze ležet na lůžku na základě povolení lékaře. 2. O stížnosti žalobce proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu bylo rozhodnuto žalovanou (speciálním pedagogem OVT) tak, že stížnost žalobce byla zamítnuta. Rozhodnutí o stížnosti bylo odůvodněno tím, že v řízení realizovaném vychovatelem nedošlo k žádným procesním pochybením, dokazování bylo provedeno v dostatečném rozsahu. Vzhledem k tomu, že žalobce v rámci důvodů své stížnosti odkázal na svého zástupce (právníka), kterého si pro účely důvodů stížnosti zvolí k zastupování, avšak do doby rozhodnutí o stížnosti nebyly předloženy žádné důvody stížnosti a žalovaná byla vázána ust. § 52 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb., tj. lhůtou 5 dnů pro rozhodnutí o stížnosti, vycházela žalovaná ze zjištění, že se žalobce ke kázeňskému přestupku doznal a svého činu lituje. II. Žaloba 3. Žalobce v podané žalobě namítal nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí z důvodu vad řízení s tím, že řízení bylo vedeno neobjektivně, žalovaná porušila povinnost postupovat v souladu s právním řádem ČR a se zásadami a principy činnosti správních orgánů. Současně nebyly splněny podmínky pro vydání napadeného rozhodnutí, neboť žalobce nebyl seznámen s podklady pro rozhodnutí. Nebylo zváženo, zda rozumí českému jazyku, aby se mohl kvalifikovaně vyjádřit. V žalobě požádal o ustanovení zástupce. 4. Soud k žádosti žalobce o právní zastoupení v řízení před soudem ustanovil žalobci advokáta. Advokát zastoupení převzal a seznámil se s věcí nahlédnutím do spisu. III. Posouzení věci městským soudem 5. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání podle § 65 násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), a to v mezích žalobních námitek. 6. Žaloba je důvodná. 7. Ustanovení zákona o výkonu trestu odnětí svobody, týkající se rozhodování o kázeňských trestech, zejména pak § 52 upravující řízení o stížnosti proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu, neobsahuje výslovná pravidla o řízení. Podle § 76 odst. 1 cit. zákona se na řízení podle tohoto zákona nevztahuje správní řád. Nicméně základní zásady činnosti správních orgánů uvedené v § 2 až § 8 správního řádu z roku 2004 se ve smyslu § 177 odst. 1 citovaného zákona použijí i v rámci řízení o uložení kázeňského trestu dle zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, i když se dle § 76 odst. 1 na řízení podle tohoto zákona správní řád z roku 2004 nevztahuje. Rozhodnutí, jímž se zamítá stížnost proti rozhodnutí o kázeňském trestu umístění do uzavřeného oddělení podle § 46 odst. 3 písm. f) zákona o výkonu trestu odnětí svobody, který byl v tomto případě uložen žalobci, je rozhodnutím omezujícím stěžovatele na zbytku jeho osobní svobody (omezené zákonným způsobem tím, že vykonává trest odnětí svobody). Lze jej uložit jen ze zákonných důvodů a poté, co jsou řádně zjištěny skutkové okolnosti opravňující příslušný orgán k takovému opatření, k čemuž náleží i dostatečně vypořádání důvodů stížnosti, která byla proti takovému opatření uplatněna. Soud proto v rámci zásady materiální pravdy a práva žalobce na objasnění skutkového stavu věci a uložení adekvátního kázeňského trestu posuzoval, zda v řízení nebyla opominuta práva žalobce vyjádřit se k podstatě kázeňského provinění. 8. I když žalobce v podané žalobě vznesl pouze obecné námitky nepřezkoumatelnosti rozhodnutí a vad řízení, soud musel těmto námitkám přisvědčit, když sám je oprávněn vadu nepřezkoumatelnosti posuzovat z úřední povinnosti. V dané věci soud spatřuje uvedenou vadu řízení v náležitém nevypořádání námitek stížnosti uplatněných žalobcem prostřednictvím jeho právního zástupce v doplnění stížnosti podaném žalobcem dne 3. 9. 2018 a doručeném věznici dodáním do datové schránky tentýž den – dne 3. 9. 2018. V uvedeném doplnění stížnosti žalobce vznesl námitku, že nebyl seznámen s vnitřními předpisy věznice, neboť tyto byly uvedeny pouze v českém jazyce a žalobce nerozumí psanému slovu. Ve stížnosti dále namítal účelové tvrzení vychovatelky, s tím, že je proti žalobci zaujata, neprovedení výslechu odsouzeného J. B., který byl svědkem konkrétní situace, neseznámení žalobce s podklady řízení a nepřiměřenost výše uloženého trestu. Aniž by soud hodnotil, zda tyto jeho námitky jsou s ohledem na obsah spisu žalované důvodné či nikoliv, důvodem zrušení napadeného rozhodnutí je absence vypořádání těchto námitek žalovanou v odůvodnění napadeného rozhodnutí o stížnosti. Ze spisu žalované vyplývá, že stížnost byla podána žalobcem nejprve blanketně dne 28. 8. 2018 při seznámení žalobce s rozhodnutím o uložení kázeňského trestu, kdy žalobce výslovně uvedl, že důvody stížnosti doplní právní zástupce žalobce. Dodání stížnostních důvodů prostřednictvím kvalifikovaného právního zástupce tedy bylo žalované avizováno žalobcem již v rozhodnutí o kázeňském trestu a dále, jak vyplývá ze spisu, i ve vyjádření žalobce ze dne 29. 8. 2018, v němž žalobce již označil advokáta, který jej bude zastupovat, a téhož dne bylo zastoupení vyřizováno i speciálním pedagogem žalované v zaslání návrhu plné moci zvolenému právnímu zástupci žalobce. O zastoupení žalobce se rovněž zmiňuje i napadené rozhodnutí. Žalovaná tedy věděla, že stížnost může být doplněna prostřednictvím zplnomocněného zástupce žalobce. Plná moc zástupce žalobce byla společně s písemným doplněním stížnosti doručena žalované dne 3. 9. 2018, přesto v napadeném rozhodnutí ze dne 4. 9. 2018 nebyly námitky podané stížnosti vypořádány. Z napadeného rozhodnutí nelze shledat, zda pověřená osoba k rozhodování byla v době svého rozhodování o stížnosti s důvody již doručené stížnosti seznámena či nikoliv, anebo zda je žalovaná znala a důvody nepovažovala za podstatné, aby se jimi zabývala. V každém případě úsudek o podstatnosti či nepodstatnosti stížnostních námitek žalobce (nejen ve vztahu ke skutkovému stavu, ale i s ohledem na výši trestu, uloženého jako 6. přísnějšího opatření v pořadí škály možných uložení trestů dle § 46 odst. 3 cit. zákona o trestu odnětí svobody), bylo na místě vtělit do odůvodnění napadeného rozhodnutí. 9. Druh a výměra uloženého trestu musejí být dostatečně konkrétně odůvodněny z hlediska kritérií stanovených v § 47 odst. 2 zákona o výkonu trestu, resp. § 58 odst. 5 řádu výkonu trestu, tj. zejména s ohledem na závažnost kázeňského přestupku, okolnosti, za kterých byl spáchán a s ohledem na dosavadní chování odsouzeného. Tyto obsahové náležitosti však napadené rozhodnutí nesplňuje. Aplikace lhůty dle § 52 odst. 3 cit. zákona, v níž má být o stížnosti rozhodnuto do 5 dnů od jejího podání a která představuje lhůtu jistě efektivní z hlediska disciplíny odsouzených, nicméně pořádkovou a nikoliv propadnou, nemůže převážit nad náležitým vypořádáním námitek žalobce nejen z hlediska protiprávní činnosti, ale i volby trestu, a to z hlediska námitek podaného opravného prostředku, jímž je dle cit. zákona stížnost