7 As 289/2015 — Nejvyšší správní soud

9 Ad 16/2017- 63 - text 10 9Ad 16/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Naděždy Řehákové ve věci žalobce: pprap. R. B. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Václavem Strouhalem sídlem tř. Přátelství 1960, 397 01 Písek proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky sídlem Strojnická 27, 170 89 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 9. 5. 2017, č. j. PPR-9838-16/ČJ-2016-990131 takto: I. Rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 9. 5. 2017, č. j. PPR-9838-16/ČJ-2016-990131, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů v řízení ve výši 14 757 Kč ve lhůtě 1 měsíce od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Václava Strouhala. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou dne 10. 7. 2017 u Městského soudu v Praze domáhal přezkumu rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ve věcech služebního poměru (dále jen „žalovaný“) ze dne 9. 5. 2017, č. j. PPR-9838-16/ČJ-2016-990131 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele Útvaru pro ochranu ústavních činitelů ochranné služby ve věcech služebního poměru (dále jen „služební funkcionář“ nebo „služební orgán prvního stupně“) ze dne 9. 3. 2016, č. j. 357/2016 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a toto rozhodnutí potvrdil. 2. Prvostupňovým rozhodnutím služební funkcionář podle § 155 odst. 1 a 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“) přiznal žalobci odchodné ve výši 43 464 Kč (dále jen „odchodné“). Odchodné bylo žalobci přiznáno za výkon služby v trvání 24 roků ve služebním poměru. Pro účely zvýšení základní výše odchodného podle § 156 odst. 1 zákona o služebním poměru bylo započteno 18 roků. Odchodné bylo vypočteno z měsíčního služebního příjmu, který byl stanoven podle § 166 odst. 1 zákona o služebním poměru jako průměrný hrubý služební příjem za předchozí kalendářní rok (tj. rok 2015), který činil 38 731 Kč. II. Obsah žaloby 3. Žalobce v podané žalobě namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť je vnitřně rozporné a nevypořádává se s veškerou argumentací žalobce a s veškerými jeho důkazními návrhy. Žalobce dále považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť spočívá na nesprávném a nedostatečném zjištění skutkového stavu věci a je založeno na nesprávném právním názoru žalovaného. 4. Žalobce uvedl, že byl příslušníkem Policie České republiky a byl zařazený k Útvaru pro ochranu ústavních činitelů ochranné služby (dále jen „útvar“), k odboru ochrany objektů zvláštního určení, 2. oddělení, 1. skupiny – V2. Příslušníkům útvaru byl předán vždy roční plán služby, kde byly uvedeny dny, ve kterých měli chodit do služby. Jedna služba vždy činila 24 hodin, pokud nešlo o výcvik. Žádný další rozpis příslušníci nedostali. Veškerá služba přesčas byla sloužena v jiných skupinách. Za celou dobu služby nebyla hlášena žádná mimořádná událost, která by např. znamenala prodloužení doby jejich služby. Tato roční služba byla následně doplňována přesčasovou službou. Veškerá přesčasová služba byla pouze běžnou službou zajišťující naprosto běžné úkoly. Na výše specifikovaném služebním místě existoval dlouhodobý personální podstav, který příslušný vedoucí pracovník či vedoucí funkcionář řešil nařizováním a plánováním služby přesčas. Služba byla nařizována a plánována na celý kalendářní rok v souladu s ustanovením § 53 odst. 3 psím. b) zákona o služebním poměru. Žalobce je přesvědčen, že veškerá služba přesčas byla nařízena v rozporu se zákonem, neboť pro její nařízení nebyly splněny zákonné limity uvedené v § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru. Žalobce namítal, že v rozhodnutí o přiznání odchodného měl být jeho příjem v souvislosti s nezákonně nařízenou službou přesčas zohledněn. Proti správnosti a zákonnosti samotného nařizování služby přesčas žalobce obsáhle brojil argumentací na straně 3 až 5 a 8 až 15 žaloby. 5. Žalobce dále namítal, že žalovaný nedodržel procesní předpisy, což mělo podstatný vliv na vydání napadeného rozhodnutí. Podle názoru žalobce nebylo dodrženo ustanovení § 174 odst. 1 písm. a) a b) a § 194 zákona o služebním poměru, neboť žalobci nebylo umožněno, aby se vyjádřil k podkladům rozhodnutí a nebylo mu umožněno účastnit se jednání senátu poradní komise, resp. bylo mu umožněno se jednání senátu poradní komise účastnit pouze jedenkrát, po doplnění spisového materiálu již žalobce nebyl k jednání senátu poradní komise přizván. Další procesní pochybení žalobce spatřoval v tom, že správní spis neobsahuje spisový přehled. Žalobce rovněž namítal neúplnost spisového materiálu, zejména chybějící plány služeb, které dokládají skutečný personální podstav v útvaru. K osobě plk. Mgr. B., který měl oprávnění zastupovat služebního funkcionáře podle vnitřních předpisů, žalobce uvedl, že byl svědkem, který má vztah k věci; z toho důvodu měl být z řízení vyloučen. Pokud jde o podkladové rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 15. 3. 2017, č. j. PPR-25274-9/ČJ-2016-990131, kterým změnil rozhodnutí ředitele Útvaru pro ochranu ústavních činitelů ochranné služby ve věcech služebního poměru ze dne 8. 7. 2016, č. 1108/2016, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o doplatek služebního příjmu, žalobce namítal, že spis neobsahuje žádné prvotní doklady, ze kterých došlo k vypracování tabulky "Analýza". 6. Žalobce navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 12. 10. 2017 zdůraznil, že předmětem správního řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, nebyl případný nárok žalobce na doplatek služebního příjmu za službu přesčas, proto většina žalobních námitek včetně odkazů na judikaturu je irelevantní, neboť nemají základ v předmětném správním řízení. Žalovaný uvedl, že v době vydání napadeného rozhodnutí nemohl vědět, že žalobce podá proti podkladovému rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 15. 3. 2017, č. j. PPR-25274-9/ČJ-2016-990131 (dále též jen „podkladové rozhodnutí“), žalobu. Podkladovým rozhodnutím navíc nedošlo ke změně skutkového stavu, když odvolání žalobce bylo zamítnuto a žalobci nebyl přiznán žádný služební příjem navíc. Argumentaci žalobce na straně 3 až 5 a 8 až 15 žaloby směřující k otázce zohlednění jeho příjmu v souvislosti s nezákonně nařízenou službou přesčas v rozhodnutí o přiznání odchodného tak žalovaný považuje za bezpředmětnou. 8. Žalovaný dále poukázal na nedůvodnost žalobou uplatněných procesních námitek. Uvedl, že z žádného právního ani vnitřního předpisu neplyne právo účastníka řízení účastnit se všech jednání senátu poradní komise. Podle § 174 zákona o služebním poměru může účastník řízení uplatňovat svá práva po celou dobu řízení, nikoli pouze při jednání senátu poradní komise, jak tvrdí žalobce; žalobci jeho právo upřeno nebylo. Po pokračování v řízení byl správní spis doplňován pouze o pravomocné podkladové rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 15. 3. 2017, č. j. PPR-25274-9/ČJ-2016-990131, které bylo žalobci známo, neboť byl účastníkem předmětného řízení o doplatku služebního příjmu. Právní ani skutkový stav se po vyřešení předběžné otázky nezměnil, neboť doplatek služebního příjmu nebyl žalobci přiznán. K doplněnému spisu se žalobce mohl kdykoli v průběhu řízení vyjádřit, což nevyužil. Žalovaný odmítl, že by prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno osobou, která k tomu neměla oprávnění. K námitce, že spis neobsahuje spisový přehled, žalovaný odkázal na argumentaci uvedenou na str. 28 a 29 napadeného rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že respektoval pravomocné podkladové rozhodnutí o doplatku služebního příjmu a v souladu s § 166 zákona o služebním příjmu zohlednil skutečný služební příjem vyplacený žalobci. 9. Žalovaný je přesvědčen, že napadené rozhodnutí či řízení, které jeho vydání předcházelo, není zatíženo procesními vadami, které by způsobovaly nezákonnost napadeného rozhodnutí. Při výpočtu odchodného bylo postupováno v souladu s § 155 zákona o služebním poměru, byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. 10. Žalovaný shrnul, že napadené rozhodnutí není v rozporu s právními předpisy ani není věcně nesprávné a navrhl, aby soud žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl, neboť není důvodná. IV. Jednání 11. Při ústním jednání konaném dne 10. 2. 2021 účastníci setrvali na svých dosavadních stanoviscích. 12. Žalobce doplnil, že na základě zrušujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2018, č. j. 11 Ad 12/2017 – 64, rozhodl žalovaný