1 Afs 137/2004 — Nejvyšší správní soud

9 Af 19/2020- 59 - text 9 č. j. 9Af 19/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Bc. Jana Ferfeckého ve věci žalobce: Mgr. Bc. D. V., IČO X se sídlem X, insolvenční správce společnosti VÍTKOVICE POWER ENGINEERING, a.s., IČO 26823357 se sídlem Štramberská 2871/47, 703 00 Ostrava zastoupen advokátem Mgr. Karlem Somolem, sídlem Karlovo náměstí 671/24, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2020, č. j. 18479/20/5000-10480-712342, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný zamítl jeho odvolání proti rozhodnutím Specializovaného finančního úřadu (dále jen „SFÚ“) - platebnímu výměru na penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně za období od 5. 12. 2017 do 28. 5. 2019 ze dne 4. 10. 2019, č. j. 170225/19/4400-12471-805817, jímž bylo dle § 44a odst. 10 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rozpočtová pravidla“) a podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) daňovému subjektu, společnosti VITKOVICE POWER ENGINEERING, a.s. (dále jen „daňový subjekt“) vyměřeno penále ve výši 728 390 Kč (dále jen „prvostupňové rozhodnutí 1“), a - platebnímu výměru na penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně za období od 5. 12. 2017 do 26. 1. 2019 ze dne 7. 10. 2019, č. j. 170226/19/4400-12471-805817, jímž bylo dle § 44a odst. 10 rozpočtových pravidel a podle daňového řádu daňovému subjektu vyměřeno penále ve výši 1 807 871 Kč (dále jen „prvostupňové rozhodnutí 2“, souhrnně s prvostupňovým rozhodnutím 1 též jen „prvostupňová rozhodnutí“ či „platební výměry na penále“); a prvostupňová rozhodnutí potvrdil. 2. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že daňovému subjektu byly na základě dvou rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 5. 10. 2012 (č. j. 1658-11/3.1EED03-613/12/61200 a č. j. 1658-11/3.1EED03-605/12/61200) proplaceny dotace na realizaci projektu „Snížení energetické náročnosti výroby VÍTKOVICE POWER ENGINEERING a. s. – 5. hala“ a projektu „Energetická opatření v hale č. 9 VÍTKOVICE POWER ENGINEERING, a. s.“, v celkové výši 17 206 501 Kč (7 206 501 Kč a 10 mil. Kč). Oznámením Ministerstva průmyslu a obchodu, jako poskytovatele dotace, ze dne 16. 8. 2017 byl SFÚ informován o tom, že v případě obou uvedených rozhodnutí došlo k porušení ustanovení Hlavy I Článku IV bodu 6 Podmínek poskytnutí dotace, v němž bylo stanoveno, že příjemce dotace nesmí v období od skutečného data ukončení realizace projektu vstoupit do likvidace, insolvence, konkursu nebo úpadku, pokud již byla příjemci dotace proplacena dotace nebo její část. 3. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 8. 2016, č. j. KSOS 37 INS 10134/2016-A62, byl zjištěn úpadek daňového subjektu a žalobce byl ustanoven jeho insolvenčním správcem. Usnesením téhož soudu ze dne 15. 12. 2016, č. j. KSOS 37 INS 10134/2016-A73, byla daňovému subjektu povolena reorganizace, která byla rozhodnutím téhož soudu ze dne 7. 8. 2017, č. j. KSOS 37 INS 10134/2016-B281, změněna na konkurz. 4. Dne 15. 9. 2017 vydal SFÚ dvě oznámení o zahájení řízení o vyměření odvodů za porušení rozpočtové kázně (č. j. 148056/17/4400-12471-805817 a 148060/17/4400-14271-805817). Čtyřmi platebními výměry ze dne 18. 10. 2017 (platební výměr č. j. 161713/17/4400-12471-805817 na částku 1 080 976 Kč, platební výměr č. j. 161710/17/4400-12471-805817 na částku 1 500 00 Kč, platební výměr č. j. 161711/17/4400-12471-805817 na částku 8 500 00 Kč a platební výměr č. j. 161714/17/4400-12471-805817 na částku 6 125 526 Kč) SFÚ uložil daňovému subjektu odvody za porušení rozpočtové kázně (dále jen „odvody za porušení rozpočtové kázně“). 5. Vzhledem k tomu, že daňový subjekt ke dni 4. 12. 2017 odvody za porušení rozpočtové kázně neuhradil, předepsal mu SFÚ ke dni 4. 12. 2017 penále, a to mj. platebním výměrem na penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně za období od 8. 8. 2017 do 4. 12. 2017 ze dne 5. 12. 2017, č. j. 192974/17/4400-12471-805817, kterým bylo za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně uloženým platebním výměrem č. j. 161710/17/4400-12471-805817 vyměřeno penále ve výši 178 500 Kč (dále jen „původní platební výměr 1“) a platebním výměrem na penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně za období od 8. 8. 2017 do 4. 12. 2017 ze dne 13. 12. 2017, č. j. 192975/17/4400-12471-805817, kterým bylo za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně uloženým platebním výměrem č. j. 161711/17/4400-12471-805817 vyměřeno penále ve výši 1 011 500 Kč (dále jen „původní platební výměr 2“). 6. Jelikož původním platebním výměrem 1 bylo předepsáno penále do dne 4. 12. 2017, přičemž odvod za porušení rozpočtové kázně byl uhrazen dne 28. 5. 2019, předepsal SFÚ prvostupňovým rozhodnutím 1 daňovému subjektu dopočet penále za období od 5. 12. 2017 do 28. 5. 2019 ve výši 728 390 Kč. Jelikož původním platebním výměrem 2 bylo předepsáno penále do dne 4. 12. 2017 a odvod za porušení rozpočtové kázně byl uhrazen dne 26. 1. 2019, předepsal SFÚ prvostupňovým rozhodnutím 2 daňovému subjektu dopočet penále za období od 5. 12. 2017 do 26. 1. 2019 ve výši 1 807 871 Kč. 7. O odvoláních proti prvostupňovým rozhodnutím, v nichž žalobce argumentoval obdobně jako v žalobě, rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím tak, jak je uvedeno výše. II. Obsah žaloby 8. Prvním žalobním bodem žalobce namítal znemožnění úhrady odvodů za porušení rozpočtové kázně ze strany SFÚ. Jelikož SFÚ neuplatnil pohledávky vzniklé na základě platebních výměrů na odvod za porušení rozpočtové kázně č. j. 161710/17/4400-12471-805817 a 161711/17/4400-12471-805817 (dále jen „platební výměry na odvod“) v insolvenčním řízení daňového subjektu, nemohl, jako insolvenční správce daňového subjektu, odvod za porušení rozpočtové kázně uhradit. Při úhradě pohledávek v insolvenčním řízení je totiž vázán zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon- dále jen „insolvenční zákon“). SFÚ tak sám zabránil úhradě pohledávky přímo daňovým subjektem. Nemohlo tedy dojít k prodlení s úhradou předmětného odvodu, účtování penále za prodlení je tedy nezákonné a neoprávněné. 9. Vypořádání této námitky v žalobou napadeném rozhodnutí označil za protichůdné. Žalovaný na jednu stranu uvedl, že na postup dle § 203 insolvenčního zákona dojde, až nelze-li daňovou pohledávku uspokojit převedením přeplatků, tj. potvrdil, že pohledávky z odvodů za porušení rozpočtové kázně v insolvenčním řízení postupem podle insolvenčního zákona neuplatnil. Na druhou stranu žalovaný uvedl, že sám žalobce převádění přeplatků daňového subjektu pokládal za uplatnění pohledávky ve smyslu § 203 insolvenčního zákona, a že mu SFÚ nebránil v úhradě odvodů za porušení rozpočtové kázně. Tato argumentace je nezákonná. SFÚ opomněl, že žalobci v úhradě brání insolvenční zákon. To, že jej SFÚ nerespektuje, neznamená, že by žalobce mohl vybrat zapodstatové pohledávky, které uhradí z vlastní vůle i když u něho nebyly uplatněny zákonným způsobem. K tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (dále jen „NS“), dle níž je insolvenční zákon ve vztahu k daňovému řádu ve věci vymáhání daňových pohledávek speciálním zákonem. Dodal, že tuto specialitu je třeba vykládat ve vztahu k pohledávkám za majetkovou podstatou tak, že pro jejich uspokojitelnost po dobu insolvenčního řízení je nutné postupovat dle § 203 a násl. insolvenčního zákona, i když následně pro správce daně platí pro možné uspokojení speciální úprava daňového řádu, dle níž lze takto uspokojitelné pohledávky za majetkovou podstatou uhradit převodem přeplatku. Také argument, že sám převádění přeplatků daňového subjektu pokládal za uplatnění pohledávky ve smyslu § 203 insolvenčního zákona, je nezákonný a rozchází se s dosavadním stanoviskem SFÚ. Uvedl, že mu byla doručena vyrozumění SFÚ o prováděných převodech přeplatků na úhradu nedoplatků, které SFÚ označil jako zapodstatové pohledávky. Jelikož měl pochybnost o tom, zda nejde o pohledávky, které se v insolvenčním řízení neuspokojují, podal návrh na využití postupu dle § 203a insolvenčního zákona, který soud následně využil a uložil SFÚ podání žaloby na určení pořadí pohledávky. V této žalobě SFÚ opakovaně uváděl, že předmětné pohledávky nebyly uplatněny dle § 203 insolvenčního zákona. I tato vnitřně rozporná situace dokládá, že přístup SFÚ (který opomíjí právní úpravu insolvenčního zákona jako na něj nedopadající) je vadný. 10. Ve druhém žalobním bodě brojil proti argumentaci žalovaného judikaturou NS, resp. proti závěrům této judikatury (konkrétně rozhodnutí NS ze dne