Zákon daňový řád · 280/2009 Sb. · § 242 · Daňové právo
Stručně: Paragraf 242 DŘ upravuje, jak se nakládá s daňovými pohledávkami a přeplatky v souvislosti s insolvenčním řízením, rozlišuje přitom pohledávky vzniklé před a po rozhodnutí o úpadku.
§ 242 Vztah k insolvenčnímu řízení
(1) Daňové pohledávky, které vznikají v důsledku daňových povinností, které vznikly v době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku do ukončení insolvenčního řízení, jsou pohledávky za majetkovou podstatou.
(2) Pro potřeby insolvenčního řízení je za majetek daňového subjektu považován vratitelný přeplatek s tím, že přeplatek vzniklý na základě daňových povinností, které vznikly nejpozději dnem předcházejícím dni účinnosti rozhodnutí o úpadku, se použije pouze na úhradu splatných daňových pohledávek, které nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou, nejpozději do jejich přezkoumání.
(3) Přeplatek vzniklý na základě daňových povinností, které vznikly v době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku, se použije pouze na úhradu splatných pohledávek za majetkovou podstatou.
Paragraf 242 DŘ upravuje, jak se nakládá s daňovými pohledávkami a přeplatky v souvislosti s insolvenčním řízením, rozlišuje přitom pohledávky vzniklé před a po rozhodnutí o úpadku.
Co to znamená v praxi
Daňové pohledávky, které vzniknou v době od rozhodnutí o úpadku do konce insolvenčního řízení, jsou považovány za pohledávky za majetkovou podstatou.
Vratitelný přeplatek daňového subjektu je pro účely insolvenčního řízení považován za majetek.
Přeplatek vzniklý z daňových povinností před rozhodnutím o úpadku se použije pouze na úhradu splatných daňových pohledávek, které nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou, a to nejpozději do jejich přezkoumání.
Přeplatek vzniklý z daňových povinností po rozhodnutí o úpadku se použije pouze na úhradu splatných pohledávek za majetkovou podstatou.