4 Ads 107/2013 — Nejvyšší správní soud

10 A 18/2021- 116 - text 10 10 A 18/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobkyně: E. H. zastoupena advokátem Mgr. Lukášem Smutným sídlem Malé náměstí 124/15, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu sídlem Na Františku 1039/32, 110 00 Praha 1 zastoupeno advokátem JUDr. Tomášem Hlaváčkem sídlem Kořenského 1107/15, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MPO 738394/2020 z 21. 12. 2020 takto: I. Rozhodnutí žalovaného č. j. MPO 738394/2020 z 21. 12. 2020 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 15 342 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, advokáta Mgr. Lukáše Smutného. Odůvodnění: I. Vymezení věci. 1. V tomto řízení soud odpovídá na otázku, zda žalobkyně – jako osoba samostatně výdělečně činná, která v dubnu 2020 pečovala o svou nezaopatřenou dceru závislou na pomoci jiné osoby ve stupni IV. (úplná závislost) podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, která nemohla navštěvovat školu z důvodu jejího uzavření na základě mimořádného opatření proti šíření infekce COVID-19 – měla za uvedené období nárok na poskytnutí dotace z Programu podpory malých podniků postižených celosvětovým šířením onemocnění COVID-19 způsobeného virem SARS-CoV-19 – „OŠETŘOVNÉ“ PRO OSVČ (dále jen „Program“). 2. Žalobkyně podala žádost o dotaci za duben 2020 dne 21. 5. 2020. Přiložila k ní mimo jiné čestné prohlášení o výkonu samostatné výdělečné činnosti, přehled o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2019 a potvrzení Úřadu práce ČR z 2. 3. 2020, podle nějž poskytuje od 1. 1. 2014 péči své dceři V. H., nar. X, závislé na pomoci jiné osoby ve stupni IV. 3. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný žalobkynině žádosti o dotaci nevyhověl, neboť nesplnila podmínku B.1 Programu spočívající v tom, že žadatel při podání žádosti a po celou dobu čerpání dotace musí být OSVČ na hlavní činnost. II. Argumentace účastníků řízení. 4. Žalobkyně v žalobě označila postup žalovaného za přepjatě formalistický, diskriminační a vedoucí ke zjevné nespravedlnosti a popření účelu poskytované podpory. Cílem deklarovaným v Programu je podpora OSVČ, která je skutečně postižena negativními dopady nouzového stavu spočívajícími v tom, že v důsledku uzavření školy nebo jiného dětského zařízení utrpěla finanční újmu, protože nemohla plnohodnotně podnikat a pečovala o dítě či osobu, která je z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu závislá na pomoci jiné osoby alespoň ve stupni I (lehká závislost). Právě to je případ žalobkyně, která musela pečovat o dceru dokonce úplně závislou na pomoci jiné osoby. Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, výslovně stanoví, že samostatná výdělečná činnost takové pečující osoby se považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Pro žalobkyni však podnikatelská činnost představovala jediný zdroj příjmů, čímž se její postavení zásadně lišilo od jiných osob vykonávajících vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, a vykazovala tak znaky činnosti hlavní. To se žalobkyně pokoušela žalovanému vysvětlit, leč marně. Žalobkyně neměla jiných příjmů než z její podnikatelské činnosti, a kvůli uzavření školského zařízení byla nucena zajistit péči o svoji těžce postiženou dceru sama, pochopitelně na úkor své podnikatelské činnosti. Žalobkyně tak skončila bez jakéhokoli zdroje peněžních prostředků. Nakonec žalobkyně upozornila na to, že úprava podmínek poskytnutí dotace musí být zcela jednoznačná, neboť v závislosti na ní jsou poskytovány finanční prostředky osobám, které bez vlastního přičinění přišly o možnosti výdělku. To však v projednávané věci nebylo splněno, neboť formulace rozhodné podmínky odporovala deklarovanému smyslu a účelu Programu. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že žalobkyně sama nezpochybňuje nesplnění podmínek Programu, tedy to, že nevykonávala samostatnou výdělečnou činnost jako hlavní. Přitom poukázal na definici příjemce podpory obsaženou v článku 3 Programu, která osoby pečující o nezaopatřené dítě do 26 let ve stupni závislosti II až IV z okruhu příjemců výslovně vylučuje. Žalobkyně ve skutečnosti brojí proti tomu, že ona sama nebyla do Programu zahrnuta. Vymezení okruhu příjemců dotace je však v pravomoci toho, kdo stanovil dotační podmínky, neboť na poskytnutí dotace není právní nárok. Rozlišování mezi osobami vykonávajícími hlavní a vedlejší samostatnou výdělečnou činnost navíc není ojedinělé a vyskytuje se také v jiných právních předpisech. 6. Žalobkyně v replice prohloubila argumentaci obsaženou již v žalobě a poukázala na to, že zdejší soud dal rozsudkem sp. zn. 18 A 99/2020 za pravdu žadatelce o dotace v obdobném postavení jako ona, a závěry v rozsudku vyslovené jsou plně přenositelné také na nynější věc. 7. Žalovaný v duplice poukázal na to, že také zdejší soud v označeném rozsudku konstatoval, že vymezení osob oprávněných žádat o dotace ze státního rozpočtu (jako dobrodiní ze strany státu) je plně v rukou exekutivy či legislativy. Jelikož žalobkyně podmínky Programu nesplnila, dotace jí nemohla být poskytnuta. III. Posouzení věci 8. Soud nejprve shledal, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas (sice ještě před řádným doručením napadeného rozhodnutí žalobkyni, ale tento nedostatek podmínek řízení způsobený nestandardním počínáním žalovaného – k tomu srov. dále – byl v průběhu soudního řízení zhojen) a osobou oprávněnou. Následně vycházeje ze skutkového a právního stavu, jenž zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí, přezkoumal je na základě podané žaloby v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], včetně řízení předcházejícího jeho vydání, jakož i z hlediska vad, k nimž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 9. Dále soud předesílá, že skutkově a právně obdobnou situaci již posuzoval v rozsudcích č. j. 18 A 99/2020-18 z 20. 7. 2021 (dotace za březen 2020; napadené rozhodnutí bylo zrušeno) a č. j. 15 A 117/2020-49 z 11. 11. 2021 (dotace za duben 2020; žaloba byla zamítnuta). Jediný významný rozdíl spočívá v tom, že zatímco ve věci posuzované 18. senátem žalovaný řízení o žádosti o dotaci zastavil, v nynější věci a ve věci posuzované 15. senátem žádost ze shodných důvodů zamítl. Jelikož se 10. senát plně ztotožňuje se závěry vyslovenými 18. senátem a jeho argumentaci považuje za přesvědčivou (na rozdíl od velmi stručného rozhodnutí 15. senátu), v nynější věci ji jen s drobnými odchylkami převzal. 10. O žalobě bylo rozhodnuto v souladu s § 51 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť žalobkyně v žalobě a žalovaný ve vyjádření z 30. 6. 2021 s tímto postupem výslovně souhlasili. Důvodem pro nařízení jednání nebyla ani potřeba dokazování, neboť veškeré listiny potřebné pro rozhodnutí jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek NSS č. j. 9 Afs 8/2008-117 z 29. 1. 2009). 11. V této souvislosti soud podotýká, že žalovaný (resp. jeho dřívější zástupce) předložil soudu spolu s vyjádřením z 30. 6. 2021 jako součást správního spisu pozdější znění Programu, než které je pro nynější věc rozhodné (pravděpodobně z listopadu 2020; název datového souboru „TMP08172482p1_Program podpory.pdf“). Toto znění obsahuje v článku 3 částečně odlišné vymezení okruhu příjemců dotace, rozšířené mimo jiné o negativní definici, na kterou zástupce žalovaného ve vyjádření k žalobě odkazoval (srov. bodu 5 tohoto rozsudku). Na toto nedopatření byl žalovaný soudem ve výzvě z 30. 6. 2022 upozorněn, načež 11. 7. 2022 předložil odlišné – již správné – znění Programu, shodné se zněním předloženým v řízení sp. zn. 15 A 117/2020, týkajícím se téhož období (název datového souboru „TMP058708031 Program Osetrovne pro OSVC_05_05_2020_DUBENl.pdf“). Z tohoto znění Programu soud při posouzení věci vyšel, a na tyto okolnosti výslovně upozorňuje proto, že v samotném textu Programu (v žádném z jeho mnoha postupně platných znění) není uvedeno, na jaké období se vztahuje, a není ani datováno. 12. K věci samé soud předně uvádí, že podle § 14 odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, „na dotaci nebo návratnou finanční výpomoc není právní nárok, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak“. Podle § 14j odst. 1 věty třetí rozpočtových pravidel „[o]bsahem výzvy je její věcné zaměření, okruh oprávněných žadatelů o dotaci, lhůta pro podání žádosti, popřípadě další požadavky, které žadatel o dotaci musí naplnit, a informace o podkladech podle § 14 odst. 3 písm. f)“. Z odstavce 4 písm. b) se podává, že „poskytovatel usnesením řízení zastaví v případě, že žadatel neodpovídá okruhu oprávněných žadatelů o dotaci uvedenému ve výzvě k podání žádosti“. 13. O (ne)poskytnutí dotace rozhoduje poskytovatel na základě žádosti. Vydáním rozhodnutí vzniká podle ustálené judikatury správní